Informátor 6/2025

„I malý paprsek světla stačí k tomu, aby rozjasnil den.“

Milí členové,

dovolte nám, abychom vám s tímto číslem časopisu opět nabídli pestrý přehled událostí, aktivit i plánovaných setkání. Každé společné zastavení, výlet nebo tvořivá dílna je pro nás jako paprsek světla – přináší teplo, radost a sounáležitost.

Děkujeme, že spolu tvoříme prostor, kde se nikdo necítí sám.

                                                                                Hanka, Jirka a Kristýna

 

Organizační věci na odbočce

Kontakty:

Před časem došlo ke změnám v e-mailových adresách našich pracovníků. Proto ti z vás, kteří používáte elektronický kontakt, si prosím, přepište adresy. Momentálně ještě dochází k přesměrování pošty ze starých na nové automaticky, ale časem dojde k zaniknutí, proto používejte již nové.

Pospíchalová Hana hana.pospichalova@sons.cz

Voborská Kristýna kristyna.voborska@sons.cz

Sálus Jiří jiri.salus@sons.cz

Oblastní odbočka Tábor se nemění.

Telefonní čísla a poštovní adresa, to vše je beze změny.

Změny v kontrolní komisi:

Z oblastní kontrolní komise odstoupil Václav Najman. A proto na oblastním shromáždění v květnu byla do funkce člen OKK schválena Zdeňka Vlková. Jako náhradník schválena Kristýnka Voborská.

Organizační věci na odbočce

VÁŽENÍ ČLENOVÉ o letních měsících bude z důvodu čerpání dovolené, provoz omezen. Proto pokud půjdete do kanceláře, doporučujeme si nejprve dopředu zavolat, kdo a jak na pracovišti bude. Budou totiž také probíhat soc. aktivizační služby více v terénu. Děkujeme za pochopení.

Dovolená H. Pospíchalová od 26.6. – 4.7. a 14.7. – 18.7.

Dovolená J. Sálus od 28.7. – 1.8.

Dovolená K. Voborská od 21.7. -1.8.

 

V době letních prázdnin bude mít rada Oblastní odbočky dovolenou od 15.7. – 8.8. 2025.

Platím, platíš, platíme…

Rádi bychom připomněli, že v kanceláři vybíráme penízky na tyto záležitosti:

• Rekondiční pobyt (doplatek 4.500,-Kč)
• Vstupenky na představení Kytice v letním divadle v Týně nad Vltavou (otáčivé hlediště). (cena 300,- pro členy, pro nečleny 400,-)

 

Divadelní představení Kytice na letním divadle v Týně nad Vltavou. Jede se dne 5.8.2025 (úterý). Počet míst omezen, proto neváhejte a pro lístky si přijděte, co nejdříve. Znáte to, kdo dřív přijde………………Bližší popis hry najdete níže. Hru hraje divadelní spolek Vltavan z Týna nad Vltavou. Společný autobus s odjezdem z Tábora je zajištěn.

Pane Erbene, neřekněte ne! Každý z nás zná Erbenovu Kytici a snad každý aspoň slyšel o divadelní verzi divadla Semafor. Pan Suchý přidal tu gestíčko, tu posuneček a vzniklo legendární představení. Pět balad ve zcela originálním pojetí, plné nečekaných zvratů, klasických hlášek, skvělé hudby a úžasného semaforského humoru. Snad nám to pan Erben promine. Ale děláme to s láskou. Vždyť bez lásky nelze hrát divadlo.

Připravujeme na léto a podzim 2025

Představení odbočky na TyfloArtu 2025 - doplněno

Dne 14. května a 11. června proběhnou v naší odbočce akce Putovaly písničky” a ihned poté, co dozní poslední tóny, kytara a housle utiší svůj hlas, začne druhá a třetí porada k TyfloArtu, na níž budeme opět řešit divadelní představení naší odbočky.

Nordic walking

V červnu již počasí bude přát venkovním sportům, a proto, jen co skončí plavecký výcvik, vydáme se společně s hůlkami za novými sportovními výzvami do táborských lesů a parků.

Vystoupení pěveckého sboru Nokturno

Přijďte si poslechnout pěvecké umění sboru Nokturno, který bude vystupovat pod vedením J. Hlubinkové:

19.6.2025 v 17 hod - čtvrtek - koncert PS Nokturno - " Vítáme léto" atrium knihovny v Sezimově Ústí II.

Konverzace v AJ

Chcete si procvičit angličtinu v přátelském a uvolněném prostředí? Přijďte na naši konverzační hodinku! Povídáme si o běžných tématech, učíme se nová slovíčka, a hlavně si užíváme společný čas. Nezáleží na tom, jestli jste začátečník nebo pokročilý – důležité je, že máte chuť se učit a bavit. Good luck with your learning. A navíc dne 27.6. budou probíhat zkoušky s certifikovaným komisařem ze zahraničí, který na závěr předá studentům osvědčení o tom, že angličtinu úspěšně zvládli a mohou ji používat kdekoliv ve světě u moře či doma na Lipně.

Nákupní dopoledne - nové

Čas léta i dovolených se blíží a já nemám co na sebe. Tak tento problém vyřeší dopolední nákupy.

