Informátor 4/2026

Milé čtenářky, milí čtenáři,

dnes je 1. dubna – den, kdy si člověk musí dvakrát rozmyslet, jestli tomu, co právě slyšel, opravdu věřit. Apríl! Svátek drobných žertíků, neškodných nachytávek a úsměvných mystifikací. Den, kdy i seriózní zpráva může znít podezřele a kdy „To myslíš vážně?“ patří k nejčastějším otázkám.

Možná už jste dnes někomu naletěli. Nebo jste naopak sehráli malý žert vy sami. A pokud ne, nezoufejte – den je ještě dlouhý a příležitostí k úsměvu bude určitě dost. Vždyť právě humor je tím, co nám dokáže zpříjemnit i ty obyčejné dny a propojit nás navzájem.

I v našem časopise bychom rádi zachovali tuto lehkou, veselou náladu. Nečekejte ale žádné nachytávky – slibujeme, že vše, co si zde přečtete, je myšleno vážně… i když s úsměvem. Protože smích, nadhled a dobrá nálada jsou věci, které stojí za to sdílet každý den, nejen na Apríla.

Přejeme vám příjemné čtení a den plný malých radostí.

Hanka, Jirka a Kristýna

Organizační věci na pobočce

Soutěž ve čtení a psaní bodového písma

Zveme vás 5. května od 10:00 do prostor SONS Tábor! Přijďte si zasoutěžit v psaní na Pichtově psacím stroji, pražské tabulce i na počítačové klávesnici a dále ve čtení jednoduchých i složitějších textů.

Účastníci budou rozděleni podle úrovně – a pozor, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Soutěž je skvělou příležitostí ukázat své schopnosti, motivovat se, setkat se s dalšími nadšenci bodového písma – a možná i něco vyhrajete.

Vítězové jednotlivých kategorií získají možnost postoupit na republikové finále do školy Zrak v Praze.

Přihlášky přijímáme v kanceláři SONS Tábor – přijďte, soutěžte a zažijte radost z bodového písma!

Rekondiční pobyt

I v letošním roce se uskuteční rekondiční pobyt pro osoby se zrakovou vadou. Tentokrát jsme se rozhodli změnit středisko a poznat jiné krásy naší republiky. Místo pobytu bude tentokrát penzion stojí v obci Putim, která se nachází nedaleko královského města Písku v Jižních Čechách. Putim je malá víska uprostřed luk, lesů a rybníků. Proslulá je nejen svou historií, literární prezentací, ale i tradičními podzimními výlovy Podkostelního rybníka, spojenými s oslavami. V okolí najdete několik cyklostezek, vedoucích lesem, po polních cestách a po silnicích. Nedaleko tudy protékají a setkávají se dvě známé jihočeské řeky Otava a Blanice.

V termínu 27. 6. – 3.7. 2026 (so – pá) se společně vydáme na oblíbený rekondiční pobyt. Níže najdete důležité informace k pobytu:

Ubytování: Penzion Putim (www.penzionputim.cz)

Pokoje: dvoulůžkové nebo dvoulůžkové s třetí postelí v podobě přistýlky

Vybavení pokojů: sprcha, WC, ručníky, mýdlo a fén.

Strava: plná penze

Typ stravy: snídaně – švédské stoly, oběd – polévka + hlavní jídlo, večeře – hlavní jídlo, u každého jídla barel s vodou. Případné diety lze zařídit, ale nahlaste předem.

Vybavení ubytování: hostům je k dispozici zdarma – Wi-Fi, ping-pong, víceúčelový sportovní kurt – tenis, malá kopaná a další sportovní aktivity, šipky na baru.

Cena: Kč 7.900, -/osoba/6x ubytování s plnou penzí

Platba: záloha – do 25. března 2026 – Kč 4.000, - a doplatek do 29. května 2026 – Kč 3.900, -.

Sleva na dítě do 10 let: Kč 500,- z celkové ceny pobytu.

Zajímavá pozvánka

rádi bychom Vás pozvali na výstavu DEVADE: Architektura Prahy mezi přísností a diskotékou, která představuje podobu pražské architektury v období po roce 1989.

