Kanárské ostrovy trochu jinak

Začátkem července jsme s Janou navštívily Kanárské ostrovy konkrétně ostrov Fuerteventura. Jelikož obě potřebujeme větší či menší míru asistence v neznámém prostředí, využily jsme nabídku organizace Široko. Jde o organizaci, která dělá zájezdy pro lidi se zrakovým hendikepem. Organizace poskytne vlastní průvodce a vybere si mezi lidmi se zrakovým hendikepem. Počátkem letošního roku nám totiž v emailové schránce přistála nabídka se zájezdem právě na toto místo. Obě jsme se přihlásily a byly jsme vybrány. V červnu se pak pořádala seznamovací schůzka v Praze. Zde jsme se představili a řekli si jaká jsou naše očekávání od dovolené.

Když nastal den D sešli jsme se v určený čas na letišti. Dvě hodiny před odletem, aby byl dostatek času na odbavení zavazadel. Projít bezpečnostní kontrolou není totiž leckdy jednoduché. Spěchat jsme však nemuseli po odbavení jsme zjistili, že letadlo má hodinu zpoždění. Za vzájemného klábosení však i tato hodina utekla.

Cesta na ostrov trvala 4.5 hodiny. V letadle se letušky starají o pohodlí cestujících roznáší občerstvení a vodu. Dokonce jsme dostali k osahání dýchací přístroj, plovací vestu a podrobné instrukce o umístění únikového východu pro případ nenadálé události. Na cestě zpět jsme měli možnost přečíst si letecké instrukce i v braillově bodovém písmu.

Let byl hladký, s minimem turbulencí a dosednutí na místě bylo sice prudké, ale taktéž bez problému. Jelikož jde o ostrov dráha zde není příliš dlouhá, hned po dosednutí se začalo prudce brzdit. Kupodivu jsme ani dlouho nečekali na kufry.

U letiště nás čekala delegátka z naší cestovní kanceláře. Oddelegovala nás k našemu autobusu a již za necelou hodinku jízdy jsme byli na našem hotelu. Nemuseli jsme nijak dlouho čekat, proběhlo rozdělení klíčů a odebrali jsme se na naše pokoje. Ty nebyly moc velké, ale na dvě postele, malý stůl a židle to stačilo. Měli jsme i krásný balkón s naprosto příšerným výhledem a hučící klimatizací hned u okna. Vizuální i sluchové zážitky tedy zprvu nic moc zajímavého. Vše nám ale vynahradila první večerní procházka k oceánu. Ta byla skvělá a někteří z nás již ten den ochutnali krásy oceánského koupání.

Jídlo zde v našem hotelu bylo výborné, na výběr bylo z několika pultů jako teplý gril a omáčky, salátový bar, italský bar a studený bar, kde byl setrvale výběr uzenin, sýrů a zeleniny s ovocem. Každý si tak vybral, co mu chutnalo. Já se nejčastěji vyskytovala u teplého baru s grilem. Zde totiž vždy byly k dispozici grilované ryby, často i další mořské plody, a to je moje. Dostala jsem se i ke španělským specialitám jako třeba paela, trochu jako naše rizoto ale s jiným kořením a mořskými plody, anebo sladkému dezertu churos, čtěte čuros, což jsou sladké tyčinky z těsta, které mi známe například v trdelníku. Tyčinky jsou obalené v cukru a skořici, a ještě se namáčí do karamelu nebo čokolády. Ochutnala jsem i čerstvou papáju nebo ovocný salát z exotického ovoce. A kdybyste viděli, kolik se v našem zájezdu snědlo melounu. Myslím, že naše spotřeba by se podobala výživě slona Afrického v pražské zoo. Nechyběly ani sladké dezerty, které mě tedy moc nejely, a zmrzlina.

Většinu času jsme trávili u oceánu, vychutnávali jsme si vlny, které nám opravdu přály. Já měla s sebou i nafukovací křesílko a velký kruh, do kterého se dalo posadit a nechat se kolébat vlnami. Oceánu jsme si tedy užili dosyta. Výlety příliš naplánované nebyly, udělali jsme si tak jen dva výlety do blízkého města Coralejo, čteno Koralecho. Zde jsme si prošly místní trhy a obchůdky.

Nakoupili jsme suvenýry a ochutnali další zdejší speciality.

V plánu byla i zdejší největší zajímavost, a to popcornová pláž. Tu se nám však nakonec navštívit nepodařilo kvůli špatné přístupové cestě nás sem nechtělo odvést žádné taxi a zdejší doprava autobusem je značně nejistá. Proto jsme se přesunuli opět do městečka Coralejo a zde jsme objevili náhradní popcornovou pláž. Kamínky jsem si tedy osahala i tak. Jde totiž o kulaté kamínky popraskané do podoby skutečného popcornu. Některé byly maličké, některé mohly dosahovat průměrem 5 cm. Později jsem se na internetu dočetla že jde o zvápenatělou kostru mořských řas, které žijí právě jen poblíž tohoto ostrova, a které byly postupně vyplavovány na jedno místo, až vnikla tato specifická pláž. Často jde o zkameněliny staré deset tisíc let. Naneštěstí žádné přírodní bohatství se z ostrova nesmí odvážet. Proto jsme si žádné kamínky neodvezli a pouze jsme se jimi pokochali na místě.

Shrnuto podtrženo destinace byla zajímavá, hotel příjemný a oceán rozbouřený, ale také příjemný. Menší mouchy jsme zaznamenaly stran neplánování výletů a samotné organizace, ale zážitek jsme i tak měly perfektní.

Andrea Hlaváčková