Informátor 8/2025

Vážení čtenáři,

léto je v plném proudu – pro někoho čas výletů, pro jiného chvíle zaslouženého odpočinku. Ať už se touláte krajinou nebo si užíváte pohodu doma, věříme, že si najdete chvilku i na nové vydání našeho časopisu.
Přinášíme Vám aktuální zprávy, ohlédnutí za povedenými akcemi i pozvánky na to, co nás čeká. Děkujeme, že jste s námi – přejeme Vám krásné léto plné pohody, inspirace a milých setkání!

                                                                                Hanka, Jirka a Kristýna

Organizační věci na odbočce

VÁŽENÍ ČLENOVÉ o letních měsících bude z důvodu čerpání dovolené, provoz omezen. Proto pokud půjdete do kanceláře, doporučujeme si nejprve dopředu zavolat, kdo a jak na pracovišti bude. Budou totiž také probíhat soc. aktivizační služby více v terénu. Děkujeme za pochopení.

Dovolená J. Sálus od 18.8.  – 22.8.

Dovolená K. Voborská 1.8.

V době letních prázdnin bude mít rada Oblastní odbočky dovolenou od 15.7. – 8.8. 2025.

Slova předsedkyně

Vážení čtenáři našeho časopisu,

1.- 2.7. 2025 jsem se zúčastnila spolu s manželem 11. celostátního sjezdu SONS, který se konal v hotelu Černigov v Hradci Králové. Tohoto sjezdu se účastnili zástupci všech odboček SONS z celé republiky. Cílem tohoto sjezdu bylo zvolení nového prezidenta a viceprezidenta a členů republikové rady na nadcházející čtyři roky.

Prezidentkou se stala p. Dagmar Filgasová, víceprezidentem p. Jan Šnyrych. Do republikové rady se ze 17 volených členů volilo 7 stálých členů. Byli zvoleni: Luboš Zajíc, Veronika Pokorná, Rudolf Volejník, Vojtěch Železník, Renata Jandrtová, Václav Polášek, Daniela Thampy

Náhradníci jsou: Salaba, Žalud, Pavelková, Plačková, Mašek, Arner, Töröková, Eliška Hluší, Kaplan, Zdeněk Hluší.

Věřím, že námi zvolení zástupci, nám budou dobrými průvodci a pomocníky v naší práci. Zdravím a přeji vám krásné léto a už se na vás těším na akcích.

                                          S pozdravem Vaše předsedkyně Iveta Najman.

Připravujeme na léto a podzim 2025

Představení odbočky na TyfloArtu 2025 - doplněno

Přes léto se budeme scházet v malých skupinkách a nacvičovat divadelní představení. Nahrávky, texty a scénář jste již všichni obdrželi, a proto se můžeme pustit do díla. Na konci srpna se pak sejdeme k první generální zkoušce a uvidíme, jak nám to půjde.

Nordic walking - doplněno

V červnu to nevyšlo, ale v září bychom se s hůlkami měli zase vydat na trasu.

Tyfloservis

Během podzimu k nám zavítají opět dámy s českobudějovického Tyfloservisu. Co zajímavého si pro nás připravily? Nechte se překvapit, ale bude to stát za to. Je na co se těšit.

Vystoupení pěveckého sboru Harmonie - nové

Jako již tradičně, i v letošním roce se chystá pěvecký sbor Harmonie oslavit svátek sv. Václava. Kdy přesně, ještě upřesníme, ale počítejte s víkendem okolo 28. září 2025 v kostele sv. Václava v Plané n. Lužnicí.

Konverzace v AJ - doplněno

Chcete si procvičit angličtinu v přátelském a uvolněném prostředí? I v létě se jednou sejdeme a anglicky si popovídáme o tom, jak jsme se měli a jakého zajímavého cizince jsme střetli.

Ochutnávkové dopoledne - nové

Chuť patří k jednomu z našich smyslů, tak proč si nezasoutěžit a něco dobrého neochutnat? A co budeme pokládat na své mlsné jazýčky? Nechte se překvapit.

Kondička a výlety - nové

Přes léto zahájíme kondiční běhání, vydáme se na procházky a možná navštívíme i nějaké to zajímavé místo na Táborsku. Takže nezoufejte, že bazén skončil a vy nebudete mít možnost na své fyzičce pracovati.

Přednáška o sluchu a rýmě

V září si pro nás připraví MUDr. Abdová opět poutavou přednášku o sluchu, protože právě pro nevidomého je tento smysl jeden z nejdůležitějších. Také se dozvíte zajímavosti na téma rýma, taktéž od paní doktorky.

Den otevřených dveří

Protože nejsme uzavřená organizace sama pro sebe, chystáme na den 6. října tzv. „Den otevřených dveří“, kdy se naše odbočka představí široké veřejnosti.

Sbírka „Bílá pastelka“

Ve dnech 13. – 15. 10. se bude opět konat celostátní sbírka „Bílá pastelka“. A jak myslíte, že to letos dopadne? Překoná naše odbočka loňských skoro 90.000, -?

Vernisáž – Spektrum

16. října proběhne v kině Spektrum vernisáž. Budou zde vystavena díla od malířky M. Evjakové a hmatná díla vytvořena tzv. Čéčovou metodou. O hudební program se postará trio Nokturneto pod vedením sbormistryně J. Hlubinkové. Vernisáží se tak odstartuje maličká část festivalu TyfloArt 2025.

Benefiční koncert – Pavla Ambrožová

22. října proběhne v jednom z táborských kostelů benefiční koncert Pavly Ambrožové (letošní vítězka soutěže Jihočeská porta). Její výtěžek bude věnován naší organizaci na podporu TyfloARtu.

Přednáška – Vesmírný Tábor

Asi není nikoho, kdo by alespoň okrajově nesledoval dění ve vesmírném výzkumu. A proto k nám opět zavítá pan Halousek a tentokráte bude mít přednášku na téma „První pozemšťané na Marsu“. Přednáška se uskuteční 5. listopadu v Táborské knihovně na Žižkově náměstí.

TyfloArt 2025

Letošní TyfloArt se opět uskuteční v hotelu MAS a to ve dnech 13. – 16. listopadu. Takže si tento termín rezervujte a my Vás postupně budeme informovat o tom, na co se můžete těšit. Níže malé povídání o tom, co se tam bude dít či nedít.

