O Jizerských horách

Vážení přátelé, dovoluji si zde jako protiváhu všem katastrofickým scénářům, kterými jsme denně zahlcováni a masírováni ve všech masmediích, publikovat hezké povídání o Jizerkách od mého dlouholetého přítele - doc. RNDr. Václava Zieglera, CSc., jehož přátelství (trvajícího déle než 50 let) si nesmírně vážím.

Ne, nedostal jsem se k Jizerským horám jako slepý k houslím. Znal jsem je z četby i z učení, z vyprávění kamarádů, a když jsem se dostal pracovně do Českého ráje, měl jsem je kousek od domova. To už v mém životě hrály důležitou roli drahé kameny Českého ráje a stále víc a víc mě vábily i ty z Jizerských hor. A pak jednou jsem stál na úpatí hory Bukovec, dávné sopky nad Malou jizerskou loukou a nábožně se díval na kroutící se tok říčky Jizerky a odhadoval, kde že jsou ty vzácné safíry, co po nich toužili i čeští králové, a proto sem zvali vlašské prospektory. Najednou jsem byl prospektorem sám, ale ještě než jsem se mohl dát do rýžování vzácných kamínků, vylezl jsem na Bukovec (bylo po dešti a čedič přiměřeně klouzal) a pomáhal vyklízet tzv. Hnojný dům. Od čeho? Přece od hnoje. To vše zvyšovalo napětí mladické mysli i zvědavost. Nebudu napínat. Našel jsem je. A spolu se safíry také iseríny, pleonasty, záhnědy a další vzácné kamínky. Jen pozor člověk musel dát, neboť kdysi tu bývaly sklárny a oválené úlomky skla se pletly pod ruce. A kolem nádherné  rašeliniště. V Jizerských horách je vůbec rašelinišť hodně. A krásné smrkové lesy, které pak vzaly za své. I procházel jsem pak často těmi lesy, dokud byly, neboť tam a u rašelinišť kvetly krásné modré hořce tolitové. Modré jsou i safíry, modré jsou borůvky, které jsem tu často sbíral se svými dětmi, modrá je vůbec barva Jizerských hor. Měl jsem ji rád už předtím a mám ji rád dodnes. Stejně jako Jizerky s jejich mrazovými sruby, pozůstatky po době ledové, holými hřbety, vrcholy skoro něžných hor a lidi, kteří tu žili a snad dosud žijí. Jizerské hory jsou hory mého mládí i hledání, na které se nezapomíná! Modrá je barva věrnosti.

Tak ho hledejme, hledejme a zemřít mu nedejme, ani ve stáří, vždyť člověk je mlád, když mladě cítí a mladě vidí a nezapomíná! Že to víte? Inu, někdy se poučení netrefí.

Hezký říjen vám všem přeji! Váš Václav Ziegler