SONS a odstraňování bariér – Viktor Dudr - 2. část historie

SONS a odstraňování bariér – Viktor Dudr - 2. část historie

Nic námi navržených opatření nelze realizovat – tak končil první článek, ale začala vlastně nová éra. Jsme však v letech 1989 a 1990! My čtyři jmenovaní jsme si při té příležitosti uvědomili, že většina našich návrhů má obecnější platnost, než jen pro metro. A že neexistuje žádný materiál, který by kompletněji popisoval potřeby naší skupiny pro podporu orientace i v jiných prostředích, např. na ulici. A co teprve veřejná doprava mimo metro a Prahu? ... Po několika dalších sezeních tyflolog Dr. Jesenský sepsal asi pětatřicetistránkové pojednání. Naznačil asi sedm směrů, v nichž by se mělo usilovat o zlepšení podmínek života nevidomých a slabozrakých, kteří se rozhodli i při zrakovém omezení být co nejsamostatnější.

A jsme zpět u skupiny přes bariéry Svazu invalidů. Studii Dr. Jesenského jsem jí předložil k projednání s návrhem, aby se záběr skupiny rozšířil i o problematiku zrakově postižených. Výsledek? Odmítnutí. A argumenty? Přinejmenším ne věcné. Prý text obsahuje mnoho cizích slov, že je málo srozumitelný a podobně. Ano, Dr. Jesenský měl poněkud „vědecký“ styl. Je zřejmé, že naše problematika zde pochopení nenašla. Později se ukázalo, že to nebylo naposled, ale navíc, že odmítavý postoj k našim problémům prosazovali i později titíž lidé.

Vznik samostatných slepeckých spolků

Na přelomu let 1989 a 1990 vznikaly nejrůznější občanské aktivity. Samozřejmé tendence řešit si své problémy vlastní iniciativou se projevily i v komunitě zrakově postižených. Nezávisle na sobě byly založeny, mimo několika místních nebo jednostranně zaměřených, dvě organizace s celostátní působností. Společnost nevidomých a slabozrakých v České republice (SNS), jako jeden ze čtyř pohrobků po zanikajícím Svazu invalidů, a Česká unie nevidomých a slabozrakých (ČUNS), založená „na zelené louce“, podporovaná již existujícím VDN Spektra. Oba spolky se navenek dojemně lišily svým krédem. Představitelé SNS v podstatě hlásali: jsme nevidomí a slabozrací a společnost se o nás musí ve všech směrech postarat. ČUNS naopak prezentovala: jsme nevidomí a slabozrací a konečně máme podmínky řešit si své problémy sami. Oba postoje jsou zřejmě poněkud extrémní a od počátku bylo mnohým z nás jasné, že se musíme domluvit. K tomu ovšem došlo až v r. 1996 a do té doby se navenek zdálo, že se tyto organizace nemají opravdu rády. Ale...

Rozlišování bankovek poslepu

Jako členovi i zaměstnanci na poměrně vysokém postu zmíněné SNS se mi někdy v první polovině roku 1990 dostal do ruky dopis tehdejší Československé státní banky, adresovaný již zmiňovanému Dr. Jesenskému. Bylo tam něco v tomto smyslu: Vážený pane doktore, velice podrobně jste nás informoval, jak nevidomí vnímají hmatem. My ale od Vás potřebujeme konkrétní návrh, jak mají vypadat bankovky, jejichž úplně novou sérii připravujeme, aby je mohli samostatně používat i nevidomí i špatně vidící lidé...

Společný problém – společné řešení. Poprvé, ale zdaleka ne naposledy za dobu existence obou organizací. Oslovil jsem kolegy v ČUNS, sešli jsme se a vymýšleli, jak by mohly vypadat z našeho pohledu nové bankovky. Napadlo nás více možností. Nakonec jsme jmenovali dvoučlennou delegaci. Požádal jsem Československou státní banku o jednání a pozvánka přišla obratem. Dva nevidomí se ocitli před alespoň patnácti důstojnými a důležitými pány z ministerstva financí, ČS státní banky, státní tiskárny cenin a kdoví odkud ještě. Brali nás velice vážně, ale naše návrhy postupně odmítali. Bez diskuze zůstal jen návrh opatření pro slabozraké – dostatečně velké číslice hodnoty bankovky, co nejkontrastnější proti pozadí, kterým by měl být odpovídající, dost široký proužek na některém z okrajů bankovky.

Pro zajímavost, co jsme navrhovali: Dostatečně reliéfní a tedy hmatem zjistitelné číslice, a také v braillově písmu. To bylo odmítnuto pro námi požadovaný příliš vysoký reliéf – 400 mikrometrů, což by násobně zvýšilo sloupce bankovek na sobě při jejich třídění a dosavadní automatické třídičky a počítačky bankovek by musely být nahrazeny jinými, které však nejsou k dispozici. My jsme upozornili na to, že bankou navrhované jednoduché hmatné symboly, tvořené hlubotiskem o výšce 40 mikrometrů, jsou naprosto nedostatečné. (Banka je však neopustila, jsou tam dosud. Zkuste si je najít – kdo má dost citlivý hmat, ucítí na lícní straně úplně nové bankovky v pravém rohu nahoře krátké „čárky“ vodorovné nebo svislé, jedna, dvě nebo tři, podle hodnoty bankovky.)

Z podobného důvodu byly odmítnuty bankovky různých tvarů, nebo alespoň s různě tvarovanými rohy.

Výsledné řešení platí dodnes

Nakonec jsme se dohodli, že připravované bankovky budou mít různé délky, od dvacetikoruny počínaje postupně po 5 milimetrech až po tisícikorunu. Šířky se pak budou zvětšovat ve třech stupních po 6 milimetrech od řádu desetikorun, přes stokorunové hodnoty až po řád tisíců. A je tomu tak. Jenom nám postupně vymizely papírové dvacetikoruny a padesátikoruny a přibyly dvoutisícovky a pětitisícovky. Do budoucna se ještě počítá s bankovkami o hodnotě deset tisíc korun.

Bylo nám zřejmé, že abychom nové bankovky mohli hmatem rozlišovat, musíme je nějak měřit. Tedy je potřeba vhodně konstruovaná šablona. Jak se kupodivu ukázalo, v této době to nebyl žádný problém. Jak má šablona vypadat jsme vymysleli my. Technologii jejich výroby a co to asi bude stát, poradila námi nalezená brněnská firma. Se sponzory také nebyl žádný problém, většinou to byly některé banky. Šlo o necelých sto tisíc korun na výrobu formy a potom výrobní cena jedné šablony při sérii asi deset tisíc kusů byla necelé tři koruny. Postupně to až dosud bylo několik sérií. Kdo o tom ještě neví, šablonku muže získat zdarma na kterémkoli krajském pracovišti Tyfloservisu a na některých Tyflocentrech, možná i na některých oblastních odbočkách SONS.

Ještě poznámka. V souvislosti se zaváděním eura formuloval Královský národní institut pro nevidomé (Royal National Institute of Blind People – RNIB), pravděpodobně pověřený Evropskou unií nevidomých (EBU), pravidla pro bankovky. Byla stejná jako pro české bankovky – různé délky a šířky. RNIB měl naše zkušenosti, ale nemyslíme si, že máme nějakou zásluhu. Na co jiného se mohlo přijít?

(Pokračování příště) ...