Neboj, to vyšumí aneb výroba bomb do koupele

„To se vsákne,“ nebo „to vyšumí,“ se říká, když spácháte nějakou nevratnou věc, která se sice neřadí do kategorie katastrof, které změní osud lidstva, ale někdy se tomu blíží. No, a protože věc nejde vzít zpět a navíc všechny šipky, i zarostlé ukazatele u polních cest v místech, kde jste v životě nebyli, ukazují vaším směrem, pochopíte, že se před následky neschováte. Ale protože jste kliďas(ka), necháte čas plynout a přítomnost ohlazovat hrany. Pak se ukáže, že událost nebyla tak hrozná a rozhodnutí k ní vedoucí vlastně zpočátku i docela racionální.

A tak se poučíte.

A pak to uděláte znovu.

Minulost

Pár let zpátky jsme na příbramské odbočce zkoušeli vyrábět svíčky a mýdla. Hrozně nás to chytlo, lidi to baví doteď. Všichni jsme podarovali blízké i vzdálené příbuzné, někdy i lidi, které jsme vůbec neznali, v životě neviděli, či náhodně potkali. Když tak nad tím uvažuji, nevíme, kolik z nich bylo ve skutečnosti proti a jen nám to nestihli říct.

Já se pak trochu zbláznila a pořídila si větší množství materiálu na oboje. Doteď nezapomenu na mladého muže, který vylezl z dodávky kurýrní služby. Když viděl, co mi veze, neváhal, nadhodil si pětadvaceti kilový pytel voskových peciček na rameno jako lovec mršinu, seběhl kopeček a donesl mi balíček až před dveře bytu. Moje stárnoucí srdce zaplesalo a v útrobách se probudilo něco, co jsem si myslela, že už nadobro usnulo…

To víte, biologie.

Na to je nejlepší práce.

A tak jsem do svého malého kotce, jak říkám místnosti o dvaceti metrech čtverečních, kde bydlím, natahala krabice pytle a kýble, hrnce a tácky na hotové výrobky. Vzniklo asi čtyři sta svíček a několik set kusů výrobků z mýdlové hmoty.

Postupně, to bych se tu nehnula.

Závislost trvala asi dva roky, kdy jsem se docela slušně vyřádila.

Malá obrazová ukázka zde:

Svíčky:  https://www.rajce.idnes.cz/clarice/album/svicky

Mýdla: https://www.rajce.idnes.cz/clarice/album/mydla

Současnost

Pamatuji si, že nejlepší bylo mýdlo s obsahem bahna z mrtvého moře. A pak také to obsahující kozí mléko. Nedávno jsem koukala, že má moje máma v koupelně ještě cosi, co jsem kdysi vyrobila a co se stále mýdlu podobá. Její kousek obsahoval velké množství peelingových kousíčků lufy – to je taková sušená věc, která v mýdle působí jako masážní složka. Mytí mýdlem s lufou vás může zbavit jak nenápadné svrchní vrstvy odumřelé kůže, tak klidně i kůže viditelné a žijící, když to přeženete. Máma tenhle konkrétní kousek používá na nohy a říkala, že se to vždycky chystá vyhodit, ale pak zjistí, že „to ještě škrabe.“

„Fujky,“ zhrozila jsem se a slíbila, že jí udělám nové.

A tak to v březnu letošního roku začalo nanovo.

Koupila jsem si čtyři kila hmoty na mýdla, různé ingredience, barvy, vůně, bahno a… pak jsem objednávku chtěla odeslat, když tu moje slabozraké oko zamžouralo směrem, kterým jsem se dosud nevydala.

Trvalo zlomek sekundy, než se mi v mozku zformovala myšlenka. A pak další nepatrný časový úsek, než se v něm zvýšila elektrická aktivita natolik, abych pochopila, že budu vyrábět bomby.

Myslím ty do koupele.

Bomby do koupele má rád pro změnu otec. Hlavně jednu s vůní piva, ve které se minule máčel zvnějšku, přičemž pak si musel dát pivo i zevnitř. Povídal, že ho to velmi uvolnilo, protáhlo, nahřálo a zrelaxovalo. A tak vlastně rozhodnutí padlo bez mého vědomí už někdy hrozně dávno. Pivní aroma sice neměli, ale to… se vsákne a vyšumí. Zkrátka to nevadí.

Objednala jsem tedy 2 sady na výrobu bomb do koupele.

Hotové, protože jsem si s mícháním nechtěla lámat hlavu. Obchod ale prodává i samostatné ingredience po kilech a dá se tedy začínat s větším množstvím.

Objednat musíte i formy na výrobu šumivých bomb. Jsou dvojdílné a spojují se prostě scvaknutím k sobě.