Devadesátá léta si často spojujeme s euforií, svobodou a divokou estetikou. Výstava ale ukazuje, že tehdejší architektura se pohybovala mezi dvěma póly – mezi přísností inspirovanou funkcionalismem a meziválečnou modernou a mezi hravou, výraznou postmodernou, která k nám přicházela ze Západu. Právě toto napětí mezi řádem a extravagancí vytváří charakteristický obraz architektury devadesátých let.

Na výstavě představujeme třicet vybraných staveb realizovaných v Praze v letech 1989–2004 a také širší společenský kontext této doby – proměnu města, nové typy obchodů, způsob, jak se o architektuře mluvilo v médiích a politice i jak vypadala tehdejší vizuální kultura.

Pro nevidomé návštěvníky jsou k dispozici tři haptické modely budov - Tančící dům, Obytný areál Hvězda a Český rozhlas, na kterých si lze osahat typické prvky architektury 90. let – rozdíly mezi pravidelnými a expresivními tvary, práci s hmotou i kontrasty stylů. Průvodci Vám u modelů rádi vše slovně popíší a zasadí do dobového kontextu.

Výstava se koná v prostoru Centrum architektury a městského plánování (CAMP), Vyšehradská 51, Praha 2.
Termín výstavy: 29. 1. – 17. 5.

                   Ohlédnutí za uplynulým měsícem

Plavecký výcvik

Předposlední únorový den se teplota vyhoupla, až ke dvaceti stupňům, takže si někteří nebyli jisti, zda bude plavecký výcvik v krytém či nekrytém bazénu. Nakonec jsme se rozhodli pro krytou variantu a tu venkovní prozatím přenecháme skutečným otužilcům. Po vstupu do haly s bazénem nás po chvilce přivítaly známé hlasy plavčíků, kteří se nás s dobrou náladou opět ujali, abychom si v klidných chlorovaných vodách zaplavali. Stačilo jen vstoupit na první schod žebříku a tělo se ihned upamatovalo na naše plavecké dovednosti, které se rozhodně přes zimu nevytratily. A v tu chvíli už to jelo. Pokročilejší se zhluboka nadechli, ponořili hlavu podvodu, nohama se odrazili od okraje bazénů a splývali, tak dlouho, dokud se veškerý obsah plic nevyprázdnil. V témže okamžiku začali ruce rozrážet vodu, aby hlava se dostala nad hladinu a do plic se mohl nabrat nový čerstvý vzduch. Mírně pokročilí, plavající zatím s hlavou nad vodou, též rozpohybovali svá těla – a vida, jen pár temp stačilo a už ocitli se na konci bazénu a chystali se na obrátku.

Po hodince intenzivního i relaxačního plavání přišla na řadu rychlá sprcha, osušení, oblečení a hurá do místního bufíku, kde podává se nealkoholické švestkové pivo, cappuccino s pěnou anebo pikador s plnotučnou hořčicí. Ale především, endorfiny v těle, skvělá společnost a čas popovídat si o všem a o ničem, tj. ta nezapomenutelná atmosféra, která pátek, co pátek k našemu plaveckému výcviku patří.

Výlet Praha – Policejní muzeum

Je ráno po osmé a skupina sedmi statečných se vydává společně na výlet do Prahy, kde na ně čekala prohlídka policejního muzea. Po malém zádrhelu ve vlaku, kdy došlo k nedorozumění při nákupu jízdenek a místenek, jsme se ocitli na hlaváku. Odtud jsme jeli metrem na Ípák a zde již pěší chůze okolo Lékařského domu a Matfyzu (matematicko-fyzikální fakulta při UK), kde si každý vybavil své vzpomínky na trápení s matikou. A na závěr už nás vítal klášter Augustiniánů, kde dnes sídlí zmíněné policejní muzeum.

A protože jsme dorazili o chvilku dříve, museli jsme chvíli čekat, než se zjevil pán, který se nám představil jako Jan Holub.

