SUDOKU vzhůru nohama - čtyři pohádky od paní Krajíčkové

POHÁDKA O MĚSTĚ SUDOKU

ANEB VYLUŠTĚNÍ 1. KOLA SOUTĚŽE SUDOKU NARUBY

Byla jednou jedna země, kterou obývala pouze čísla.

Když se v rodině narodila devaterčata a trochu povyrostla, posílali je rodiče do světa.

Každé si přálo usadit se ve městě zvaném SUDOKU.  To mělo 9 ulic a 9 alejí a pro pobyt tam platila přísná pravidla. Proto se čísla často hádala, prala, ale někdy si taky pomáhala, aby všechna mohla žít tam, kde jim bude dobře.

1. O LOUDAVÉ TROJCE

Když malé TROJKY dorostly, poslali je rodiče do světa. Osm se jich rozběhlo, aby si našly co nejpohodlnější domeček, jen ta poslední měla pořád dost času – trvalo jí, než se nalíčila, učesala, sbalila věci …

Když pak přišla do města SUDOKU, rozhlížela se, kde by se jí líbilo nejvíc. Moc na výběr už ale neměla. V ulicích 4 a 5 už sourozenci věšeli záclony, na křižovatce 8. ulice a 7. aleje už bráška stloukal králíkárnu a sestřička z krajního domku v 9. aleji už dokonce zadělala na buchty. A tak naší loudavé TROJCE nezbylo nic jiného, než zabrat domeček na křižovatce 6. ulice a 8. aleje

2. O VYBÍRAVÉ DVOJCE

S jednou malou DVOJKOU to rodiče a sourozenci neměli vůbec jednoduché. Nikdo se jí nezavděčil, na všem hledala a nacházela chyby.  Když se pak všichni vypravili do města SUDOKU, vytrhla se sourozencům a běžela napřed, aby si vybrala to nejlepší místo k bydlení. Pobíhala mezi domečky, u jednoho se jí nelíbila okýnka, u dalšího střecha, tamten měl zase malou zahrádku... Ve čtvrté ulici narazila na hradbu, u které se krčila jedna polorozpadlá chaloupka. DVOJKA si ji prohlédla a usoudila, že ty předchozí chaloupky vlastně nebyly tak špatné.  A tak se konečně začala rozhlížet, kde by se usadila. Ale ouha! V 5. a 6. ulici i v 7. a 8. aleji už bylo obsazeno. A protože se stmívalo, bála se rozběhnout jinam. A tak se vrátila do té polorozpadlé chaloupky u hradeb.   

3. O PĚTCE – AUTISTCE

I mezi čísly se rodí autisti, kteří znají jen „to své“ a nedokážou přijmout změny. Taková autistka byla i v rodině PĚTEK. Sourozenci to věděli a respektovali, a tak jí dovolili, aby se usadila tam, kde to pro ni bylo nejpohodlnější, v 2. ulici, domečku 3.

Z 1. ulice na ni dohlížela sestřička z domečku 8, ze 3. ulice to měla blízko k bráškovi v domečku 5, občas jí zamávala sestřička z 6. ulice, druhého domečku a někdy zaběhla na návštěvu i pětka ze vzdálenější  osmé ulice, domečku 1.

Jednou za čas se všechna čísla sešla za hradbami, hrála si, povídala, a pak uspořádala závody, kdo bude ve městě dřív. A samozřejmě se občas stalo, že si zabrala úplně jiné domečky, než ve kterých bydlela předtím.

Tak schválně – kam se příště naše ŠESTKA, DVOJKA a PĚTKA postěhují?

 

 

DRUHÁ POHÁDKA O MĚSTĚ SUDOKU

ANEB VYLUŠTĚNÍ 2. KOLA SOUTĚŽE SUDOKU NARUBY

 

Posledně jsme si představili město SUDOKU s devíti ulicemi a devíti alejemi .

Jako v každém větším městě, i tady působí policie. Pravidelné obchůzky tu konají Násobík a Dělík spolu s kolegyněmi Pluskou a Minuskou.  

4. JAK DĚLÍK S NÁSOBÍKEM HONILI ZLODĚJE

Jednou v noci na strážnici zazvonil telefon a rozrušená žena ohlásila, že k Sedmíkům se vloupal zloděj. Zavěsila dřív, než se jí Dělík stačil zeptat, o kterých Sedmíkových vlastně mluví – vždyť jich ve městě bydlelo jako máku! Nezbylo tedy nic jiného než prověřit všechny.

