
Hned u vstupu nás překvapil krásně fialově kvetoucí tzv. motýlí strom. Stačilo chvíli stát. Malinko zatřást větvičkou – a zvedl se celý „roj“ motýlů! A snesli se nám na ramena, na klobouky.

Nevěděli jsme, na co se dříve dívat. Komentovaná prohlídka nás opravdu nadchla.

V leknínovém jezírku na odkvetlém kosatci nad vodou jsme pozorovali vážku.

Mohli jsme si utrhnout pro porovnání a přiblížení k očím. dva červené vlčí máky. Jeden měl střed černý do kříže, druhý ho měl bílý!

Mohli jsme i pohmatem zjišťovat, jaký tvar mají plody již odkvetlé zahradní lupiny. Abychom se nepopíchali, vždy jsme dle instrukce přejeli celý klas malých chlupatých lusků zdola nahoru.

Prošli jsme kde co. Zde nás nadchly staré „babiččiny fialy“, kontryhel. Ale minuly jsme i žabí jezírko s lekníny, meteorologickou budku a směřovali k sadu původních odrůd ovocných stromů …

Spěchali jsme do vytouženého stínu. A stejně … stále se bylo na co ptát. A stále nám fundovaně a nadšeně odpovídala naše průvodkyně, která se již léta na zvelebování zahrady podílí.

U leknínového jezírka jsme se již rozloučili. Ovšem s tím, že se budeme vracet.