Připomínáme si třicáté výročí založení našeho spolku SONS
Značka „SONS“ měla den před svým vznikem namále
Zpráva účastníka tehdejšího dění vydaná ke třicátému výročí založení našeho sjednoceného spolku
Už ten název se nám moc nepovedl: Sjednocená organizace – nám, kteří jsme žili dlouhá léta za reálného socialismu to připomíná neustálé sjednocování všehomíra pod kuratelou rodné strany; dnešní čtyřicátníci už to naštěstí tak nevnímají. Název „Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých“ sice opravdu není žádný marketingový trhák, zato zkratka „SONS“ zní nádherně cizokrajně a lákavě.
Z jakých spolků vlastně SONS v roce 1996 vznikla? Celostátní spolky byly naštěstí jen dva: Česká unie nevidomých a slabozrakých, založená 3. prosince 1989 28 lidmi na zelené louce jako první samostatné a nezávislé občanské sdružení nevidomých a slabozrakých po více než 40 letech, a Společnost nevidomých a slabozrakých České republiky, založená v dubnu 1990 jako jedna z nástupnických organizací Svazu invalidů, jednotného útvaru z dob reálného socialismu.
Filozofie obou spolků byly od počátku značně rozdílné: Unie vyznávala (a dnešní SONS tuto filozofii zdědila) pravidlo, že pomůžeš-li si ze všeho nejdřív sám, pak ti i okolí začne fandit a pomůže i podpoří. Druhá organizace spíše (třebaže ne stoprocentně) očekávala, že se stát o její provoz nějak postará.
Za sedm let své existence Unie „přetáhla“ Společnosti ty nejschopnější a nejaktivnější členy, ale v polovině devadesátých let bylo jasné, že se ani jedné z organizací tu druhou v plném rozsahu pohltit nepodaří. Z čistě pragmatických důvodů začali volení představitelé obou spolků jednat o sjednocení – nikdo nás k němu nenutil a uvnitř spolků neexistovala žádná významná opozice. Ti, co byli proti, se dělili do dvou kategorií: někteří členové Unie si sjednocení nepřáli, protože se obávali, že spolek ztratí svoji pružnost a akceschopnost; ve Společnosti se chtěli sjednotit v podstatě všichni, jen nesměla nová organizace mít v názvu ani náznakem něco, co by připomínalo slovo „Unie“. Unie věděla, že v této věci musí učinit kompromis a těch kompromisů ze strany Unie bylo víc: např. zřízení funkce viceprezidenta, aby měl nejvyšší představitel Společnosti v nové organizaci zajištěno důstojné postavení. Jak se vzápětí čtenář doví, Unie v důsledku těchto kompromisů tvář neztratila.
Podrobnosti sjednocení se dojednávaly rok a půl a veřejnost (hlavně komunita lidí, kterých se věc týkala) byla průběžně informována. Všechna sjednocovací ujednání schválilo IV. valné shromáždění Unie dne 27. dubna 1996 66 hlasy pro se dvěma zdrženími.
Dne 15. června 1996 se sešel III. mimořádný sjezd Společnosti, jehož úkolem bylo rovněž schválit nebo odmítnout dojednané podmínky sjednocení. Unií byl již bez dalšího schválen způsob volby prezidenta (ten bude z Unie) a viceprezidenta )ten bude ze Společnosti), jakož i způsob volby 13 přímo volených členů nejvyššího orgánu nové SONS, Republikové rady; členy Rady budou volit všichni delegáti slučovacího shromáždění společně. A tady nastal zádrhel, který vážně ohrozil sjednocení: Vystoupilo několik delegátů, kteří požadovali, aby byli kandidáti do Republikové rady voleni zvlášť podle příslušnosti ke své organizaci delegáty Unie a Společnosti; tak by bylo dosaženo víceméně rovného zastoupení obou původních organizací v nejvyšším orgánu nového spolku. Jinak dojde – podle mínění navrhovatelů – k „převálcování“ Společnosti Unií. Nevím, jak by to bylo dopadlo, kdyby dal předsedající o návrhu hlasovat. Neučinil tak. Namísto toho zvýšeným hlasem připomněl, že Unie si žádné další podmínky neklade a bude-li Společnost na uvedené změně voleb trvat, ke sjednocení velmi pravděpodobně nedojde. Tím byla věc uzavřena a ohrožení sjednocení pominulo.
Dne 16. června 1996 proběhlo slučovací shromáždění obou organizací. Výsledek voleb do Republikové rady dal plně za pravdu pochybovačům z předešlého dne. Ze třinácti přímo volených členů Republikové rady nového spolku SONS bylo deset bývalých členů Unie a jen tři členové Společnosti. Unii se tudíž kompromisy učiněné v průběhu sjednocovacího procesu jednoznačně vyplatily.
SONS je od počátku své existence respektovanou organizací díky široké škále služeb, zaměstnávání i ryze spolkovému zázemí, které nevidomým a slabozrakým lidem poskytuje vlastním prostřednictvím i prostřednictvím svých dceřiných obecně prospěšných společností. Šíře jejího záběru je jasně patrná z výročních zpráv, které jsou k dispozici na jejích internetových stránkách www.sons.cz. Zrakově postižení lidé jsou nepochybně znevýhodněnou skupinou obyvatel, která však skrze SONS pomáhá sama sobě a očekává od přátel, příznivců i sponzorů přiměřenou pozornost.
Rudolf Volejník,
Emeritní viceprezident,
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, z. s.