POVÍDÁME SI S ...

POVÍDÁME SI… TENTOKRÁT S ELIŠKOU BERÁNKOVOU

1. Eliško, můžete se nám- tak jako každý host v naší rubrice- několika větami představit?

Pocházím z Herálce a zdědila jsem rodové křestní jméno Eliška jako třetí v řadě :-) Vystudovala jsem gymnázium v Humpolci a po nedokončených studiích historie v Českých Budějovicích se ze mě nakonec stala profesionální fotografka, což byl jeden z mých prvních snů. Druhým snem byla psychologie, které jsem se vždy věnovala jako koníčku. Mým třetím snem, který si pamatuji, bylo věnovat se věcem mezi nebem a zemí, pochopit je a předložit je lidem tak, aby se jich přestali bát a poznali, že jsou nutnou součástí života každého z nás a ne jen věcí několika vyvolených nebo zasvěcených jedinců. Nakonec jsem ve svém současném povolání spojila tohle všechno dohromady. Fotografování miluji, protože mi ukazuje, že existuje mnoho různých pohledů na jednu věc a že někdy stačí malý krůček stranou nebo více světla a všechno vypadá jinak. Historie připomíná, jak mají lidé tendenci opakovat stejné chyby a podléhají stejným reakcím pořád dokola a lze tedy díky ní najít cestu ven nebo alespoň poučení pro příště. No a psychologie tohle všechno zaštiťuje a vysvětluje to našemu mozku.  Nakonec toto všechno dohromady spolu se spoustou pokory k TěmNahoře k přírodním silám, živlům a starým kulturám vytvořilo moji definici magie/esoteriky/čarodějnictví. Takhle se tedy ze mě stala kartářka a čarodějnice. :-)

2. Co Vás přivedlo k tomu, co děláte? Bylo to podvědomé rozhodnutí nebo to byl nějaký impulz zvenčí?

Myslím, že jsem tím, kým jsem dneska, byla od začátku. Jen mezi tou tehdy a tou dneska stojí řada zkušeností, znalostí a zážitků. Od dětství jsem se zajímala o kameny a minerály, bylinky, anděly, duchy nebo rituály spojené s pohanským kalendářem. Třeba Vánoce jsem vždycky cítila víc jako oslavy spojené s nějakou změnou v přírodě nebo vesmíru... a to i v dětství, takže se nedá říct, že bych byla nějak zaujatá nebo ovlivněná. Nicméně pokud se ptáte přímo na to, co mě navedlo, abych vykládala karty a pracovala přímo s lidmi, tak za první impuls vděčím povinné literatuře na vysoké škole a bylo to docela vtipné. Dočetla jsem se, že ve středověké Itálii se říkalo jistým lidem Benandanti a byli to lidé/čarodějníci, kteří měli pomáhat druhým v boji s černou magií a zlými duchy a ukazovat jiným cestu. Tihle lidé se prý rodili s jakousi děložní blánou na hlavě, bylo to takové znamení, kdo jsou a kým tedy budou. Mamce jsem tehdy říkala něco jako: fuj, to mi ale přijde divné. A ona mi odpověděla: „jaké fuj, to jsi měla ty taky, když jsi se narodila“.  Rok nato mi tohle potvrdila kartářka, za kterou jsem šla, kvůli něčemu úplně jinému. Řekla mi, ať si koupím karty a začnu pracovat s lidmi, že jsem to dělala vždycky a chce se to po mě i teď. Začala jsem opatrně a pomalu a tím největším impulsem zvenčí bylo to, že se mnou karty opravdu mluvily a já nepochybovala o tom, že mají pravdu a nebála se ji říkat, že se mi zpětně od lidí dostávalo kladné odezvy a hlavně, že jsem při této práci začala být opravdu šťastná, protože jsem prostě začala dělat to, co po mně moje duše chtěla.

3. Co všechno klientům nabízíte? Dostává se Vám zpětné vazby?

Klientům nabízím primárně výklad karet. Pojala jsem ho ale jinak než je v našich končinách zvykem a snažím se během něj zmapovat klientův život od dětství až po současnost a tím mu ukázat, jaké chyby opakuje, rozklíčovat určitý vzorec chování, který si vytvořil a tím ho naučit sám se sebou pracovat. Budoucnost je pro mě v kartách druhotná záležitost, protože jde měnit. Podstatné je být kamarád se svojí minulostí a umět žít svoji přítomnost. Budoucnost je pak otázka mnoha rozhodnutí a já můžu jen ukázat, jaká rozhodnutí vedou kam a třeba se za jednu cestu přimluvit. Volba je pak už ale na každém.

