TyfloArt 2025

Je srpen 2024 a Hanka a Jiří sedí v expresním vlaku směrem do Prahy, protože jedou na jednání s vedením SONS. Po dlouhé diskusi a vypité kávě je nakonec jasno. I 32. ročník TyfloArtu se bude v roce 2025 konat v Sezimově Ústí a Táboře. Aby to však bylo zvládnutelné, přibrali na pomoc do týmu Kristýnu Voborskou, která se v té době vracela z rodičovské dovolené. Tento trojlístek dotáhl do zdárného konce festival v roce 2024 a ihned se společně pustil do přípravy TyfloArtu pro rok 2025.

O rok a několik měsíců později, kalendář tehdy prozrazoval, že nastalo úterý 11. listopadu, seděli ve své kanceláři a kontrolovaly, zda mají vše zajištěné. Máme stravenky? Ano, tady někde tu jsou a támhle. Dobrý Kristýna nebude muset dávat noční šichtu pro napsání nových stravenek. Co ten Radek? Dobrý je přehozený. A kdy koupíme banán pro divadlo? A co pistole dorazí? Jojo Jirka přijede vlakem, jen ho někdo musí vyzvednout na nádraží. Nádraží, to mi připomíná, co České dráhy? Dobrý, prý zastaví a dva asistenty dají k dispozici. A co to jídlo, jsou tam nějaké bezlepkové diety. Hotel tvrdí, že to v zvládne. Co kytky pro umělce?

Tyto a další otázky jedna přes druhou se ozývali z naší kanceláře. Kdyby v tu chvíli procházel okolo nezasvěcený a zaposlouchal se, možná by nabyl dojmu, že se ocitl v zařízení pro duševně nemocné -

Ale pojďme k průběhu festivalu, jak jej viděli samotní organizátoři tentokráte.

Ve čtvrtek po poledni se v hotelu MAS začali objevovat první hosté, kteří se setkali nejen s usměvavou paní recepční, jež jim vydávala klíče od pokojů, ale též se na ně těšily Hanka s Kristýnou, které je srdečně přivítaly obálku jim předaly. Zde každý našel nejen stravenky a vouchery pro výlety a vernisáž, ale také pamětní medaili, která účastníkům bude připomínat, že se právě tohoto ročníku zúčastnili.

Po nezbytném ubytování se každý zařídil po svém. Nikdo se vydal do nedaleké cukrárny, jiný ochutnal dobrá vína v místní vinotéce, anebo si dal masáže či prostě relaxoval při procházce anebo na pokojích.

Večer v 17:30 jsme se pak všichni sešli ve Společenském sále, abychom pojedli jedno ze tří nabízených menu a následně si mohli vychutnat úvodní program festivalu. Na účastníky čekalo představení pěveckého sboru J. Ježka pod vedením sbormistryně Hany Tenglerové a za asistence ředitele Miloslava Tenglera, který sklidil zasloužený potlesk. Poté následoval pořad Putovaly písničky v podání Ivanky a Milušky. Pro letošní rok došlo k inovaci, že mikrofony nosili středověce oděni dva pánové Petr a Jiří (členové místního šermířského klubu). A též písničky byly zvoleny, tak abychom projeli celou naši zemi a zároveň jste se mohli představit a k tomu ještě i něco málo dozvědět o historii husitství. Po dvou a půl hodinkách příjemného neformálního večera jsme se rozloučili a ulehli na svá lože, vždyť další den festivalu začínal již v ranních hodinách.

V programu se psalo, že páteční den by měl být nabitý kulturními akcemi, a proto udělal dobře každý, kdo se vydatnou snídaní posílil. Jelikož snídaně byly připraveny formou bufetových stolů, přispěchaly na pomoc Kristýna a Hanka, aby pomohly všem, kdo zrovna potřebovali asistenci. A cosi vlastně pro tento den organizátoři připravili? Jednalo se o aktivity různorodé. Kdo zatoužil po sportovním vyžití, ten mohl si zasoutěžit ve zvukové střelbě. Krátké vyprávění od Emilky si pro zvídavého čtenáře dovoluji uvésti zde:

