Informátor 7/2026

Milí čtenáři,

léto se letos rozhodlo, že nás rozhodně nebude šetřit. Teploty stoupají do výšin, zmrzlina mizí rekordní rychlostí a nejčastější otázkou posledních dnů není „Co je nového?“, ale spíše „Kde je nejbližší stín?“. Přesto ani v horkých dnech nezahálíme a společně vytváříme řadu krásných zážitků, o které se s vámi rádi podělíme. V tomto čísle našeho časopisu se společně ohlédnete za akcemi, setkáními a přednáškami, které nás v uplynulém období spojovaly, inspirovaly a obohacovaly. Prožijete s námi chvíle plné zajímavých informací, úsměvných okamžiků i přátelských rozhovorů, které nám znovu připomenou, jak důležité je mít kolem sebe lidi, se kterými se můžeme zasmát, podělit se o své zkušenosti nebo si jen tak popovídat. Protože, jak známo, radost je jediná věc, která se dělením násobí.

Věříme, že při listování tímto číslem si připomenete, že právě společné zážitky, drobné radosti a obyčejná lidská setkání vytvářejí prostor, kde se člověk může cítit vítaný, vyslyšený a přijímaný. Možná se usmějete nad některou historkou, možná se dozvíte něco nového, a třeba načerpáte i inspiraci pro další společná setkání. Děkujeme, že jste součástí naší komunity a že společně vytváříme prostředí plné porozumění, sdílení a přátelské atmosféry. Přejeme vám příjemné čtení, pohodové letní dny a dostatek stínu, dobré nálady a důvodů k úsměvu. A pokud vám při čtení tohoto čísla bude příliš horko, doporučujeme osvědčený recept – studený nápoj, pohodlné křeslo a úsměv na tváři.

                                                                              Hanka, Jirka a Kristýna

Organizační věci na odbočce

VÁŽENÍ ČLENOVÉ o letních měsících bude z důvodu čerpání dovolené, provoz omezen. Proto pokud půjdete do kanceláře, doporučujeme si nejprve dopředu zavolat, kdo a jak na pracovišti bude. Budou totiž také probíhat soc. aktivizační služby více v terénu. Děkujeme za pochopení. Zatím ohlášená dovolená je napsaná níže.

Dovolená H. Pospíchalová od 7.7. – 10.7. a 20.7. – 24.7.

Dovolená K. Voborská od 27.7. – 31.7.

Dovolená J. Sálus od 1.8. 8.8. 2026 a 22. – 29. 8.

V době letních prázdnin bude mít rada Oblastní odbočky dovolenou od

14.7. – 14.8. 2026.

Důležitá informace – MHD, IDESKA, TABULE

Změny v tarifu MHD Tábor a nové možnosti cestování v systému IDESKA

Od 1. července 2026 čekají cestující v MHD Tábor i v rámci jihočeské veřejné dopravy významné změny. Nový tarif přinese úpravy jednotlivého jízdného, zjednodušení předplatních kuponů i širší využití elektronického odbavení prostřednictvím systému IDESKA.

V oblasti jednotlivého jízdného bude nově zavedena jízdenka s platností 20 minut za 18 korun, přičemž zvýhodněné jízdné bude činit 9 korun. Současně zaniknou dosavadní desetiminutové jízdenky za 16 korun a dvacetiminutové jízdenky za 20 korun. Sedmidenní jízdenka již nebude součástí jednotlivého jízdného a nově bude zařazena mezi předplatní jízdenky. Cestující si ji budou moci zakoupit prostřednictvím aplikace IDESKA nebo v e-shopu.

Významné změny se týkají také zvýhodněného jízdného. Dochází ke sjednocení věkových kategorií mezi městskou hromadnou a linkovou dopravou. Nárok na zvýhodněné jízdné budou mít děti a mladiství až do 18 let věku. V případě studentů bude možné zvýhodnění využívat až do 26 let po předložení potvrzení o studiu.

Bezplatná přeprava bude i nadále zachována pro děti do šesti let věku a pro osoby starší 70 let, které se prokážou platným občanským průkazem nebo cestovním pasem. Bezplatně budou cestovat také držitelé průkazů ZTP a ZTP/P vydaných v České republice, včetně jejich průvodců a vodicích psů, stejně jako cestující s kočárkem a dítětem.

Zásadní změny nastanou v oblasti předplatních jízdenek. Dosavadní pásmové uspořádání MHD Tábor bude zrušeno a namísto pásem ABC vznikne jedna tarifní zóna MHD Tábor, která bude v systému IDESKA označena číslem 200. Po skončení platnosti současných kuponů zaniknou také dosavadní průkazky MHD.

Cestující, kteří budou chtít přejít na elektronické odbavení dříve, budou moci vrátit stávající předplatní jízdenku a získat zpět poměrnou část nevyužitého jízdného. Nové předplatní kupony bude možné zakoupit prostřednictvím aplikace IDESKA, v e-shopu IDESKA nebo po registraci v informační kanceláři autobusového nádraží. Zároveň dojde ke sjednocení cen kuponů na úroveň současného dvoupásmového jízdného.

Novinkou bude sedmidenní předplatní kupon, který nahradí dosavadní patnáctidenní variantu. Pro žáky a studenty bude navíc zaveden nový kupon na školní rok s platností od 1. září do 30. června.

S rozvojem systému IDESKA se mění také způsob prokazování při přepravě. Cestující budou nově využívat některý z identifikátorů, který může být uložen v mobilní aplikaci IDESKA, na kartě IDESKA, na bezkontaktní platební kartě nebo na InKartě Českých drah. Nadále bude možné využívat také papírové a SMS jízdenky MHD nebo zakoupit jízdenku přímo u řidiče příměstského autobusu.

Další novinkou bude síťová jízdenka JIHOČESKÁ, která nabídne neomezené cestování po dobu 24, 72 nebo 120 hodin od okamžiku zakoupení.

Mobilní aplikace IDESKA nabídne cestujícím řadu praktických funkcí. Umožní vyhledávání spojení, nákup jednorázových i předplacených jízdenek, registraci a správu identifikátorů pro předplatní kupony a také sledování aktuální polohy vozidel.

Cílem všech připravovaných změn je zjednodušit tarifní systém, sjednotit podmínky cestování v rámci Jihočeského kraje a nabídnout cestujícím pohodlnější a modernější způsob odbavení.

Od 1.7.2026 dochází i k novému přečíslování autobusů. Níže přikládám nové číslování autobusů. První číslo je číslem původním, za pomlčkou číslo nové.

Linka 10 – 40

Linka 11 – 41

Linka 12 – 42

Linka 13 – 43

Linka 14 – 44

Linka 50 – 45

Linka 16 – 46

Linka 17 – 47

Linka 20 – 50

Linka 21 – 51

Linka 31 – 52

Linka 30 – 53

Linka 40 – 54

Linka 60 – 56

Linka 61 – 57

Linka 62 - 58

Sezimovo Ústí a tabule

Vážení členové nově bude na zastávce (Paďousy) v Sezimově Ústí I, na Husově náměstí nainstalovány informační tabule, a to v obou směrech. Další panel bude umístěný na zastávce u Kovosvitu v Sezimově Ústí II. směrem do Tábora. K instalaci dojde během letních prázdnin. Pokud se tabule osvědčí budou podle pana starosty umístěny i na další místa ve městě. Na tyto tabule by Vám měla fungovat VPN tlačítko č. 6.