Ohlédnutí za uplynulým měsícem

Představení naší organizace studentům Akademie třetího věku v Táboře

V rámci nedávné besedy jsme měli příležitost představit činnost Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v ČR, oblastní pobočky Tábor, studentům Akademie třetího věku v Táboře. Setkání bylo zaměřené na představení služeb, které naše organizace nabízí, a na možnosti, jak pomoci lidem se zrakovým postižením v jejich každodenním životě.

První část přednášky přiblížila široké spektrum podpory, kterou táborská pobočka poskytuje – od pomoci s orientací, přes kulturní a společenské aktivity, až po poradenství. Cílem bylo ukázat, jak může být organizace oporou a průvodcem v různých životních situacích. Druhá část byla věnována životu s vodícím psem. Naše hostka Petra Šulcová z Českých Budějovic nás poutavě seznámila s tím, jak vodící pes pomáhá svému nevidomému majiteli, jak probíhá výcvik a jaká je jejich vzájemná spolupráce. Tento osobní pohled přinesl mnoho zajímavých informací a otvíral diskusi o důležitosti těchto služeb. Akce byla přínosná nejen pro účastníky, kteří získali nové poznatky, ale i pro nás, protože jsme mohli představit naši organizaci širší veřejnosti a navázat nové kontakty.

Letem světem Egypt

Začalo léto, prázdniny a období dovolených. A my jsme se rozhodli vydat se za sluncem – alespoň pomyslně – přímo z naší kanceláře. Tentokrát jsme se společně přenesli do Egypta, země fascinující historie, nekonečného písku a pohostinné kultury. Naše putování začalo u kolébky starověké civilizace. Připomněli jsme si slavné pyramidy, záhady Údolí králů i nádherné památky historických měst jako Káhira nebo Luxor. Poté jsme se přesunuli do současnosti a představili si oblíbená turistická letoviska, která dnes lákají návštěvníky z celého světa – ať už jde o pobřeží Rudého moře nebo oblast kolem řeky Nil.

Země nám ožila nejen ve slovech, ale i skrze hmat. Pomocí hmatové mapy jsme si mohli „osahat“ hranice Egypta, polohu moří, tok Nilu i další významná místa. Tato pomůcka přinesla nový rozměr poznávání, a to nejen pro zrakově znevýhodněné účastníky. Nechyběla ani malá ochutnávka egyptské kuchyně – vyzkoušeli jsme tradiční Eish (egyptský chléb) a silný mátový čaj, který nás svou vůní i chutí přenesl přímo do stínu palem. Velkým přínosem byly také osobní zážitky těch, kteří Egypt už na vlastní kůži navštívili. Podělili se s námi o své dojmy, příběhy i praktické postřehy. Díky nim jsme si atmosféru této země dokázali představit ještě živěji. Strávili jsme společně příjemné odpoledne plné poznávání, sdílení a letní nálady. A kam se vydáme příště? Nechte se překvapit!

Zdravotní procházka - Pintovka

Naše další výprava vedla do rozsáhlého lesního komplexu zvaného Pintovka, který se rozprostírá v malebné zátočině nad řekou Lužnicí. Vede tudy naučná lesnická a přírodovědná stezka, která začíná nedaleko Švehlova mostu a nabízí návštěvníkům nejen poznání, ale i zážitek všemi smysly. Během cesty jsme si mohli hmatem prohlédnout krásně zpracované dřevěné sochy, které jsou umístěné podél stezky a připomínají lesní zvířata nebo pohádkové postavy. Vyzkoušeli jsme si i několik stanovišť lesního fitness – zábavnou formou jsme protáhli tělo a pobavili se u společného cvičení. Příjemným osvěžením byla zastávka u kapličky Eleonora se studánkou, jejíž voda je známá svým mírným radioaktivním obsahem. I přes vysoké letní teploty nám v lesoparku bylo příjemně, stín stromů a chlad lesa vytvořily ideální podmínky pro pohodové dopoledne. Výlet do Pintovky byl nejen příležitostí k pohybu a relaxaci, ale také k poznávání přírody všemi smysly – a my si ho užili do posledního kroku.

Čtenářský klub

Poslední úterý v měsíci červen jsme se sešli opět nad knihami přečtenými. Tentokráte jsme si dali za úkol přečíst jakoukoliv humornou knihu, a proto nebylo o veselí nouzi.

A co všechno jsme přečetli případně, na co všechno jsme upozornili? První prezentující doporučila knihy, jako např. „Zvonokosy“, „Saturnin“ anebo zmínila díla od klasika Švandrlíka.  Poté se již pustila do vyprávění o knihách, které napsala Ivanka Devátá – „Jen jednou mladá“ a „Jak jsem se zbláznila“. Kromě těchto dvou knih nás čtenářka též upozornila na jiné knihy stejné autorky, s dovětkem, že se vždy jedná o veselé čtení.

Další čtenářka nám doporučila klasickou knihu, která se dočkala i filmového zpracování – „jak dostat tatínka do polepšovny“ od autorky Marie Poledňákové.

No a možná se shodneme, že zvláštní kategorii určitě tvoří židovský humor. Ten lze nalézt například v knize „Inkognito v Praze“ od autora Ephraima Kishona. Jedná se o knihu humorných příběhů, v rámci nichž, se např. dozvíte, proč se jednoho dne židé rozhodli investovat peníze do koupi slonů. A abychom se zasmáli, vyzval moderující, zda by si účastníci nevybavili nějaký ten židovský vtípek. A účastníci si vybavili vtipů přehršel.

Další prezentovanou knihu napsal Ivan Kraus – „To na tobě doschne“. Pokud Vám jeho příjmení něco připomíná, tak opravdu, jedná se o bratra Jana Krause. Kniha samotná přiblíží trampoty rodiny, která má málo peněz, ale hodně členů.  Po prezentaci knihy se strhla polemika nad bratrem autora a jeho talk show, která se v současné době podobá americkým pořadům tohoto tipu, což ne všichni účastníci mají rádi. Byli proto vzpomenuti Karel Šíp a jeho Všechnoparty, Alois Náhlovský, Marek Eben, Slovácko sa nesúdí, anebo pořady z Moravskoslezského divadla.