V malém sále na konci chodby začala v půl desáté střelba. Chyběly ostré náboje a dobrý zrak.  Při zahájení technika zlobila, protože sluníčko svitem vše narušovalo. Nedali jsme mu nahlédnout a v zatemněném sále se řadili zájemci. Do ruky dostali pistoli i pušku. Mířili na terč na stěně. Z počítače se ozýval hluboký nebo vysoký tón zvuku. Po zmáčknutí spouště paní z počítače ohlásila počet ran, počet bodu a celkové skóre. Jeden muž všechny nasměroval na terč. Dosažené body se jménem zaznamenal. Slabším ženám i pušku přidržoval, vždyť vážila čtyři kilogramy. Před obědem vše utichlo a body byly sečtené. V sobotu večer při slavnostním zakončení byli vyhlášení nejlepší ženy a muži. Tábor dobře reprezentovala Zdeňka K., která zbraň držela poprvé v ruce. Za muže byl vyhlášen Václav N. obdrželi dárečky s diplomem. O simulovanou zvukovou střelbu byl velký zájem.

Pro milovníky ručních prací nachystali Milan s Jardou Pedig, aby si zájemci mohli uplést svůj vlastní košík. Ten, kdo uměleckými sklony oplývá, si jistě nenechal ujít workshop s akademickým malířem Dino Čečou a zkusil si namalovat svůj vlastní obraz, který si pak mohl odvézt domů. A pro milovníky literatury si Věrka s Jiřím připravily čtenářské dopoledne, během něhož jsme si vyslechli neuvěřitelné příběhy, které zažily jednotlivé autorky. Jejich vyprávění bylo doplněno čtenou ukázkou, buď v podání Věrky Hanzalové anebo Ivony Mojžíškové, která vše četla pouze v Braillu, avšak vždy s uměleckým přednesem.

Odpoledne po vydatném obědě nastal čas relaxace. a kdo zatoužil přímo po muziko-relaxaci, pro toho si připravila Karolína Dvořáková dva odpolední kursy, o nichž nám opět povyprávěla Emilka:

Po dopoledním pletení košíčků se posilovna změnila v relaxační místnost. Paní Dvořáková z Vrchlabí přivezla rozličné hudební a perkusní nástroje. Po usednutí do kruhu jsme slyšeli úvodní slovo. Následovala píseň a předávali jsme si tři pejsky, to abychom poznali souseda vedle nás sedícího. Naladění na klidnou vlnu jsme poslouchali zpívaná slova, která jsme podle své libosti opakovali. A uprostřed kruhu ležící nástroje jsme si rozebrali a hráli, co nás napadlo. Buben dal povel k tichu. Opakováním jsme vyzkoušeli úplně všechny nástroje. A aby zazněla delší hra, začali jsme podle své libosti, ale zároveň jsme naslouchali hudbě druhých, a tak vznikla hodně melodická skladba. Autory jsme byli všichni. Půlhodinka uběhla velice rychle a my odcházeli vyváženě naladění a s úsměvem na rtech. Dobře to ve Vrchlabí dělají.

A když odbila třetí odpolední, sešli jsme se všichni v kulturním centru Spektrum, kde proběhla úvodní zdravice odpaní prezidentky Dagmar Filgasové a zástupců z Lions Club, začala dernisáž s umělci Markétou Evjákovou a Dino Čečou. Vernisáž totiž proběhla již 16. října na stejném místě. O kulturní vložku se postaral pěvecký sbor Pastelky z Kyjova, který si tak zároveň nalákal své příznivce na sobotní vystoupení. Slova se ujal Pavel Vít, jehož moderaci jsme si pak užívali na pódiu v hotelu MAS až do sobotního večera.  Poté co umělci povyprávěli o dílech, která dovezly, byli všichni účastníci pozváni na skleničku dobrého vína, které zajistilo kulturní centrum Spektrum pod vedením ředitelky Zuzany Bláhové.  Pak už jsme se přesunuli do kinosálu, abychom si vychutnali bravurní umění studentů místní ZUŠ Sezimovo Ústí, za což patří velký dík panu řediteli Richardu Mlázovskému a všem jeho kolegyním a kolegům, kteří se na programu podílely.

Plni nezapomenutelných zážitků jsme se následně přesunuli zpět do hotelu, kde nás kromě večeře čekal nabitý večerní program.

Kolem osmé hodiny se před zcela naplněným sálem, dokonce bylo zapotřebí dodat židle, objevil Pavel Vít, aby odstartoval večerní program. Jako první účinkující se na Podiu zjevil Radek Žalud, který bravurně odzpíval divácky oblíbené písně a navíc, jako překvapení večera, přizval k duetu naši členku, a též výbornou zpěvačku, Ivanu Törökovou.