Po vstupu do budovy nás vzal do speciální místnosti, kde nám nejdříve nabídl kávu a čaj a poté se pustil do svého poutavého vyprávění o policejních složkách od Marie Terezie, až do dnešních dnů. Pak jsme se vydali k jednotlivým exponátům, kde jsme měli možnost shlédnout  výstavu věnovanou bezpečnosti seniorů, vývoj jednotlivých policejních uniforem, oddělení boje s drogami, těžkými zločiny a samozřejmě prostředky zasvěcené boji s krádežemi. Dále jsme si prohlédli místnost, která byla věnováno stopám včetně fiktivního místa činu.  Následně jsme se vrátili do startovní místnosti a mohli jsme si vyzkoušet neprůstřelnou vestu, vzít do ruky štít těžkooděnců, jednotlivé zbraně - pistole i pušky vč legendárního škorpionu, a poté jsme pokračovali v prohlídce, během níž jsme si sedli i na starou policejní Javu 250, koukli na Maurův relikviář, který byl málem ukraden a zhlédli vycpaného služebního psa.

Vyprávění bylo prošpikováno veselými a poutavými historkami z boje se zločinci. A zazněla některá slavná jména, jako např. Inspektor Laštovička, který za protektorátu pomáhal českému odboji. Nakonec jej sice gestapo dostalo a popravilo, nicméně prý kdesi na Táborsku u neznámého hradu zakopal plechovku se seznamy tehdejších konfidentů gestapa. Zde pokud by Vás zajímala odbojová činnost za 2. světové války, doporučuji knihu "Morávkova zpověď aneb Věřím v Boha a ve své pistole", která vyšla v loňském roce, najdete ji v KTNce. Prostřednictvím této knihy se velmi poutavým způsobem dozvíte něco o odbojové skupině Tří králové (Morávek, Balabán a Mašín), která se s tímto inspektorem také setkala.

Dalším zmíněným se stal důstojník StB Liška, který v tajnosti bojoval proti komunistickému režimu. A v akci kámen (akce zaměřená proti lidem, kteří chtěli překročit hranice ČSSR, neselhal a včas všech prozradil, aby se do komunistické pasti chytilo, co nejméně lidiček, chtějící opustit naši, totalitou sužovanou, zemi.

Při svém vyprávění zabrousil pan Holub též do období první republiky a pochválil například seriál četnické humoresky. A protože uniforem z tehdejší doby se nedochovalo mnoho, visí dnes v muzeu mundůry právě z tohoto seriálu. Mimochodem, víte, kdo to byl tehdy „Potulný cikán“. Pokud hádáte, že občan náležející k romskému etniku, měli byste pravdu jen částečnou. Jednalo se totiž o jakéhokoliv občana, který neměl nikde trvalé bydliště, kočoval z místa na místo a velmi často se věnoval trestné činnosti. Nebyli to tedy čeští četníci, kteří by uplatňovali svou pravomoc na základě rasové příslušnosti, ale teprve, až nacistická správa během protektorátu, začala důsledně prosazovat rasové zákony, které vedli k židovskému i romskému holocaustu.

Za první republiky též platily zákony, že ženu smí prohledávat zase jenom žena. Jenže potíž byla v tom, že tehdy se v policejních řadách příliš mnoho žen nenacházelo, a proto se musela pozvat např. žena starosty nebo administrativní pracovnice. Jedna taková starostova žena pomohla odhalit lahvičku s husí krví u potulné cikánky. Na vlastnictví takové lahvičky by samozřejmě nebylo nic závadného, kdyby ona cikánka nenabízela lidem na venkově, že jim začaruje krávy, aby dojily více. A ti, když to odmítli, tak jim krávy proklela a tajně lila tuto husí krev do nadojeného mléka, čímž nebohé vesničany přesvědčovala, že má nadpřirozenou moc.