Trénujeme na PC

Tři instruktoři se na Vás budou v červnu těšit, aby Vás provedli mnohými tajemstvími na Vašich počítačích. Tak se přihlaste, k tomu informace dodejte (co se přesně chcete naučit) a my už Vám to zařídíme.

Kondička a výlety - nové

Přes léto zahájíme kondiční běhání, vydáme se na procházky a možná navštívíme i rozhlednu Svákov v Soběslavi. Takže nezoufejte, že bazén skončí a vy nebudete mít možnost na své fyzičce pracovati.

Rekondice - Mozolov

Ve dnech 5. – 12. července 2025 nás v odbočce nehledejte, ale naopak se s námi do nedalekého Mozolova vydejte a nové místo poznejte. Rekondiční pobyt plný zábavy, her a fyzických aktivit tam na Vás čekají.

Přednáška o sluchu - nové

V září si pro nás připraví MUDr. Abdová opět poutavou přednášku o sluchu, protože právě pro nevidomého je tento smysl jeden z nejdůležitějších.

Den otevřených dveří

Protože nejsme uzavřená organizace sama pro sebe, chystáme na den 6. října tzv. „Den otevřených dveří“, kdy se naše odbočka představí široké veřejnosti.

Sbírka „Bílá pastelka“

Ve dnech 13. – 15. 10. se bude opět konat celostátní sbírka „Bílá pastelka“. A jak myslíte, že to letos dopadne? Překoná naše odbočka loňských skoro 90.000, -?

Vernisáž – Spektrum

16. října proběhne v kině Spektrum vernisáž. Budou zde vystavena díla od malířky M. Evjakové a hmatná díla vytvořena tzv. Čéčovou metodou. O hudební program se postará trio Nokturneto pod vedením sbormistryně J. Hlubinkové. Vernisáží se tak odstartuje maličká část festivalu TyfloArt 2025.

Benefiční koncert – Pavla Ambrožová - nové

22. října proběhne v jednom z táborských kostelů benefiční koncert Pavly Ambrožové (letošní vítězka soutěže Jihočeská porta). Její výtěžek bude věnován naší organizaci na podporu TyfloARtu.

Přednáška – Vesmírný Tábor

Asi není nikoho, kdo by alespoň okrajově nesledoval dění ve vesmírném výzkumu. A proto k nám opět zavítá pan Halousek a tentokráte bude mít přednášku na téma „První pozemšťané na Marsu“. Přednáška se uskuteční 5. listopadu v Táborské knihovně na Žižkově náměstí.

TyfloArt 2025 - nové

Letošní TyfloArt se opět uskuteční v hotelu MAS a to ve dnech 13. – 16. listopadu. Takže si tento termín rezervujte a my Vás postupně budeme informovat o tom, na co se můžete těšit.

Ohlédnutí za uplynulým měsícem

Shromáždění odbočky

6 měsíců uteklo, jako voda a naše celá odbočka setkala se znova.  Tentokráte jsme si pozvali vážené hosty pana Ing. p. Kopecký (současný sekretář Lions club Tábor) a paní Ing. M. Spálenkovou DiS., která se stala předsedkyní rady seniorů. Než ale dostali slovo tito vzácní hosté, muselo být formalitám učiněno za dost a k tomu i jedna smutná povinnost. Připomněli jsme si minutou ticha, za našeho člena pana Tomáše Kacbala, který nás koncem roku opustil.

Poté už následovalo schválení programu jednání, které, jak potvrdila vedoucí odbočky, bylo schváleno jednomyslně. Protože z kontrolní komise odešel na vlastní žádost V. Najman, bylo zapotřebí oslovit a následně zvolit nového člena. Tímto novým členem se po jednomyslném hlasování stala Z. Vlková. A protože život přináší neustálé změny, doplnil se stav náhradníků o K. Voborskou naší sociální pracovnici.

Pak už zazněla krátká zdravice pana Ing. Čížka a následovalo představení rady seniorů z úst paní Ing. Spálenkové.

Zde snad jenom uvedu, že by bylo dobré, kdybyste se někteří z Vás do této rady zapojili, a i na tomto poli zájmy nás a naší organizace hájili. Pozor, pokud se ještě necítíme býti seniorem, tak to vůbec nevadí, protože tato rada nemá věkové omezení.

A po příspěvcích výše zmíněných vzácných hostů následovala klasika. Úvodní slovo si vzala předsedkyně I. Najman, dále pokračovala H. Pospíchalová s informacemi o hospodaření, jejichž správnost potvrdil vedoucí kontrolní komise M. Cibulka. Po něm se slova ujala K. Voborská, která účastníky seznámila s činností odbočky a na závěr vystoupila moje maličkost se zprávou o aktivizačních službách. Když domluvili jsme, započala diskuse, v rámci níž, bylo upozorněno na 2 nešvary a jeden “švar”. Mezi zmíněné nešvary, které se v poslední době objevily patří příliš brzké příchody na akci. Pro pochopení, určitě není problém, když přijdete cca 15 minut před akcí a uvaříte sobě i druhým kávičku, a naopak toto je vítáno. Ale pokud přijdete o celou hodinu a více dříve, tak zastihnete pracovníky v plném procesu příprav a v tu chvíli, i když Vás vidí vždy rádi, na Vás nemusí mít čas a Vy se tak ocitnete v klubovně zcela sami a opuštěni. Tím druhým nešvarem jsou Vaše emoce a jejich ventilace. Ano všichni jsme lidé a máme různé pocity i city, avšak právě protože jsme tvorové společenští a kulturní, víme, že pocity není třeba ventilovat za pomocí vulgárních slov: Když to budu hodně slušně parafrázovat tak např.: “Ty jsi ale člověk s velmi nízkým koeficientem IQ” “A ty jsi zase zvíře se čtyřmi žaludky, jež vídáváme na pastvinách přežvykovati”.

