RP Tři Studně - 11. 8. - 18. 8. 2018

Tři Studně – rekondiční pobyt

Z deníčku našich účastnic

Den první

Vysočina nás v neděli ráno přivítala slunečným ránem. Všechny nás sluníčko přilákalo před hotel k ranní rozcvičce. Ta je na našich akcích tradicí. Je skvělé se protáhnout, okysličit mozek a vyplavit trochu endorfinů pro dobrou náladu. Co myslíte? Vydržíme to celý týden? (Vydrželi jsme. Sice ne všichni, ale i poslední den nás bylo pořád víc než polovina.)

„Čtvrthodinka pouhá dělá divy, všichni cvičí jako diví.

Procvičíme ruce, nohy, boky, krk. Zčervenalé tváře máme, co by okem mrk.“

Dopoledne jsme vyrazili na procházku kolem rybníka Medlov. Ještě nebylo velké vedro, tak jsme těch 5 km zvládli „raz-dva“.

Odpoledne jsme se věnovali nácviku sebeobsluhy – Helenka nás učila správně používat bílou hůl. Všichni jsme si vyzkoušeli chůzi terénem a zvládli schody nahoru i dolů. Ale dalo nám to zabrat!!

Součástí každého dopoledne a večera se stala také hodinka plavání v hotelovém bazénu. Skotáková

Den druhý

Druhý den jsme zahájili opět rozcvičkou a část z nás také dopoledním plaváním. Ostatní se mohli vydat na trochu náročnější vycházku na Brožovu skalku.

Později odpoledne za námi přijel náš čestný člen pan František Hynek. Žije ve Žďáru nad Sázavou, přesto ale rád čte náš časopis OKO a je tak na dálku spojený s naší odbočkou. Přestože je panu Hynkovi přes 80 let, je stále vitální a aktivní. I přes vážnou oční vadu a značnou ztrátu sluchu se věnuje autorskému psaní. Získal 9 ocenění v literární soutěži hluchoslepých s názvem Cena Hieronyma Lorma. O své tvorbě a životních osudech nám pan Hynek se zaujetím povídal. V roce 2017 vydal knihu básniček pro děti „Šprýmovánky“, ze které nám předčítala jeho dcera. Pan Hynek nyní dokončuje další knihu pro děti Lumpárny pejska Azora.  Peterková

Den třetí

Po rozcvičce, plavání a brzkém obědě jsme vyrazili na výlet do nedalekého Žďáru nad Sázavou. Navštívili jsme zámek, kde jsou speciální komentované prohlídky pro nevidomé. V Muzeu nové generace jsme si mohli hmatem prohlédnout model kláštera , poutního kostela sv.Jana Nepomuckého na Zelené hoře kopie soch.......Poté jsme byli s průvodkyní v Bazilice nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše, kde hmatem jsme viděli gotický portál, barokní kovanou mříž, chórové lavice, kde jsme si sedli a poslouchali zajímavý a poutavý hlas naší průvodkyně. Moc jsme toho nestihli, odkázáni na veřejnou dopravu jsme měli pouze 1 hodinu. Tu jsme ale maximálně využili. Všichni jsme se vrátili právě včas na večeři a večerní plavání. Sedláková

Den čtvrtý

Kromě pravidelných aktivit nás čekalo zajímavé povídání. Mezi účastníky rekondice byl také pan Karel Pařil. I přes zrakový hendikep si Karel života plně užívá. Věnuje se závodně kuželkám. A není žádné „ořezávátko“. Mezi nevidomými je mistrem Evropy i mistrem světa. S kuželkami procestoval kus světa. Ale do Petrohradu, o kterém nám povídal, se vypravil kvůli fotbalu. Na mistrovství světa ve fotbalu se vypravil se svým vnukem. Bez cestovní kanceláře vyřídili vše – od nákupu vstupenek a letenek až po zařízení ubytování v soukromí a prohlídky města a přilehlých pamětihodností. Denně nachodili pěšky 14 km, aby viděli všechno, co si naplánovali. Fotbalový zápas mezi Iránem a Marokem byl už jen „třešničkou na dortu“. O všem co zažili, Karel povídal tak poutavě, že mnoho z nás zatoužilo vydat se tam také. Skotáková

Den pátý

Po obvyklém dopoledním programu byl opět brzký oběd. To proto, abychom stihli výlet k největšímu rybníku Českomoravské vrchoviny Velké Dářko. Někdy se mu také říká „Moře Vysočiny“. Náš autobus nás dovez až na hráz. Tady jsme se občerstvili v hospůdce. Někdo vyrazil na procházku k protější pláži, někdo zvolil obhlídku rybníka přímo z vody na šlapadle. Na plavání si netroufl nikdo. Teda nikdo z lidí. Rhimmeček, jeden z našich pejsků, by z vody nejraději ani nevylezl.

Večer nás čekalo společné posezení v altánku. Grilované špekáčky z místního řeznictví a trocha vína pomohla vytvořit příjemnou atmosféru. Pozdravit nás a chvilku s námi posedět přišli i majitelé hotelu. Neúnavné zpěvačky nás nakonec strhly ke zpěvu všechny. Ke spánku jsme se ukládali v úsměvem a písní na rtech. Reitterová

Den šestý

V pátek 17. 8. byl naším cílem zámek Nové Hrady, jeli jsme všichni, všichni se těšili na zámek nazývaný Malý Schónbrunn nebo České Versailles. A nezklamal nás. Nahlédli jsme i do soukromých komnat majitelů. Celý areál je zasazen do krásné krajiny. A prohlídka parku, zeleninové zahrady, přírodního divadla a labyrintu jen krásu zámku podtrhla. Vše jsme ani nestihli projít a prohlédnout, ale čas na kafíčko a zmrzlinu v kavárně jsme si udělali. Plni dojmů jsme odjížděli zpět na Tři Studně a tím vlastně letošní rekondice na Třech Studních končí. Zítra se vracíme domů. Sedláková

Kromě společného programu byl v průběhu týdne čas také na individuální turistiku. Jeden z účastníků vyrážel pěšky i ke vzdálenějším turistickým cílům. Někteří využili osobního auta k přiblížení k turisticky atraktivním místům. I přes zdravotní hendikep se jim podařilo vystoupat na Dráteničky, Čtyři palice a nakonec i na Devět skal, nejvyšší vrchol Žďárských vrchů a druhý nejvyšší vrchole celé Českomoravské vrchoviny.