Jak se žije bez smyslů?

Jak se žije bez smyslů? To zajímalo děti na základní škole Mistra Jana v Ratibořských Horách. Děti se právě zabývaly epochou smysly a při své závěrečné práci měly být několik hodin bez určitého smyslu a pak následně vypracovat pracovní listy. Tento zážitek byl pro děti velice zajímavý, a jelikož si většina dětí vybrala zrak a měly spoustu otázek, jak to ti nevidomí vlastně mají, pozvala nás paní učitelka do školy, jestli bychom nepopovídaly o smyslech a právě o zraku. Jak to vlastně je, když o něj člověk přijde. Pro nás to byla velice zajímavá nabídka, a když jsem to navrhla našim dvěma členkám, byly nadšeny. Proto jsme se 11 února vypravily na výlet. Děti si na úvod besedy připravily pro nás zpívání a to i v kánonu a také nám společně zahrály písně na flétny, zarecitovaly několik básní a pak plné očekávání na nás upřeně hleděly. Naše dvě členky Ema Kumherová a Iveta Najman se představily a krátce popovídaly o svém handicapu. Děti velice zaujalo, že Ema má, jako největšího koníčka, čtení. A tak začaly padat otázky, jak vlastně může číst. Proto jsem jim na úvod povyprávěla příběh o Luisu Braillovi a pak již předala slovo Emě a Ivetě. Na začátek děti dostaly kvíz, zda uhádnou, k čemu slouží kartička na podpis a jak se rozeznávají jednotlivé bankovky. Když si to děti vyzkoušely, tak se přesunuly ke stolečku, kde již byla nachystaná Ema a Pichtův psací stroj, bodátko a tabulka. Mohlo začít psaní. Děti se velice zajímaly o všechno a samozřejmě si  napsaly i své jméno. Iveta se přesunula ke stolečku, kde byl připraven džbán s vodou a hladinka. Děti si s klapkami na očích zkoušely nalévat vodu, Iveta jim popovídala o dalších pomůckách, které jsou pro ni důležité a které jí usnadňují život. Dále jim předvedla, že ve volném čase také plete košíky a upletla jim malý košíček na tužky s pedigu. Dále si děti zahrály hry pro nevidomé a zkusily si chodit s bílou holí. Měly spoustu dotazů a Ema i Iveta trpělivě vysvětlovaly a odpovídaly. Na závěr celé besedy pak Ema dětem přečetla něco z braillské knihy. Děti pak Emě a Ivetě předaly malý polštářek s levandulí, který pro ně vyrobily. Beseda se velice povedla a byla přínosem, jak pro děti, tak i pro samotné nevidomé ženy, které jak sami říkaly, strávily s dětmi krásné smysluplné dopoledne a ještě k tomu s pěkným kulturním zážitkem. Rády zase na některou besedu do školy určitě půjdou.