LITERÁRNÍ EVROPOU – 4. ETAPA ČÁST DRUHÁ: KETRZYN – RIGA
V Paneriai (dnes část Vilniusu) se narodil Vincas Kudirka (*1858) – lékař, spisovatel, novinář a překladatel, první významný sběratel a upravovatel litevských lidových písní. Je autorem hudby i slov litevské státní hymny „Tautiška giesmé“. Zemřel v r. 1899 nedaleko Kaunasu, v obci, jež byla pojmenována po něm Kudirkos-Naumiestis.
Ve Vilniusu se narodila i zemřela Jurga Ivanauskaitė (1961-2007) – spisovatelka, výtvarnice a cestovatelka. Je nejpřekládanější autorkou současné pobaltské literatury. Napsala řadu esejů, povídek, pohádek i novel. Do češtiny byl přeložen její román „Čarodějnice a déšť“, který vyvolal po svém vydání skandál a pro přítomnost erotických scén směl být na příkaz litevské Státní komise pro etiku prodáván pouze v prodejnách s erotickým zbožím.
Pohybujeme se na území, které bývalo kdysi součástí polsko-litevského soustátí, později cizích mocností. Doložme si to třeba na těchto literátech:
Balys Sruoga (1896, Baibokai, Kaunaská gubernie, Ruské impérium – 1947, Vilnius, Sovětský svaz). Byl autorem 11 knih, básníkem, dramatikem, literárním kritikem a překladatelem – čelným představitelem litevské moderní literatury 20. století. Do češtiny byla přeložena kniha „Les bohů“ – autentické vyprávění o životě litevské inteligence v koncentračním táboře na severu Polska.
Czesław Miłosz, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1980, se vždycky považoval za občana Polsko-litevské unie a byl hrdý na mnohonárodnostní charakter tohoto soustátí. Z jeho díla vzpomeňme knihu „Zotročená mysl“, v níž na čtyřech anonymních postavách ukázal, čím stalinismus přitahuje spisovatele. Kniha měla velký úspěch a byla přeložena do mnoha jazyků.
Zaskočili jsme do Kaunasu, druhého největšího města Litvy, který je na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Zdejší univerzita je pojmenovaná po básníkovi Vytautasovi Magnusovi.
Jako správní poutníci jsme nemohli na severu Litvy minout dnes již světoznámé poutní místo Horu křížů, kam od poloviny 19. století nosí lidé kříže všeho druhu coby symboly vzdoru či naděje…
Jen musíme dbát, aby naši pejsani nějaký ten kříž nevyhrabali, neočůrali, nebo dokonce neodnesli…
První naší zastávkou v Lotyšsku bylo na jihovýchodě země, u řeky Daugavy, nevelké město Jekabpils/Jakubov, jež je už také na seznamu světového dědictví UNESCO.
Nna zdejší střední škole studovala Anna Brodellová (*1910), lotyšská spisovatelka, která se ve svých dílech zabývala především problematikou mladých lidí. Její povídky "Modrý vrabec; To je můj čas" najdete v KDD.
Ve středním Lotyšsku jsme pak navštívili město Jelgava/Mitava, jež příští rok oslaví 800 let od svého vzniku. Na Jelgavské akademii, založené právě před 250 lety, studovali mnozí pobaltští literáti.
A připomeňme si, že jsme na území bývalého Kuronského a zemgalského vévodství – však my už víme, odkud pocházel rod paní kněžny z „Babičky“ B. Němcové.
Etapu jsme ukončili v Rize, hlavním městě Lotyšska. Leží při ústí řeky Daugavy (Západní Dviny) do Rižského zálivu Baltského moře. [Naši psi se mohli poprvé na naší pouti namočit v moři.]
Historické centrum někdejšího hanzovního města je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO a Lotyšská národní knihovna je považována za architektonický skvost.
Rižskou rodačkou je Nora Ikstena (*1969) – lotyšská spisovatelka a kulturní pracovnice. U nás je známý její generační román „Mateřské mléko“, líčící osudy tří žen v Lotyšsku. Najdete ho v KDD:
https://www.kdd.cz/file.php?id=49699
V Rize od svých čtyř let žila Sandra Kalniete (*1952), narozená na Sibiři, kam byli deportováni její rodiče. Pozdější významná lotyšská politička popsala jejich osudy v knize "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem“. I tu najdete v KDD:
https://www.kdd.cz/file.php?id=7504
Literatura pobaltských národů u nás není příliš známá, ale možná někdo ze čtenářů přecejen přispěje dalším tipem na zajímavé čtení. Budeme se těšit.
#VirtualniPochody
#LiterarniEvropou
Obrázky