Pozvánka na TyfloART 2026 – po třetí a naposled v Sezimově Ústí

Milí čtenáři rádi bychom Vás pozvali na další ročník festivalu TyfloArt. Festival se letos koná ve dnech 12.-15. listopadu 2026 opět v hotelu MAS ve městě Sezimovo Ústí v těsné blízkosti města Tábora.

Festival letos oslaví Kristova léta svého trvání a pro táborskou pobočku se bude jednat již o třetí, a zároveň poslední, ročník pořadatelství, neboť pak poputuje festival zas do jiného města. A co všechno Vás v letošním roce čeká, když nás znovu navštívíte? Bude to snad umění lidové, klasické i nevídané? Na tuto otázku odpovídáme rozhodně „Ano“. Kdo za námi přijede již ve čtvrtek, ten si po náročné cestě bude moci odpočinout s Petrou Šulcovou při tvorbě z korálků anebo s Danielou Thampy zažít relaxaci pro Vaše uši při zvuku tibetských mís a dalších rituálních nástrojů.

Následně, po vydatné večeři, objeví se na parketu folklórní dětský soubor Dubínek, který Vám dá zažít pravý Jihočeský folklór, jež se nemůže obejít bez nástroje zvaného dudy. A po jejich vystoupení se rozjede tradiční neformální večírek u lidových písniček z celé naší země za účinkování Ivanky a Milušky. K tomu podávat se bude dobré pivečko i vínečko a samozřejmě velká porce dobré nálady.

Nejen hudba spojuje. Tanec to umí také dokonale, a proto v pátek dopoledne zavítáme do říše pohybu i umění a pod vedením zkušených tanečníků se naučíme kroky nejednoho zajímavého tance, abychom pak po oba následující večery, mohli zapojit se do víru zábavy. Pro milovníky literatury bude připraveno opět čtenářské dopoledne v salónku u kávy se vzácnými hosty. A vy, co rádi cestujete, jen pár kroků ujdete a na workshopu „hmatem kolem světa“ společně se střediskem Elsa, jednotlivé pamětihodnosti navštívíte. Pro toho, kdo snad košíček si bude chtít uplésti, ten opět do posilovny bez strojů zavítá a tam si, pod vedením Jardy a Milana, vlastní košíček udělá.

Po obědě nám zbyde čas na muziko relaxaci pod vedením Karolíny Dvořákové, během níž se zbavíme stresu a na následný program se připravíme. Odpoledne se totiž přesuneme do nedalekého kulturního centra Spektrum, kde pro Vás bude připravena výstava Svatopluka Vaněčka, jehož hliněná díla vyobrazují přírodní živly naší země. Následně si Vás dovolíme pozvat na sklenku vína a hurá do sálu, kde proběhne hodinový hudební program pod taktovkou několika dirigentů a v provedení studentů místní ZUŠ Sezimovo Ústí.

Večer se můžete těšit na 3 rozdílná vystoupení.  Jako první vystoupí Ráchel Skleničková se svou vlastní tvorbou. Těšit se můžete na skladby z alba „Mikrodějové“ a z nově vznikajícího díla „Z mrtvých vstání, nejen Kristovo“. Jako druhé Vás čeká jedno malé překvapení a na závěr nám zazpívá, nejen k poslechu, ale i k tanci Radek Žalud.

V sobotu dopoledne se s námi můžete zúčastnit těchto tří výletů. Návštěva kostela Proměnění Páně na hoře Tábor - Žižkovo náměstí a zde se zaposlouchat do tónů houslového kvarteta Seňoritas, jehož členky předvedou známá klasická i moderní díla.

V rámci druhého výletu zavítáme do Benešovy vily, kde nás audio výklad společně s našimi průvodci zasvětí do tajemství života tohoto prezidenta. Zde jen pozor, vila není bezbariérová a nějaký ten schod bude muset každý návštěvník zvládnout.

A jako třetí variantu nabízíme typicky jihočeskou atrakci - návštěvu pivovaru Obora. Návštěva je spojená i s malou degustací, během níž možná poznáte chuť piva „Ježibaba“.  Nemusíte se však bát, pivo Vám učaruje, nikoliv však očaruje.

Poslední dva zmíněné výlety mají omezenou kapacitu, a proto platí, že přednost mají ti, kteří se přihlásí včas a na celý pobyt.

Odpoledne se můžete těšit na bohatý program na dvou scénách, na nichž vyslechnete žánrově pestrou směsici uměleckých děl vč. nové hry divadelního souboru „Experimentální divadlo Slepýši.

Večer nám pak k poslechu a tanci zahraje místní kapela, která zvládne moderní i lidové písničky, a to i na přání Vás hostů. Pro ty, co dávají přednost jinému žánru, nebude ani letos chybět jazzový večírek v podání Tomáše Pavlána a Ráchel Skleničkové.

Toto ještě zdaleka není všechno, co Vás na festivalu potká. Kdo zvyklý je trochu si za hazardovat, pro něj zas prodávat se bude tombola, a tak v napětí může prožít akci, až do sobotního večera, kdy se budou hlavní ceny losovat. A také letos si obdivovatelé šikovných rukou na své přijdou, neboť na četných stáncích nejeden zajímavý rukodělný výrobek najdou. A kdo zatouží po relaxaci fyzické, ten může se k šikovnému masérovi objednat, anebo prostě do teplého bazénu si skočit zaplavat. Případně ve zdejší cukrárně si trochu zamlsat.

Jaká však bude finální podoba programu, to také záleží na Vás, kteří se nejen zúčastníte, ale i své umění předvedete. A kdyby zájemců přihlásilo se více, nevadí, zas dvě scény otevřeme.

Pro Ty z vás, se kterými jsme se loni a ani předloni ještě neshledali, a pro ty, co by si rádi minulé ročníky připomněli, dovolujeme si zaslat tyto odkazy:

Krátký video klip roku 2024: https://www.youtube.com/watch?v=yMO3eVn8O70

Vyprávění o festivalu 2024: https://www.sons.cz/Stripky-z-TyfloArtu-2024-P4019480.html

Krátký video klip roku 2025: https://www.youtube.com/watch?v=KxrdIdMGKVY

Vyprávění o festivalu 2025: https://www.sons.cz/TyfloArt-2025-P4022159.html

 

Ohlédnutí za uplynulým měsícem

 

Plavecký výcvik

Po třech měsících pravidelného plaveckého snažení jsme se proplavali k lekci závěrečné. Během ní jsme opět ponořili svá těla do vod táborského bazénu a nechaly ruce i nohy pracovat v rytmu, tak, abychom se stihli nadechnout nad vodou a vydechnout, do míst, kde si každý navykl – někdo do vody, jiný nad hladinu. Hodinka tak utekla, jako voda a my jsme se i s plavčíky sešli ve vestibulu, abychom mohli obdržeti diplom a medaile za naši usilovnou čtvrtletní snahu. A co myslíte, vytvarovali jsme své figury do plavek pro plážovou promenádu? Tak to milý čtenáři nemohu zcela objektivně posoudit – správný gentleman se ženy totiž neptá na věk ani na kila, pouze, zda by si jej vzít nechtěla. A tak mohu závěrem jen konstatovat, že i když k žádné nabídce sňatku nedošlo, rozhodně jsme se celé čtvrtletí skvěle bavili a něco pro své zdraví dělali.