Když došlo na povídání o modernějších dějinách policie, dozvěděli jsme se též, jak vlastně došlo k brutálnímu zásahu 17. listopadu 1989 v Praze. Nastal totiž souběh dvou okolností. Jednak do zásahu bylo nasazeno celkem 6 útvarů ozbrojených složek, které nikdo nekoordinoval a mezi nimiž byli i nezkušení mladíci kolem 18 let (ti se také většinou nedopouštěli brutality). A jako druhý problém se jevila špatná taktika. Do dnes se totiž při rozehnání demonstrace dbá na to, abyste dav vytlačili do volného prostranství a ten měl možnost se rozutéct. Tehdy se však stal úplný opak, kdy byl dav natlačen do úzkého prostoru, ze kterého nebylo úniku a tento tlak přerostl v otevřený brutální zásah ze strany oněch šesti útvarů.  Z tohoto tedy vyplývá, že když totalitní režim chybuje, následky jsou velmi ošklivé pro obyčejné lidi, kteří chtějí volně dýchat a žít ve svobodné zemi. Možná, že Tě milý čtenáři napadne, že i když pořádkové síly tolik chybovaly, nemusely se uchýlit k násilí. A máš pravdu – nemusely, jenže totalitní režimy mají násilí bohužel v genech.

Ale pojďme zpět k poctivé policejní práci, která nás opravdu chrání. Někdy se totiž vedou diskuse o tom, zda máme, či nemáme uchovávat genetické stopy nebo otisky prstů i u neškodných zlodějíčků. Jenže skutečností zůstává, že právě tyto stopy nejednou dovedli policisty k pachatelům mnohem závažnějších trestných činů. Například jeden sadista, páchající těžké zločiny na ženách, byl zároveň oním zlodějíčkem. A když u jednoho mlýna zase přepadl jedenáctiletou holčičku, která se naštěstí ubránila díky přivolané pomoci, zjistilo se, že onen pachatel přijel k místu činu na kole. A protože jeho otisky prstů již měli policisté v databázi, nebyl problém jej následně dopadnout a dostat do vězení.

Samozřejmě, že policisté někdy řeší i lehčí případy. I tu jednou zavolala paní na policii, že byla okradena. Když policisté přijeli na místo činu, zjistili, že se jednalo o zmizelý květináč s kaktusem vhodno tě Kč 50,-, který kdosi odcizil z parapetu. Policistům se nakonec paní zželelo a pokusili se odebrat nějaké stopy. A když se vraceli pěšky přes park na služebnu, všimli si, jak malé děti sází kaktus do pískoviště.

Dvě a půl hodinky uběhly, jako voda a my se k Ípáku vydali znova. Zde odbočili jsme ještě do ulice Bělehradská, kde jsme navštívili restauraci Kozlovna. A protože ceny jevily se býti vlídné (hlavní jídlo za Kč 190,-), dali jsme si chutný oběd a pak opět vlakem vyrazili k domovu.

A co říci závěrem? Poutavý výklad, vstupné zdarma, policejní káva či čaj, a především ty zážitky a informace – no prostě výlet k nezaplacení. Nicméně, protože jsme toho ještě hodně nestihli shlédnout a vyslechnout, zrodila se v našich hlavičkách myšlenka, že bychom se sem měli ještě vrátit, což určitě v budoucnosti učiníme.

Tyfloservis

Měsíc s měsícem se sešel a opět za námi zavítali kolegyně z Budějovického Tyfloservisu – konkrétně D. Houšková a V. Grilová. A co si pro nás připravily tentokráte? No bylo toho opět mnoho zajímavého. Nejdříve jsme začali péčí o domácnost. Rukama nám tak procházely různé typy ubrousků či houbiček, které se buď rozpouštěly nebo sloužily k čištění. A čeho vlastně? Existují například ubrousky, které vhodíte do pračky a ony mají v sobě prací látku, avivážní látku anebo jiné zase hlídají, aby se nám barvy nepomíchaly. Dokonce byl i ubrousek na čištění samotné pračky. Pak jsme se přemístili ke způsobu čištění toalety. Zejména Vy, co máte problém manipulovat s kachnou, tak pro Vás jsou vhodné ubrousky, které napění celou mísu a vy už jenom setřete stěny štětkou.  Další vychytávky byly určeny na mytí linky, oken či podlahy. Poté, co jsme si doma jako by uklidili jsme se mohli vrhnout na zdraví našeho těla. Pro tuto příležitost jsme měli možnost zabývat se vůněmi roztodivných rostlinek. Věděli jste, že existují rostliny, jako například rýmovník, migrénovník anebo angínovník? Všechny tyto rostliny jsme si osahali, očichali a dokonce jsme je předpěstované obdrželi domů, takže od teď už jsme proti těmto chorobám chráněni a můžeme ve zdraví navštěvovati další akce naší pobočky.

