Říjen 2024 – informace o činnosti prezidenta a viceprezidenta

Publikováno 18.11.2024 10:01 Zajíc Luboš


Obrázek

Říjen v SONS byl nabitý spoustou malých i velkých událostí a bude těžké nepominout nic důležitého, a přitom nenapsat dlouhatánský článek, který by se nikomu nechtělo číst, přesto se o to pokusím.

Spolupráce se SONS založenými OPS

V článku za minulý měsíc viceprezident Jan Šnyrych psal mj. o schůzce vedení SONS s ředitelkami a řediteli krajských TyfloCenter a celostátně působícího Tyfloservisu v Olomouci; jedním z výstupů tohoto setkání byla také dohoda, že požádáme společnost vyvíjející systém eQuip o prezentaci jejich informačního systému pro evidenci sociálních služeb. Každý, kdo poskytuje sociální služby, tedy SONS, TyfloCentra i Tyfloservis potřebuje vést velmi sofistikovanou evidenci služeb, klientů, zaměstnanců atd. Nároky na to, co takový systém musí splňovat, stále rostou a někteří z poskytovatelů se poohlíží po tom, jak evidovat co nejefektivněji, tedy levně a s co nejmenší časovou náročností. Proto jsme začátkem října zorganizovali dvě schůzky, při nichž jsme se společně seznamovali s možnostmi jednoho z dnes zavedených systému eQuip, který už ostatně některá z TyfloCenter využívají nyní. Zda přibudou další společnosti z naší rodiny, se teprve uvidí.

Další aktivitou, na níž jsme se dohodli na zářijové schůzce ředitelů, je zmapování stavu sociálních služeb pro slabozraké a nevidomé na území celé ČR. Prvním krokem je zjištění kapacit služeb v uplynulém roce 2023, přičemž obdobný výstup máme již z předcovidové doby, z r. 2018 a bude zajímavé porovnat tyto dva materiály. Ale ještě důležitějším počinem v této oblasti, k němuž chceme postupně dospět, je zjištění skutečných potřeb služeb pro naši komunitu; právě z takového zjištění by měla ideálně vycházet v budoucnu nevyhnutelná zefektivňující systémová opatření, která by zajistila legitimně požadovatelnou, smysluplnou a ufinancovatelnou síť sociálních a navazujících služeb pro slabozraké a nevidomé. I tomuto tématu jsme věnovali kus říjnového času.

Celostátní finále soutěže v používání Braillova písma

Na jaře proběhla ve většině krajů základní kola soutěže ve čtení a psaní Braillova písma. Vítězové jednotlivých kategorií z krajů, stejně jako před dvěma lety, přijeli prokázat svoji rychlost a šikovnost do Prahy. Na rozdíl od roku 2022 se však letos sešli v mnohem příjemnějších a pohodlnějších prostorách, které nám za příznivých podmínek poskytla Mateřská a základní škola ZRAK na Náměstí Míru. Soutěžilo se v tradičních kategoriích, tedy čtení na čas – zde se ještě soutěžící dělí podle toho, zda se učili Braillovu písmu na základní škole nebo až později, psaní na Pichtově psacím stroji, psaní na tabulce a psaní na počítačové klávesnici.

Oproti krajským kolům v tom celostátním přibyly ještě dvě disciplíny. Staronovou byla práce s Braillským řádkem, pro kterou se v roce 2022 nepodařilo získat dostatečný počet účastníků, i letos byla účast pouze tří soutěžících hraniční; zde se budeme muset zamyslet nad atraktivitou či náročností, uživatelů Braillských řádků je u nás určitě poměrně dost.

Více než dvojnásobek zájemců však přitáhla disciplína úplně nová, a to Psaní v Braillově písmu na displeji chytrého mobilu. A jen pro zajímavost, z výsledků lze jednoznačně dovodit, že tímto způsobem lze psát podstatně rychleji než na Pichtově psacím stroji.

Do prostorné auly školy, která sloužila soutěžícím jako zázemí, se vešli i stolky vystavujících společností, které nabízely soutěžícím možnost přijít si prohlédnout jejich produkty mezi jednotlivými disciplínami. Svůj artikl nabízely společnosti Elsa, Galop, Spektra, za SONS Tyflopomůcky a Zora. Oba s viceprezidentem jsme si tento den velmi užili, Honza dokonce ve dvojroli rozhodčího a soutěžícího, samozřejmě v různých disciplínách.

Chceme velmi poděkovat všem sponzorům, kteří k uskutečnění soutěže přispěli, věcnými cenami, občerstvením, financemi, a dále pogratulovat všem vítězům.