Výlet Šumava

V sobotu ráno muselo 25 nadšenců vstávat velmi brzy, aby na Šumavu včas vyrazit stihlo.  A co myslíte, vyplatilo se jim to? Inu posuďte sami a pojďte mnohá dobrodružství prožít s námi.

Sraz měli jsme u DKáčka, abychom pak společně přešli na nástupiště číslo 13., odkud jsme jeli přímou linkou, až na Nové Hutě. Cestou samozřejmě vznikala nejedna zajímavá debata a vtipkování. Bedlivě si každý hlídal řízek, aby náhodou neskončil pod brzdovým pedálem, anebo jsme chvílemi zabrousili i do geopolitických témat, což vedlo k otázce od jednoho spolucestujícího, který nepocházel z našich řad: „Nejste vy náhodou skupina učitelů?“.

A protože se cestou nic mimořádného neudálo, tak jsme za necelé tři hodinky vstoupili na území národního parku Šumava, kde nachází se hotel Kodrea. Už při přípravě celé akce, nám laskavý hotelový management nabídl ihned ráno pokoje k ubytování, a proto jsme si mohli vše ponechat ve svých pokojích a již za slabou hodinku vyrazit do místního kostela – Srdce Ježíšovo, který nám odemkl místní starosta pan Petráň. Zde si pro nás Hanka připravila povídání o obci i kostele, a pak se před účastníky zájezdu objevil narychlo spíchnutý hudební soubor „Muzikální Slepýši Tábor“.

Zde si dovolím odbočit ve svém vyprávění a zabrousit do předlouhé historie tohoto ansámblu. Soubor vznikl v autobuse cestou na Šumavu – zhruba mezi Táborem a Pískem. Zkoušku měl přibližně mezi Pískem a Strakonicemi a repertoár členové pravděpodobně doladili mezi Strakonicemi a Novými Hutěmi. A o koho se vlastně jedná? Tyhle lidičky určitě nebudete znát – sbormistryně Jarmilka, kytara a zpěv Miluška, soprán Ivanka, alt Danuška a Zdenička a tenor Jiří.

No ale dost už nudné historie. Nyní se nacházíme v nádherném kostele, po jehož klenbách se line jedna příjemná melodie za druhou. A asi po necelé půl hodince hudební produkce včetně aplausu, se všichni společně vydáváme zpět k hotelu, přičemž nemalá část naší skupiny odbočuje těsně před naším hotelem do penzionu a restaurace „Tetřívek, protože do oběda zbývá času dosti.

Úderem dvanácté zasedáme k prostřeným stolům a po bramborové polévce zakusují se naše zubiska do vepřového či kuřecího řízku. Počasí v tu chvíli vypadá všelijak, předpovědi jednotlivých aplikací se notně liší, a proto nakonec padá finální rozhodnutí, vydat se na Zadov ve 14:00 hod.

Před hotelem se setkáváme všichni – i ti, co tvrdili, že nikam nepůjdou. A tak můžeme společně vyrazit. Po nějaké chvilce se ukazuje, že sportovně založenější skupinka – říkejme jim např. Rychlé šípy v čele s divokou Šárkou, jde přeci jenom o něco rychleji. To ovšem nezdá se býti nijak na škodu – chvilku kráčí svým tempem a pak se zastaví a na ostatní počkají.

To už se nad námi kumulují kumulo nimby (bouřkové mraky), a proto i  druhá skupinka (nazývejme je např. ostré šípy), přidává do kroku. Aby ne, vždyť jim kdosi sliboval báječnou cukrárnu Ella plnou všelijakých dobrot, a navíc pohled k nebi nevěstil nic pěkného.

Jenže, na každém výletě dojde k nečekaným událostem. A to se stalo i v tomto případě. Když rychlé šípy dorazily k cukrárně, déšť již smáčel, nejen jejich vlasy (tedy pokud v té době nějaké měly), ale především cukrárna nenabízela žádná místa volná. V tu chvíli se totiž chtěl každý schovat. A proto se část rychlých šípů odpojuje od skupinky a v čele s Růženkou a Miloškem se jdou podívat do asi pět minut vzdáleného hotelu Olympia, zda by se tam naše dvaceti pětičlenná výprava mohla ukrýt před nepřízní počasí. Ale stejně, jako počasí se na Šumavě mění z minuty na minutu, tak i místní pohostinství má velmi proměnlivý charakter. Proto, jen co stihli dorazit do zmíněné Olympie, spustila se pořádná buřina, zatímco v cukrárně se uvolnilo místo pro celou naši skupinu. A tak během toho, co si Rychlé šípy objednávají nealko v hotelu Olympia, ostatní, dle plánu, ochutnávají kulinářské dobroty v cukrárně Ella. Ale nebojte, jen co bouřka povolila, naše skupina se zase sešla pospolu u dobrých dortíčků a kávičky. Jen to počasí se nijak nelepšilo, a to kdekoho trochu vyděsilo. Naštěstí Ivanka s Miluškou a Aničkou vycházely ven a se zoufalými pohledy k nebi a na rtech s prosebnými slovy, jaly se sháněti, kdo by nás nakonec odvezl. A vida, v tu chvíli se objevili andělské bytosti, které svá vozidla nabídly a postupně nás do Hutí převezly. Část rychlých šípů jela se starostou Králíků od Nového Bydžova a ostatní též prý neměli o zajímavé řidiče nouzi.

O hodinku později, v suchu a teplíčku, dali jsme si vepřo, knedlo zelo v hotelu, a následně jsme se mohli těšit z hudebního programu v podání nově vzniklého hudebního tělesa MIŠ (Miluška – kytara a zpěv, Ivanka  - zpěv, a divoká Šárka - ukulele).  A když zpěvu nabažili jsme se dosti, vrhli jsme se na kvíz o Šumavě. Kvíz připravila umělá inteligence ve spolupráci s Jiřím, a tak se stalo, že tu a tam některá otázka neseděla. Od těch dob již např. víme, že ostrov na Chalupských slatích není technickou památkou, ale naopak ryze přírodním úkazem. I přes tyto malé chybičky získal tým B pod vedením kapitána Břéti 14 bodů a tým A pod vedením Jarmilky 10 bodů. V tu chvíli se soutěž přerušila se slovy, že se k ní vrátíme další večer.

Někteří v tento čas podlehli vábení spánkové víly a jiní vzali do ruky mariášky a zahráli si prší. No dle autora tohoto článku, to určitě neměli dělat, ale nebudu předbíhat, Vždyť čekal na nás teprve spánek i celý nový den.