Předposlední prezentace nás seznámila s dílem spisovatele z Uherského Hradiště – David Vlk a jeho knihy „Vlk z gruntu aneb tatínek se zbláznil“ a „Vlk z gruntu aneb pod prda k snídani“. Obě knihy nás humorným způsobem seznámí s rodinným i podnikatelským životem tohoto autora. Jeho živností jest prodejna s regionálními potravinami. Jako poslední knihu měl jeden z účastníků připraveno „Deset let s Václavem Havlem“. Knihu napsal Ladislav Špaček a ten vtipnými glosami komentoval své vlastní působení na hradě, co by prezidentův mluvčí. A protože Václav Havel byl umělec, spisovatel, a především člověk se smyslem pro humor, není ani v této knize o veselé příběhy nouze.

Na závěr ještě zazněli dvě vtipné básničky a my jsme mohli s veselou náladou jít na večeři. A co nás čeká příště? Daniela Fischerová souhlasila, že náš čtenářský klub navštíví a o své vlastní bohaté tvorbě pohovoří. My jsme se proto rozhodli, že si přečteme několik jejích knih a pak se pokusíme o nezávaznou diskusi s ní.

Konverzace v AJ

Před devátou hodinou v pátek to v naší klubovně hučelo, jako ve včelím úle. Pokud byste se pozorně zaposlouchali, dokonce byste i nějaká ta anglická slovíčka rozpoznali. Toho dne se totiž konala závěrečná hodina i se zkoušením. Celkem 17 studentů se sešlo (pokročilí i začínající dohromady) a trochu nervózně očekávali příchod pana učitele. Namísto toho se však ve dveřích zjevila bílá hlava, modrý motýlek a červená košile. Dotyčná osoba započala cosi blábolit německy. Vida však, že nikdo se nechytá, zkusil to anglicky a tady se mu už dostalo kladné odpovědi, že studenti anglicky hovoří. A kdo byla ona záhadná a trochu roztržitá osoba? No, kdyby na studenty vyplázl jazyk, již nebylo by pochyb, o koho se nakonec jednalo. Do naší klubovny totiž zavítal sám Albert Einstein. A protože notný kus svého života prožil v Americe, nebylo mu nijak problémem, aby naše studentíky trochu z jazyka anglického prozkoušel.

Albert se usadil v kanceláři pracovníků přímo na místo Jiřího a postupně si zval pokročilé i začínající studenti. Ti dostávali úkoly věru nelehké. Nejdříve lehká konverzace na téma, jak se máš a odkud jsi, pak pokročilí pokračovali v rozhovoru na různá témata – např. rozhovor recepčního s klientem v hotelu anebo nákup suvenýrů na dovolené. Pak na obě skupiny čekal poslech. Začínající se zaposlouchali do příběhu umělce, který provozoval van mensou a pokročilí si zopakovali příběh z australské buše. Následně čekala na studenty záludná slovíčka a začínající měli vyhráno. Pokročilí se ještě s Albertem porozprávěli o různých osobnostech anglosaského světa, započítali si s čísly, a nakonec vytáhli ze své paměti písničku od známého interpreta nebo skladatele.

Po dvou hodinách prošli zkouškami všichni a mohlo se začít slavit. No ne že by se studenti již neposilnili před samotnou zkouškou (k tomu je přímo Albert sám nabádal), ale pak už to ze všech spadlo. Již se jen rozdávali diplomy a medaile, společné focení, předání dárků učiteli a trádá na prázdniny.

Když jsem se ptal Alberta, jak hodnotil výkony studentů, tak mi bylo sděleno, že studenti byli skutečně velmi dobře připraveni, a že se nebojí je klidně vyslat do zahraničí na zaslouženou dovolenou, kde se jistě neztratí. A především moc děkuje za dárky, kterých si moc váži a přes léto užije!

Trénink paměti

Ve čtvrtek před rekondicí se nás sešlo 7 statečných a dva trenéři k procvičování našich paměťových buněk. Nejdříve jsme si dali rozcvičku v podobě audio pexesa a pak ještě lehkou latinu – určitě i Vy jste již slyšeli výraz „Ad hoc“, takže i tušíte, co by se za těmito dvěma latinskými slovy mohlo ukrývati. A pokud náhodou ne, obraťte se na pracovníky naší odbočky a oni Vám to rádi prozradí. Pak pustili jsme se do tréninku dlouhodobé paměti v podobě zábavného kvízečku, během něhož se účastníci dozvěděli, proč brambory sládnou a kolik je průměrná hloubka rybníka Svět v Třeboni.

Abychom si osvěžili čísla, dali jsme si jen na připomínku asociaci s různými jinými slovy – např. dvojka někomu připomíná labuť atd. a pak jsme se pustili do číselné řady. Celkem si účastníci zapamatovali 14 číslic a příběh by mohl být takovýto:

8, 7, 6 (od brýlí sestupuji po třech schodech), 1
pak beru do ruky tužku), 4 (a sedám si na židli), 3 (na stůl pokládám svá prsa), 0 (protože jsem muž nejsou nijak velká), 9 (zato hlava mi těžkne, 55 (vím totiž že na pražského povstání) 247 (pracují nonstop dvacet čtyři sedm) a tak 9 (mají také těžkou hlavu).

Když jsme dlouhodobou paměť potrápily, dali jsme si trénink té krátkodobé. Opět se účastníci rozdělili na dva týmy a měli za úkol, poté co si poslechli audio ukázku, zodpovědět záludné otázky. Souboj to byl opravdu napínavý, a nakonec skončil tým A na druhém místě a tým B na prvním.

Pak přišlo na řadu hledání čísel ve slovech. Například obec, sídlo – tak to se může říci, jako město a jak sami můžete číst, zde už nacházíme číslici sto.

A na závěr jsme vyrazili na nákupy s nákupním seznamem. A jak to udělat bez papíru, tužky či pražské tabulky? Inu je to prosté, stačí, když si jednotlivé položky zavěsíte na jednotlivé části těla – říká se tomu tzv. paměťová cesta. No raději nebudu zabrušovat do detailu, kam si někteří jedinci zavěsili půlku chleba či okurku. Jisté však je, že čím absurdnější příběh tím lepší zapamatování.

Rekondiční pobyt  - Mozolov

1. Den – sobota:

Rok s rokem se sešel a my jsme vyrazili na rekondici. Po dvouletém obývání Pluhova Žďáru jsme změnili místo a vydali se do nedalekého Mozolova. Tam náš pobyt začínal obědem, a proto jsme se postupně kolem 11:00 hod. začali scházet na recepci. Zde jsme si nechali naše věci a nejdříve jsme se posilnili. A po ubytování, jsme se podívali do místního krytého bazénu, kde bylo možné se na hodinku vyřádit, a dokonce i trochu zaplavat. Bazén je to nevelký, ale pro osvěžení to určitě stačilo. A navíc je velmi dobře bezbariérově uzpůsoben.