Tisková konference

Krásné prostory ve škole ZRAK na Náměstí Míru jsme den před soutěží využili i k tiskové konferenci. Tématy, kterými jsme se pokusili přilákat pozornost médií, bylo jednak samotné Braillovo písmo, jeho důležitost a využitelnost i při existenci nových technologií a sbírka Bílá pastelka. Rozhodně nám udělala radost účast klíčových médií, tedy Českého rozhlasu, České televize, České tiskové kanceláře, a dalších, kterým jsme se pokusili v krátkých prezentacích důležitost obou témat představit. Šéfredaktorka Zory Daniela Thampy se soustředila na samotné Braillovo písmo, jeho historii a princip, Jan Šnyrych na konkrétní využití Brailla v dnešní době a já zejména na 25. výročí Bílé pastelky a co všechno je z jejího výtěžku financováno. Věřím, že i tato akce přispěla k letošnímu úspěšnému výsledku sbírky.

Koncert ke dvacátému výročí Vokál klubu

Ještě, než napíšu pár slov o samotném průběhu letošní Bílé pastelky, vraťme se na začátek října, konkrétně k sobotě pátého, do pražského kostela U Salvátora. Tam proběhl slavnostní koncert, při němž jsme si připomněli dvacet let existence našeho unikátního pěveckého sboru. Oproti běžným sborovým koncertům tento vynikal účastí hned několika hudebních hostů, kteří pomohli vytvořit skutečně pestrý hudební program. Hned na úvod posluchače rozjásalo vystoupení Tomáše Hnízdila a Daniely Leitermannové, tedy hráčů na příčnou a zobcovou flétnu, které na klavír doprovodila Ráchel Skleničková. Ráchel své umělecké kvality a všestrannost prokázala i při dalších sólových klavírních číslech a při pěveckém vystoupení, kdy ji v duetu doplnil i Petr Fábera. . Koncert obohatilo také vystoupení Břevnovského chrámového sboru, jehož sbormistrem je Lukáš Koudelka. Spolu s Ondřejem Hnízdou tito dva mladí muži v letošním roce přebírají vedení Vokál klubu po Pavlu Menhartovi, který sbor vedl po předcházejících osm let. Vyvrcholením odpoledne bylo společné vystoupení obou sborů a dalších sólistů s Písní pro Olgu. Nezbývá než popřát Vokál klubu další desítky let úspěšné existence.

Bílá pastelka

Lze bez nadsázky říci, že pondělí, úterý a středa 14. až 16. října jsou vyvrcholením snahy a úsilí organizátorů celoročně probíhající sbírky Bílá pastelka. V těchto třech dnech vyrazí do ulic dvojice až trojice dobrovolníků, letos jich bylo celkem 3 615. Měli jsme určité obavy, jak se jim bude tentokrát v ulicích dařit, zejména s ohledem na ještě až příliš čerstvé zážitky ze zářijových povodní. Odbočky SONS v několika městech uvažovaly, že sbírku vůbec neuskuteční, nakonec se takto rozhodli v povodní opravdu silně zasažených, v Jeseníku a Opavě. Naštěstí můžeme konstatovat, že ochota lidí přispět na dobrou a smysluplnou věc neklesla, za což všem dárcům upřímně děkujeme. Celkový výtěžek, jak už bylo zveřejněno a rád to znovu zopakuji i zde, činí 5.181.371 Kč. Oproti loňskému výsledku se nám tedy podařilo nejen překonat pětimilionovou metu, ale vybrat o více než 10 procent vyšší částku, což lze bez pochyby považovat za úspěch. Za tímto výsledkem stojí úsilí tisíců dobrovolníků, stovek organizátorů, desítek sponzorů, určitě pomohlo i slušné počasí, ale nakonec rozhodly desetitisíce drobných dárců, jimž znovu mnohokrát děkujeme.

Poradní orgán pro příspěvek na zvláštní pomůcku

9. října se poprvé sešel poradní orgán ministra práce a sociálních věcí pro příspěvek na zvláštní pomůcku. Tentokrát jsem využil možnost zúčastnit se jeho jednání formou online. MPSV se zavázalo vytvořit platformu, skrze niž bude možné navrhovat určité změny, a to jak samotného zákona, který tuto dávku upravuje, tak katalogu pomůcek, na které je příspěvek poskytován. Za SONS jsem vznik takového orgánu uvítal a uvedl jsem dvě oblasti, v nichž máme návrhy na zlepšení. Jednou z nich je změna režimu posudků, konkrétně zakotvení možnosti využít jeden posudek na více pomůcek a na určité, rozumně ohraničené období. Druhou oblastí, v níž bychom rádi navrhli další změny, je rozšíření okruhu pomůcek o některé chytré domácí spotřebiče. Pro obě tyto oblasti MPSV vyjádřilo v obecné rovině pochopení.