Ale nebojte, kromě zmíněných nešvarů se nám v odbočce rozmáhá také švar kladný. Někteří členové odbočky si navykli na naše akce chystati velmi chutné občerstvení, jiní členové vidící zase velmi rádi pomáhají nám hůře vidícím či nevidícím s orientací v prostoru, anebo i s jinými, pro nás obtížnými činnostmi. Za toto bychom jim chtěli všem moc poděkovat, protože bez jejich ochoty by bylo naše společenství velmi ochuzeno a věřte, někdy dokonce i paralyzováno ve své činnosti.

Nakonec když diskuse došla ke svému závěru, rozdali jsme si chutné chlebíčky, které snědli jsme u kávičky.

Beseda s Petrou Polákovou

Sportovní aktivity nejsou výsadou jen zdravých – mohou je s radostí a nasazením provozovat i lidé se zrakovým handicapem. Důkazem toho je Petra Poláková, která nás opět poctila svou návštěvou. Petra se s námi podělila o své bohaté zkušenosti z domácích i zahraničních soutěží. Letos se stala vicemistryní republiky v para biatlonu a na mistrovství Evropy v bowlingu vybojovala bronzovou medaili. Poutavě vyprávěla o své cestě ke sportu, překážkách, se kterými se jako prakticky nevidomá sportovkyně potýká, i o tom, co ji motivovalo k vrcholovému výkonu. Vzhledem k tomu, že i my se v rámci našich aktivit věnujeme bowlingu, předala nám užitečné rady a tipy, jak se ve hře zlepšovat. Dozvěděli jsme se také, jak se sportem vyrůstala a co jí pomohlo překonat počáteční obavy. Petřino vyprávění bylo nejen poučné, ale především velmi inspirativní.  A nemyslete si, že je Petra kdoví jak mladá, kdo ji zná, ví že má již dospělé děti a vrcholovému sportu se věnuje až nyní. Ale, jak sama říká, je potřeba všechno dělat s chutí a láskou. Sport musí bavit. Děkujeme za milé a motivující setkání!

Putovaly písničky

Květnová středa nás může ponouknout k lecčemu třebas zajít na zahrádku a zahájit pěstební úsilí s nejistým koncem. Anebo si zajít do odbočky prostě jenom tak zazpívat. A bylo nás 16, kteří dali přednost zpěvu a dobré náladě. Navíc jsme si připomněli narozeniny Milušky a Zdeničky, a proto též o dobré nápoje nebyla nouze. Písničkami nás pak Ivanka s Miluškou provedly napříč naší zemí a my jsme si mohli zavzpomínat na naše mladá léta, kdy jsme těmito kraji brázdili fyzicky a od místních slýchávali roztodivné příběhy. Hodinka a půl velmi rychle uběhla

A opět jen co dozněl poslední kytary tón, zůstali s námi příznivci ochotnického umění, abychom se společně poradili nad možností vystoupení naší odbočky na TyfloArtu. I tentokráte jsme ještě dávali dohromady scénář, ale už došlo také na rozdělení rolí.

Sice chvílemi zaznívaly hlasy, já si nic nepamatuji, ale poté, když přišlo vysvětlení, že nápověda na podiu bude, se všem ulevilo. Další setkání je plánováno opět po akci “putovaly písničky”.

Konverzace v AJ

Pokročilé studenty zavedl australský příběh do temné buše, kde ani na krok vidět nebylo, a navíc žízeň i hlad je trápily čím dál více. Naštěstí za průvodce měli domorodého chlapce, který je z této šlamastiky pomalu dostává. A k tomu dali jsme si dvou minutovou rozcvičku – minutu se ptá učitel a minutu student. Během pauz se postupně dovídali životopisy slavných osobností (byť některých, nechvalně slavných), jako např. Benito Mussolini.

Začátečníci luštili jeden příběh za druhým a nenápadně si tak vrývali novou slovní zásobu do svých paměťových buněk. Nyní už pro ně není problém doptat se jednoduše na to, kde se nachází jejich hotel či nápoj na stole. A pro lepší představivost nám Miluška se Zdeničkou, u příležitosti svých narozenin, přinesly vybrané nápoje na ochutnávku.