Dále čistím prostory od různých energií, dělám přednášky a pořádám kurzy, zabývám se rozvojem osobnosti a personálním poradenstvím. V prosinci to budou dva roky, co jsem si otevřela MAGICKÝ KRÁMEK s dobrou náladou v Havlíčkově Brodě, kde najdete energetické obrazy mojí mamky a obrovskou škálu kamenů a minerálů, jejichž sílu využívám ke své práci.

Zpětná vazba od klientů je pro mě velmi cenná z hlediska zdokonalování se v tom, co dělám. Bude to 9let, co se výkladům a práci s lidmi věnuji a za tu dobu jsem ohlasů nasbírala nepřeberně a za každý jsem neskutečně vděčná. Pokud se mi někdo ozve například po dvou letech a popíše mi, co u něj proběhlo, co díky mému výkladu změnil, co pochopil a jak se teď má nebo mi přiveze ukázat kočárek s miminkem, které jsme kdysi během sezení řešili, tak to je pocit, kvůli kterému svoji práci miluju. Zpětné vazby jsou pro mě tím pravým poděkováním a hnacím motorem a také důkazem, že to, co dělám, dělám dobře.

4. Jaké vlastnosti musí mít člověk, který dělá to co Vy, aby činnost vykonával s nejlepším vědomím a svědomím? Jak byste definovala hranice, za které nechcete jít?

:-) Asi především by měl mít to svědomí. Svědomí beru jako takový poplašný systém, který hlásí, když se něco dělá špatně. Je to základ a většinou to stačí. Vlastně si myslím, že na jednotlivých vlastnostech až tolik nezáleží. Důležitá je celková osobnost člověka: vlastnosti+zkušenosti+znalosti a chuť se dále učit+otevřenost+míra pokory a smyslu pro humor+citlivost...

Moje hranice jsou celkem striktní. Nepletu se do práce lékařům a TěmNahoře ( případně TěmDole :-) ). Neboli - téměř každý zdravotní problém má kořeny v psychice a do určité doby je možné ho léčit změnou života, bylinkami, kameny, rituály...ovšem pokud přeroste do fyzického těla, pak se musí řešit s lékaři. Stejně tak jsou energie, které nám do rukou nepatří, patří TamNahoru našim ochráncům a neměly by se svévolně užívat, kdy my uznáme za vhodné. Z toho důvodu nejsem zastáncem Reiky a podobných systémů, protože v dlouhodobém časovém měřítku nevidím, že by těm lidem pomáhali, ale spíše naopak. Jako lidé bychom se především měli snažit zůstat nohama na zemi, na Matce Zemi a za každých okolností si držet zdravý selský rozum. Stejně tak jsem poměrně vyhraněná veškerým formám náboženství, fanatismu a sektářství. Základem všeho je víra. Ale jak se z víry stane náboženství, pak je první válka o pravdu a toleranci vždy za rohem.

5. Jak si obnovujete energii a jak nejraději relaxujete?

Dovolená pro mě znamená několik dní mlčení a klidně i samoty, což se odvíjí hlavně od toho, že při své práci většinu dní v týdnu zhruba deset hodin v kuse mluvím a poslouchám. :-) Také velice ráda spím. Nejsem rozhodně ranní ptáče, ale protože mi teď práce moc nedovolí, abych si přispala, tak využívám každého dne, kdy si nemusím řídit budík. Ráda čtu, poslouchám hudbu a samozřejmě fotím. Ráda trávím svůj čas s rodinou, třeba jen tak u vína nebo při hraní nějaké deskové hry. Miluji cestování. Energie dobíjím doma na Vysočině a nebo na jižní Moravě - Pálavu jsem adoptovala jako druhý domov ( možná spíš adoptovala ona mě ). Musela jsem tam žít v některém minulém životě, protože moje duše je do tohoto kraje až po uši zamilovaná :-) Všeobecně se prostě snažím žít a nikoliv jen přežívat a to mě nabíjí asi ze všeho nejvíc, protože to rozbíhá určitý koloběh energie.

6. Máte široké znalosti o polodrahokamech a minerálech, jejich používání a působení. Který je Váš nejoblíbenější? Který byste doporučila nám, lidem s postižením zraku?