Kdo nechtěl se právě v tento den ráchat, si mohl zajít na terasu a objednat si např. kávičku nebo nějaké alko či nealko.

Po večeři jsme se vydali na obhlídku místního areálu. Zde jsme procházeli kolem kurtů, pingpongového stolu a také rybníčka brčálníčka, u nějž se započala diskuse, zda je uzpůsoben ke koupání či nikoliv. Nakonec do něj jeden z nás vstoupil, ale, až o mnoho dní později, a nikoliv zcela dobrovolně. O tom, však za chviličku.

Po návratu do hotelu nás nemile překvapil bar, který již v půl osmé zavřel, a proto jsme museli vytáhnout své vlastní zásoby – někteří je dovezli, až z dalekého Bulharska. A jen tak jsme si povídali.

2. den – neděle:

V osm hodina na nás čekala vydatná snídaně s kafíčkem, čajem či vodou s citrónem, která byla mimochodem k dispozici po celou dobu pobytu. K tomu ovoce, zelenina, či jogurt s müsli. Někteří se dožadovali desertu ke kávě, ale bylo slíbeno, že až od zítřka (A TO SE TAKÉ STALO). Po deváté hodině se sportovně naladěná skupinka z řad účastníků sešla před hotelem, abychom společně vyrazili na krátkou procházku do blízkého okolí. Prošli jsme se lesem, přes louky, kolem rybníka, ochutnali plané višně a cca po dvou hodinkách se ocitli na místě, odkud jsme vyšli – tedy před naším hotelem. Počasí nám přálo a sluníčko hřálo, a proto nebylo divu, že namísto do pokojů, zamířili někteří na terasu trochu se osvěžit studeným nápojem.

Po obídku následovala odpolední siesta a pak už sraz na recepci, abychom si zahráli nějaké zábavné hry. A co si tentokráte Hanka s Jiřím připravily? V rukou Hanky se objevily jakési papíry s neznámým obsahem a v rukou Jiřího prazvláštní hodiny. Abych Vám je popsal podrobněji – nad číslicí dvanáct plápolal praporek a celkem se hodiny skládaly ze dvou totožných ciferníků. Někteří MOŽNÁ tuší, že tento tip hodin již někde spatřili. Ano, pokud jste někdy závodně hráli šachy, tak se přesně o tyto hodiny jednalo. A proč takové hodiny, když o šachy nám vůbec nešlo? Vysvětlení jest prosté. Účastníci se rozdělili do dvou družstev – Tým A pod vedením Vaška a tým B pod vedením Alenky. Každý tým měl dohromady 30 minut na 8 otázek, přičemž jednotlivé týmy se v odpovědích střídaly. Hanka četla otázky, Jiří přepínal hodiny a hlídal skóre. Po necelé hodince dosáhly oba týmy 8 bodů a jejich klání skončilo remízou. Otázky zazněly věru nesnadné – tak například víte, kdy se ujal vlády Václav IV. Anebo kdo sepsal v roce 1905 významný článek o fotovoltaických jevech, jehož závěry jsou platné dodnes a slouží k výrobě solárních panelů? Pokud ne, opět máte možnost se obrátit na pracovníky naší odbočky – samozřejmě, až po návratu z rekondice. Ale to zdaleka nebylo všechno. Jiří bere hodiny do rukou po druhé a tentokráte má každý tým na odpovědi jenom 5 minut a otázek asi 12. A o jaký tip otázek se jednalo Například najděte synonymum ke slovu „oplatit“, tak aby obsahovalo číslici. Už víte? Ano, opravdu jedná se o slovo „opětovat“ a číslici v tomto slově si již bystrý čtenář jistě najde sám.  A jak dopadlo toto druhé klání? Klání lze bez nadsázky označit lítým bojem. Vteřiny neúprosně ubíhaly a nápady na slova s číslicí nepřicházeli. Snad i krůpěje potu se na čelech účastníků objevily, zvláště, když čas chýlil se ke konci, a ještě zdaleka všechny otázky zodpovězeny nebyly. Zpočátku se dařilo týmu B, ale protože spotřeboval více času na své odpovědi, tým A v závěru svůj nahromaděný čas využil, jejich mozkové závity zabraly a vítězství jim v závěru neuniklo.

Pak už se každý rozešel za tím, co je mu milé – bazén, kávička na baru či lenošení v postýlce.

Po večeři si někteří šli zahrát stolní fotbálek, zaházet šipkami (nebojte, o oko nikdo nepřišel, a tak zůstal počet členů naší odbočky stále stejný), a když osmá večerní odbila, sešli jsme se v klubovně.

Zde již lampa projektoru zářila, aby svůj obsah vydala. Nejdříve jsme se podívali na dvě videa týkající se loňského TyfloArtu, pak vyslechli si vítěznou píseň soutěži „Nevídaná píseň“ 2025 od Radka Žaluda, a nakonec jsme si před spaním pustili pohádku na dobrou noc „Čertí brko“ s audio popisem, takže si ji mohli vychutnat vidící i nevidící. Protože se večer blížil k desáté hodince, promítání jsme v půlce stopli a nechali si jej na příští den.

3. Den – pondělí:

Po snídani kapky deště omývaly Mozolov, ale to nás nemohlo odradit od zamýšleného výletu po okolních luzích a hájích. Vydali jsme se kolem rybníka, pak lesní pěšinou, kde dokonce na houbu velikou jsme narazili. Kdosi vytáhl mobilní telefon, zaplul aplikaci Be my eyes a tato chytrá aplikace mu prozradila, že se před ním nachází lesní prostor, uprostřed je bílá houba, zřejmě bedla. A skutečně i přirozená inteligence přihlížejících houbařů potvrdila, že jsme narazili na Bedlu jedlou. Protože však stála osamocena a vedle se již jiné houby nenacházely, přenechali jsme ji jinému šťastnému houbaři. Cestou kolem nádherné roubenky jsme se pak vrátili na ubytování a relaxovali v očekávání oběda.