V neděli jsme si mohli přispat, neboť snídaně formou bufetu se podávala, až v osm hodin a na naplánovaný výlet jsme měli vyrazit, až v 9:00. Zde už se našli dva účastníci, kteří se celodenního výletu vzdali, a raději poznávat krásy zdejšího okolí se jali. My ostatní vydali jsme se pěšmo na konec obce, kde nás přivítala cyklostezka vedoucí, až do Borových Lad. Rychlé šípy vyrazily vpřed a už po hodince a dvaceti minutách se před nimi objevilo menší íčko ležící na okraji největšího slatinného jezera v republice – Chalupská slať. Nutno ovšem pochválit, že ani Ostré šípy nijak nezaostávali a už po patnácti minutách se objevuje v dáli jejich přední voj. Přesto pohled jejich směrem leckoho znepokojoval. Né, nebojte, nikomu se nic nestalo, ba dokonce úsměvy na rtech mohli byste na jejich tvářích spatřiti. Avšak to, co kazilo pohled na Ostré šípy, nacházelo se o něco výše. Nad jejich hlavami se totiž začaly hrozivě vršit kumuly nimby. V mezi čase František domlouvá krátkou videoprojekci o Národním parku Šumava. A co teď? Chtěli jsme si projít Chalupskou slať, vidět krátký film a ještě stihnout objednaný oběd v restauraci „U černého vlka“ na okraji obce Borovy Lada. Ale hlavně jsme nechtěli zmoknout. Volíme tedy nejlogičtější postup: během předpokládané bouřky shlédneme krátký, ale nádherný, film, pak se projdeme na hladině slatinného jezera (nebojte, nenabyli jsme žádných zázračných schopností, jako Ježíš), na hladině jezera zkrátka leží dřevěný chodníček), a pak rychle mažeme k vlkovi, neboť v tu chvíli měl kde kdo hlad jako vlk, a navíc s námi putovali Vlkovi. Bouřka se nám naštěstí vyhnula my usedáme k prostřenému stolu zcela suší a trochu opálení, neboť sluníčko se na nás téměř celou cestu usmívalo. Následně jsme zavítali k největší soví voliéře v republice a rozdělili se na dvě skupinky. Rychlé šípy se vydaly zpět pěšky a Ostré šípy si dopřáli sladké mámení v místní cukrárně „Madam čokoláda“, protože věděli, že je 16:00 hod. vezme linkový buse zpět k hotelu. Jenže víte, jak to v životě bývá, něco víte a úplně něco jiného žijete. Já jsem se vydal spolu s Rychlými šípy zpět do hotelu pěšky, a proto ti milý čtenáři nejdříve poodhalím tuto linii příběhu.

V půl druhé odpoledne vypadalo vše nad míru příznivě. Čas zbývající do předvídané bouřky zdál se být hodinka a půl a odhadovaný čas dojití do hotelu svižným tempem, měl být na vlas stejný. A proto začal závod s časem. Sluníčko hřálo a svítilo a po temných mracích zatím vidu nebylo. Divoká Šárka hopsala mezi členy výpravy a tu a tam si odběhla na šumavská luka, aby ochutnala dary přírody a my ostatní užívali jsme si zvuky pravé nefalšované Šumavy, vůně květeny a kdo viděl i horské krajiny. Po třiceti minutách první zastávka na pití, lehký odpočinek a rychle vpřed. Obloha před námi začala totiž povážlivě tmavnout a pranic nepomohlo, ani když hřmění v nebesích označoval Jiří za hukot letících letadel. Jakmile mraky zakryly slunce a temný stín putoval krajinou naším směrem, přeměnily se Rychlé šípy na doslova Letící šípy, jimž v hlavách zněla jen jediná otázka: „Tak, co, stihneme to, nebo nás bouře nemine?“ To už měli jsme za sebou hodinu putování a konec cyklostezky se blížil. V tu chvíli hřmělo a blýskalo se tak, že i Jiří musel svou mystifikaci odvolat a blížící se bouři přiznat. Zejména, když první kapky orosily vyprahlou zem. V daný moment, již nemohli jsme čekat déle. Bylo zapotřebí vytáhnout všechny možné voděvzdorné propriety a připravit se na závěrečnou půlhodinovou bitvu s přírodními živly. V tu chvíli se naše skupinka rozdělila na Svištící šípy a Hrající si šípy. Neboj čtenáři, vše Ti o pár odstavců dál vysvětlím. Dovol mi ale na chvilku se vrátit k Ostrým šípům do Borových Lad. Ti si hezky na sluníčku chytali bronz, v cukrárně „Madam čokoláda“ dezertíky se ládovali a kávičkou to zapíjeli. A pak už si mysleli, že snad se trochu projdou po Ladách, nasednou na autobus a dojedou si v klídku do hotelu. Jenže ouha. Temné mraky, jako černé sukno, potáhly celou oblohu i nad borovými Ladami. Narychlo vymyšlený plán, že se k Černému vlku vrátí, a zde bouři přečkají, vypadal sice hezky, avšak to by na kostele, který žádným kostelem stejně nebyl, nesměla rafička dojít na hodinu třetí odpolední, kdy se u Vlka dveře návštěvníkům uzavírají. O této trhlině v plánu neměl nikdo ani zdání, a především v té chvíli už spustil se lijavec, kde by tanec mezi kapkami nezvládl ani ten nejmenší mravenec. Ostré šípy neváhají a pod malou stříšku se v naději vrhají. Vítr zvaný fujavice, však i pod nevelký přístřešek nechtěnou vláhu zanáší. A tu jako spása sám číšník přichází: „Pokud si u mě něco dáte, nechám vás v restauraci schovat.“. V té chvíli, i kdyby pivo stálo stovku, zaplatil by každý tuze rád. Ostré šípy nahrnuly se dovnitř a už se z jejich úst objednávky řinou. Jenže ouha podruhé – bum, bác, země se otřásla a elektřina kamsi se vytratila. Ostré šípy si však umí poradit – vytáhli zbytky vody i svých svačin a hodinku do odjezdu autobusu v relativním luxusu přečkají.

A jak si vedly Šípy svištící a hravé? Svištící letěli k okraji cyklostezky, boty zatím suchu a jen tu a tam pronikne kapka z šíleného lijavce pod nepromokavou vrstvu. Jenže to Šumavský hvozd zdaleka neřekl své poslední slovo. Po prvních deseti minutách jejich letu kroupy začaly padat a boty začaly svou nepromokavou službu vypovídat. Asi v polovině kopce, kdy na krok viděti nebylo už každému z nás v botách pořádně čachtalo. Naše čtveřice nezadržitelně postupuje vpřed a v dáli už spíše tuší, než vidí, že cíl je opravdu na dosah. Kolem projíždí několik aut, ale v nich dobří andělé zrovna nesedí, a proto každý z nás i nadále se živly zápasí. Vzájemně se ujišťujeme, že nikdo z cesty nesešel: „Žiješ? Ano, pohoda, jen si nejsem jist, zda stále kráčím po cestě, či nějakou horskou bystřinou…“. Naštěstí už jen párkrát Poseidon své blesky hromy pošle a první z nás už drží kliku od hotelových dveří v ruce. Na recepci si bereme klíče a zanechávajíc mokrou stopu za sebou stoupáme do prvního patra, kde nachází se sušák a naše pokoje. A kdepak se Hrající si šípy ztratily? Ti zvolili zcela jinou strategii – porazíme živly čekáním na dětském hřišti. Vidící se pozorně rozhlédli a našli malou prolézačku s dřevěným krytem. „Tady chvilku přečkáme, než to nejhorší pomine.“. Na moment se zdálo, že by to snad mohlo vyjít. Jenže dřevěným krytem začalo protékat čím dál více vody, a když se do vzduchu vznesla trampolína, která jejich přístřešek málem rozbila, bylo rozhodnuto: „Teď není ten pravý čas na dětském hřišti si hrát, ale musíme jít dál a pustit se do zápasu s živly, jako Svištící šípy.“. I tu v dáli cosi se zalesklo. Ne milý čtenáři, žádný blesk, ani světlomet od auta to nebyl. Ale za oknem jedné z chaloupek, kam právě její majitelé dorazily, rozsvítilo se světlo. Vydali se tedy za světlem v naději, že spásu, zde naleznou. Berou za kliku dveří a zůstávají zcela v překvapení. Za dveřmi pěkně útulno, teplíčko, světlo a především dobří lidé, kteří, nejenže je nevyhodí, ale nakonec i odvoz do hotelu nabídnou. Stalo se tak, že zatímco polonazí členové svištících šípů věší své promočené svršky na sušák, zjevují se Hrající si šípy na téže chodbě v tentýž čas.