Po dvou hodinách skončila taková ta oficiální část, ale pak se ještě rozproudila diskuse nad rozličnými tématy – dokonce došlo i na vaření mléka, výrobu jogurtů a další. V budoucnu se tedy máme na co těšit.

Kondiční cvičení

Opět jsme se sešli, abychom si společně zacvičili, trochu „dali tělu zabrat“ a třeba se i o kousek přiblížili formě do plavek. Cvičení bylo zaměřené na protažení, stabilitu a správné držení těla, nechyběla ani práce s dechem a uvědomění si zapojení jednotlivých svalů. Vystačili jsme si i s tím, co bylo po ruce – například s knihami, které posloužily jako zátěž. Každý cvičil podle svých možností a nechyběla ani individuální podpora při správném provedení cviků. Celé setkání se neslo ve veselé a uvolněné atmosféře, nechyběl smích ani vzájemná podpora. Kromě pohybu jsme si tak odnesli i dobrou náladu a příjemně strávený společný čas.

Tyfložurnál

Opět jsme se sešli, abychom si společně popovídali o tom, co se děje kolem nás, a rozšířili si přehled o aktuálním dění. Tentokrát jsme se zaměřili na přehled připravovaných aktivit, které mohou účastníci v nejbližší době navštívit, a nechyběly ani tipy na zajímavé akce ve městě Tábor.

Řeč přišla také na plánovanou výstavbu nového domova se zvláštním režimem v blízkosti pobočky, což přirozeně otevřelo další důležité téma – zdravotnictví na Táborsku a nedostatek odborných lékařů. Společně jsme sdíleli zkušenosti, hledali možnosti, jak lékaře vyhledat a kontaktovat, a bavili jsme se také o významu prevence i o tom, jakou roli bude mít v budoucnu sociální a zdravotnická péče.

Diskuze byla místy opravdu výbušná, ale zároveň velmi přínosná. Každý měl prostor se zapojit, vyjádřit svůj názor nebo doplnit vlastní zkušenost. Právě otevřenost a různorodost pohledů dodala setkání na živosti a autentičnosti.

Trénink paměti

Březen, ještě v klubovně budeme a něco pro letní měsíce si natrénujeme. V tomto případě jsme se pustili do tréninku paměti. Jiří nejprve trénující zaskočil otázkou: „Copak jste měli k obědu v pátek?“ a jen co jsme tento maličký rébus rozluštili, začali jsme, jako obvykle, lehkým paměťovým vyklusáváním v podobě zvukového pexesa. A protože telefon Blindshell dostal nové aktualizace, mohli jsme si hrát se zvuky hudebních nástrojů a anebo s ptačím zpěvem. Když naše mozkové závity se trochu rozehřály a my jsme se rozehráli, řekli jsme si, jak jednotliví obyvatelé sami sobě prospívají – např. ochmelka pije za všechny, právník se s každým pře a politik využívá úplně všechny. A pro dovzdělání, zabrousili jsme opět do latiny, protože pro nás nemůže být nic ad imposibilia – neboli nemožné. Fanoušci akčních filmů možná zavzpomínají na kultovní film „Mišn imposibl“ neboli mise nemožná.

Po krátkém zopakování základních principů paměťových technik jsme si zkusili zapamatovat nové hlavní město dalšího afrického státu. A příběh, který byl stvořen zněl takto: oblékám si malý tanga z bavlněné látky mako. No a hádanka pro Tebe milý čtenáři – o jaký stát a město se jednalo? A mezitím, co budeš dumat nad tímto rébusem, já Ti sdělím, že následně se klubovnou rozezněla hudba známých zahraničních i domácích melodií a spustil se souboj, kdo pozná nejvíce hudebních kapel či interpretů. Protože na konci se Alenka s Emilkou dělili o první místo, a Jiřímu už nezbývaly žádné nahrávky, došlo na nejhorší. Jiří prostě hudební ukázku zazpíval – jednalo se o skladbu Help od skupiny Beatles. Jako první vykřikla Emilka větu „Já vím“ a tím si zajistila prvenství v této disciplíně.