A že byla strážnice na dolním konci města, brali to od Deváté ulice a Deváté Aleje směrem k řece, aby každý Sedmíkovic domek pořádně prohlídli.

Sedmíkovi na rohu Deváté ulice a Čtvrté aleje zrovna seděli u pozdní večeře. U jejich bratrance z Osmé číslo 8 se dívali na televizi,  v Sedmé si do domku č. 3 pozvali Osmákovi ze sousedství a hráli karty.

Paní Sedmíková ze Šesté a Páté si zrovna telefonovaly, protože to měly k sobě daleko – každá bydlela na jednom konci ulice.

U Sedmíků ve Čtvrté se svítilo stejně jako v jejich sousedství v číslech 5 a 7 a i tam bylo všechno v pořádku. Rámus se ozýval z rohu Třetí a Sedmé, ukázalo se ale že to jen tatínek po dlouhé době prohlížel žákovské knížky svých dětí.

Na rohu Druhé ulice a Páté aleje spatřili policisté něco podezřelého – o zeď byl opřený žebřík a okno bylo rozbité. Ale ukázalo se, že nešlo o žádné vloupání – to si jen pan Sedmík doma zabouchl klíče.

Pro jistotu se Dělík rozběhl ještě do První ulice, ale v druhém domku byla tma a z pootevřeného okna se ozývalo dvojhlasné chrápání.

5. PÁTRÁNÍ PO ZATOULANÉM PEJSKOVI

V rodině Dvojků měli malého chlupatého pejska. Byl to takový neposeda – někdy zaškrábal na dveře u babičky, jindy u strýčka, a všude dostal něco dobrého. Jednou před ním ale doma řekli, že bude muset jít k panu doktorovi na očkování – a to se mu nelíbilo. Proto utekl. Zoufalá panička zavolala policii, aby jí pomohla mazlíčka najít. A tak se všichni strážníci pustili do hledání. Rajon si pěkně rozdělili a řekli si, že nejdřív budou hledat v rozvětvené rodině Dvojků. Horní ulice si vzal na starost Násobík. 

Psík nebyl ani v První ulici v čísle 7, ani v druhé s číslem 4, ve třetí s číslem 2 ani v té čtvrté s číslem 9.

Dělík to vzal od konce. Ale ani u Dvojků v Deváté ulici v čísle 1, Osmé v čísle 8, sedmé v čísle 3 ani v Šesté v čísle 3 ho nenašli.

Statečná Pluska se rozhodla, že prohledá aleje. A vida, v té Páté, v domečku číslo 6, se pod postelí choulil pejsek, který se tolik bál pana doktora.

6. O ZTRACENÉ HOLČIČCE

Při jedné obchůzce uviděly policistky Pluska a Minuska plačící holčičku.

„Kde máš maminku?“ Ptala se Pluska. Holčička neodpovídala, jen pořád brečela.

„Ty ses ztratila, viď?“ Napadlo Minusku. „Jak se jmenuješ?“

„Še...,. Še…, Šéé…“ Vzlykala malá, víc z ní nedostaly.

„To bude některá ze Šestákových,“ rozumovala Pluska.  „Musíme je všechny oběhnout a zjistíme,komu to dítě chybí.

„Bude lepší, když ji vezmeme na strážnici, uvaříme jí čaj a pátráním pověříme Dělíka,“ napadlo Minusku.

Dělík, který se považoval za velkého detektiva, se hned pustil do práce.

„Máte doma všechny děti?“ Zabouchal na pátý domek v První ulici.

„Ano, Šestík zrovna píše úkoly!“ Odpověděla maminka.

Další Šestákovi bydleli na rohu Druhé ulice a Sedmé aleje. Jejich děti byli už týden ve škole v přírodě.

Při pochůzce Třetí ulicí si všiml holčičky, která před druhým domem vozila miminko v růžovém kočárku.

„To je tvoje sestřička?“ Zeptal se policista.

„Ne, já žádné sourozence nemám, hlídám miminko tetě. Bydlím na rohu Čtvrté ulice a Osmé aleje.“

V prvním domku Páté ulice bydleli babička s dědou. Když se jich Dělík zeptal na vnoučata, ochotně odpověděli, že vnučka bydlí v Šesté ulici v tom zeleném domku, čtvrtém v řadě a zrovna se učí na maturitu.

