Naše zimní příhody na Myslivnách

Naše zimní příhody na Myslivnách

Den první

Dnes jsme zažili něco, co nikdo nečekal, ale přijali jsme to s odhodláním překonat sami sebe. Autobus totiž sněhem neprojel a proto jsme museli prověřit své fyzické možnosti. Z Dolní Světlé jsme vystoupali po svých až na Myslivny. Zažili jsme cestou příhody, o které bychom v autobuse přišli (např. čůrání vleže v závěji, ale ostatním nedoporučujeme, protože při úkonu studí zadnice). V závějích nakonec nikdo nezůstal.  Je pravda, že někteří jedinci využili i jízdy na skútru a tiskli se při jízdě  na pana Jiřího, co jim síly stačily. Na místo našeho pobytu došli všichni a odměnou byl pozdní (protože jsme šli pomalu), ale dobrý oběd (protože vařil pan Jiří). Všichni včetně vodicích psů po náročné cestě a dobrém obědě usnuli. Po zaslouženém odpočinku  vytáhli psí kamarádi  své páníčky i ostatní na průzkum okolí. Hlavním sportem dnešního dne byla tedy pěší turistika. Ale došlo i na koulování. A naše poznatky?

Je tu krááásně!

Den druhý

Naše paní vedoucí nás hned ráno opustila, protože musela odjet pracovně do Liberce. Po snídani jsme šli na zdravotní vycházku do mrazivé přírody. V prosluněné přírodní tělocvičně jsme si zacvičili cviky  na protažení celého těla a  dodržovali  správné dýchání.  Potom jsme se v jídelně zahřáli luštěním křížovek a společným cvičením paměti. Hana nás naučila zpívat  písničky s pohybovým doprovodem, abychom večer mohli překvapit naší aktivní činností paní vedoucí. Po dobrém obědě a krátkém odpočinku se někteří z nás vrátili do dětských let. Při oblékání na vycházku si například jedna účastnice oblékla cizí boty a vůbec  jí nevadilo, že jsou o dvě čísla větší a libovala si při chůzi s poznámkou, že si mohla vzít klidně dvoje ponožky. Druhý účastník marně hledal právě ty boty v šatně. Další si pak  zaměnil levou botu za pravou a nebylo mu divné, proč se mu cestou pletou nohy. No ještě, že to naše vedoucí neviděla. To, že Kaya (vodicí fenka) přišla na chatu dřív než její  majitelka, to už Lídě ani neřekneme. Když přijela, všichni jsme ji spořádaně vítali. Potom už následovalo všechno, jak má být a večer, ten byl z celého dne nejlepší. Mohli jsme se pochlubit nacvičeným programem a celý krásný den jsme zakončili zpíváním písní  našeho mládí za doprovodu kytary.

Den třetí

Po kalorické snídani a krátkém odpočinku jsme vyrazili na túry. Bylo mrazivo, ale svítilo slunce. Na modré obloze křižovala letadla, sníh křupal pod nohama, naši průvodci dohlédli až na Ralsko. Všichni jsme se na sebe usmívali. Před obědem jsme se ještě sešli v klubovně na sportovním kvízu. Lída si pro nás připravila dvanáct složitých otázek o zimních sportech. Dopadli jsme dobře, nikdo nemusel na pokoj studovat. K obědu připravil pan Jiří staročeskou zelňačku a špikované kuřecí stehno. Všem velice chutnalo a mnozí si i přidávali. Odpoledne jsme opět pospíchali na sluníčko. Nejprve nás čekalo fotografování a pak běžkování a nebo turistika podle vlastního výběru a fyzických možností. Pochopitelně každá skupina měla určeného svého vedoucího. Večer jsme byli z krásně prožitého dne všichni šťastní  a zdravě unavení. Na dobrou noc jsme si ještě společně zazpívali. Na pokoje jsme tentokrát odcházeli brzy a většina z nás zalezla hned do svých postýlek. Jen někteří vytrvalci navštěvovali minibar v klubovně i v pozdních hodinách.