Tak rychle teplá sprška, teplé spodní i svrchní prádlo a už scházíme do klubovny, kde podávají se různé lihoviny, které nás příjemně rozehřejí a ke karbanu doslova vybízejí.

U večeře už zase sedíme všichni pospolu a vyprávíme si právě prožité zážitky. Ještě dezertík a přesouváme se do předsálí, kde se začíná hrát na přání. Do toho dělají se humory na téma márniční, neboť toto místo na příští den naplánováno jest. Není proto divu, že si kdosi přeje písničku „V mládí jsem se hučel hrobařem“, anebo „tři černé kříže u cesty s bílými náhrobky…“. Jiří v tu chvíli nabízí noční výlet do márnice při svíčkách, neboť pan starosta, kromě toho, že nám předchozí den kostel zpřístupnil, také klíče od márnice zapůjčil.

Ale protože do půlnoci zbývá ještě času dosti hudebníci si chtěli odpočinout, začal se dohrávat kvíz. Po pár otázkách bylo o vítězi rozhodnuto- týmu B blahopřejeme. Další soutěž měl v režii telefon BlindShell. Zde Hanka spouštěla otázky z kvízu na přeskáčku, tak dlouho, až týmu B došla dvakrát správná odpověď a tím jsme kvízový večer zakončili a na závěr si ještě trochu za karbanili. Nešlo však o prší klasické, ale naopak trochu zmatené. Kartě v hodnotě „spodek“ byla totiž ještě zvláštní funkce přiřknuta – jednalo se o měnitele směru. A zřejmě trocha toho alkoholu, únava z předchozího dobrodružství, způsobily, že jsme se všichni nakonec zmateni cítili a vůbec jsme netušili, kdo je vlastně na řadě. Nakonec jsme se na svá lože uložili, a na noční márnici raději zapomněli.

V pondělí, v den odjezdový, jsme se u snídaně posilnili a někteří se s Hankou do márnice vydali. Taková márnice totiž nemusí ukrývat jen posmrtná tajemství, ale může se v ní nacházet, stejně, jako v Nových Hutích, muzeum obce. A, my, co v hotelu zůstali jsme si qardo několikrát zahráli, pak klasické prší a nakonec jsme ještě zkusili překonat pobočkový rekord v kvízu od BlindShell. Rekord ve výši 32.000 se nám společně podařilo jen vyrovnat, avšak nikoliv překonat. To nám ale náladu zkazit nemohlo, vždyť nás čekala příjemná část dne – oběd.

Po obědě jsme se rozloučili s účastníky, co odjížděli vlastními vozy a vydali se na nedalekou zastávku, abychom chytili autobus do Vimperku. Autobus přijel na čas a prázdný, přesto si řidič neodpustil poznámku, že by nás do něj nemusel vpustit, protože skupiny se mají hlásit předem. Když jsme mu navrhli, že si lístky koupíme po dvojicích, tak to se mu také nelíbilo s odůvodněním, že nás vezme pouze za předpokladu, že si zakoupíme skupinový lístek. Skoro to začínalo připomínat hlavu 22. Naštěstí nás do autobusu vpustil a do Vimperka včas dovezl. Zde si dovolím jen malou odbočku, když plánovali jsme tento výlet, tak jsme volali na dopravce, který zajišťoval autobusovou dopravu z Tábora do Nových Hutí a ten nám sdělil, že bere naši skupinu na vědomí, ale místa nám zarezervovat nemůže. A teď, aby se v tom člověk vyznal – řidič doporučuje udělat si rezervaci, dopravce rezervaci provést nechce. No ale raději zanechme veřejnou autobusovou dopravu svému osudu a spíše se rozhlédněme, kde leží vlakové nádraží. Ono se totiž nenachází vedle toho autobusového, ale cca 10 minut chůze odtud. My, jakožto zdatní turisté, vzali jsme batohy na záda a na nádraží skutečně za deset minut dorazili. Vlak nás nabral bez potíží, průvodčí zkontroloval lístky a o 45 minut později nás přivítaly Strakonice. Zde toaleta, kávička a sušenky a už jsme pokračovali jiným vláčkem, až do Tábora, kde nás vyhlížel Jarda, aby nás pozdravil a synka si do své káry naložil. My jsme se spěšně rozloučili a na zastávku MHD spěchali, abychom rozličné linky zachytily.

A co říci závěrem? Výlet nabídl vše, co správná cesta nabídnouti musí, aby se na něj dlouho vzpomínalo – dobrodružství, zážitky, krize, přátelství, poznání, soutěže a hraní a především pořádnou porci legrace a zábavy. Takže za rok jedeme na Šumavu zas!

Setkání s Tyfloservisem

Když deset metrů není jen deset metrů aneb Jak jsme testovali kroky, uši a skládali LEGO

Na jednom z našich společných setkání se tentokrát neudělovaly medaile za sprint ani ceny za nejlepší orientaci v terénu. Přesto se mezi účastníky našlo hned několik „šampionů“, kteří si přišli vyzkoušet, jak si vedou v přímé chůzi, jak dobře dokážou odhadnout vzdálenost zvuku a zda se jejich prsty stále kamarádí s jemnou motorikou.

Pracovnice Tyfloservisu České Budějovice nejprve všechny seznámily s tím, co nás čeká. Ačkoli se mohlo zdát, že deset, patnáct nebo dvacet metrů není žádná velká vzdálenost, ukázalo se, že i taková cesta dokáže prozradit mnohé o našich orientačních schopnostech. Po každém testu se účastníci dozvěděli své výsledky a získali cenné rady, jak své dovednosti dále trénovat. Nikdo sice nepřekonal světový rekord, ale všichni si odnesli něco mnohem důležitějšího – nové poznatky pro bezpečnější pohyb v každodenním životě.

Velký zájem vzbudilo také speciální LEGO pro nevidomé, opatřené Braillovým písmem. Někteří účastníci si připomněli dětská léta, jiní zjistili, že skládání kostiček rozhodně není jen záležitostí nejmladší generace. Prsty dostaly pořádnou rozcvičku, jemná motorika zabrat a Braillovo písmo další prostor k procvičování. A protože chuť objevovat a zkoušet nové věci účastníkům rozhodně nechybí, už teď se všichni těší na další společné setkání. Kdo ví, třeba se příště budou rozdávat i medaile za nejrychleji složenou kostku LEGO.

 

Přednáška kvalita potravin

Kdo hlídá, co máme na talíři?