Po poobědovém relaxuj jsme si dali setkání u druhé části pohádky „Čertí brko“, abychom se dozvěděli, jak to dopadne s nezkušeným čertem, co ztratil všechno vč. kouzelného brku, jenž zapisoval hříchy všech ve vybrané lokalitě.

A když pohádka skončila přišla za námi paní Olga Černá, která nám začala vyprávět zcela jinou pohádku, a to o kraji v okolí Nadějkova (cca 3 km od místa našeho pobytu). Dozvěděli jsme se tak, jak to bylo s různými pány v této oblasti, jak generál Von Stein skončil, jako strašící duch a další a další. Její povídání doplňovala také Maruška, která přímo z Nadějkova pochází. A pokud Vám na mysli vytanulo, že nějaká paní Černá, kdysi pracovala v knihovně v Táboře, tak ano, jedná se o tutéž osobu.

Večer nás již čekalo koupání anebo hry různého druhu a nezávazné tlachání až do noci.

4. Den – úterý:

Na úterý bylo stanoveno, že se vydáme na výlet. Po počátečním zdržení a vydatné snídani, jsme se vydali mikrobusem na cestu do Lešan v blízkosti Týnce nad Sázavou. Znalci, již tuší, co na nás po příjezdu za plotem čekalo. Vstoupili jsme do objektu, který lze popsat asi takto: Jedná se o areál, jehož plot měří na délku 6 km a uvnitř najdete obrovské hangáry s vojenskou technikou od dob první světové války, až po 80 léta minulého století. Celkem jsme si areál procházeli tři hodiny a zažili nejedno dobrodružství – našinci zde totiž najdou i interaktivní hangár, kde se projdete zákopy a nad Vámi skoro přejíždí opravdoví tank, zatímco ze stran švihají kulky z kulometů. No věru, nechtěl bych se někdy do takové vřavy dostat skutečně. Příjemným zpestřením se nám stal i místní bufet, kde se dali pořídit nápoje a sníst si i balíček na cestu, který obsahoval tradiční řízek. Zážitek nám nezkalilo ani zpoždění, ani deštivé počasí a ani průvodce, který se po deseti minutách výkladu odmlčel a již nepromluvil. Zřejmě nechtěl prozradit nějaké vojenské tajemství. Naštěstí technika promlouvala za něj, a to velmi reálně.

Po návratu do hotelu jsme si dali relaxační volno – někteří se pustili do hry qardo, jiní si zahráli kulečník a další si prostě povídali u kávy.

Po večeři mohli jsme se vyřádit v bazéně či věnovat se různým hrám anebo posezení v místní klubovně.

5. Den – středa:

Po snídani se u nás objevila táborská posila. Navštívily nás Kristýnka, Emilka a Laďka. A co si na nás Hanka s Kristýnkou připravily? No, jak jinak než sportovní hry. K dispozici jsme měli dvě hřiště. Na prvním hřišti jsme měli k vyzkoušení tři disciplíny – hod kroužky na tyčku, pytlíkem do díry a dvěma koulemi svázanými provázky na ohrádku. Aby nám to lépe šlo využívali jsme majáčku, anebo nápovědy od Míry, Vaška či Růženky. Na spodním hřišti nás čekala dráha, kterou jsme absolvovali zcela poslepu – někteří přirozeně a někteří díky klapkám. Sice šlo o čas, ale i tak jsme si užili různé dovednostní techniky – držet směr, nahmatat překážku a splnit úkol.

Pak jsme vyrazili na oběd a dali si odpolední odpočinek, neboť již ve dvě hodiny jsme se sešli v klubovně a tam se začala odehrávat hra chcete být „Pralinionářem“. Účastníci se rozdělili do dvou týmů – tým A pod vedením Alenky a tým B pod vedením Ivety. Celkem na ně čekala 4 kola. První kolo se věnovalo geografickým otázkám a zde se lépe vedlo týmu B, který si odnesl tři body. Druhé kolo věnované audio ukázkám bylo vyrovnané a oba týmy si připsaly na své konto po třech bodech. Stav byl tedy 6:3 pro tým B. A to už přišlo na řadu třetí kolo se všeobecnými otázkami. Tým A získal jen jeden bod díky nezvládnuté otázce Ale ani tým B si nepočínal nijak úspěšně a zůstal na svých 6 bodech. Stav byl tedy 6:4 a zbývalo poslední rozhodující 4. kolo. Zde Tým A zaváhal hned na první otázce, ale dalšími dvěma to dohnal a srovnal skóre na 6:6. Nyní šlo o to, aby tým B zodpověděl správně poslední otázku. Kdyby totiž ne, tak by klesl na záchytný bod a zůstalo by mu jen 6 bodů z předchozího kola. Tým B však nezaváhal a tím pádem porazil tým A v poměru 9:6. Na oba týmy čekaly tři příjemné odměny – diplom, pralinky a vystoupení pěvecké mládeže, které se všem moc líbilo, proto jsme v přátelské atmosféře odcházeli do bazénu. Zejména píseň „Vývar z krtka“ na hudební motivy kapely Queen se ozývala ještě dlouho po skončení vystoupení.

A proč tak brzy bazén, když jindy býval večer? Protože si Kristýnka pro nás připravila cvičení. Bohužel k hloubce bazénu jsme si zacvičili jen krátce. Pak si dali soutěž o nejlepšího vodníka – kdo vydrží nejdéle pod vodou, a nakonec kdo chtěl, tak si šel ještě zaplavat anebo relaxovat na pokoj. Večer jsme se jen sešli v klubovně a povídali si do nočních hodin.

6. Den čtvrtek:

Po vydatné snídani na nás čekal pěší výlet do nedalekého Nadějkova. Vyrazili jsme samozřejmě po svých a cesta tam byla vskutku příjemná, neboť vedla z kopce a pod nohama se neobjevovaly žádné nerovnosti, ani záludné kořeny. Cestou jsme mohli vidět a slyšet lecjakou farmářskou zvířenu. V Nadějkově jsme se sešli u místní sámošky, která nabízela malé posezení. A protože nám zbývala ještě chvilička času, pustili jsme se do debaty na téma zoologie. I tu se ukázalo, že rozpoznat krávu od ovce či kozy, není zas až tak snadný úkol. Někteří totiž viděli cestou kozy (mužskou část samozřejmě napadlo, no však vy tušíte, co) a dámská část výpravy to popírala, že pouze ovce a skot cestou jsme minuli.

