SONS a odstraňování bariér – Viktor Dudr - 4. část historie

SONS a odstraňování bariér – Viktor Dudr - 4. část historie

Opět spolupracujeme

Připomínám, že centrum odstraňování bariér ČUNS pro nevidomé a slabozraké pracuje od roku 1991. Obecný podklad formulující několik směrů, v kterých by se měly vytvářet podmínky pro podporu co největší samostatnosti nevidomých a slabozrakých jsem již zmiňoval. Zpracování do uživatelských detailů a návrhy, jak mají vypadat konkrétní úpravy z uživatelského hlediska začala zpracovávat pracovní skupina, v níž byly především nevidomí a to z obou organizací. ejhle, co dělá společný zájem, opět spolupracujeme!! Ovšem byl zde zastoupen i Tyfloservis a nadšený vidící spolupracovník – povoláním projektant.

Opět Dopravní podnik Hl. m. Prahy

Z praktických důvodů byli všichni členové zmíněné pracovní skupiny z Prahy a nejbližšího okolí. To byl asi jeden z důvodů, proč se skupina nejprve zaměřila na dopravu. Co bychom potřebovali například v metru, jsme měli formulováno z dřívějška. Jak by to však mělo být realizováno, tedy technické parametry, to bylo samozřejmě  mimo nás. Totéž platilo i pro povrchovou dopravu - tramvaje, autobusy, zastávky a chodníky vůbec ...

Podrobný obecný přehled našich uživatelských potřeb jsme zaslali na Dopravní podnik hlavního města Prahy (dpp). Tentokrát se přístup vedeni DPP k našim potřebám diametrálně lišil od toho „předrevolučního“. Koordinátorem za DPP byl jmenován Ing. Houfek (mimochodem – pozdější generální ředitel DPP). Ten nám sdělil, že je pověřen projednáním  našich návrhů  se všemi zainteresovanými útvary DPP a pak připraví návrh smlouvy mezi DPP a slepeckými organizacemi, jak budou postupně naše podněty realizovány.

K formulaci smlouvy nikdy nedošlo, natož pak k jejímu podepsání. Ono to snad ani v takovém kolosu, jako DPP je, snad nešlo, zvlášť u takové neobvyklé novoty. Ale prostřednictvím ing. Houfka jsme začali naše návrhy postupně řešit.

Jak to začalo s akustickými orientačními majáčky

Myšlenka umístit na orientačně zajímavá místa nějaké jejich akustické označení nebyla vůbec nová. První akustické majáčky, pípající nepřetržitě po celou provozní dobu, se z naší iniciativy objevily nad vstupy do některých hodně frekventovaných stanic pražského metra. A nastaly první problémy. Jejich nepřetržitá funkce pochopitelně obtěžovala prodejce u stolků a stánků v podchodech. A tak nám je rozbíjeli. Vůbec se jim nedivím.

To nás přivedlo k myšlence jejich dálkového spouštění jen v případě potřeby. Ale opět jsme trefili kozla. Neodhadli jsme, že zájem slepecké veřejnosti způsobí, že by mělo jít o jeden z celostátních systémů v podpoře orientace zvláště samostatných nevidomých. Jako nosnou radiovou frekvenci vysílačky k ovládání majáků jsme zvolili tzv. volnou, určenou k ovládání dětských hraček. Našli jsme výrobce vysílaček – už tehdy se šesti tlačítky a tedy s možností spouštět šest různých služeb. Tato firma se ujala  i výroby majáků. Chybělo důkladné předběžné ověření v praxi. Objevovaly se problémy. Malý dosah vysílaček a výpadky kvůli rušení jinými signály a jiné.

Největší problém však nastal, jakmile se nám podařilo s DPP a hlavně s pražským magistrátem, dohodnout, že tramvaje na příslušný povel vysílačky ohlásí hlasem z reproduktoru vedle předních dveří tramvaje číslo linky a směr jízdy, konečnou. Bylo to v souvislosti s modernizací výbavy tramvají palubními počítači. Naše iniciativa přišla právě včas. objevil se také náš další velký příznivec-, tehdejší ředitel divize autobusy DPP. Prosadil, že i všechny pražské městské autobusy budou slepeckými hlásiči linek vybaveny.

Skupina firem, která prošla příslušným výběrovým řízením na modernizaci vybavení vozidel MHD v Praze byla doplněna firmou APEX (nyní Apex Jesenice), která měla vyvinout a montovat ta naše hlášení. Jak má hlášení na vozidlech sloužit nevidomým a slabozrakým cestujícím, ale také jak mají sloužit stabilní dálkově aktivované majáčky a jak mají fungovat další, tehdy ještě předpokládané, služby vysílaček, to jsme s APEXem snadno dohodli. Ale pokud jde o ovládací radiovou frekvenci, tak nám bylo oznámeno, že firma má již Českým telekomunikačním úřadem přidělenou jinou frekvenci pro ovládání zařízení určený nevidomým a slabozrakým, na celém území celé republiky.

Profesionální volba ovládací radiové frekvence bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Ale ve více městech již fungovaly majáčky s původní amatérsky zvolenou frekvencí a několik stovek uživatelů mělo původní vysílačku. Větší nesmysl, než mít dvě různé vysílačky a pamatovat si, kdy kterou použít, snad už není možný. Do spuštění „mluvení“ pražských tramvají a autobusů na jaře roku 1996 se však podařilo bezplatně vyměnit všem jejich držitelům staré vysílačky za nové VPN a vyměnit i stávající majáky.

jsme v roce 1996 a později, už jsme se sloučili a máme Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých ČR – sons. Zatím neexistují žádné předpisy, které  by ukládaly zavádění nějakých opatření v náš prospěch. Majáčky se šíří v ČR převážně z místní iniciativy oblastních odboček SONS. Rovněž živelně je ve větších městech zaváděno hlášení čísla linky a směru jízdy vozidla MHD. To se však děje z iniciativy dopravců, kteří snad tak mají další argument pro získání dotací na opatření nových vozidel. Daleko později a postupně, se tato povinnost objevuje v tzv. standardech krajských koordinátorů dopravy.

V současnosti nás čeká nepříjemnost - opět dojde k výměně vysílaček VPN 01. Přes odborné stanovení ovládací radiové frekvence se postupem doby ukázalo, že zahlcenost prostoru nejrůznějšími signály na některých místech způsobuje nespolehlivost signálů VPN. V současné době je již prakticky ukončen vývoj funkce nové frekvence a dojde k postupnému přechodu na dvou frekvenční. Kdy a kde k tomu začne docházet budeme včas informováni. Někteří z nás si budou muset svoji VPN-ku vyměnit za novou. Ti, kteří již vlastní novější typ VPN 02 mohou být bez starosti, pro ně se nic nezmění. Jejich vysílačka může vysílat povely na staré i na zaváděné frekvenci.

(Příště o úpravách hmatových.) ...