Přemýšleli jste někdy, kdo bdí nad tím, aby se na náš stůl nedostalo něco, co by tam rozhodně být nemělo? Ne, není to tajná potravinová policie ani parta detektivů s lupou v ruce. O kvalitu a bezpečnost potravin se stará Státní zemědělská a potravinářská inspekce. O tom, jak se kontroluje, co se dostává na český trh, a kdo nese odpovědnost za kvalitu potravin, nám poutavě vyprávěla Ing. Magda Jansová, LL.M., ředitelka inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce pro Jihočeský kraj a Vysočinu. Ačkoli by si leckdo přál, aby každý rohlík, jogurt nebo salám prošel rukama inspektora, realita je trochu jiná. Inspektorů není nazbyt a zkontrolovat úplně všechno jednoduše není v lidských silách. Občas to může vypadat skoro beznadějně, ale naštěstí na to nejsou odborníci sami. Velkou roli totiž hrajeme i my, zákazníci. Jak na to? Jednoduše používat zdravý selský rozum. Pokud je to možné, vybírat potraviny od českých výrobců, místních dodavatelů nebo alespoň výrobky vyrobené v České republice. Zvýšenou pozornost si zaslouží potraviny pocházející ze zemí mimo Evropskou unii. A také není radno skočit na každou „výhodnou“ nabídku. Nízká cena totiž někdy nemusí znamenat výhru. Výrobek může být levnější jen proto, že balení je menší, než na první pohled vypadá. A tak zatímco peněženka jásá, doma člověk zjistí, že zásoby zmizely rychleji než vánoční cukroví. Přednáška tak připomněla, že i zákazník může být tak trochu detektivem. Stačí číst etikety, všímat si původu potravin a nenechat se nachytat lákavými nápisy a podezřele nízkými cenami. Jak zaznělo během setkání – nejlepší obranou proti nekvalitním potravinám jsou informovaný zákazník a zdravý rozum. A tak jsme si odnesli nejen spoustu zajímavých informací, ale i uklidňující pocit, že nad naším talířem drží ochrannou ruku odborníci. A když jim trochu pomůžeme i my, bude se nám chutnat zase o něco lépe. Dobrou chuť!

Zdravotní procházka za prvky orientace

Tentokrát jsme zdravotní procházku naplánovali na přání našich zcela nevidomých uživatelů, kteří projevili zájem o zkoumání nových orientačních prvků - označení přechodů a inteligentních zastávek. Naši cestu jsme započali na autobusovém nádraží, kde jsme si nejdříve popovídali o novém označení linek autobusů a dalších změnách, které se právě na nádraží chystají vzhledem k plánované rekonstrukci. Při našem putování nám společnost dělala nepostradatelná "VPNka", díky které jsme vyzkoušeli hlášení autobusů, majáčků a nově instalovaných inteligentních zastávek, které město Tábor zrealizovalo na počátku tohoto roku. V současné době město Tábor disponuje 13 moderními inteligentními tabulemi na vybraných vytížených zastávkách po celém městě a my jsme velice vděční, že k této modernizaci došlo a umožnilo to osobám se zrakovým postižením možnost být lépe orientovaní a samostatní při cestování. Naše cesty vedly dále ke zkoumání přechodů, kdy jsme se nejen soustředili na zvukovou signalizaci semaforů, ale především na popisy přechodů pro chodce umístěných na stranách tlačítek semaforů. Po haptické prohlídce a vysvětlení nákresu všichni ocenili tento prvek, který opět může velmi pomoci v bezpečném přecházení komunikace. Všem se tato procházka, která nebyla jen o zvyšování si fyzické kondice, ale i o procvičení si dosavadních dovedností z oblasti prostorové orientace velmi líbila a těší se na další společné putování.

Osvěta pro nejmenší

I přesto, že půlka června se blížila, teplota se nijak přes deset stupňů přehoupnout nechtěla, ale naopak tu a tam dešťová kapka na zem dopadla. Pro tento den se však o žádný problém nejednalo, neboť jsme v plánu venkovní akci se členy pobočky neměli. Naše pobočka se totiž společně s Alenkou, Emilkou, Petrou a psem Nátanem vydala do nedaleké školy, abychom opět rozšířili obzory těm nejmenším.

Akce vypukla v 9:00 ráno, kdy se sešli dětičky kolem Kristýnky. Ta jim sdělila, kdo jsme a proč jsme se za nimi vydali, a pak už se děti rozdělily do malých skupinek a započaly obcházet jednotlivá připravená stanoviště. U jednoho stanoviště na ně čekal Nátan s Petrou a Kristýnkou, aby dětem předvedly schopnosti takto vycvičeného psa. U dalšího stanoviště seděla Alenka, která měla pro děti přichystané kvízy sice záludné, avšak nikoliv náročné, ale naopak velmi zábavné. Na dalším stanovišti seděla Emilka s Braillovým písmem a pichtovým psacím strojem. A u posledního stanoviště čekal Jiří se zvukovým pexesem, hmatnou hrou člověče nezlob se a Rubikovou kostkou. Mezi jednotlivými stanovišti pendlovala Hanka, jak bylo potřeba. Přeci jenom se jednalo o děti velmi malé a občas bylo nutné dopomoci s ukázkami.

Za necelé tři hodinky jsme zvládli obsloužit celou školku od nejmenších, až po předškoláky a zábavnou formou předati něco málo vědomostí z říše nevidomých. Ale nemyslete si, i učitelky občas nevěřícně hleděly na různé hry a přístroje a tu a tam se i na něco poptaly.

Tak snad jsme zas posunuli poznání našeho světa o kousíček dál a v budoucnosti se nám to vrátí v podobě větší tolerance a nabídky pomoci.

 

Letem světem - Maroko

Protože se stále červnové teploty nepřehouply přes 15 stupňů, vydali jsme se s Jiřím do Afriky, kde čekalo na nás poznání o zemi Marocké.

Již při vstupu do naší klubovny každý návštěvník zbystřil, neboť na jeho dva důležité smysly, započaly působit marocké divy. Tím prvním stala se folklórní hudba z Maroka linoucí se z reproduktoru, a tím druhým, byla dovezená káva z Maroka, kterou Kristýnka připravovala a náš čich tak příjemně navnadila. Pro vidící se navíc v této chvíli promítal státní znak této země.

A jen, co první mix folklórních skladeb dohrál a čerstvá marocká káva se ocitla před každým účastníkem, započal Jiří vyprávět o své cestě do této divotvorné země. Kristýnka v tu chvíli každého obcházela s haptickou mapou, abychom dostali lepší představu o poloze země, důležitých center, toku řek a nejvyšší hory.

Po nezbytné stručné historii, geografii a dalších zajímavostech, přišla na přetřes marocká hudba. V této chvíli již začala Hanka vařit vodu, aby se o pár chvil mohla podávat marocká whisky. Z reproduktorů zazněla nejdříve klasická hudba z Andalusie (bývalá kolonie Maroka) a spirituální hudba. Obě hudební ukázky se příliš neshledali s nadšením – inu jiný kraj, jiná hudební preference. Jakmile ale zazněly skladby popové a rockové, tak i přes nepřeslechnutelné vlivy tradičních motivů, dala se tato muzika prý již snést, a dokonce se některým účastníkům líbila.