Pak vrhnuli jsme se na číslice, kde si dva nejlepší dali remízu, přičemž příběh jednoho z nich zněl takto:

„čtvrtinu dne (2524) měl jedináček (1) těžkou hlavu (9), a proto nasadil si černé brýle (8), a odpočíval až do pátku (5). Postupkovým vozem českých drah (369) vyrazil na výlet, i když ještě nebyl plnoletý (17, a ani v páru (2).“.

Poté přišel na řadu trénink dlouhodobé paměti. Jiří si přichystal kvíz, kde zazněly otázky, jako např.: „Ve které prodejně, dle Liverpoolských zákonů z 19. století, smí prodavačka prodávat nahoře bez?“ anebo „Kolikrát častěji zasáhne blesk muže, než ženu?“. Pro správné odpovědi se neváhejte obrátit na pracovníky pobočky.  Zde si nejlépe vedla trojice Emilka, Dáša a Alenka.

No a jen co jsme se dosmáli nad roztodivnostmi tohoto světa, kde dokonce i někteří savci vejce snáší, pustili jsme se do hledání slov, která obsahují číslice či zvíře. Např. takový stroj na létání neboli raketa v sobě ukrývá raka anebo takový proud v zásuvce neboli elektřina zase ukrývá číslovku tři.

Nu a na posledních 15 minut zahráli jsme si hru se slovy. Jeden řekl podstatné jménu a druhý jej zopakoval a přidal své vlastní. A jakou jsme vytvořili řadu? Tak se na to podívejme, a že jste to Vy, doplním vám to i s příběhem:

Řada: stůl, ping-pong, židle, sádra, žaluzie, okno, trenýrky, montérky, sýr, jablko, myš a nůž – celkem 12 slov.

Příběh: Na stole hraji ping-pong, a protože jsem se unavil, sedl jsem si na židli. Když už tak sedím, vyrobil jsem si obtisk zadku do sádry a aby mě nikdo nesledoval zatáhl jsem žaluzie na okně. Pak oblékl jsem si trenýrky a montérky a šel jsem se před prací posilnit. Jen v sýru prý najdu sílu a navíc vitamíny v jablku. Pak vrhnul jsem se na myš s nožem v ruce.

I tato poslední disciplína (stejně, jako u číselné řady) dopadla remízou mezi dvěma účastníky, jejichž jména zůstanou tajemstvím do doby, než za námi přijdete a sami s nimi své síly změříte.

Právní poradna

Zákony a paragrafy létají kolem nás a dosti často zasahují i do našich životů. A proto přišla Hanka s několika aktualitami a novinkami. Jako první téma zaznělo lékařství. Víte např., že recepty na chronické choroby, neboli choroby mající delšího trvání, může vystavit místo specialisty i praktický lékař? K tomu Jiří připomněl, že dnes se vede též diskuse o tom, zda některou diagnostiku může dělat sestřička za lékaře. Ona totiž taková sestřička už dnes musí býti vysokoškolsky vzdělaná. A v tu chvíli jsme podiskutovali, nejen na téma lékařské, ale i na téma sociální péče v budoucnosti. Přeci jenom loni se narodilo jen 80.000 dětí, zatímco v roce, kdy jsem se narodil já (1975) se nás v porodnicích rozkřičelo celých 280.000, -. No, a protože vrstevníci v mé generaci, a mě samozřejmě nevyjímaje, stárneme a nemoci nás navštěvují stále častěji, je třeba se zamýšlet, jak přetransformovat systém na udržitelný. Do toho se dnes z vlády ozývají hlasy o tom, jak jsou neziskovky zbytečné a předražené. Jenže opak je pravdou. Kdyby ze dne na den neziskový sektor zmizel, stát by se zhroutil a milióny potřebných by se ocitlo ve velmi svízelné situaci.

Jako další téma si Hanka připravila bezpečnost obecně a na internetu. Slova jako fishing (fišing) či internetový prohlížeč a nevyžádané telefonáty Vám možná zní povědomě. Ale pozor, dnes i vysokoškolsky vzdělaný člověk může těmto moderním šmejdům naletět a o část svého majetku přijít, neboť jejich metody jsou stále vynalézavější. Proto opatrnosti není nikdy dosti.

