Košt bezinkového sirupu

Od nápadu nebylo daleko k činu. Výzva se zveřejnila v Informátoru, měsíčníku pro kyjovské členy a čekalo se na den D. Na tento den  jsme již měli připraveny hodnotící lístky, které odbržel k hodnocení každý z přítomných, dále plastové lahvičky s čísly, kam jsme přinesené vzorky přelily, aby byla dodržena naprostá anonymita. Ke koštu jsme pak do očíslovaných džbánů nalili stejný poměr sirupu a vody, aby hodnocení bylo regulérní. Hodnocení probíhalo číselnou řadou jedna až pět, tak jak ve škole, hodnotila se chuť sirupu, jeho konzistence či vůně. Všechny tyto smysly jsou nevidomému dostupné a při nalévaní vzorků do skleničky, při zapisování bodů, se vždy našla ochotná osoba, která pomohla. Během dalšího týdne jsme provedli rozbor hodnocení, který vzorek získal nejméně bodů - tedy ten vítězný, u kterého vzorku bylo nejvíce jedniček, nejvíce pětek, který byl nejvíce rozdílně hodnocený a naopak, u kterého vzorku došlo ke sjednocení bodů, prostě taková pestrá mozaika.
Naším cílem nebylo určit vítěze, ale spíše každého přimět k výrobě tak jednoduchého a zdraví prospěšného sirupu. Proto těm, kteří sirup nevařili, jsme při vyhodnocení předali malou skleničku nám dodaných vzorků, aby doma vyzkoušeli a příštím rokem se do vaření sirupu dali.
Těm, kteří se do výzvy zapojili jsme předali dárkový balíček s užitečnými věcmi do domácnosti a navíc jsme pro ně vypracovali malý katalog receptů, co všechno lze z květů beze černého uvařit či vyrobit.