Povídáme si s...

Publikováno 08.03.2016 14:03 Odbočka Havlíčkův Brod


Obrázek

POVÍDÁME SI …

… TENTOKRÁT S PANEM VÁCLAVEM LINDLEM

Jaro se blíží a není špatný nápad přivítat ho hudbou. V pondělí 7. 3. 2016 jsme se po skončení oblastní rady odbočky SONS HB sešli v přízemí Krajské knihovny v Havlíčkově Brodě, kde se v počítačové učebně uskutečnilo setkání s výrobcem hudebních nástrojů, panem Václavem Lindlem z Vysoké. Zároveň jsme si poslechli ukázky hry na tyto nástroje.

Zde je malé představení:

Na Vašich webových stránkách je uvedeno, že Chantek je česká firma, vyrábějící perkusní hudební nástroje. Co název Chantek znamená a jaké jsou perkusní nástroje?

K názvu Chantek jsem se kdysi náhodou dostal v jednom časopise, kde se psalo o orangutanovi jménem Chantek, který ovládal znakovou řeč.

Jméno se mi tolik líbilo, že jsem ho začal používat v souvislosti s výrobou hudebních nástrojů. Později jsem zjistil, že Chantek znamená v thajštině štěstí, což se mi líbilo ještě víc.

Slovo perkuse znamená „poklep“. Tyto nástroje jsou pravděpodobně nejstarší a také nejobsáhlejší skupinou hudebních nástrojů. K vytváření zvuku dochází pomocí úderů, třesením či škrábáním na nástroj. Tyto nástroje mají velkou tradici, jak v hudbě primitivních národů, tak i v hudbě moderní.

U nás je to třeba vozembouch Usmívající se.

Jak jste se k této práci dostal? Jakou školu jste studoval? Měla vliv na Vaši nynější cestu?

Vystudoval jsem školu se strojním zaměřením a nemyslím si, že měla velký vliv na výrobu hudebních nástrojů. Nicméně mě to vždy táhlo ke dřevu a to byla a je ta vášeň, která mě žene hlouběji k podstatě výroby a hry na perkuse.

Co Vás k výrobě těchto nástrojů přivedlo?

K výrobě mě přivedlo to, že jsem neměl dostatek peněz na koupi Djembe (Africký buben), tak jsem si ho zkusil vyrobit.

První buben moc nehrál a byl hrozně těžký, tak jsem se pouštěl do nových kousků, až se mi to stalo největším koníčkem. Poté už to byl krůček k tomu, abych založil malý podnik, však bez pomoci by to nešlo.

Zhotovujete etnické hudební nástroje. Studujete a zajímáte se o tradice, zvyky a kulturu národů, které je používají? Cestujete do těchto zemí?

Nedá se říci, že bych studoval zvyky či tradice. Zajímám se spíš o daný nástroj a hru na něj.

Bohužel necestuji, ač bych rád, ale nemyslím si, že by kapitola cestování byla uzavřena, jen ještě nenadešel její čas.

Když hrajete, je to čistá improvizace, nebo jsou k dispozici i psané melodie a skladby?

Jak kdy, samozřejmě jsou notace ke každému nástroji a jsou jiné, než jsme zvyklí z našeho kontinentu.

Rád si zahraji improvizovaně, jen tak od srdce a rád si zahraji či spíš pocvičím psané skladby.

Hraní mne moc baví.

Který nástroj je Vám nejbližší? Stalo se někdy, že Vás nástroj tak okouzlil, že jste se s ním nedokázal rozloučit?

Nejbližší je mi asi Djembe (Africký buben), s tím jsem začínal. Má nepřebernou škálu zvuků a tonů.

Každý nástroj, který opouští mou dílnu, nese sebou kus mojí energie, do něj vložené. Takže naopak mne těší, že jde do světa dělat radost. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že nebylo pár kousků, kterým se mi nechtělo dát sbohem. Nicméně šly vždy všechny Usmívající se.

Jakou jinou hudbu máte rád a posloucháte ji, když odpočíváte?

Tedy krom etnické hudby zvané worldmusic rád poslouchám latinu a jazz, jinak se nebráním žádnému stylu. Snad kromě dechovky, tu snesu pouze na plese Mrkající.

Můžete se s námi podělit o oblíbený citát, nebo motto?

To základní, které slýcháme od malička: „ Kdo se bojí, nesmí do lesa. „

 

Děkuji za rozhovor, Marie Heilandová

Foto: KKV Havlíčkův Brod