Jak si užívali dovolenou čtyřnozí pomocníci našich pracovníků

JAK SI UŽÍVALI DOVOLENOU ČTYŘNOZÍ POMOCNÍCI NAŠICH PRACOVNÍKŮ

Vodící psi, jakožto velcí a nenahraditelní pomocníci lidí s těžkými vadami zraku, pracují někdy i několik hodin denně. Jejich prací se rozumí naprosté soustředění na to, aby správně reagovali na povely svého nevidomého pána a aby jej dovedli bezpečně do cíle. Pro vodícího psa je takový výkon mnohdy velmi náročný a vyčerpávající.

         Chtějí-li majitelé vodících psů mít chlupatého kamaráda v naprosté pohodě, nesmí zapomínat na jeho potřebu vypnout hlavu i tělo v době mimo službu. Velkou roli zde hraje pravidelný spánek, dlouhé procházky, hraní s páníčkem nebo s ostatními pejsky, běhání za míčkem nebo třeba koupání  v rybníku.  Cílem  každé  této aktivity je načerpat nové psychické i fyzické síly a je důležité je zařazovat do každodenního režimu. Kdo by si nechtěl po náročném pracovním výkonu pořádně odpočinout a přijít na jiné myšlenky, že? A co potom, když psi se svými lidmi vyjedou na pořádnou několikadenní dovolenou? To teprve začíná ta správná zábava.

U nás na šumperské odbočce SONS máme chlupaté pomocníky, kteří si zasloužili dovolenou, hned dva. A jak se měli, si nyní můžete přečíst.

Černý flatík Frisby vyrazil s paničkou na chatu do Lipové, kde ho čekal týden v blízkosti lesů a jeho milovaných potoků. Na veškeré lumpárny měl parťačku Pralinku, se kterou je velký kámoš a která je pro každou špatnost. Frisby zažíval nebe, když mohl proběhnout každou louží s klackem v tlamě a ještě se v té louži stihnout vyválet. To pak panička ani nepoznala, co to má vlastně za zvíře. Dohady, jestli je to stále pes nebo už čuník, byly na každodenním pořádku. Kromě značkování okolí a provádění neřestí Frisby s paničkou navštívil Lesní bar a poznával krásy Lipové a všeho, co je v blízkosti k vidění a prošmejdění.

Simba trávila dovolenou na opačném konci Moravy, konkrétně v Hodoníně, kde se společně s paničkou účastnila rekondičního pobytu se spolkem Vodící pes manželů Dvořákových.

Kdyby mohla mluvit, určitě by se teď ohradila: „Jakápak dovolená, když jsem musela každé dopoledne trénovat chůzi na trasách a cvičit poslušnost?!“

To je pravda, dopoledne sice probíhaly v pracovním duchu, ale za odměnu Simbuška trávila celý pobyt ve společnosti dalších 18ti psů všech plemen od retrívrů, přes pudly až po vlčáky, se kterými mohla lítat a blbnout do libosti. Tato frajerka navštívila vinný sklípek v Petrově, hodonínský minipivovar, nespočet kaváren a obchodů a dokonce i zoologickou zahradu.

Na rozdíl od čertíka Frisbyho si Simbuška své volno užívala jako správná dáma. Nelákala ji voda ani nic podobného, klacky a další pro psy zajímavé předměty zůstaly nedotčené a i nápadníkům uměla taktně naznačit, že jí nestojí za pozornost. A když byl přece jenom některý z nich příliš horlivý a dotěrný, neostýchala se ňafnout ho do čumáčku a hned bylo jasno.

Oběma pejskům prázdniny rychle utekly, ale už teď mají od svých paniček Libušky a Péti přislíbeno, že brzy zase něco podniknou.