 

Koupání v Bad Füssingu

Sluníčko by se býval dávno vyhouplo nad obzor, kdyby zrovna oblaka nebrázdila oblohu. Přesto již za denního světla sešli jsme se před vlakovým nádražím, abychom se autobusem vydali na cestu do lázní zvané Bad Füssing.  Protože cestou nás potkala objížďka, kterou nešlo zvládnout jiným způsobem než ji prostě objet, učinili jsme tak, a nemálo času jsme ztratili. K tomu se ještě přidalo překvapivé vyjednávání na pokladně, ohledně slev a šatem pro osoby s handicapem. Ale paní nám pozapomněla říci, že speciální místnosti, které nám nabídla nebudeme sdílet sami a při našem příchodu k nim se trochu zdržíme. To nás ale nijak neodradilo od toho, abychom nakonec hupsli do jednoho z četných vyhřívaných bazénů, ať už venkovních či vnitřních a nechali si naše těla ozdravit. Zejména pak tzv. Sirný bazén, který kupodivu nijak nezapáchal, jak by leckdo zcestovalejší očekával, a přeci pro návštěvníky zdravotní benefity skýtal. A tak každý se svým průvodcem procházel jednotlivými vodními atrakcemi, tak dlouho, až dostavil se pocit zvaný hlad. A tu přišli na řadu domácí řízky, bagety či tousty, anebo se dalo využití gastronomických služeb místního bistra, které skýtalo nejen chutné pokrmy, ale též česky mluvící personál s česky popsanými meníčky. Jediné, co trochu kazilo dojem z návštěvy tohoto bistra, byly samozřejmě ceny. Pravda, ceny byly tvořeny jednocifernými, až dvoucifernými čísly nízkého řádu, jenže, každému z nás v hlavě musela ještě šrotovat kalkulačka a ona prezentovaná čísla si každý musel vynásobit minimálně 25. To už se pak polévka za 5,5 netvářila tak vlídně. Nicméně vzhledem k inflaci v ČR za poslední léta, nebyl rozdíl v cenové hladině násobný, jako kdysi v minulých dobách.

A tak asi po 4 hodinách jsme se pomalu začali scházet opět u našeho autobusu, do kterého jsme nastoupili a jen co poslední opozdilci usedli na svá místa, mohli jsme zase vyrazit k domovu.         Tábor jsme uzřeli, když půl osmá večerní odbila.

Origami

Na nedávném setkání kroužku origami pro nevidomé se sešly dvě dámy, které si kromě skládání také mile popovídaly. Společné chvíle u tvořivé činnosti tak nebyly jen o papíru, ale i o sdílení a přátelské atmosféře. I to je důležitý rozměr těchto aktivit – propojují lidi, podporují mezilidské vztahy a přinášejí radost z jednoduchých věcí. Origami, je tradiční japonské umění skládání papíru, není určeno jen pro lidi se zrakem. I osoby se zrakovým postižením si mohou tuto kreativní aktivitu užít – a dokonce z ní výrazně těžit. Skládání origami rozvíjí jemnou motoriku, prostorovou představivost a koncentraci. Pro nevidomé může být navíc příjemnou formou relaxace a způsobem, jak si „osahat“ tvary a struktury světa.

Nácvik bodového písma

I v květnu jsme se zapotili nad neviditelným písmem. Tentokrát nás bylo méně, protože někteří dýchali čistý vzduch a trénovali fyzičku na Šumavě. Opakování je důležité a abeceda od A do Z se probrala. To byl výchozí bod pro nácvik na kuličkové písance. Zamačkávat kuličky a některé nechat vystouplé, to vypadá jako hračka. Ale zde se píše zrcadlovým způsobem, proto je to obtížné. Otočit tabulku a vše si přečíst. Dalo to hodně práce a začínali jsme se svým jménem a přidali kratičké věty. Přešli jsme na čtení textu Střípky ze školních lavic. A na závěr poskládat kostičky s čísly do správného pořadí, ale pohyb jen čtyřmi směry. Pokus a omyl a vítězství bylo sladké.

Výlet Šumava

1. Den - pondělí

Nastalo brzké květnové ráno, kdy se 12 účastníků zájezdu sešlo na Táborském vlakovém nádraží. No i když o tom tak teď přemýšlím, sešlo se nás jenom 9, protože tři z nás čekali, až v Sezimově ústí, kde naše počty doplnili Do Budějovic jsme přijeli včas a již z okénka vyhlíželi vlak šumavský expres firmy GWT Train. Na peróně se však začaly štosovat skupiny lidí a průvodčí nám dokonce řekl, abychom nenastupovali. Nakonec jsme se do vagonu vešli všichni.  Inu zde jsme narazili na nedokonalosti 21. století se vším všudy. Ačkoliv lístky jsme kupovali elektronicky průvodčí nám sdělil, že skupiny nad 10 lidí je třeba nahlásit předem, jinak, že by nás příště také nemusel do vlaku pustit. To nás trochu zarazilo, a proto jsme po příjezdu do Stožce raději nahlásili, že se vracíme ve středu. Pokud by si čtenář znalý moderních technologií myslel, že mají nějaký rezervační systém, tak nikoliv, mají jen e-mailovou schránku. Ale nic, nebudeme se v tom již babrat. Kolem půl jedenácté jsme se objevili ve Stožci, kde na nás čekalo připravené ubytování v penzionu U Mauritzů. A také uvařený obídek. Jen co jsme se tedy posilnili vyrazili jsme za naším prvním cílem – Puštíkova naučná stezka ve Stožci. Během této cesty jsme měli možnost nahlédnout do zvířecí říše Šumavy za pomocí různých dřevěných vychytávek se zvukovým a hmatným doprovodem. Cesta vedla lesem a stále do kopce, a proto nebylo divu, že chvílema i síly mohly docházet, protože se ale nejednalo o žádnou dlouhou trasu, zvládli jsme to všichni bez problémů a mohli tak zasednout k večeři a těšit se na večerní program. O ten se nám tentokráte postarala umělá inteligence, která vygenerovala dva testy týkající se Šumavy a připravující nás na další den. Účastníci se rozdělili do dvou týmů a souboj znalostí mohl začít. Samozřejmě nechybělo tradiční podezřívání, že jeden tým má lehčí otázky než ten druhý, což my tvůrci testu můžeme touto cestou zcela odmítnout.  Zábava tak plynula, bar se nacházel blízko a vždy se našel někdo ochotný, kdo nám načepoval to pivečko nebo dodal skleničku vínka.