Buď jak bud, než debata skončila, odemknula nám paní Šitová místní Nadějkovský kostel a stručně nám o něm popovídala. Na závěr si mohli někteří účastníci zazpívat a okusit tak zdejší akustiku. Po rozloučení jsme se vydali na zpáteční cestu. Protože do Nadějkova vzal Míra Alenku autem, měli někteří možnost se svézt. A zbytek si to štrádoval pěšky. To už cesta neubíhala, tak rychle, neboť jsme většinu cesty stoupali do kopce. Ale ještě dříve, než odbyla dvanáctá hodina, dorazili jsme do našeho hotelu a zasedli ke stolu.

Odpoledne jsme se vydali k místnímu rybníku, abychom se navlékli do oranžových záchranných vestiček a usedli jeden po druhém do kánoí a chopili se pádel. Na kormidelníkově postu seděl vždy vidící a na háčku seděl někdo, kdo neviděl či to neuměl. A šrumec mohl začít. Ono totiž v tu chvíli se na vodní ploše objevila mládež na tzv. paddel boardech. Kdyby někdo netušil oč se jedná, mohu jen stručně vysvětlit – jde o takový windsurfing bez plachty, ale za to s pádlem. Rybník jsme si několikrát prokřižovali a bez nehody se zase na břeh dostali. I když, jak si teď vzpomínám úplně bez nehody se to neobešlo, jeden z kormidelníků, už se blížil ke břehu, když tu se se mu smekla noha a zemská tíž jej poslala do bahna. Ale nebojte, k večeři již zasedl v pořádku a řádně ustrojený, a proto jsme na téma Jóžin z Bažin mohli jen zašprýmovat. A ty milý čtenáři již víš, jak dopadlo koupání v rybníce.

Po této vodní radovánce se na nás obrátili někteří členové, že by se rádi naučili hrát qardo a karty s braillským popiskem. A protože my, co chodíme pravidelně na aktivizačku „Kdo si hraje nezlobí“, tyto hry ovládáme, nebyl pro nás problém, do tohoto tajemství kolegy a kolegyně zasvětit.

Po večeři se část výpravy vydala do bazénu a zbytek si dal masáž nebo šel do klubovny zahrát si qardo. Zde musím podotknout, že jeden nejmenovaný hráč si z nás pěkně vystřelil, když schoval jednu kartu (domeček to byl) a čekal, co se bude dít, až na to přijdeme. A my to vskutku odhalili a dotyčného pokárali, a nakonec si s ním panáka na dobrou noc dali.

7. Den – pátek

Po vydatné snídani se před hotelem objevil objednaný autobus, kde za volantem seděla řidička. A našim cílem bylo vyrazit na výlet do nedalekého okolí. Nejdříve jsme dojeli do Sepekova, kde nás uvítala paní Černá (ano jedná se o tutéž osobu, která nás navštívila v pondělí) a v pustila nás do vnitřních prostor. Zde ještě na chviličku odbočím, neboť silnice vedla okolo kapličky vytesané do skály, připomínající zázračné uzdravení mladíka, který se kdysi dávno vydal do Lurd. Na místě nám Hanka přečetla pár zajímavých skutečností o tomto kostelu a už jsme sedali do autobusu, abychom za necelých patnáct minut dorazili do Milevského kláštera. Zde jsme si jej prošli s průvodcem a dozvěděli se tak další podrobnosti o místních kulturních památkách včetně zázračného prohlédnutí slepého chlapce. Pak nastal čas na oběd, a proto jsme usedli na zahrádku místní cukrárny, objednali si např. kávičku či dortíček, a ještě předtím se pustili do řízku, jež jsme obdrželi na cestu. V cca jednu jsme se přesunuli do zdejšího kostela, kde na nás čekala paní varhanice a tam nám nejen zajímavě povídala o vzniku varhan a jejich hudebních možnostech, ale též nám na ně zahrála i tři skladby od J. S. Bacha. Poté jsme nastoupili do autobusu fa vrátili se na hotel, kde měli sportovci možnost si opět zaplavat a ostatní polední siestu si dát, byť trochu opožděnou.

Večer se naše řady rozrostly o další účastníky. Přijely za námi totiž Miluška, Zdenička a Danuška, aby nás potěšily hudbou. Když navečeřeli jsme se, sešli jsme se zas v klubovně. Na tradiční opékání buřtů se totiž udělala zima a především pršelo.

Dříve než jsme se do zpěvu pustili, bylo ještě zapotřebí zhodnotit celý rekondiční pobyt. Po přivítání zmíněného hudebního tria Jiří s Hankou zrekapitulovali, co všechno mohli účastníci zažít a podniknout, následovalo rozdávání diplomů všem účastníkům, přičemž každý z nich na diplomu našel, co nejvýstižnější disciplínu, ve které během pobytu vynikl. Pak Jiří předal slovo předsedkyni, aby i ona zhodnotila týdenní pobyt, a nakonec všichni účastníci jeden po druhém si řekli své. Mám-li to shrnout, tak všichni vč. předsedkyně hodnotili pobyt velmi kladně a někteří účastníci měli dokonce slzy na krajíčku ze skutečnosti, že jsme se tu všichni setkali a v přátelském duchu celý týden spolu užívali.

No a, aby loučení s Mozolovem a lidmi zde přítomnými, neprobíhalo příliš smutně, brnkla Miluška do strun kytary a už jsme si notovali jednu veselou písničku za druhou. Na závěr došlo dokonce na 4 písničky, které zazní i na TyfloArtu a nám nezbylo, než zmíněnému triu poděkovat a rozloučit se s nimi, neboť je čekala ještě cesta domů zpět do Tábora. A přeci bych ještě na něco důležitého málem zapomněl. V ten den totiž slavila Hanička od Sváti narozeniny, a proto se podávalo i pití a provolávala sláva a dlouhé žití.

A tak je tu pohádky konec, zazvonil zvonec a my můžeme jít do hajan? Ale kdepak, zatímco jedna velká akce skončila mezitím se další pro Vás chystala, protože my pod vedením Hanky nezahálíme, ale i nadále pro Vás pilně pracujeme! Nevěříte? Tak na další akci k nám přijďte a uvidíte nebo uslyšíte!