Na stránkách najdete i vhodné barvy a vůně (odkaz bude na konci).

Sada byla i poměrně levná, množství pro začátek ucházející a postup vypadal úplně jednoduše. Vždyť se říká, i kolegyně v práci to potvrdily, že „to dělaj už děti ve školce.“

No a tak jsem inkriminovaný matroš přinesla 8. dubna na odbočku. Ten den jsme tam byly jen s Radkou a poměrně rychle stihly svoje povinnosti. No, a protože neustále vymýšlíme aktivity pro naše klienty, usoudily jsme, že koupelové bomby by mohly být zábavné.

Měly jsme tedy dvě sady. Rozhodly jsme se jednu použít, po zkušenosti bych řekla spíš obětovat a na nečisto si to zkusit.

Ještě že jsme to udělaly.

I když zábavné… to bylo.

Sada na výrobu asi osmnácti kusů bomb obsahovala:

600g sody bikarbony

400g kyseliny citronové

200g kukuřičného škrobu.

Postup:

Vzpomeňte si na dobu pandemie a zapřemýšlejte, kde schováváte zbytky ze zásob roušek.

Nasadíte si roušku, protože to práší.

A rukavice, protože to práší.

Stejně budete jako prasata, takže uvažujte i o lehkém skafandru, i když zástěra může stačit. Proč? Protože to sakra moc práší, odpadává a postupně vás to obklopuje.

Ingredience výše smíchejte rukama v misce, přidejte vůni, barvu, pak jednou rukou promíchávejte, čechrejte a druhou z lahvičky s rozstřikovačem stříkejte do misky vodu. Lehce a pozvolna míchejte a zkoušejte konzistenci. Hňahnějte, prstíky obsah misky propátrejte a trochu se s tím pomazlete. Přitom neustále a průběžně v ruce zkoušejte, jestli hmota hrudkuje do konzistence, kdy by šla nacpat do formiček, aniž by byla úplně sypká, ale zase ne úplně mokrá.

Právě proces poznávání té správné chvíle nám způsobil nejednu trabli. A asi dva záchvaty smíchu.

Můžete klidně do misky strčit i hlavu a zaposlouchat se do jemného ševelení míchaného materiálu. Připomíná efekt šumění moře v mušli. Jako by vás matroš varoval, že máte s vodou zvolnit. Ale neřekne vám přesně, kdy nastane ta chvíle. Kdy překročíte bod, odkud není návratu. To je takový zapeklitý termín, který určitě znáte třeba z katastrofických filmů.

Tak ten jsem přešvihla já. Výsledek pak připomínal pohádku „Hrnečku, vař!“

Alespoň při tom nikdo neumřel.

Důležité je proto vodu do misky nepřidávat rychle. Směs by mohla začít samovolně šumět a pobublávat o něco víc, což je průšvih. Jakmile se to probudí, už to neuspíte. Následující reakci jsme proto očekávaly spíš ve vaně, nicméně dočkaly jsme se jí už na stole.

Na pohled je to bublavě hezké a ku podivu to jde i dobře uklidit.

Vychytávka:

Po počátečním promíchání materiálu ve velké misce jsme se rozhodly udělat koule několika barev. Proto jsme pak materiál rozvážily na čtyři díly (do čtyř menších misek), které bylo možné samostatně obarvit a ovonět.

Je také nutné pořídit si patřičné formy. Objednala jsem větší a menší koule a srdíčka po dvou kusech. Ale klidně mohly být od každého tři. Formy jsou z lehkého plastu a asi moc dlouho nevydrží. Nedočkaví tvořivci se při plnění můžou rozvášnit, formu při kompletaci zmáčknout a tím pádem praskne (to se nám nestalo). Buďte proto opatrní a pečliví.

I když se někde píše, že tvar ve formě můžete nechat deset minut, až hodinu, Radka výsledky vyndala hned a v závěru proto udělala víc kusů, než já.

Někdy formy odmítají bombu pustit, abych tak řekla a rozhodnou se dát vám jen půlky. Zmetky pak stačí prostě v ruce rozdrtit do misky a zkusit to znovu. Kolikrát to jde opakovat, nevíme.

Hotové kusy se po vyndání z forem dají na tácek a nechají den tvrdnout. Během toho času se může dít spousta věcí, ale Radka říkala, že výsledky našeho snažení dala o den později do pytlíků. Teď asi prostě počkáme, jak se jim v nich bude líbit.

Zatím nevíme, kdy použijeme druhou sadu, ale až ta chvíle přijde, poznáme to. Pak už z misek polezou jen samé originály.

Odkaz na eshop prodejce materiálu na tvoření:

https://www.mydlovysvet.cz/cs/

Jana Dvořáčková