Medailonek – Dino Čečo

Kdo je Dino Čečo:

Svou uměleckou dráhu začal v rodné Bosně a Hercegovině. V sedmdesátých letech minulého století se na podnět svého profesora vydal do tehdejšího Československa. Zde nejdříve na pražském Žižkově studoval výtvarný obor zpracování dřeva, po přijetí na Akademii výtvarných umění se v ateliéru Karla Součka zaměřil na dekorativní malbu interiérů a věnoval se i tématům figurální tvorby, se kterou svého času jako malíř začínal.

V následujících desetiletích tvořil a vystavoval nejen v Praze, ale i při dlouhém pobytu v tehdejším západním Berlíně, kde se mu díky jeho talentu a originálním výtvarným technikám podařilo vstoupit mezi místní zavedené, špičkové výtvarníky.  Po roce 1989 se vrátil zpět do Čech, kde opakovaně vystavoval svoji tvorbu v pražské Galerii Mánes. Hledání v oblasti výtvarných technik ho přivedlo k abstraktnímu expresionismu a nové metodě velkoformátové abstraktní akční grafiky. Není bez zajímavosti, že inspirací mu byly zážitky, kdy jako dítě pozoroval rubovou stranu výšivek, které vytvářela jeho babička. Této problematice byla v roce 1995 věnována samostatná výstava nazvaná Rub a líc, která proběhla právě v Galerii Mánes.

Jak se takový obraz tvoří?

Výtvarné experimentování rovněž přineslo výsledek v podobě metody protlačované kresby. Jako základ pro výtvarné vyjádření slouží malířské plátno o rozměrech 60 × 60 cm. Na podkladovou desku se v přípravné fázi nanáší vrstva disperzní barvy. Po této úpravě je deska zakryta bílým plátnem napnutým na dřevěném rámu. Pro usnadnění orientace na plátně se používá blindrám, který se na ně nasadí a který vymezuje prostor pro pohyb ruky při kreslení.

Nevidomí mohou ke kresbě používat různé nástroje, jako např. pletací jehlici nebo krejčovský náprstek navlečený na prst. Při kontaktu s plátnem vzlíná barva z podkladové desky a na plátně vzniká motiv kresby. Jednotlivé tahy vystoupí do jemného reliéfu tak, že si autor může výsledek poté, co dílo domaluje a barva zaschne, ověřit dotykem. Některé z takto vytvořených obrazů jsou pomocí speciálních technologií dále přetvářeny do podoby reliéfů, které nevidomým snáze zprostředkují finální podobu jejich díla.

Přes jisté počáteční pochybnosti lze dnes konstatovat, že nevidomí Čečovu metodu kreslení přijali a dokážou s ní pracovat. Druhou skutečností je objev stylových charakteristik grafické tvorby zrakově postižených. Na základě získaných zkušeností lze konstatovat, že jejich výtvarný projev se pohybuje v rozpětí mezi gestickou tvorbou, založenou na grafomotorické akci ruky, a figurativním stylem, pracujícím s představou znázorňovaného námětu a kompozičním řešením celku. Dalším aspektem je získaná zkušenost s terapeutickým využitím popisované metody, kdy lze jako účinný terapeutický faktor vnímat změnu a vývoj ve výtvarném projevu nevidomých tvůrců. V neposlední řadě je možné zmínit i účinný faktor relaxace.

Nadace Artevide:

Čečova metoda dotykové (protlačované) kresby je využívána především pro výtvarné vzdělávání, které nevidomým od svého založení v roce 2007 zprostředkovává nadace Artevide (http://www.artevide.cz ). Její ředitelkou je paní Zuzana Kopečná. Deklarovaným posláním nadace je všestranná podpora umělecké a sociální činnosti nevidomých dětí, mládeže a sociálně slabých. Nadace pořádá pravidelné výtvarné workshopy v ateliéru na Malé Straně v Praze, jichž se účastní zájemci s různým spektrem zrakového postižení – jde o prakticky nevidomé. Účastní se ti, kteří ztratili zrak v průběhu života, i ti, kteří mají určitý stupeň zrakové kontroly zachovaný. Mezi aktivity nadace patří rovněž návštěvy škol a účast na veřejných akcích, kde svoji činnost prezentuje. Tvorba zrakově handicapovaných byla též prezentována na mnoha samostatných výstavách a díky činnosti nadace vstupuje do obecného povědomí. Nadace provozovala i dvě galerie prezentující Čečovu metodu kreslení, na jejichž chodu se podíleli nevidomí autoři.

Co přiveze na TyfloArt 2025?

Návštěvníci festivalu si budou moci nejen osahat díla různých výtvarníků, ale také si sami takové dílo vytvořit a odvézt domů.