Jo, a kdyby Ti náhodou, milý čtenáři, vrtalo hlavou, cože to ta Hanka vlastně vařila, tak neboj, odhalení přijde vzápětí. Jiří totiž pokračoval vyprávěním o dalších tradicích vč. národního jídla Tajin (čti tadžin), sladkostí gazelí rohy anebo alkoholických nápojů. V Maroku se de facto oficiálně žádný tvrdý alkohol nevyrábí, pouze se zde můžete napít místního piva či vína. Pivo Jiří doporučuje jedině značky Casablanca Speciál 13 stupňů. Whisky či jiné pálenky byste tu hledali marně, nicméně, pokud by Vás pohostinný Maročan pozval k sobě domů na návštěvu, určitě by Vám nezapomněl nabídnout zelenou whisky v podobě slazeného mátového čaje, který v této chvíli usrkával každý z nás plnými doušky. A k tomu ještě dostal každý sladký bonbónek z Maroka a už nic nebránilo přejít k vlastní expedici. Ta se uskutečnila na začátku letošního května a v podstatě se jednalo o prodloužený pobyt u moře za účelem ochutnávky místních pokrmů a nápojů, trochu si za obchodovat, zaplavat ve vlnách Atlantiku a popovídat s místními Berbery.

Zajímavostí na celé expedici nebyl jen pobyt samotný, ale již cesta a neočekávané drobné potíže – nemožnost zaparkování auta u Vídeňského letiště, elektronické odbavení zavazadel u společnosti Ryanair bez člověka, pasová kontrola a nedůvěra k braillskému řádku Focus 40, pokuta 60 € za nadměrně veliké příruční zavazadlo, chybějící transfer z letiště do hotelu od Čedoku nefunkční karta od hotelového pokoje či nedodržovaná čistota při mytí nádobí personálem. Ale samozřejmě cesta přinesla i svá půvabná pozitiva v podobě několika nabídek ke sňatku s jedním z členů expedice (nebojte, neoženil jsem se), velmi chutné jídlo, čisté moře a usměvaví Maročané, kteří Vám vždy pomohou, aby se Váš pobyt proměnil v nezapomenutelný zážitek. A k tomu je možné si z takové země dovézt opravdovou vzácnost, což je arganový olej – ten vrásky vyhladí, pleť omladí a vyléčí, vlasy povzbudí a v těle cholesterol sníží a před rakovinou každého ochrání.

Tato země má i své historické pamětihodnosti, ale o tom zase příště, až po další expedici do tohoto království. Zatím si můžete pustit například legendární film Casablanka a přečíst si knihu „Posvátné děti“.

 

Putovaly písničky

Třetí středa v měsíci právě nastala a z naší klubovny se kytara ozvala. Aby né, vždyť to Miluška s Alešem zahájily tradiční program, kdy skrze písně po celé naší zemi putujeme. Jen o půl hodinky později se k nim Ivanka přidala a trio se tak stalo kompletním. Jedna písnička za druhou se zpívala, k tomu dobrá kávička a něco sladkého. Po hodince a půl již nenašel by se mezi námi nikdo, komu by na rtech úsměv nezářil. Část zpěváčků pak rozešla se do svých domovů a ostatní dále pokračovali v další umělecké disciplíně – zvané divadelní hra.

 

Divadelní zkouška

Již popáté sešli jsme se nad věcmi dramatickými i humornými, abychom se v našem divadelním snažení dále posunuli. Tentokráte po zopakování prvních tří dějství, pustili jsme se do čtvrtého a pátého zároveň. A to už šlo opravdu do tuhého. Příšery z bažin se v klubovně vynořily, a kdyby okolo pocestný snad procházel, jistě by jej vyděsili. My ostatní, vědoucí, že takhle jest to ve scénáři vepsáno, zůstali jsme v pohodě a naopak tu a tam se nejeden herec neudržel a propukl v nekontrolovatelný smích. Jiří sice nechal některá dějství přehrát vícekrát, a k tomu pořád nějaké otravné poznámky měl. To však rozhodně nemohlo nikomu dobrou náladu zkaziti.

A o jaké střípky z divadelního zákulisí bych se podělil tentokráte? Víte, jak se herci učí vlčí vytí? Přehrají si komedii „Slunce seno erotika“ a pak jedou na Šumavu, kde hledají vlky. A když je nenajdou, pustí si legendární film „Tanec s vlky“, který jim v jejich úsilí jistě pomůže, o čemž se přesvědčíme v dalším měsíci, kdy se u zkoušky zas sejdeme.

 

Výlet Planá nad Lužnicí

Konečně se teploty přehouply přes třicet, a my jsme mohli bundy a dlouhé kalhoty odhodit. Nic nám tedy nebránilo na pochod táborskou krajinou vyrazit.

V devět ráno se nás deset plus pes sešlo v Paďousích, neboli na náměstí Sezimova Ústí I., abychom se vydali přes řeku do lesa. Sluníčko mezitím nabíralo na intenzitě, ale nás chránily svým stínem listnáče i jehličnany. Putovali jsme pozvolna proti proudu řeky a tu a tam si dali krátký oddech k napití a nabrání sil. A aby cesta neznavila nás zcela, přijali jsme Marianovo pozvání na jeho chatu. Ten nás již z dálky vřele vítal, a navíc si pro nás i malé pohoštění přichystal, za což mu velice děkujeme. Podávali se chleby z plánské pekárny s debrecínkou, pomazánkou anebo se sýrem. K tomu byl nám podán nápoj z Řecka zvaný Ouzo. Rozléval se ze zvláštní láhve, která měla po obou stranách vždy jeden obličej. První z nich patřil bohyni Athéně a druhý Diovi.

Asi po půlhodinovém občerstvení jsme se zase vydali na cestu, abychom dříve než Polednice vydá se za neposednými dětmi, do Plané dorazili. Sluníčko v té chvíli ještě svůj žár zvýšilo, díky čemuž se naše zásoby vody tenčily a pot z nás jen tekl. Protože nás však dobrá nálada neopouštěla, nemohlo naše putování dopadnout jinak než závěrečným posezením u dobrého oběda v restauraci U maxima. Ceny byly vskutku lidové – hlavní jídlo za cca Kč 170,- a malá polévka česnečka za Kč 29,-. A k tomu se podávalo pivo s čarovnou mocí – Ježibaba. Ano, dobře si vzpomínáš milý čtenáři, jedná se o pivo z pivovaru Obora, který nám zdarma umožnil prohlídku během TyfloArtu.

A když nasytili jsme se dosti, vyrazili jsme na MHD či na vlak a vydali se buď do svých domovů, anebo na jiné akce, vždyť den byl teprve v půlce a počasí nádherně letní.

 

Konverzace v Aj

Pokročilí i začínající se pomalu jistě blíží ke konci školního roku. A než se vydali na prázdniny, čekal je úkol věru nelehký – závěrečné zkoušky.

Předtím celý měsíc trénovali, aby, co nejvíce slovíček v paměti uchovali. A jak to všechno dopadlo?

Kalendář praví, že pátek devatenáctého nastalo, Jiří zavolal na letiště, zda letadlo s Georgem dobře na Všechově přistálo a zkušební show může začít. Američan George přivítal studentíky sice česky avšak se silným americkým přízvukem, vysvětlil pravidla a poté už se u něj v provizorním kabinetu střídali začínající s pokročilými. Zkoušení dozorovala státní notářka Kristýnka a létající komisařka Hanka. George kladl jednu otázku za druhou – začínající simulovali rozhovor v restauraci či hotelu, a pokročilí už se bavili na vyšší úrovni o svých zájmech, rodině a australském příběhu. Kdesi uprostřed zkoušení přišla disciplína královská, a to byl poslech. Studenti se však nenechali zmást a všechny doplňující Georgovy otázky zodpověděli bezvadně. Na konci pak trocha počítání a gramatiky a šup, už jde na řadu další.

