Medailonek – Šímovy Jarmila a Marie

Kdo jsou sestry Šímovy:

Narodily se 21. 10. v roce 1957 předčasně a v inkubátoru byl oběma poškozen zrak natolik, že zůstaly nevidomé. To jim ale nikdy nebránilo v aktivním životě. Kromě zpěvu pracovaly 45 let, jako telefonistky na Městském úřadě v Prachaticích. Každou sobotu pořádají sobotní setkání, během nich nechybí dobrá sklenička vína a zpěv.

Jak se dostaly ke zpěvu

Zpěvu se věnují od útlého mládí. Nejdříve začaly zpívat v pěveckém kroužku na Hradčanech. Později se staly členky chrámového sboru sv. Dominika. Také byly členky kapely Jaroslava Heřmana.

Mezi jejich nejoblíbenější písně patří – Hallelujah (v angličtině ji zpívá Leonard Cohen a paní Hronková k tomu dala český text), od Lipkovanky – Upřímné vyznání, Moje Jižní Čechy (jihočeská hymna).

Doslova říkají „Zpívání je náš život, zpíváme pro potěšení lidem.“

Kde vystupovaly?

V roce 1979 měly první veřejné zpívání na Jihočeských letnicích ve Čkyni, zde zpívaly Surikuru – rusky.

V soutěži „Hledáme mladé talenty“ ve Strakonicích se umístily na 2. místě.

Zpívají v kostelích (duchovní písně), dále písničky z dechovek od Jihočeských kapel, Moravanky, Iglovanky nebo Budvarky. Rády si zazpívají i moderní písně, jejichž slova dávají smysl a melodie patří k chytlavým.

Jejich zájmy:

Čtení v bodovém písmu (romány z venkova, posílají z KTN, od Vlasty Javořické). Několikrát se zúčastnily úspěšně v soutěži čtení a psaní v bodovém písmu. Rády též cestují – navštívily Izrael, Lurdy a procestovaly Čechy. Zejména navštěvují svatá místa, neboť jsou hluboce věřící. Koníčkem jim byla též práce telefonistek. A rády pomáhají druhým. Např. učí zpěvu mentálně handicapované.

Co přivezou na TyfloArt 2025

Účastníkům zazpívají vybrané Jihočeské lidové písně a také moderní skladby. Své vystoupení zakončí písní „Žít ve jménu lásky“.