Teprve v Sedmé ulici měl Dělík štěstí. Před domkem č. 9  zastihl houf plačících ženských. Ukázalo se, že je to maminka malé ztracené holčičky a její tety z Osmé a Deváté ulice. Právě se dohadovaly, jaké je číslo na policii, aby ohlásily, že se jim malá Šestinka  v parku ztratila.

 

 

TŘETÍ POHÁDKA O MĚSTĚ SUDOKU

ANEB VYLUŠTĚNÍ 2. KOLA SOUTĚŽE SUDOKU NARUBY

 

O POVĚRČIVÉ TROJCE

Když zas jednou přišel čas, aby se čísla stěhovala do městaSUDOKU, zašla si jedna Trojka k věštkyni, aby se poradila, jaké bydlení by pro ní bylo nejlepší.

„I když se jmenuješ Trojka, tvoje šťastné číslo je 7,“ řekla jí věštkyně, když prostudovala logaritmické pravítko. A tak, jakmile se otevřely městské brány, vběhla naše Trojka do domečku na rohu Sedmé  ulice a Sedmé aleje.

Další dvě sestřičky se musely usadit na rohu Osmé a Páté a v druhém domku Deváté ulice, zatímco mladší bráškasi zabral domeček na rohu Páté a Osmé a starší bráška si bydlení zařídil u hradeb, na konci Třetí ulice.

O DVOJCE, KTERÁ ZABLOUDILA

Jedna malá Dvojka si moc přála navštívit příbuzné ve městě SUDOKU.

„Jsi moc malá, abys tam jela sama, a my s tatínkem musíme chodit do práce,“ vysvětlovala jí maminka.

„Já to přece zvládnu sama,“ přesvědčovala jí Dvojka. Teta psala, že autobus staví přímo u hradeb a od brány je to k nim prý jen kousek.“

Nakonec jí rodiče pustili, . To ale netušili, jaké dobrodružství jejich dcerku čeká.

Všechno by asi dobře dopadlo, kdyby na silnici nebyla nehoda, kterou musel autobus objet. Místo u západních tak zastavil u hradeb severních.

Malá Dvojka uviděla na rohu První ulice a Deváté aleje dům s velkou dvojkou a radovala se, že tak rychle tetu našla.  Jenomže na zvonku bylo napsáno ZWEI.

Seběhla tedy do Druhé ulice, ale dům s Dvojkou našla uprostřed – a na schránce tam měli napsáno TWO. Ve Třetí ulici jí na rohu Třetí aleje pozdravila slečna DUE..

Zmatená Dvojka seběhla alejí až k hradbám a na rohu Druhé aleje a Deváté ulice už měla pocit, že má vyhráno. Ale ouha. Teta se přece nejmenuje DEUX!

Nepochodila ani v Osmé ulici, kde bydlela paní DÝO, ani v Sedmé, kde v domku s dvojkou žila rodina s podivným jménem KAKSI.

Až poblíž hradeb, na rohu Šesté ulice  a Osmé aleje našla dědečka,  který se jmenoval DWA. Ten jí prozradil, že když poběží Pátou ulicí až na opačný konec, tetu najde. „Ale dej pozor, ať nezabloudíš do Páté, i tam je dům s Dvojkou, ale bydlí tam nějací divní lidé, co si říkají DOIS!“

O JEDNIČCE SAMOTÁŘCE

Byla jednou jedna JEDNIČKA a ta s nikým nechtěla kamarádit. Proto si pečlivě vybírala, kam se ve městě SUDOKU nastěhuje. Nakoukla do První ulice, ale tam už se její sestřenice rozmýšlela mezi  osmým a devátým domečkem. Ve Druhé ulici už teta v domečku č. 3 věšela záclony, její brácha se nemohl rozhodnout, jestli se ve Třetí ulici nastěhuje do čísla 5 nebo 6.

Na Čtvrté parcele obsadila jiná Jednička roh Čtvrté a Druhé, V Páté parcele se manželé Jedníkovi dohadovali, jestli bude lepší bydlet v čísle 4 nebo 6.  Chtěli se poradit s Jednuškovými, ale ti řešili podobný problém, jestli se usadí v Deváté ulici na rohu  v čísle 9 nebo  vedle v čísle 8.

Když tedy naše Jednička uviděla volný domek na 6. parcele na rohu Páté a sedmé, honem do něj skočila.

Snad se jí tam bude dobře bydlet.