Nácvik bodového písma

V červenci se zájemci sešli nad dalším učením Braillova písma. Přepis textu z knihy „Každý problém má řešení“ vyžadoval myslet nad velkými písmeny a číslicemi. Nebylo to jednoduché, už je to několik desetiletí, co jsme opustili školu. Zopakovali jsme si zápis na Pražské tabulce. Vysvětlili jsme si rozdíl zapisování písmen s čárkami a háčky při bodovém textu. Začátečníci přidali písmeno „N“ do souboru těch, co znají. A pak skládali jednotlivá slova. „Cítím jednu tečku nebo dvě?“ I takové obavy padaly. Hlava ví a hmat nerozpozná tak dobře, ale chuť se učit vše překonává. nové věci se neprobíraly, vždyť jsou prázdniny, takže bylo opakování. I to je důležité.

Kondiční cvičení

Přeháňky nás potrápily a my jsme se sešli na kondičním cvičení pod střechou. Čekaly nás karimatky, overbaly a rytmická hudba. Zahřívací jednoduché cviky zakroutily hlavou, zápěstím a kotníky. Při další sérii jsme uvolnili bederní páteř. Šlapeme na kole a každý si představil, kam chce dojet. To už se ozývalo funění a hekání. Následně jsme potrápili bříško, ruce, kolena. Koordinace pohybů byla složitější, a navíc po celou dobu myslet na správné dýchání, to není jen tak. Zpocení jsme vše ukončili v pohodlné poloze a klidném dýchání a poslechu hudby. Po relaxaci a doplnění tekutin jsme odcházeli s pocitem, že jsme tělu udělali radost. Celou hodinu vedla sportovně nadaná Kristýnka. Rádi se sejdeme příště.

Mozolov

Ve středu účastníky pobytu přijely podpořit Kristýnka, Laďka a Ema. V klubovně bylo srdečné přivítání, kávička a sladkost. Všichni jsme se sešli na dopoledním sportovním klání. Po rozcvičce a rychlejším běhu pro zahřátí se utvořily menší skupinky. Házení kroužků na tyčku, pytlíků s kuličkami do otvoru, míčky se šňůrkou na žebříček, to byly disciplíny, kde jsme moc bodů nezískali. A pak následovala překážková dráha s jednotlivými úkoly. Že to jsou jednoduchosti? Omyl! Bez zraku je to složitější, a tak bílá hůl byla nepostradatelná. Po obědě a odpočinku v klubovně byl další boj, tentokrát vědomostní. Dvě družstva se trumfovala ve znalostech, záludnostech i pobavení. Na konci nám mladá děvčata zazpívala písničky. Poseděli jsme si v příjemném rozhovoru. V bazénu bylo cvičení s Kristýnkou. Před večeří jsme my tři se vrátily do Tábora. Po cestě jsme si vyměňovaly své dojmy z prožitého dne. Můj velký obdiv organizačnímu týmu Hanka, Jiří a Kristýnka. Šárko, děkuju ti, že jsi mě velice pozorně a bezpečně provázela v neznámém prostředí. Jiří zvládl soutěž s pomocí braillského řádku, to je kabrňák. Propojení tří generací, vzájemná pomoc a tolerance byly přítomny. Děkuju, že jsem s vámi strávila jeden den. Emilka

Kdo si hraje, nezlobí

Na naší poslední společné akci „Kdo si Hraje nezlobí“ jsme si užili dopoledne plné deskových her, které procvičují nejen paměť, postřeh, slovní zásobu či logické myšlení, ale také jemnou motoriku a podporují společenský kontakt mezi účastníky. Nejprve jsme se společně zaměřili na historii deskových her. Věděli jste, že nejstarší známá desková hra Senet pochází z Egypta a hraje se už kolem roku 3100 př. n. l.? Hra GO, kterou jsme si také představili, má více než 4 000 let a pochází ze staré Číny. Patří mezi nejobtížnější strategické hry na světě a stále ji hrají miliony lidí po celém světě. Navíc Labyront, hra vhodná i pro zrakově postižené, vychází z tradičních bludišť a hlavolamů, které jsou mezi lidmi oblíbené už stovky let. Velkou oblibu získala právě hra Labyront, protože ji mohou hrát lidé se zrakovým postižením i bez něj, a tak se u ní skvěle bavili všichni přítomní. Procvičit jemnou motoriku a zároveň si užít spoustu legrace jsme mohli při hře Veselý kurník, která vyžaduje také balanc a přesnost. Slovní zásobu jsme naopak rozšířili a otestovali při dynamické hře Tik tak boom, kde rychlé myšlení a trefné odpovědi hrají hlavní roli. Deskové hry tak nejen baví, ale v historii byly často i prostředkem ke vzdělávání, rozvoji logického myšlení a upevňování společenských vazeb. Celé dopoledne se neslo v příjemné a přátelské atmosféře, která podpořila nejen naše mozky, ale i společenské vztahy. Už se těšíme na další setkání a nové hry, které nás čekají!

Zdravotní procházka s objevem historie – ke kapličce sv. Antoníčka

V rámci pravidelných zdravotních procházek jsme se v úterý vydali na méně známou trasu směrem k poutnímu místu Klokoty. Na rozdíl od obvyklé cesty lipovou alejí jsme tentokrát zvolili jinou stezku, která nás zavedla k malebné kapličce sv. Antoníčka. Zde jsme se seznámili s kouskem místní historie – dozvěděli jsme se, že kaple byla zasažena bleskem právě na svátek sv. Jakuba v roce 1865, ale díky štědrým dárcům byla již o rok později opravena a znovu posvěcena. Celkem jsme ušli přibližně 5,5 km náročnějším terénem – cesta vedla do kopce a následně klesala do údolí Tismenického potoka. Podél jeho břehu jsme pokračovali v cestě a výlet jsme zakončili opětovným výstupem až k naší kanceláři. Procházka nebyla jen pohybem na čerstvém vzduchu, ale i příležitostí poznat zajímavá a možná trochu zapomenutá místa v našem okolí.

ZAJÍMAVÁ INFORMACE

Znáte chytrou bílou hůl WeWALK? Pokud ne, tak níže se o ní něco víc dozvíte. Moderní technologie se čím dál víc dostávají i do oblasti kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené. Jednou z inovací je chytrá bílá hůl WeWALK – pomůcka, která má ambici změnit způsob, jakým se nevidomí a slabozrací pohybují v prostoru. Co všechno tato chytrá hůl umí, jak vypadá a jaké jsou mé první dojmy z jejího používání?

Co je chytrá bílá hůl WeWALK a jak vypadá?