Po necelých dvou hodinkách měl George whisky vypitou a studenti zkoušky za sebou. V této chvíli již nastalo předávání vysvědčení, malého dárečku a samozřejmě neodmyslitelné focení. Studenti pak předali zdraví podporující dárečky Georgovi a ten se pak s omluvou rozloučil, že prý z Všechova startuje letadlo zpět do USA. Studenti se poté mohli pustit do občerstvení, které každého plně zasytilo a svou líbeznou vůní Jiřího přilákalo.

Dle následného telefonátu s Georgem si prý studenti vedli dobře a můžou do ciziny bez obav vyrazit. Takže, odhoďte brašny do kouta a hurá na prázdniny.

 

ZAJÍMAVÝ TIP NA VÝLET

Koruna na dotek. Pražský hrad rozšiřuje program nejen pro nevidomé a slabozraké

V našem seriálu letních tipů na výlety a kulturní památky přístupné návštěvníkům se zdravotním postižením se tentokrát podíváme na místo, které zřejmě není třeba dlouze představovat. Pražský hrad každoročně navštíví statisíce lidí z České republiky i ze zahraničí. Pro mnohé představuje symbol české státnosti, pro jiné především významnou historickou a architektonickou památku.

Pro návštěvníky se zdravotním postižením však může být návštěva Pražského hradu zároveň i menší výzvou. Historický areál vznikal po staletí a některé jeho části dodnes kladou překážky, které nelze jednoduše odstranit. O to zajímavější je sledovat, jaké možnosti dnes Hrad nabízí a kde naopak limity historické památky stále přetrvávají.

Historie Pražského hradu sahá až do 9. století, kdy zde vzniklo první přemyslovské hradiště. Během více než tisíce let se areál postupně rozrůstal a proměňoval podle potřeb jednotlivých panovníků i historických epoch. Hrad byl sídlem českých knížat a králů, později prezidentů republiky, a dodnes patří k nejvýznamnějším symbolům českého státu. Vedle katedrály sv. Víta zde návštěvníci najdou královské paláce, sakrální stavby, zahrady i obranné prvky. Právě mimořádná historická hodnota celého komplexu, který je součástí světového dědictví UNESCO, však často omezuje možnosti rozsáhlejších stavebních úprav směřujících k úplné bezbariérovosti. Přesto je dnes většina hlavních návštěvnických tras přístupná.

Mezi bezbariérově přístupné objekty a části areálu patří například:

Katedrála sv. Víta, Starý královský palác, Bazilika sv. Jiří, Expozice Příběh Pražského hradu, Obrazárna Pražského hradu, Rožmberský palác, Královská zahrada, Jižní zahrady, Všechna nádvoří

Tam, kde to prostorové podmínky a památková ochrana umožňují, jsou instalovány plošiny. Při mimořádných akcích, jako jsou například Dny otevřených dveří v reprezentačních prostorách nebo výstava korunovačních klenotů, využívá Správa Pražského hradu také mobilní schodolez s proškolenou obsluhou. Některé části areálu však zůstávají z technických a historických důvodů obtížně dostupné. Týká se to například spodní části Zlaté uličky, kde úzké schodiště neumožňuje instalaci plošiny. Bezbariérový přístup nelze zajistit ani do vyhlídkové věže katedrály sv. Víta nebo do expozice ve věži Mihulka.

Koruna, kterou lze poznat hmatem

Pozornost věnuje Pražský hrad také návštěvníkům se zrakovým postižením. Na předchozí žádost je možné zapůjčit reliéfního průvodce doplněného základními informacemi v Braillově písmu.

Zajímavým projektem se stal přesný haptický model svatováclavské koruny. Koruna, kterou nechal ve 14. století zhotovit Karel IV. a která patří k nejvýznamnějším symbolům české státnosti, je běžně vystavována pouze při mimořádných příležitostech. Díky haptickému modelu si však její podobu mohou prostřednictvím hmatu detailně prohlédnout také nevidomí návštěvníci. Projekt umožnil studentům se zrakovým postižením poznat jeden z nejcennějších symbolů českých dějin způsobem, který by jinak nebyl možný. Podle Správy Pražského hradu se iniciativa setkala s velmi pozitivním ohlasem a její pokračování se plánuje také při letošní výstavě korunovačních klenotů.

Další plány do budoucna

Zpětnou vazbu mohou návštěvníci se zdravotním postižením zasílat prostřednictvím informačního e-mailu. Správa Pražského hradu navíc letos dokončila rozsáhlý průzkum kvality služeb, který se věnoval také možnostem dalšího zlepšování podmínek pro návštěvníky se specifickými potřebami. Do budoucna chce posílit především informovanost návštěvníků a vzdělávání zaměstnanců v oblasti přístupnosti a komunikace s lidmi s hendikepem. Další krok by mohlo představovat také nové vzdělávací centrum Pražského hradu. Bezbariérovost patřila mezi důležité požadavky již při zadání a hodnocení architektonické soutěže.

Pražský hrad zřejmě nikdy nebude možné zpřístupnit úplně bez omezení. Přesto ukazuje, že otevřenost návštěvníkům není pouze otázkou stavebních úprav. Pro lidi se zdravotním postižením tak může být návštěva Pražského hradu nejen zajímavým výletem, ale také příležitostí poznat místo spojené s klíčovými okamžiky českých dějin. A právě schopnost propojit historické dědictví s potřebami současných návštěvníků bude do budoucna jedním z důležitých úkolů této mimořádné památky.

Odkaz:  https://www.helpnet.cz/koruna-na-dotek-prazsky-hrad-rozsiruje-program-pro-nevidome-a-slabozrake/?utm_source=ecomail&utm_campaign=2026_06_14_novinky_helpnetu_15_6_2026&utm_medium=email&utm_term=411&ecmid=411

 

TERMÍNY PLÁNOVANÝCH AKCÍ

ČERVENEC – SRPEN

Datum			Akce	Čas
st.	1.	Července	Rekondiční pobyt Putim		hod.
čt.	2.	Července	Rekondiční pobyt Putim		hod.
pá.	3.	Července	Rekondiční pobyt Putim		hod.
út.	7.	Července	Zdravotní procházka	9:00	hod.
čt.	9.	Července	Kondiční cvičení	8:30	hod.
pá.	10.	Července	Společné nákupy	9:00	hod.
Po.	13.	Července	Jednání oblastní rady	9:00	Hod.
st.	15.	Července	Práce s korálky	9:00	hod.
čt.	16.	Července	Bowling	13:00	hod.
po.	20.	Července	Trénink paměti	9:30	hod.
út.	21.	Července	Zdravotní procházka	9:00	hod.
pá.	24.	Července	Zvuková střelba	8:30	hod.
st.	29.	Července	Divadelní zkouška	15:00	hod.
pá.	31.	Července	Konverzace v AJ pokročilí	9:00	hod.
pá.	31.	Července	Konverzace v Aj začátečníci	11:00	hod.
út.	18.	Srpna	Představení KP - Adaptech +překvapení	9:00	hod.
čt.	20.	Srpna	Bowling	13:00	hod.
pá.	21.	Srpna	Výlet Bechyně		hod.

 

Stále Vás moc prosíme o přihlašování a odhlašování se z akcí a dodržování časového harmonogramu jednotlivých pořádaných událostí. Děkujeme.