10. října se sešla sociálně právní komise, která prodiskutovala zejména navrženou změnu statutu Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením, který se má změnit na Radu vlády pro osoby se zdravotním postižením a jejím předsedou nadále nemá být předseda vlády, nýbrž člen vlády pověřený agendou lidských práv.

Cesta do Polska

Naši kolegové z polského svazu nevidomých nás v průběhu jejich květnové návštěvy v Praze pozvali, abychom si přijeli prohlédnout nejen jejich centrum ve Varšavě, ale také rehabilitační středisko na pobřeží Baltského moře v obci Ustronie Morskie. Tuto návštěvu se nám podařilo naplánovat a uskutečnit ve třetím říjnovém týdnu. V pondělí ráno jsme vystoupili čerství a vyspalí z lůžkového vlaku ve Varšavě a vyrazili na třičtvrtě dne trvající prohlídku ústředí polského svazu nevidomých (Polski Związek Niewidomych, dále také „PZN“), který sídlí ve Varšavě v Konwiktorské ulici. Zde nás přivítal prezident svazu Andrzej Brzeziński a vedoucí tamního rehabilitačního centra Elżbieta Oleksiak. Prohlédli jsme si jejich prostory, Tyflologický institut, včetně speciálního kabinetu zaměřeného na zeměpisné pomůcky pro nevidomé (mapy, atlasy, globy), místnosti určené ke čtení, vybavené mnoha materiály v Braillově písmu, vydavatelství časopisu PZN, temnou laboratoř atd.

Zaujalo nás, že na rozdíl od České republiky, kde je zvykem chodit prezentovat život nevidomých a slabozrakých přímo do škol, má Polský svaz nevidomých prostor vyčleněný právě pro prezentaci a zájemce o tuto problematiku si zve k nim. Pro prezentace zaměstnává PZN vyškolené pracovnice. Zhlédli jsme také jejich krátký film, který si pro tyto účely nechali natočit.

Po společném pozdním obědě či brzké večeři, jejíž součástí byly klasické polské plněné pirohy, jsme ještě vyrazili na pěší prohlídku Varšavy, při níž jsme neopomněli navštívit čtvrť Praga.

Druhý den jsme si měli možnost krátce prohlédnout léčebně-rehabilitační centrum provozované PZN také ve Varšavě, kde kromě služeb, které u nás nabízí Tyfloservis a krajská TyfloCentra, pracují i oční lékaři a dostupná pro klienty je také psychologická pomoc. Odtamtud jsme za doprovodu Andrzeje a Elżbiety nastoupili k několikahodinové cestě autem, během níž jsme se zastavili na oběd a prohlídku rehabilitačního a školícího střediska Homer v Bydhošti. Zdejší služby jsou určeny zejména lidem, kteří ztratí zrak v průběhu života, nejpřiléhavěji by šlo středisko přirovnat k našemu Pobytovému rekvalifikačnímu a rehabilitačnímu středisku pro nevidomé na Dědině, ovšem z polského pojištění je možné uhradit pobyt maximálně v délce 14 dnů jednou za tři roky. V takto krátké době se snaží zvládnout klientům ukázat základy toho, co budou potřebovat pro svůj další život; předvést dostupné pomůcky (počítače mobily), uvést do základů Braillova písma, zvládnout základní úkony sebeobsluhy, prostorové orientace. Naši přátelé z PZN i pracovníci střediska si uvědomují, že je tento časový prostor naprosto nedostatečný a usilují o změnu pravidel.

Ještě týž den jsme se přesunuli do malé, rychle se však zvětšující obce Ustronie Morskie, kde jsme byli pohoštěni naprosto vynikající sice studenou, ale neuvěřitelně hojnou večeří. Prakticky v noci jsme si nedokázali odepřít podívanou – někteří slyšenou od střediska jen několik set metrů vzdáleného moře.

Ve středu 23. října jsme pak moře nejen obdivovali zrakem i sluchem, ale nedalo nám to, abychom do něj alespoň po kolena nevlezli, a to i přesto, že teplota vody ani vzduchu není v tuto dobu u Baltu ke koupání příliš příznivá. Naši hostitelé nám opět ukázali celé tamní středisko, které funguje kromě zhruba dvou měsíců celoročně a nabízí pobyty jak „rekreační“ hrazené z vlastních prostředků, tak pobyty rehabilitační, na něž polským nevidomým přispívá či je plně hradí zdravotní pojišťovna.

