PROMĚNY SVĚTELSKÉHO ZÁMKU

Publikováno 18.10.2016 07:24 Odbočka Havlíčkův Brod


Obrázek

   Teplého „babího“ léta je třeba využít, proto jsme se v počtu sedmi statečných vydali ve čtvrtek 15. září na výlet. V osm hodin ráno jsme se sešli na autobusovém nádraží, sluníčko nás příjemně hřálo do zad. Řidič linkového autobusu byl v první chvíli trochu překvapený, co za „hůlkové komando“ se mu hrne dovnitř, ale potom nám ochotně podal informaci, kde můžeme vystoupit.

   Václav Fikar starší statečně vedl naši skupinu neznámým terénem ulic a náměstí ve Světlé nad Sázavou, Václav Fikar mladší jistil případné opozdilce vzadu. V příjemném prostředí bufetu na náměstí jsme vypili ranní čaj a kávu. O půl desáté jsme došli na zámecké nádvoří, kde uprostřed příjemně šuměla voda ve fontáně. Na paní pokladní jsme raději čekali na sluníčku, protože ze starobylých kamenných zdí průjezdu vystupoval nepříjemný chlad.

   V deset hodin se nás ujala velice příjemná a ochotná paní, možná slečna, průvodkyně a zavedla nás do první místnosti. Tam jsme si- jak to bylo možné- prohlédli velmi hezké papírové modely českých a moravských hradů, zámků, klášterů a historických staveb. Usměvavá průvodkyně nás přivítala a prohlídku zahájila úvodem o historii zámku. Byla však poněkud roztržitá a neustále se ohlížela do průjezdu. Potom jsme už i my zaslechli jakési bušení. Za moment se vše vysvětlilo a návštěvnice, omylem zamčená v pokladně, se ocitla na svobodě.  

   Potom již nerušeni jsme vyslechli zajímavosti z historie tohoto zámku a panství. Jeho nejslavnější období bylo v 15. až 17. století, kdy zde sídlil rod Trčků z Lípy. Dozvěděli jsme se také o zakládání skláren, kterých bylo v okolí opravdu mnoho a sklářská tradice je tu skutečně dlouhá. Od počátku 20. století se na zámku vystřídal jak soukromý majitel továrník Moravec, tak československá a německá armáda. V padesátých letech zde stát zřídil zemědělské učiliště, školu a internát, které zde fungovaly až do roku 2011. Poté objekt zakoupili manželé Degerme, kteří v ČR žijí již několik desetiletí a snaží se z něho vybudovat zajímavou turistickou a kulturní záležitost. Protože veškerý mobiliář, nábytek, obrazy a zařízení zmizely neznámo- známo kam, dokonce první učni museli zdemolovat a zazdít všechny krby, neměli to noví majitelé jednoduché. Po projití dvou výstavních okruhů pro dospělé jsme konstatovali, že se jim práce opravdu daří.

    První prohlídková trasa nabízí historické sklo, vyrobené jak v místních sklárnách, tak v zahraničí. Jednoduše a vkusně uspořádanou křehkou krásu, starou až 300 let, jsme si více či méně úspěšně prohlíželi v místnostech, kde ještě před několika lety bydleli studenti. Celou hodinu se průvodkyně opravdu snažila, aby se nám dostalo mnoha zajímavých informací, když ani nosy na skle nepomáhaly vidět, co za ním stojí.

   Druhý prohlídkový okruh je expozice historických hodin, soch a obrazů. V místnostech se neozývalo žádné tikání, bimbání, odbíjení či jiný zvuk, ale údajně jsou všechny hodiny funkční. Tak jsme si tedy „zastavili“ čas… Hodiny sloupkové, konzolové, nástěnné i stolní, ze dřeva, intarzované, vykládané kovem, želvovinou či perletí, s andělíčky, loveckými psy, antickými bohyněmi, s rostlinnými motivy, staré přes tři sta let i mnohem novější, nabídka byla opravdu pestrá. Sochy byly především s náboženskou tématikou, dřevěné a polychromované. Na obrazech tváře a postavy šlechticů a šlechtičen mnoha rodů, především Valdštejnů. Na náš dotaz uvedla průvodkyně, že většina vystavených exponátů je zapůjčena z muzeí a depozitářů Třebíče a jiných měst, paní majitelka prý ale nakupuje na aukcích a shání ve starožitnostech, aby sbírka byla bohatší a reprezentativní.

   Kromě těchto dvou okruhů jsou přístupné ještě expozice pro děti- Království panenek a Pohádkový okruh „Na Sázavě“. V poslední místnosti jsme kupodivu zjistili, že čas se nezastavil a zvon z nedalekého kostela oznámil, že je poledne a tudíž čas k obědu.

   Ocenili jsme opravdu krásně opravené interiéry všech prostor, vkus, čistotu, barevné ladění. Poděkovali jsme naší průvodkyni, která se nám opravdu ochotně celé dvě hodiny věnovala a ještě poradila, kam jít na oběd.

   V hospůdce U splavu jsme doplnili energii i tekutiny, po 13. hodině dali odpočinout svým nohám v autobusu a hurá domů!

  

Díky za opatrování a fotodokumentaci našim Václavům …

 

Marie Heilandová


Obrázky