Léto, jak má být - stanování, koupání a výlety

Léto, jak má být – stanování, koupání a výlety

Během měsíce července je vždy naše klubovna zavřená a tak letos na pozvání paní Lídy jsme trávili společný čas většinou ve Stvolínkách. Od neděle 17.7. do středy 20.7. si někteří nadšenci dokonce u ní na zahradě užívali jako za našich dětských let. Vzpomínáte na letní tábory? Stanování, koupání, výlety a ten bezstarostný čas! Chtěli jsme to zase zažít a tak si odvážlivci přivezli i stany. Už dost legrace jsme zažili tedy v neděli při stavění stanů, ale nakonec stany stály a vydržely i po celou dobu. Pro lepší pohodlí se místo karimatek položily na zem matrace. Zima v noci nebyla a tak stačily na spaní spací pytle. Horší to bylo s nočním blouděním na WC, ale i to jsme zvládli. Různé zvuky v noční, ale hlavně v probouzející se přírodě zněly nádherně a brouzdání v ranní rose bylo osvěžující.  Kdo nestanoval, přijel vždy až na společný program a večer zase odjel domů. V pondělí jsme si ještě jednou procvičili prostorovou orientaci v novém prostředí, naučili se cestu k bazénu, četli ze ZORY, společně připravovali občerstvení a také se odpoledne vydali na prohlídku Stvolíneckého zámku. Ten nám otevřela paní starostka Ing. Pavlína Istoková a celým zámkem nás provedla. Nakonec nás ještě pozvala na zářijový zámecký koncert.  Odpoledne pak patřilo koupání v bazénu, společnému posezení, opékání buřtů a grilování masa i zeleniny. Navečer nám Jakub a Vítek zahráli na flétnu a na klarinet. Po tak krásně prožitém dnu se ve stanech dobře usínalo.

V úterý jsme  po snídani jeli vlakem na bowling do České Lípy a po sportovním klání doplnili energii dobrým obědem v restauraci Merkur. Odpoledne po příjezdu do Stvolínek už byl na programu hlavně bazén s osvěžující slanou vodou, příprava večeře, povídání a slovní hry. Večerní posezení bylo kratší, protože nás ve středu brzy po ránu čekal výlet na Kokořín. Tam jsme jeli auty. Dopravu zajistili dva řidiči. Velké auto pro devět osob řídila Lída a s menším autem pro pět osob jel Honza. Z parkoviště pod hradem to bylo ještě půl kilometru pěšky do pořádného kopce, ale všichni ho zdolali. Odměnou za tento sportovní výkon s překonáváním bariér byla prohlídka hradu s příjemnou paní průvodkyní a možností prohlédnout si interiér i hmatem. Naše stanování skončilo oddechovým posezením pod stromem nebo osvěžováním v bazénu. Ani se nám z toho ráje nechtělo jet domů. Tak zase za rok na shledanou!

Děkujeme manželům Chalupovým za vše, co pro nás udělali.