Cením si všech kamenů, protože když si představíte, jak jsou staré, jak pomalu se vytváří nebo přetváří z jiných hornin...je neuvěřitelné, jak nicotný je v jejich životě náš lidský čas. Myslím, že ten nejoblíbenější si nemůžu vybrat. Nicméně mám ráda základní trojici křemenů – ametyst, křišťál a růženín. Velice obdivuji kámen larimar. Kouzelný je ametrín, který stojí na poloviční cestě vývoje mezi ametystem a citrínem. Neuvěřitelně mocným kamenem je černý turmalín, který brání svého majitele před negacemi, vysáváním energie od jiných lidí a dokáže dávat na člověka pozor skoro jako hlídací pes. Na zraková postižení platí všeobecně zelené kameny. Aplikace konkrétního minerálu ovšem záleží vždy na tom, co daný problém způsobuje. Všeobecně bych doporučila smaragd, postará se o posílení očí a zaostření vidění. Prehnit obnovuje nervy a nervová zakončení. Olivín oči omlazuje a africký jadeit pomáhá při zákalech. Zelený avanturín je universální ale spíše podporuje účinky bylinek a přírody.

7. Máte nějakou osobní zkušenost ze setkání se světem nevidomých?

Osobně mám naštěstí „pouze“ problém s krátkozrakostí, mám na každém oku přes 5 dioptrií a nosím kontaktní čočky. Ale teď jsem si až díky Vaší otázce vzpomněla, že když jsem byla malá, tak mě často napadalo, jak bych všechno zvládala, kdybych najednou neviděla. A chtěla jsem na to být připravená, takže jsem si pak zavazovala oči zkoušela zvládat chodit po domě, po zahradě, nalívat si čaj... netuším, co mě k tomu přivedlo, byla jsem dítě, možná jsem viděla tehdy něco v televizi, ale pamatuju si na tu potřebu mít to pod kontrolou a být připravená.  Od té doby beru váš svět jako součást našeho světa a nevidím na něm nic cizího. Lépe řečeno, ve vašem světě je mnoho nám cizích věcí, ale nic nám přece nebrání pokusit se jim porozumět, pochopit je a díky tomu, pak žít vedle sebe bez nedorozumění. Navíc, každého může ztráta zraku postihnout a není proč dělat, že ne. Svět cítíte jinými smysly a emocemi a vlastně se dá říct, že i úplně nevidomý člověk vidí, jen jinak a po svém. Nevím, jestli to říkám správně, ale cítím to tak. Velmi vás nevidomé obdivuji za to, jak zvládáte překážky, které vám v lepším případě z nevědomosti a v horším případě z ignorace staví vidoucí lidé do cesty. Ale je to jako s cizím jazykem – spousta lidí se ho prostě učit nebude, protože ten jejich jazyk jim stačí a stejně tak se spousta lidí prostě nebude zabývat životem nevidomých, přestože by pak v obou případech byl jeden druhému blíže.

8. Jakou hudbu máte ráda?

Založením jsem asi rockerka :-) Ale mám ráda jakoukoli dobrou muziku. Myslím, že nezáleží na žánru ale na kvalitě. Ráda zpívám a užiju si tedy i pop nebo lidovky. Poslední dobou prokládám svoji mp3ku moderní řeckou hudbou. Baví mě náboj a energie, kterou do ní interpreti dávají, vzhledem k mému jižanskému založení mě úžasně dobíjí. Hudba je překrásná, když se dělá s talentem, chutí a láskou.

9. Můžete nám představit své tři nejoblíbenější knihy?

Mám ráda velmi moudrého, milého a skvělého spisovatele Františka Nepila a u něj si nelze vybrat jen některou knihu, všechny jsou skvělé, ale řekněme třeba Střevíce z lýčí. U jeho knih se dokážu nahlas smát zas a znovu. Druhou knihou je Malý princ od Antoin de Saint-Exupéryho, který je milně považován za knihu dětskou. A ačkoli by na ní měly děti vyrůstat, stejně ji nejvíc pochopí, až budou velké. A pak jsou to knihy Deana Koontze a Stephena Kinga, jelikož mám ráda horory a tajemné příběhy a oceňuji každého, kdo umí napsat dobrý horor.

10. Pokud někdy v budoucnu navštívíme Váš Magický krámek, naleznete si pro nás chvilku?

Samozřejmě a velmi ráda. Jste zváni ;-) A děkuji za velmi příjemný rozhovor a možnost tu s vámi být a přeji všem čtenářům hodně šťastných a slunných dnů.

Mnohokrát děkuji za ochotu a čas a jménem všech čtenářů Havlíčkobrodského Paprsku Vám přeji hodně zdraví, radosti a pohody.

                 Marie Heilandová