 

 

ADVENTNÍ POHÁDKA O MĚSTĚ SUDOKU

ANEB VYLUŠTĚNÍ 4. KOLA SOUTĚŽE SUDOKU NARUBY

 

 

Nastal advent a tak jako všude jinde, i ve městě SUDOKU se konaly velké přípravy.

 

10. JAK SOUSEDÉ POTĚŠILI BABIČKU PÁTEČKOVOU

Přišla zima, napadl sníh, pak trochu roztál, pak to zase umrzlo – a chodníky byly jedna klouzačka.

Babička Pátečková, co bydlela přímo uprostřed Třetí ulice, to netušila a jako vždycky se hned ráno vypravila do pekařství, aby měl děda čerstvé housky.  Na chodníku upadla a natáhla se jak dlouhá, takširoká. . Naštěstí zrovna ze sousedního domu vycházel pan Šestka, aby chodník posypal, a ten zavolal sanitku. Babičku odvezli do nemocnice, kde zjistili, že si zlomila pravou ruku.

„Co já si počnu!“ Bědovala babička. Mám tu zadělané těsto na cukroví – co teď s ním? A co nabídnu vnoučatům, až přijdou na vánoce na návštěvu?“

Děda chvíli mudroval. Že by se do toho pustil sám? No, radši ne. Ale dostal nápad. Sedl k telefonu a obvolal pár sousedů a příbuzných.

„Tak už jsem to zařídil,“ pohladil babičku po uplakané tváři. „Za chvíli začnou chodit ženské, každá si vezme jedno těsto a cukroví ti upeče.“

Jako první přišla sousedka z druhého domku První ulice a hned se dala do plnění formiček na pracny. Od východní hradby v Druhé ulici přišla druhá a začala chystat vanilkové rohlíčky. Strojková kolečka společně připravovaly sousedky ze 4. domu Čtvrté ulice a domku č. 6. u jižních hradeb – jedna točila klikou, druhá cukroví tvarovala.

Druhý den se sousedka ze 3. domku v Páté ulici s kamarádkou z Osmičky v Šesté pustily do vykrajování lineckého, kávového a ořechového.

Za pár dní pak nastoupily tetky ze Sedmé, Osmé a Deváté ulice, aby všechno hezky slepily krémem a marmeládou, ozdobily čokoládou, mandlemi a kandovaným ovocem.

Babička byla dojatá, všem za pomoc poděkovala a slíbila, že až se uzdraví, pozve všechny pomocnice na oslavu.

STRUČNÉ ŘEŠENÍ - PĚTKY

Na řádku 3 chybí v prostředním čtverci – pozice 4, 5 a 6, čísla 2, 5 a 6.

Pětka nemůže být na pozici 4, protože ve 4. sloupci je v řádku 4.

A nemůže být na pozici 6, protože je v 6. sloupci na řádku 9.

 

11. JAK NÁSOBÍK S DĚLÍKEM DOSTALI CHUŤ NA VÁNOČKU

Jednou se na strážnici sešli všichni kolegové. Nebylo co dělat. Neztratilo se žádné dítě, neutekl žádný pejsek, hospodyňky si dávaly pozor, aby při pečení nevypukl požár a za hradby se zloději neodvážili.

„Víte, na co jsem dostal chuť?“ Zasnil se Násobík. „Na krásně upečenou voňavou vánočku. Děvčata, až  budete péct, myslete na mne!“

„Upéct vánočku není jen tak,“ odbyla ho Pluska. „To musíš mít kvalitní mouku, máslo, vajíčka …“

„ A když ti to všechno seženu, upečeš?“ Ozval se Dělík.

Pluska s Minuskou se na sebe podívaly a pak přikývly.

„Tak si, hoši, pište:

Nejlepší mouku dostanete na rohu Druhé ulice a Druhé aleje, pro vajíčka dojděte k západním hradbám v Osmé ulici. Kupte taky čerstvé droždí – žádné sušené!  Nejlíp v obchodě na Čtvrté ulici, je to šestý vchod od kraje. Taky potřebujeme cukr, ten vezměte při obchůzce po První ulici, je to prostřední vchod, prostě  č.5.

 Až půjdete kolem východních hradeb, stavte se ve Třetí ulici a kupte tam mandle a rozinky. Kdyby měli zavřeno, zkuste jižní hradby, č. 8. v Deváté ulici. Zapomněla jsem na něco?“

„Ještě tuk a koření,“ připomněla Minuska.  „Koření mají na rohu Šesté ulice a Sedmé aleje a sádlo i máslo mají u Trojanů v Sedmé.