Po jejich společném vystoupení se na podiu nečekaně objevila prezidentka Dagmar Filgasová. Nikoliv však za účelem kulturního příspěvku, ale, aby veřejně poděkovala organizátorům festivalu. Pak už se na scéně objevili Tomáš Pavlán, který usedl za elektrický klavír, Ráchel Skleničková, Tomáš Hnízdil a Roman Zachara, kteří se chystali zpívat a hrát, ve hře na zmiňovaný klavír. Pod podiem se objevili herci ochotníci a společně s hudebníky zavzpomínali na vznik Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha.

Po jejich vystoupení se již chystalo sdružení Salome. Prostřednictvím písní Karla Kryla jsme mohli zavzpomínat na tohoto velikána České hudby. Ti, kteří si chtěli vychutnat skladby bezprostředně, si přesunuli židle blíže k podiu a to byl teprve zážitek.

Večer nám tak krásně uběhl, a navíc dle sdělení moderátora i tombola se díky Zdeňce vyprodala, a tak každý mohl snít o bájných výhrách celou noc.

V sobotu ráno jsme si museli přivstat, protože, nás čekaly celkem tři výlety. Organizátory bylo striktně sděleno, že kdo nepřijde ráno na recepci včas, bude to bráno tak, že se daný opozdilec rozhodl výletu nezúčastnit. Celkem přijely dva autobusy, které nás zavezli do minipivovaru Obora, Benešovi vily a do gotického sálu Husitského muzea.

V gotickém sále vystoupila Karolína Berková host Národního divadla, společně s Ivanou Törökovou, Blankou Novotnou a triem Buttrfly pod vedením Jany Albrechtové. Ještě před tím však pan Josef Musil dodal krátký výklad o historii onoho gotického sálu. Hudební program se skládal z velmi známých skladeb jako např. Pie Jesu nebo Panis angelicus a hlasy, které se nesly sálem vzaly opravdu za srdce. Poté zbylo ještě trocha času na prohlídku Žižkova náměstí anebo k návštěvě muzea čokolády, kde se dají ochutnat čokolády z celého světa.

Po příjezdu zpět do hotelu následoval rychlý oběd a umělci již běželi na zvukové zkoušky.

Ve 14:30 odstartoval moderátor P. Vít odpolední část festivalu. Účastníky seznámil s programem pro odpoledne, představil důležité sponzory a partnery akce a pak už se na podium nahrnula kupa lidí v různých kostýmech. Jako první představení se totiž konala divadelní hra „Představení pobočky SONS Tábor.“ Zmíněnou hru nám představil divadelní soubor „Experimentální divadlo Slepýši Tábor“. Jejich vystoupení začalo básničkou a poté pokračovala moderátorka, která představila robota Emila. Ten měl za úkol popisovat scénu stejným způsobem, jako to dělají odečítače na PC a mobilních telefonech.  Vzhledem k tomu, že se jednalo o jejich vůbec první veřejné vystoupení a členové divadla patří mezi absolutní neherce, tak prý dle ohlasů to dopadlo dobře.

Jakmile dozněla poslední písnička v rámci divadelního představení, začalo to pravé festivalové dilema, neboť se otevřely dvě scény – Společenský sál a Divadelní scéna. Zatímco na podiu Společenského sálu před půl čtvrtou započali své vystoupení trio J. Synák, P. Střešinka a T. Hnízdil, na Divadelní scéně se pustila Z. Mrázová do veselé antiky.    A jen co skončila veselá Antika na Divadelní scéně připravila se Ivona Mojžíšková se svou hrou na Klavír a zpěvem. Ten, kdo přijal festivalové dilema pendloval takto mezi oběma sály a cestou měl možnost na chodbách potkat vystavovatele a prohlédnout si jejich výrobky.  A zatímco Ivona interpretovala populární písně, na Společenském sále zazněl koloraturní soprán v podání R. Kováčové, kteří doplňovali podklady nahrané na MP3 disku. A po operním žánru následovaly lidové písně v podání sester Šímových.