2. Den - úterý

Po snídani jsme sedli na vlak a odjeli do nedalekých Volar. Zde před vlakovým nádražím zjevil se očekávaný autobus a nabral nás směrem k Soumarskému mostu. Pan řidič dokonce ani nechtěl peníze za cestu, se slovy, vždyť je to jen na další zastávku – cca pět minut. Když jsme u Soumaráku, jak se lidově tomuto mostu říká, vystoupily, domluvili jsme se s ním, že nás zase vezme zpátky. To ale ještě hodinky ukazovaly čas 10:45. a my se ocitli na břehu studené Vltavy a též v místě, odkud se vodáci vydávají na dobrodružnou cestu po Vltavě. Kdyby náhodou někdo zatoužil po takovém dobrodružství, musím jej rovnou upozornit, že bez rezervace to již dnes není možné. Tak snad mají lepší rezervační systém než GWT train. My poté, co jsme si zchladili ruce ve Vltavě vydali jsme se po dřevěném chodníčku skrze Soumarská rašeliniště a u jednotlivých zastávek se dozvídali, co je možné vidět, a jak lidé s rašelinou po staletí zacházeli. Na konci chodníčku nás čekala rozhledna, kam se odvážnější z nás vydali. My jsme si mezitím snědli banán z balíčku na cestu a pak společně pokračovali dál po okruhu, který už ale nevedl po dřevěném chodníčku, ale náročnějším terénem. Všichni to nakonec zvládli a my jsme se objevili opět na startu. Zde jsme se posadili k obídku, který se skládal z řízku s chlebem. Pak už přišel pán, aby nám ukázal Řopík Honzík. Což je bunkr vystavěný ve třicátých letech minulého století, za účelem obrany proti nacistickému Německu. Jako pozornost nám pánové přinesli každému sušenku a pan Němeček muž v letech nám povyprávěl o historii vzniku a současné údržbě této památky. Uvnitř jsme našli skutečné zbraně a potřebné vybavení pro 5 člennou posádku, která měla odolávat útoku již zmíněného nepřítele. Když jsme se po dvojících a čtveřicích vystřídali v bunkru, poděkovali jsme a pokračovali směrem k autobusové zastávce. Cestou jsme však ještě zastavili u bistra s kofolou a pivem „páter“.

Asi po půl hodince nás opět nabral autobus zpět do Volar, kde jsme si záměrně nechali ujet vlak do Stožce, protože, co by to bylo za výlet, kdybychom jej nezakončili nějakou sladkou tečkou. A jelikož jsme v Íčku dostali tip na výbornou cukrárnu, ihned jsme k ní zamířili. Sluníčko stále, jakož i celý den, svítilo, a proto jsme si mohli sednout na místní terasu ve vnitrobloku. A zde už lítali dortíčky i kávička. Jen co jsme se příjemně naladili, už do vláčku zpět do Stožce jsme nastoupili. Zde nás čekala večeře i s dezertem a večerní povídání o tom, co kdo dělal, když mu bylo 39 let. A proč právě tento věk? Inu je to prosté, jeden z účastníků, kterému ještě jednou blahopřejeme měl právě o pár dní dosáhnout tohoto věku.