Den čtvrtý

Vstávali jsme do  krásného slunečného mrazivého dne, proto jsme po snídani v určených skupinkách podle fyzických možností jedinců vyrazili co nejdříve to šlo na turistické trasy. Paní vedoucí nás bohužel musela opět opustit, protože měla důležitý pracovní seminář v Praze, ale upozornila naše průvodce na překážky a čeho si mají obzvlášť všimnout, aby nám nevidomým všechno správně popsali. Takže alespoň orientačně víme, kterým směrem leží Hvozd, Ještěd, Tlustec, Ralsko, Bezděz a další zajímavosti. Vysílač na Luži v tom sluníčku zářil a okolo bylo všechno pokryto námrazou jako v pohádce. Před obědem jsme trénovali paměť. Po obědě jsme si odpočinuli, ale slunce nás brzy vylákalo zase ven. Trochu jsme si ve sněhu zadováděli jako v dětství. Házeli jsme sněhové koule na zvukový terč, ale i po sobě. Dělali jsme ve sněhu andělíčky a pak si vzájemně pomáhali vstát. Zažili jsme u toho hodně legrace. Po odpolední kávě nám Bára povídala o zimní péči o pleť a ukázala jednoduché cviky na udržení svěžesti. Zuzka nás učila skládat puzle a stavět z dřevěných částí stavebnici salaš. Dnes to byl náročný, ale zase moc krásný den! Ve městě bychom si tak neužili.

Den pátý

Ještě, že jsme si včera užili slunného dne v přírodě, protože dnes jsme se probudili do inverze a mlhavého počasí. V naší společnosti ale nikdo nesmutní, protože si zábavu dokážeme udělat v každém počasí. Trochu to klouzalo, takže z důvodů bezpečnosti  jsme se vydali na jednodušší trasy. Běžkaři si ale ve stopách v lese užili. Roman měl na běžkách premiéru a moc se mu to líbilo. I naši vodící psi se na trase vydováděli. Po obědě a  krátkém odpočinku jsme chtěli ještě co nejvíce využít všeho, co nám hory nabízejí. Mnozí z nás se prošli až do Německa. Tam se šlo z kopce dolů dobře, takže nás logicky zpět na chatu čekala cesta nahoru. Jenomže my jsme během týdenního pobytu vytrénovali naše těla a zlepšila se nám fyzička, proto to pro nás byla hračka. Ti, kteří zůstali na chatě, si zahráli stolní hry pro nevidomé a také měli o zábavu postaráno. Po večeři pro nás majitelé udělali menší pohoštění a paní Hana nám úžasně hrála na kytaru. Těch písní, vtipů a smíchu nám bude v srdcích dlouho znít.   Bohužel se nám pobyt na Myslivnách krátí.

Den šestý

Dopoledne už myslíme na návrat domů. Čeká nás balení kufrů a vyklizení pokojů. Všechno je třeba pořádně zkontrolovat, abychom nic nezapomněli. Při kontrole nám pomáhají naši průvodci. Ještě absolvujeme alespoň krátký pobyt v přírodě v okolí chaty. Běžkaři vyrazili na stopu. Před obědem se vrátili jako sněhuláci a se smíchem vypravovali o svých pádech do sněhové peřiny. Ve stopě se totiž procházeli neukáznění chodci (my jsme to ale nebyli) a narušili běžkařskou stopu natolik, že se v ní jen těžko dalo udržet. Nejprve upadl Roman, potom se zabořila Lída, pak se svalil opět Roman a když mu Lída chtěla pomoc, tak ji svalil taky a váleli se oba dva. Zuzka a další přihlížející se tak smáli, že měli co dělat, aby neskončili také ve sněhové pasti, ze které se jen těžko vylézalo. Ale vrátili se nám všichni v pořádku. Po posledním obědě jsme se rozloučili s majiteli chaty a poděkovali jim za velmi krásný pobyt. Pan Jiří od nás dostal řád vařečky zlaté a paní Hana strážného anděla, protože i ona byla po celou dobu takovým naším andělem strážným. Autobus pro nás přijel do Dolní Světlé, takže nás čekala poslední procházka nádhernou zimní přírodou v Lužických horách.

Kufry, hůře pohybující se účastníky a vodicí fenku –„ babičku Joynku“ svezli k autobusu pan Jiří a pan Jaroslav.

Moc děkujeme paní Haně Doskočilové za to, že nám vyřídila sponzorský dar a pečovala o nás po celou dobu pobytu. Děkujeme panu Jiřímu Horákovi za to, že nám tak dobře vařil a svážel nám při příjezdu i odjezdu zavazadla a některé méně pohyblivé účastníky. Děkujeme panu Jaroslavu Chalupovi za individuální dopravu k autobusu.

A především děkujeme sponzorovi panu Marcelu Zenklovi za sponzorský dar, který nám umožnil bezplatně strávit tak úžasný týden v nádherné zimní přírodě.