Násobíkovi s Dělíkem šla z těch příkazů hlava kolem.

„Tak si myslím, kamaráde, že jsme si na tu vánočku radši měli nechat zajít chuť,“ povzdychl si Násobík.

Ale teď už se nedalo nic dělat.

STRUČNÉ ŘEŠENÍ – TROJKY:

Protože je trojka v 1. sloupci na 8. řádku  a v 2. sloupci ve 2. řádku, musí být ve 3. sloupci ve 4., 5 nebo 6. řádku.

V 6. řádku být nemůže, protože ten už obsahuje trojku ve sloupci 7.

V 5. řádku by mohla být na pozici 5 nebo 7, ale protože pozice 7 je středová a trojka už má obsazený střed v 1. sloupci,  a protože volné místo na trojku je v 5. čtverci jedině na 4. řádku (pozice 5 nebo 6), je pozice  3 na řádku 5, sloupec 3 jediná možná.

 

12 JAK VE MĚSTĚ CHYSTALY VÁNOČNÍ ZPÍVÁNÍ

Když už bylo nachystané cukroví i vánočka, řekli si obyvatelé města SUDOKU, že se na Štědrý den sejdou a společně si zazpívají koledy.

Jakmile se o tom dozvěděl starosta Mocnina, hned obvolal tři televizní štáby a čtvery vydavatele novin, aby se pochlubil, jaká sláva se v jeho městě chystá.

„Tak to je rána!“ Chytali se za hlavu sousedé. „Chtěli jsme si zazpívat jen tak pro radost, ale pokud přijede televize, možná si uděláme ostudu před půlkou světa.“

Zašli se poradit k panu učiteli Pětníčkovi, co bydlel kousek od západních hradeb, ve druhém domku Páté ulice.

Pan učitel se zamyslel.

„Pár šikovných muzikantů dohromady určitě dáme. Když chodím na procházku Čtvrtou ulicí, slýchám odněkud zprostředka housle.“

„To bude od Pěťáků, ti bydlí přímo uprostřed.“ Řekl strážník Násobík.

„Ale kdepak,“ opravil ho Dělík. „ Ti bydlí v čísle 6. Ty asi myslíš Pěťáčkovi z 5. domu ve Třetí ulici, ale tam se hraje na violu.

„Já občas slýchám flétnu, ale až u východních hradeb,“ ozvala se nesměle Pluska.

„To jsou Pátých v Šesté ulici, dům č. 9.“ Doplnila Minuska.

„No vida, muzikanty bychom měli, teď ještě zpěváky,“ radoval se pan učitel.

„Určitě zavoláme holky Pětkových z rohu První ulice a První aleje, od nich slýchám zpěv při každé obchůzce!  A v Druhé ulici jsou šikovní kluci Pěťulkovi, myslím, že bydlí v Sedmičce,“ počítal na prstech Násobík.

„A nezapomeňte na Andulku Pátíkových ze Sedmé, bydlí v Trojce.

To vám bylo pozdvižení, když se strážníci podle seznamu vydali na adresy muzikantů. Sousedé si nejdřív mysleli, že jde o zatčení nějaké zločinecké bandy, ale když se vysvětlilo, že se jen dává dohromady hudební vystoupení, uklidnili se a k muzikantům se přidala i paní Pětečková z prostředního domku na jihovýchodní parcele a přihlásil se i malý Toník Pětka, který ještě ani pořádně nemluvil, ale přinesl si aspoň Triangl.

Nastal Štědrý den, sousedé se sešli na náměstí, začalo se hrát a zpívat, hospodyňky nabízely cukroví, objevil se tu i stánek s horkým čajem a punčem – jen ta televize nepřijela.

Když pan starosta obvolával redakce, dozvěděl se, že se někde srazil vlak, jinde hořelo  a taky někdo vykradl klenotnictví a tyhle zprávy jsou prý důležitější než to, že se někde slaví sousedské vánoce.

Popularita nikomu kromě pana starosty nechyběla, ale o tom, co je opravdu důležité, si obyvatelé města SUDOKU myslely svoje.

 

Pohodové vánoce bez karambolů, ať vychází nejen každé SUDOKU,

Přeje Stáňa Krajíčková