3. Den

Po vydatné snídani jsme se vydali do místního Íčka ve Stožci, kde nás uvítala milá paní pracovnice a ta nám předala pár obecných informací. Avšak na konkrétní otázky si spíše budeme muset najít odpovědi sami. Pak jsme se vrátili do penzionu na oběd, k němuž byla servírovaná výborná bramboračka a rajská omáčka. A i když se mezi námi vyskytl jeden kverulant, který rajskou nerad, personál briskně zareagoval a dodal mu segedínský guláš s pěti knedlama, a tak si i on přišel na své. A pak už nezbývalo, než se dostaviti na vlakové nádraží a odjet směrem do Budějovic. I tak bych mohl zakončit standardní vyprávění, v případě, že by se jednalo o standardní skupinu. Naše skupina se však skládala z velmi aktivních účastníků, a proto jsme se rozhodli s plnou polní vyrazit do Nového údolí, odkud jsme se měli navrátit domů. Cesta vede po cyklostezce, a proto i hůře vidící mohli vybalit své nordic walkingové hole a vyrazit. Už po prvním kilometru, pokud se vidící účastník ohlédl, spatřil temné mraky na obzoru, které se za námi hnaly zběsilou rychlostí. A nevěstily nic dobrého. Nicméně účastníci nepatřili mezi žádná ořezávátka, a proto jsme nasadili trochu rychlejší tempo a začal závod s časem – kdo bude v cíli dříve, my anebo blížící se bouřka.  Asi na třetím kilometru nás mraky dohnaly a nezbývalo než zvolit jinou strategii. Tzv. pláštěnkovou. Nasadili jsme si tedy všechny dostupné voděvzdorné pomůcky a rytmicky mezi kapkami deště se protančili, až do Nového údolí. Zde na nás čekal otevřený celní obchůdek se sladkostmi i pivem, a proto odměna nás nakonec neminula, ani tady. A protože déšť nebyl nijak silný, většina našeho šatstva zůstala v suchu. Samozřejmě nepopírám, že se na cestě nevyskytly obtíže typu: „“Já už nemůžu“ či „docházejí mi síly“ anebo „Už mi není dávno dvacet let“. Ale i přes tyto obtíže jsme dorazili do cíle s půlhodinovým předstihem. Čokoládu, kterou nás pohostila Ivanka jsme pak jedli už v pohodlí vláčku.

A jak to bylo s jízdenkami.? No, ačkoliv jsme na GWT train zaslali upozornění, že ve středu se vrací skupinka 12 lidiček do Tábora, do dnes (27. května) se nám společnost neozvala, že by vůbec náš požadavek zaregistrovala. Naopak cestou jsme ještě museli přestoupit v Horní Plané na jiný vlak z důvodu závady na mašině. Vše jsme ale nakonec stihli a do Tábora dorazili kolem sedmé hodiny.

A co říci závěrem – navštívili jsme kulturní i přírodní památky, každý den jsme nachodili cca 7,5 km a užili jsme si spousta legrace ve skvělém kolektivu.

Letem světem Česko

Fyzicky jsme naší krásnou zemi poznávali minulý týden na Šumavě a teoreticky jedno květnové odpoledne. Pracovníci si připravili nejen povídání o Jihočeském kraji, ale též haptickou mapičku, kde byly hmatné toky řek i jiných vodních děl. Nejdříve se Jiří vyptal na různé geografické údaje o Jihočeském kraji, pak na známé výrobky pocházející z Jihočeského kraje a osobnosti, které se proslavili i za hranicemi kraje a Česka a poté se účastníci rozdělili do dvojic, aby si trochu zasoutěžili. Každé dvojici byla představena tři jihočeská města. Oni měli za úkol uhádnout o jaká města se jedná a poté Hanka zapíchla tři špendlíky do haptické mapy a tatáž dvojice měla za úkol odhadnout, který špendlík představuje, které město. Účastníci mající kořeny v Jihočeském kraji to zvládli bravurně avšak pro členy, kteří mají kořeny na Vysočině či Moravě, to byl úkol věru nelehký.  Ale nakonec i oni se s ním popasovali a leccos nového se o našem kraji dozvěděli.

Trénink paměti

Když tak pátrám v paměti, docházím k závěru, že měli jsme trénink paměti. Jen co odbila hodina desátá a zavoněla klubovnou čerstvě uvařená káva, už přišla první otázka: „Co by to mohlo být – Ad astra?“. Latiníci, co studovali nejen ve šroubárně, dobře odhadli, že se jedná o výrok „ke hvězdám“. A následoval již kvíz zaměřený na dlouhodobou paměť. Otázky to byly věru nesnadné a přeci zábavné – věděli byste třebas, kdo na zádech z říše hmyzu nosí chemickou bombu, anebo čím nastartoval Neil Armstrong raketu Apollo 11, kdy urazil startovací páčku? Pokud ne, nevadí, neboť i Vy máte šanci příště přijít. A kdože jest vlastníkem nejlepší dlouhodobé paměti? Alenka? Emilka? Nebo snad Jiří či někdo úplně jiný? Víte co, správné tipy posílejte na adresu naší odbočky a já Vám zatím povyprávím, jak si poradili trénující s čísly. Dali jsme si řadu deseti jednociferných číslic a k němu měli účastníci vymyslet příběh. A o jakou řadu šlo a příběh k ní? Tak se na to podívejte. Tedy pouze, pokud Vám již bylo osmnáct a nepatříte mezi puritány:

Příběh: Prsa pětky (35) s pivem ležák (12) a kopou vajec (60) mě přivedli ke štěstí nekonečnému (78) a to už budu na světě půl století (50). Takže řada číslic byla: 3, 5, 1, 2, 6, 0, 7, 8, 5, 0.

Jak snadné, a přitom stačí trocha vizualizace, asociace a fantazie.

