SONS a odstraňování bariér – Viktor Dudr - 6. část historie

SONS a odstraňování bariér – Viktor Dudr - 6. část historie - bankomaty, banky, pošty, železnice

Nejen zákony, jejich prováděcí vyhlášky a technické předpisy

Metodické centrum odstraňování bariér SONS se postupně věnovalo i problémům dílčím, pro zrakově postižené uživatele však také důležitým. O některých se zmíním.

Jak to bylo s bankomaty

Nově vznikající banky začaly během devadesátých let minulého století zavádět bankomaty. Samozřejmě, nikoho nenapadlo, že jsou tu i uživatelé, kteří mohou takovou navýsost soukromou činnost provádět bez zrakové kontroly jen za cenu vhodné úpravy. Oslovená skupina starších důstojných pánů ve vedení Asociace bank náš námět na vhodnou úpravu bankomatů vážně, ale s údivem, vyslechla a konkrétně se k věci na místě nevyjádřila. Ale skoro po roce po prvním kontaktu se Asociace ozvala, že si udělali celosvětový průzkum a že bankomaty ovladatelné bez zrakové kontroly některé státy skutečně zavádějí. Je tedy o čem mluvit, ale oni nemají pravomoc svým členským bankám cokoli ukládat. Tedy, že je informovali a doporučili záležitostí se zabývat.

Na naše oslovení, zprvu opatrně, zareagovaly pouze Česká spořitelna a ČSOB. Trvalo pak ještě několik let, než se vhodně upravené bankomaty rozšířily. Na pomalém zavádění „mluvících“ bankomatů je trochu viny také na naší straně. Využívání na zkoušku upravených bankomatů zrakově postiženými bylo zpočátku v některých krajích minimální. Dokonce hrozilo, že obě banky od jejich dalšího rozšiřování proto upustí. V současné době mají však obě zmíněné banky prakticky všechny své bankomaty ovladatelné poslepu. Na jejich webových stránkách je u každého bankomatu o tom informace a aktuální seznam takových bankomatů je i na www.sons.cz/bankomaty. Navíc obě jmenované banky opatřují vchody do některých svých poboček akustickými majáčky, ať už z titulu nové stavby nebo přestavby, nebo i dodatečně z iniciativy místní odbočky SONS.

Ještě poznámka: Nutnost mít u sebe finanční hotovost se významně zmenšuje. Přesto ale nějakou tu bankovku občas do peněženky doplnit musíme. Kdo to ještě poslepu nezkusil, připomínám, že mluvící bankomat se pozná podle zdířky pro připojení sluchátek. Stačí se seznámit s jednotlivými částmi bankomatu, pak zasunout koncovku do zdířky a pozorně poslouchat pokyny.

K bankomatům ještě historka. Zmíněný průzkum české Asociace bank konstatoval, že nevětší podíl bankomatů ovladatelných poslepu je v USA. Národní federace nevidomých USA nám na to sdělila, že je to pravda, ale... Bankomaty jsou skoro zásadně umístěny na výjezdech z parkovišť tak, aby je řidič mohl obsluhovat ze spuštěného okénka svého auta. Nevidomým chodcům to tedy není nic platné.

Vyvolávací systémy na poštách a jinde

Česká pošta začala své frekventované pošty vybavovat vyvolávacími systémy – tedy by opět byly od jejich služeb odepsáni nevidomí a slabozrací klienti, pokud si zde chtěli vyřizovat své záležitosti osobně. Jako obvykle (bohužel) jsme se setkali s velkým údivem a zde i nedůvěrou. Trvalo to déle než dva roky, až si nejvyšší vedení pošt zjistilo, co jsme zač a než se nám podařilo je přesvědčit. Výsledek však známe – vybrané pošty mají nad vchodem akustický majáček, vodicí linie na podlaze haly nás přivede do bezprostřední blízkosti vyhrazené přepážky, kde si po výzvě obsluhy vyřídíme jakoukoli záležitost mimo vyvolávací systém. Personál pošt dostal k dispozici stručné výstižné poučení, zpracované Tyfloservisem, jak komunikovat s nevidomým klientem. Asi to už dávno leží někde v zásuvce vedoucího. Takže je to na nás – klientech – jak se domluvíme.

Vyvolávací systémy se zavádějí i na pracovištích některých dalších institucí. Jejich využívání nevidomými a slabozrakými klienty je pravděpodobně minimální, neboť jsme se nesetkali s požadavky na podobná opatření jako na poštách.

Jezdíme vlakem a autobusem

Do třetice všeho dobrého. Donedávna byly České dráhy monopolním dopravcem na železnici. Každý z nás, kdo jezdil vlakem samostatně, se setkával s tím, že průvodčí nevěděl, jak s nevidomým jednat. V té době se scházela pracovní skupina, do které generální ředitelství Českých drah jmenovalo své kompetentní zástupce, vozíčkáře zastupovali delegáti Pražské organizace vozíčkářů, byl tu, pochopitelně, zastoupen SONS, později i sekretariát Vládního výboru pro zdravotně postižené a přidala se i Národní rada zdravotně postižených. Dohodlo se a do praxe přišlo několik opatření, usnadňující cestování vlakem několika handicapům. Návrh, aby průvodčí a další pracovníci přicházející do styku s cestujícími byli poučeni, jak jednat se zrakově postiženým přišel, jak jinak, od SONS. Samozřejmě, že jde skutečně o pouhé poučení, o školení snad ani není možné mluvit. Zkrátka, dohoda zněla, že do jednoho konkrétního periodického školení průvodčích, kterým povinně procházejí, bude na zkoušku zařazena půlhodinka o nevidomých cestujících. Této první akce se ujal sám ředitel Tyfloservisu Dr. Cerha. Z půlhodiny bylo půldruhé, ohlas ze strany průvodčích velice vstřícný, mnoho věcných dotazů. Zkrátka bylo rozhodnuto, problematiku této skupiny cestujících České dráhy zařadily do oněch periodických školení jako jejich nedílnou součást. V jednotlivých krajích se věci ujímaly pracovnice Tyfloservisu, a to s podobným zájmem a ohlasem, jako na té první.

Po zahájení tzv. liberalizace železniční dopravy, tj. že železniční osobní dopravu začalo provozovat více dopravců, došlo ke změnám. Po zmateném přechodném období k lepšímu i horšímu. České dráhy pojaly svoji vstřícnost k handicapovaným cestujícím komplexněji, ostatní dopravci se do jisté míry přizpůsobili. Kdo častěji cestuje vlakem, úsudek si udělá sám.

S ničím podobným se nesetkáváme v meziměstské autobusové dopravě. Dopravci – a je jich značný počet – si povinné periodické školení řidičů organizují nejrůznějšími způsoby. Předpis, který bude ukládat „přístupnost věcí a služeb“ je zatím na úrovni evropské směrnice. Její implementace do našich předpisů, je, jak už nám současná zkušenost říká, velice zdlouhavá a formální. Jak dlouho ještě budeme muset snášet nevstřícnost mnohých řidičů linkových autobusů? Jak dlouho ještě budeme neprávem odmítáni bez průvodců (bez doprovodu) některými řidiči? Trvá to již déle než dvacet let a ani ministerstvo dopravy s tím nic nesvedlo.

Pokračování

Viktor Dudr