Tichá vozidla - výzkum v Drážďanech
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, z. s. na potřebu zajištění bezpečnosti provozu tichých vozidel již delší dobu upozorňuje, problematiku řeší i v rámci EBU (Evropská unie nevidomých).
V této souvislosti Metodické centrum odstraňování bariér v zastoupení vedoucího Ing. Františka Brašny a Ing. Jana Urbánka přijalo v září 2017 pozvání TU (Technická univerzita v Drážďanech) do prováděného výzkumu, zda je stacionární zvuk elektrických a elektrických hybridních vozidel potřebný k tomu, aby chodci mohli rozpoznat přítomost těchto vozidel i mód jejich provozu. Zkoušek se zúčastnilo několik členů DBSV (sesterská německá organizace nevidomých) a několik členů organizace evropské (EBU).
Výzkum se skládal z laboratorní zkoušky a zkoušky v terénu. Jako první byla provedena laboratorní zkouška se 40 účastníky, z toho bylo 20 nevidomých či slabozrakých ve věku od 18 do 70 let. Obě skupiny, jak ta v terénní zkoušce (za účasti zástupců SONS), tak ta v laboratoři, musely sluchem detekovat elektrické vozidlo vybavené systémem AVAS v různých jízdních scénářích a při různých jízdních podmínkách. Scénáře simulovaly přechod na zebře, jakým je přechod přes vedlejší ulici asi 50 m od větší křižovatky s hlukem z provozu. Účastníci museli rozpoznat blížící se elektrické vozidlo a uvést, kdy zastavilo. Dále museli rozpoznat vozidlo v klidovém stavu a vozidlo, které se chystalo rozjet. Jiné situace simulovaly parkoviště, kde několik vozů stálo v řadě vedle sebe a jedno z nich se chystalo odjet. Poslední scénář simuloval křižovatku za předpokladu, že by se auta mohla přiblížit z libovolného směru. Účastnící měli najít auto vybavené stacionárním zvukem a říci, kde stojí, zda vpravo, vlevo, za nimi, nebo vpředu.
Laboratorní test a zkouška v terénu používaly různé stacionární zvuky a předvedly také vozy bez stacionárního zvuku. Oba testy dospěly k závěru, že stacionární zvuk je užitečný, v závislosti na použitém zvuku. Frekvenční skoky / změny, které indikují chování vozidla (jízda či stání), zlepšují zjistitelnost chování.
Výsledky studie nevedou nevyhnutelně k závěru, že je zapotřebí legislativní změny k tomu, aby se stacionární zvuk stal povinným. Výstupy budou představeny výborům UNECE s očekáváním, že budou mít pozitivní dopad. Takovým může být sepsání návrhu doporučení pro podobu stacionárního zvuku, nebo pokud další země shledají výsledky přesvědčivými a přitažlivými, diskuze o legislativních změnách. Ale to je méně pravděpodobné. Techničtí experti často vyžadují více než jednu studii provedenou v různých zemích k tomu, aby se potřeba potvrdila.
Situaci dále sledujeme.
Podklady k textu: Jessica Schröder, Deutscher Blinden- und Sehbehindertenverband (DBSV), překlad: Ing. Jan Urbánek, SONS ČR, z. s.