Když čísla nás omrzela, zkusili jsme trénink krátkodobé paměti. Jiří pustil dvouminutovou ukázku, ve které J. Přeučil popisoval obrazy a účastníci, rozděleni do dvou týmů, se následně pokusili zodpovědět nečekané otázky k poslechu. Po lítém souboji se nakonec tým A, pod vedením Petry umístil na prvním místě a tým B, po vedením Dany, na krásném druhém místě.

To už se nám čas nachýlil ke konci, a proto jsme si dali ještě jedno paměťové cvičeníčko. Zadání znělo: „Zkuste najít slovo, které obsahuje číslovku“. A pak to přišlo: „Dva muži v příbuzenském vztahu.“ Už víte správnou odpověď? Ano, jsou to bratři a číslovka ukrývající se v tomto slově, je prostě trojka.

No, a protože si již více nepamatuji, tak Vám za pozornost děkuji, že jste, až sem dočetli.

Zdravotní procházka navzdory dešti:

Nezastavilo nás ani špatné počasí

Ani hustý ranní déšť a silný vítr neodradily skupinu deseti odhodlaných účastníků od společné zdravotní procházky. Sešli jsme se v kanceláři, a i přes nepřízeň počasí jsme vyrazili – a udělali jsme dobře. Počasí se mezitím umoudřilo, objevilo se i slunce a cesta mohla proběhnout v příjemné atmosféře. Tentokrát jsme zamířili do lokality bývalých táborských kasáren, kde dnes vzniká nová čtvrť s názvem Dvorce. Během procházky jsme si pověděli něco o historii tohoto místa, zavzpomínali na minulost a sdíleli si vzpomínky na dobu, kdy byl prostor ještě vojenským areálem. Procházku jsme zakončili příjemným posezením v cukrárně v G-centru, kde jsme si pochutnali na zákuscích a odpočinuli po cestě. Společné chvíle, pohyb na čerstvém vzduchu a sdílené zážitky opět potvrdily, že i drobná aktivita může mít velký přínos – pro zdraví těla i ducha.

ZAJÍMAVÉ INFORMACE

Parádním sociálním nápadem se stalo LEGO pro nevidomé

LEGO pro nevidomé. Unikátní projekt studentů Univerzity Pardubice zvítězil ve druhém ročníku soutěže Parádní sociální nápad. Ve spolupráci s Pardubickým krajem a dalšími partnery ji zorganizovala Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest a pardubické Centrum Kosatec.

Podpořit kreativitu a podnikavost studentů

„Cílem této akce bylo podpořit kreativitu a podnikavost studentů. Šlo o záměry, které mají pozitivní dopad na život lidí se znevýhodněním a projekty týkající se sociálního podnikání,“ uvedl náměstek hejtmana Pardubického kraje zodpovědný za sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola.

„Pardubický kraj podporuje sociální oblast dlouhodobě. Měl jsem velkou radost, že se v Kosatci sešlo tolik mladých lidí se zajímavými sociálními nápady. Šlo o smysluplné a inspirující setkání. Pro nás to byla i užitečná zpětná vazba, jak mladá generace vnímá potřeby osob se znevýhodněním a jejich možnosti pracovního uplatnění v rámci sociálního podnikání,“ sdělil Pavel Šotola, který nad soutěží převzal záštitu.

Proč by nevidomí chtěli skládat LEGO?

„Ptáte se, proč by nevidomí chtěli skládat stavebnici LEGO, když nevidí výsledek? A proč chtěl Bedřich Smetana skládat hudbu, i když ji neslyšel,“ položila řečnickou otázku členka vítězného týmu Viktorie Paprčková.

„Snažili jsme se vymyslet inovativní a originální projekt. Protože miluji stavebnici LEGO, napadlo mě zpřístupnit ji také nevidomým dětem i dospělým. Aby si mohli samostatně stavět LEGO modely bez nutnosti asistence,“ vysvětlila Viktorie Paprčková.

Ta výhru svého projektu vůbec nečekala. „Velmi příjemně mě překvapila atmosféra i lidé, kteří se na akci sešli. Od pořadatelů přes porotu až po prezentující,“ svěřila se studentka pardubické univerzity.

„Tato soutěž je úžasná v tom, že dokáže ocenit originální studentský nápad. V porotě navíc seděli odborníci z praxe, kteří nám dokázali dát spoustu cenných rad,“ podotkl druhý člen vítězného týmu Antonín Kružík.

Všechny nápady byly zajímavé

LEGO pro nevidomé uspělo v nabité konkurenci. Velký ohlas u poroty zaznamenaly také inteligentní brýle, které umí převést mluvené slovo na text zobrazovaný na displeji ve sklíčkách. Zabodoval i projekt Neviditelné gastro. Jeho cílem je nabízet menu v pardubických restauracích v Braillově písmu.

„Byli jsme rádi, že všechny soutěžní nápady měly něco do sebe. Líbilo se nám, že studenti řešili skutečné problémy a snažili se vymyslet projekty, které by mohly být společensky prospěšné a měly i byznysový potenciál,“ prohlásil ředitel regionální kanceláře CzechInvest Pardubice Tomáš Vlasák.