WeWALK Smart Cane 2 je pomůcka, která na první pohled připomíná klasickou bílou hůl. Dá se složit do čtyř dílů, takže je dobře přenosná. Co je ale jiné, je rukojeť – ta není obyčejná, ale chytrá. Najdeme na ní ultrazvukový senzor, který detekuje překážky ve výšce trupu a hlavy – na rozdíl od klasické hole, která zachytí jen překážky u země. Po stranách rukojeti jsou dvě kulatá tlačítka, zepředu pak čtyři tlačítka různého tvaru. Díky tomu se dá hůl ovládat i poslepu. Na konci hole je velká otáčivá kulová koncovka, která v sobě má další senzor pro rozpoznání překážek při chůzi. Nechybí ani LED světlo, které slouží jako baterka a zajišťuje, že je nevidomý uživatel lépe vidět v šeru nebo ve tmě. do za touto pomůckou stojí? WeWALK je výsledkem spolupráce tureckého startupu WeWALK Technology Inc. a výzkumného centra Young Guru Academy (YGA). Jejich cílem bylo vytvořit pomůcku, která propojí klasickou bílou hůl s moderními technologiemi – aby se z ní stala skutečná chytrá pomůcka pro každodenní život. WeWALK spolupracuje s firmami jako Microsoft, Google nebo Moovit, a právě díky těmto partnerstvím se do mobilní aplikace daří přidávat funkce, které pomáhají s orientací a pohybem ve městě. Dnes se tato pomůcka používá už ve více než 60 zemích světa.

Jaké jazyky WeWALK podporuje?

V současnosti WeWALK nepodporuje češtinu ani slovenštinu, což může být pro některé uživatele nevýhoda. Aplikace i samotná hůl jsou momentálně dostupné v těchto jazycích:

• angličtina
• francouzština
• němčina
• italština
• španělština
• turečtina
• portugalština
• arabština
• ruština
• japonština

Vývojáři ale slibují, že další jazyky včetně češtiny by se v budoucnu mohly objevit.

V čem se liší od klasické bílé hole?

Hlavní rozdíl je v technologiích. Klasická bílá hůl je mechanická pomůcka – slouží hlavně k detekci překážek na zemi. WeWALK toho ale umí mnohem víc:

• detekuje překážky i ve výšce trupu a hlavy (ultrazvukem),
• vibračně nebo zvukově upozorní na překážku,
• svítí pro lepší viditelnost nevidomého uživatele,
• naviguje pomocí mobilní aplikace, která je propojena s Google Maps nebo Moovit
• komunikuje hlasově – díky reproduktoru a mikrofonu může uživatele vést hlasem.

Hůl je sice o něco těžší než klasická, ale pořád skladná. Dobíjí se přes USB-C, výdrž baterie je přibližně 20 hodin aktivního používání.

Jaké funkce WeWALK nabízí?

Hůl WeWALK je navržena tak, aby pomáhala v různých každodenních situacích. Mezi hlavní funkce patří:

• Ultrazvuková detekce překážek – až do vzdálenosti 160 cm.
• Navigace přes vlastní mobilní aplikaci WeWALK (pro iPhone i Android), která spolupracuje s Google Maps a Moovit.
• Hlasové pokyny – informace o směru, zastávkách MHD, okolních místech zájmu a určení aktuální polohy.
• Propojení přes Bluetooth s chytrým telefonem.
• Aktualizace firmwaru – hůl se dál vyvíjí a přibývají nové funkce.
• Reproduktor a mikrofon pro hlasovou asistenci.
• Ovládání je možné přes tlačítka na rukojeti i přes aplikaci.

Aplikace navíc umožňuje plánovat trasu, sledovat okolní MHD zastávky. Funkce jsou zdarma po propojení aplikace s holí.

Jaká je cena této pomůcky?

V červnu 2025 se cena chytré hole WeWALK pohybuje přibližně kolem 20 500 Kč. V České republice zatím není žádný oficiální distributor, takže ji není možné získat přes příspěvek od Úřadu práce a člověk si ji musí koupit sám.

Kde a jak se dá objednat?

WeWALK se dá objednat přímo přes oficiální web. Pokud si pomůcku objednáváte ze zahraničí pro sebe a jste držiteli průkazu ZTP, je možné požádat celní úřad o osvobození od cla a DPH. K tomu budete potřebovat:

• kopii lékařské zprávy (doporučení ke kompenzační pomůcce),
• kopii průkazu ZTP,
• písemnou žádost pro celní odbavení, kde vysvětlíte, že pomůcka bude sloužit výhradně pro osobní potřebu.

Doporučuji předem vše konzultovat s dopravcem nebo celní správou. WeWALK je chytrá bílá hůl, která propojuje moderní technologie s potřebami lidí se zrakovým postižením. I když zatím nepodporuje češtinu a nedá se pořídit přes oficiální české dodavatele, pro někoho, kdo zvládá angličtinu a nebojí se technologií, může být velmi zajímavou a užitečnou alternativou ke klasické bílé holi.

               https://www.portal-pelion.cz/chytra-bila-hul-wewalk-prvni-dojmy/

TERMÍNY PLÁNOVANÝCH AKCÍ

SRPEN - ZÁŘÍ

Datum			Akce	Čas
út.	5.	srpna	Divadlo Týn nad Vltavou	19:00	hod.
čt.	7.	srpna	Zdravotní procházka	9:30	hod.
po.	11.	srpna	Oblastní rada	10:00	hod.
út.	26.	srpna	Opékání vuřtů + procházka	9:30	hod.
st.	27.	srpna	Setkání na scénářem na TyfloArt	13:00	hod.
pá.	29.	srpna	Konverzace v AJ pokročilí	9:00	hod.
pá.	29.	srpna	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
st.	3.	září	Tyfloservis	8:30	hod.
st.	3.	září	Přednáška MUDr. Abdové	13:00	hod.
pá.	5.	září	Konverzace v AJ pokročilí	9:00	hod.
pá.	5.	září	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
pá.	12.	září	Konverzace v AJ pokročilí	9:00	hod.
pá.	12.	září	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
pá.	19.	září	Konverzace v AJ pokročilí	9:00	hod.
pá.	19.	září	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
st.	24.	září	Pedig	13:00	hod.

 

Stále Vás moc prosíme o přihlašování a odhlašování se z akcí a dodržování časového harmonogramu jednotlivých pořádaných událostí. Děkujeme.