Přes Varšavu jsme se pak nočním vlakem plni dojmů vrátili zpět do Prahy.

Tolik stručná informace o naší zajímavé cestě do Polska, při níž jsme získali mnoho inspirativních informací a navázali přátelské vztahy s představiteli polského svazu nevidomých.

28. říjen - nejen státní svátek

Ač jsme tento termín nabídnutý Dopravním podnikem hl. m. Prahy k prohlídce metra nepovažovali za optimální, chápali jsme, že si nemůžeme vybírat. Abychom mohli bezpečně pobývat v kolejišti, prohlížet si soupravu metra a dozvídat se mnoho zajímavosti o provozu a pravidlech bezpečnosti v metru, muselo se jednat o den, kdy je nějaká stanice uzavřena. Volba padla opět na stanici Budějovická, kde již zhruba před pěti lety obdobná exkurze proběhla. Byli jsme velmi potěšeni, že se akce nakonec zúčastnilo více než 160 pražských i mimopražských nevidomých, slabozrakých a jejich průvodců, kteří se ve skupinkách zhruba po dvaceti nejméně na 45 minut mohli vydat na prohlédnutí všeho, co je v metru zajímalo a co si za běžného provozu prohlédnout nelze. Zkoumali jsme, kde se nacházejí bezpečnostní tlačítka uvnitř souprav, na eskalátorech i ona tlačítka na koncích stanic, jimiž lze zastavit blížící se soupravu, je-li někdo v ohrožení. S detailním výkladem strojvůdce jsme si prohlíželi ovládání soupravy, zjišťovali, jak jsou od sebe vzdáleny koleje, jak vypadá prohlubeň mezi kolejemi, do níž je doporučováno si lehnout, pokud spadne člověk do kolejiště a blíží se souprava. Mohli jsme si i zkusit z kolejiště vylézt zpět na nástupiště. Zaměstnanci DPP nám trpělivě odpovídali na všechny otázky, kudy vede napájecí kolej, pod jakým elektrickým napětím je napájení, jaké rychlosti metro dosahuje, co všechno musí řidič metra zvládat, zkrátka na cokoliv, co může cestující zajímat a na co znali odpověď. Ač běžná prohlídka trvala cca 45 minut, vím o nevidomých, kteří dole v metru strávili i více než hodinu a půl. Nikdo nebyl odmítnut, všichni měli čas si vše zbytkem zraku či hmatem prohlédnout.

Věřím, že i tato akce přispěla k větší bezpečnosti samostatného pohybu nevidomých v metru. Nadšeně děkuji Dopravnímu podniku hl. m. Prahy za vynikající organizaci a všem pracovníkům za ochotu a nasazení, které během akce prokazovali.

Doufám, že se nám postupně podaří vymýšlet a realizovat nová a lepší opatření pro bezpečnější samostatný pohyb nás nevidomých v prozatím přece jen rizikovém prostředí metra.

Na samotném konci října začalo školení pro lektory náročnějších kompenzačních pomůcek, ale o něm bude určitě v článku příští měsíc referovat viceprezident Honza Šnyrych. Pro dnešek se s Vámi loučí

Luboš Zajíc


Obrázky

Koncert pro Bílou pastelku - na pódiu na Václavském náměstí Luboš Zajíc, Veronika Pokorná a Olga Lounová Koncert pro Bílou pastelku - na pódiu na Václavském náměstí Luboš Zajíc, Veronika Pokorná a Olga Lounová
Jan Šnyrych a Veronika Pokorná při sbírce Bílá pastelka potkali i Jana Budaře Jan Šnyrych a Veronika Pokorná při sbírce Bílá pastelka potkali i Jana Budaře
Jan Šnyrych a Veronika Pokorná s kasičkou v OC Nový Smíchov při sbírce Bílá pastelka Jan Šnyrych a Veronika Pokorná s kasičkou v OC Nový Smíchov při sbírce Bílá pastelka
Finále Braillské soutěže - Kateřina Rovenská, Daniela Thampy a Luboš Zajíc při vyhlašování výsledků Finále Braillské soutěže - Kateřina Rovenská, Daniela Thampy a Luboš Zajíc při vyhlašování výsledků
Tisková konference k Braillovu písmu - Daniela Thampy, Luboš Zajíc, Jan Šnyrych Tisková konference k Braillovu písmu - Daniela Thampy, Luboš Zajíc, Jan Šnyrych