 

 Zdroj: Pardubický kraj

Zajímavé doplnění našeho vzpomínání na kasárny Tábor od Milušky Kroužkové

Dělostřelecká (dnes Žižkova) kasárna Tábor

Po vzniku republiky bylo pro každé české město velmi prestižní získat stálou vojenskou posádku. Dne 13. prosince 1922 ministerstvo národní obrany schválilo, že ji umístí i v Táboře,"

Zástupci Tábora a ministerstva národní obrany poté začali jednat o tom, kde kasárny v Táboře přesně umístit. Nakonec bylo rozhodnuto, že budou postavena na Pražském Předměstí – rozhraním Tábora a Klokot.

V lednu 1924 ministerstvo národní obrany rozhodlo, že do Tábora nastoupí stálá posádka 3. praporu pěšího pluku č. 48 a 303. těžký dělostřelecký pluk. Dne 18. ledna 1930 sepsal Tábor s ministerstvem smlouvu o výstavbě kasáren Jana Žižky.

Staveniště bylo vytýčeno na rozmezí Pražského Předměstí a Klokot u Písecké silnice, kde se nabízela pole hospodářů i zemědělské školy a sokolské cvičiště.

Během let 1930 - 1933 vyrostly na staveništi obytné domy pro důstojníky a rotmistry, obytná budova mužstva, budova velitelství pluku, kuchyně, skladiště oděvů a výstroje, automobilové dílny, skladiště mírového automateriálu, stáje a skladiště polních kuchyní, plynová komora a několik dalších příručních skladišť.

Kasárna postupně od září 1932 začal obsazovat 305. dělostřelecký pluk z Českých Budějovic. Pluk disponoval těžkou dělostřeleckou výzbrojí, moždířu ráže 30,5 centimetrů vzor 16.

Kasárna Prokopa Holého

Stavba kasáren zahájena 6. dubna 1936 a měla být dokončena za pět měsíců.

Staveniště se nacházelo opět u Písecké cesty, a to v prostoru mezi Dělostřeleckými kasárnami a Pražskou cestou. Od 23. září 1936 začal (ještě nedostavěná kasárna) používat 52. dělostřelecký pluk. V tu dobu byly hotové dvě budovy mužstva a dva obytné domy pro důstojníky a rotmistry,

Stavba budovy velitelství pluku (nyní zde sídlí krajský soud) byla dokončena až v roce 1937. 

Po dobu války

Po dobu války byla obě kasárna sídlem německých policejních kasernovaných jednotek:

- od vzniku protektorátu do zahájení 2. SV – IV. /I policejní prapor

- od 14. 10. 1939 – 204 policejní prapor / policejní pluk 1

Během druhého stanného práva  po atentátu na Reinharda Heydricha  byly v zadním traktu Žižkových kasáren od 3. června do 3. července 1942 prováděny popravy osob odsouzených stanným soudem gestapa.
Popravy prováděla četa složená z příslušníků ochranné policie (Schutzpolizei), těla byla ke spálení odvážena do krematoria v Českých Budějovicích.
Celkem bylo popraveno 156 osob, z toho 20 žen. Nejvíce lidí - celkem 27 - bylo popraveno 29. června 1942.

Dnes

Zatímco z Kasáren Prokopa Holého se do dnešního dne dochovaly všechny objekty, tak z Žižkových kasáren se dochovala jedna ze dvou budov mužstva a velitelství, které vznikly už během první fáze výstavby. Ostatní tehdy postavené objekty byly srovnány se zemí a asanovány.

TERMÍNY PLÁNOVANÝCH AKCÍ

ČERVEN - ČERVENEC

Datum			Akce	Čas
po.	2.	června	Oblastní rada	13:30	hod.
st.	4.	června	Trénink na PC	10:00	hod.
čt.	5.	června	Zdravotní procházka	10:00	hod.
pá.	6.	června	Konverzace v AJ - pokročilí	8:30	hod.
pá.	6.	června	Konverzace v AJ začátečníci	10:30	hod.
pá.	6.	června	Plavecký výcvik – závěrečná lekce	12:30	hod.
út.	10.	června	Společné nákupy	10:00	hod.
st.	11.	června	Putovaly písničky	13:00	hod.
čt.	12.	června	Výlet do Soběslavi – Svákov	8:30	hod.
pá.	13.	června	Konverzace v AJ - pokročilí	8:30	hod.
pá.	13.	června	Konverzace v AJ začátečníci	10:30	hod.
po.	16.	června	Nácvik bodového písma	10:00	hod.
út.	17.	června	Zdravotní procházka	9:30	hod.
st.	18.	června	Pedig	13:00	hod.
po.	23.	června	Letem světem Polsko	13:00	hod.
út.	24.	června	Petanque	13:00	hod.
pá.	27.	června	Konverzace v AJ – pokročilí – závěrečné zkoušky	8:30	hod.
pá.	27.	června	Konverzace v AJ začátečníci – závěrečné zkoušky	10:30	hod.
st.	2.	Července	Kdo si hraje, nezlobí	10:00	hod.
	5.7. -12.7.	července	Rekondiční pobyt - Mozolov		hod.
po.	14.	července	Oblastní rada	13:00	hod.

Stále Vás moc prosíme o přihlašování a odhlašování se z akcí a dodržování časového harmonogramu jednotlivých pořádaných událostí. Děkujeme.