V této době již podávalo se vínečko na Divadelní scéně, neboť zde své vystoupení zahájily Pastelky z Kyjova, kteří představili dvě pásma lidových písní doplněné o vtipné povídání a výborného harmonikáře. Na závěr jsme si ještě mohli vychutnat harmoniku v podání Ireny Kratochvílové. A to už nastal čas na změnu žánru, neboť na scéně se objevuje kytarista a zpěvák Roman Zachara. A ačkoliv, jeho vystoupení doprovázela smůla v podobě prasklé struny „g“, nakonec se ukázalo, že je opravdový umělec a své vystoupení dohrál bez ztráty růžičky.

Další dva interpreti nás svou hudbou přenesli do oblasti Chodska. Neboť, jako následní účinkující, se představili Irena Mlnaříková a Josef Ježek, kteří mají k Chodsku opravdu blízko.

V tuto chvíli se už ve Společenském sále připravují hudebníci z výcvikového střediska Dědina. Kytara, klavír a zpěv dohromady přednesly písně známé i méně známé, avšak rozhodně chytlavé.

A než Vám sdělím, jak vyvrcholil odpolední program na obou scénách. Dovolím si ještě jednu malou odbočku. Během celého odpoledne si totiž mohli držitelé lístků do tomboly vyzvedávat ceny. Celkem organizátoři vydali 700 lístků a celkem 600 jich bylo výherních. Aby ale nikdo nepřišel zkrátka, všechny lístky postoupily do večerního slosování o hlavní ceny. A co vyhráli vylosovaní výherci? Ale no tak, milí čtenáři, nepředbíhej, nejdříve se spolu podívejme, jak se zakončoval odpolední program.

Na Divadelní scéně se objevil písničkář Josef Pelán, kterého si možná pamatujete i z loňského TyfloArtu a se svou country folkovou tvorbou potěšil nejednoho milovníka těchto hudebních žánrů.

Ve společenském sále se koncovky ujala dvojice Ráchel Skleničková a Dali Anders. Jejich multižánrové vystoupení (od popíku, až po metal) si obě zpěvačky doplňovaly vtipnými i smutnými příběhy ze života. Pro nás účastníky to však byl velmi pěkný kulturní zážitek.

A poté rychle na večeři, hodit se do gala na večerní show a vrátit se do Společenského sálu. Vždyť, co kdybych právě já se stal držitelem první ceny.

Kolem osmé hodiny večerní se započalo hrát o celkem 12 hlavních cen. Jiří měl v ruce slaměný klobouk, kam bylo umístěno všech 700 čísel a jednotlivý významní hosté losovali jednotlivá čísla.

Výherci si domů odváželi např.: bezdrátová sluchátka…..

Poté vystoupila prezidentka Dagmar Filgasová, aby znovu poděkovala všem, kteří se podíleli na 32. ročníku festivalu TyfloArt a zeptala se přítomných, zda by si přáli mít festival opět v hotelu MAS? A protože odpověď z publika ozvala se jednoznačná, můžeme konstatovat, že i další ročník se bude konat opět v Sezimově Ústí a jeho blízkém okolí.

Následně vystoupila předsedkyně pobočky SONS Tábor Iveta Najman a předala Hance, Kristýnce a Jiřímu dárky za jejich práci na festivalu vč. poděkování.

A když bylo formalitám učiněno zadost, mohli jsme si zatančit za doprovodu kapely MIX z Tábora, anebo si popovídat u skleničky dobrého vína v jazzovém salónku, kde se za klavírem střídal Tomáš Pavlán s Ráchel Skleničkovou.

V neděli ráno, již nezbývalo dát si kávičku k snídani, sbalit si své věci vč. případných výher z tomboly nebo vlastního obrazu a s průvodci vyrazit na vlak. Zde se opět organizátorům podařilo dojednat s Českými drahami, aby rychlík směrem do Prahy zastavil opět na vlakové zastávce Sezimovou Ústí. Za tuto laskavost patří českým drahám veliký dík.

A co říci závěrem? Musíme znovu a znovu poděkovat našim sponzorům, partnerům, dobrovolníkům, vedení SONS za jejich finanční, materiální a dobrovolnickou podporu, bez které by se taková akce zorganizovat vůbec nedala. Poděkovat je třeba také všem členům pobočky SONS Tábor a pracovníkům pobočky, kteří tento festival plánovali, organizovali a realizovali někdy doslova dnem i nocí.

A vy milí účastníci, i Vám patří velký dík, neboť bez Vašich vystoupení by festival nikdy nemohl dosáhnout takové úrovně, jaká se podařila v roce 2025!

A za rok Vás u nás opět rádi přivítáme.