Po hodince už hlavu jsme měli plnou, avšak o něco níže zely naše útroby prázdnotou, a proto se škrundáním hlásily o slovo s jasným vzkazem: „Čas oběda se blíží, vezmi mě k nejbližšímu plnému talíři a utiš svůj hlad, jinak budu strašně kručet a řvát.“

A tak rychle opustili jsme naši klubovnu, vyrazili směr zastávka MHD, kde mimochodem předsedkyně trénovala s Vlastou orientaci s bílou holí. A protože jí to šlo velmi dobře, dorazila bezpečně, až k nám a přivítala i rozloučila se s námi zároveň, neboť autobus právě dorazil a nás blíže k obídku přemístil.

Vesmírný Tábor – první člověk ve vesmíru

Po nějakém čase zavítal pan Halousek opět do naší knihovny, abychom se zase dozvěděli něco nového o věcech minulých i budoucích. Tentokráte se věnoval tématu letu prvního člověka do vesmíru. Řeknete si možná, co bychom se o tom ještě mohli dozvědět nového? Jenže Vy, co víte, jak tehdejší totalitní režimy tajily informace o všem, tušíte, že můžeme stále v historii lidstva nacházet nové a nové příběhy, anebo, že se staré příběhy dají převyprávět znova a znova, jen trochu objektivněji. A tak se prosím usaďte do svých křesel, spusťte odečítače a zaposlouchejte se do tak trochu neznámého příběhu.

V městečku Klušino se dne 9. března 1934 rozkřičel chlapeček, jemuž dali jméno Jurij Gagarin. Nejdříve se vyučil slévačem, a protože měl výborný prospěch, vystudoval průmyslovku, kde se též naučil létat. A v roce 1957 vstoupil do vojenského letectva. Díky svému prospěchu si mohl vybrat, kde chce létat. A jelikož Jurij se výzvám nevyhýbal, vybral si lety za polárním kruhem – tedy velmi drsnou oblast. Ale protože Jurij nepatřil mezi žádná ořezávátka, dostává se v roce 1960 do užšího výběru sovětských kosmonautů. No ale jestli si myslíte, že Vás komanči vyberou na kosmické lety a sdělí Vám to, tak to byste se opravdu mýlili. Teprve o půl roku později bylo všem vybraným sděleno, že se připravují na lety do vesmíru, což některé nakonec odradilo.   Ale pojďme dále, pomalu se blížíme ke 12. dubnu 1961. Než se tam však ve svém vyprávění dostanu, udělám ještě dvě anebo možná tři odbočky k jiným událostem. Mezi trénujícími na let do vesmíru byly také Bondarenko a Ně Ljubov. Možná si teď uvědomujete, že v paměti jejich jména nenacházíte. A máte pravdu, tehdejší režim oba pány vymazal i z fotografií a novinových článků – naštěstí né dokonale, a proto o nich něco víme. Jejich osudy byly velmi smutné, byť každý jiným způsobem. Bondarenko měl jen obrovskou smůlu. K jedné metodě výcviku patřilo, že byli kosmonauti zavřeni na tři dny do kyslíkové komory bez možnosti kontaktu s lidmi a zvuků vůbec. Dostali dvou plotýnkový vařič a konzervy. Když se chýlil třetí den v komoře ke konci, začal si Bondarenko sundávat skafandr, odtrhávat různé přísavky a poraněná místa od nich si pomazal vatou namočenou v alkoholu. Naprostým nedopatřením jeden vatový tampón odhodil na rozpálenou plotýnka a v komoře okamžitě zavládl požár. A i přesto, že do konce svého života (který nastal o den později v důsledku těžkých popálenin) opakoval, že to byla jenom jeho chyba, tajná služba nařídila jej waporizovat (neboli vymazat). Příběh Něljubova trval o něco déle, ale rozhodně nedopadl lépe. Neboť výcvik kosmonautů patřil opravdu k psychicky i fyzicky náročným (až o mnoho let později se přišlo na to, že není potřeba tolik tvrdosti), začal si Něljubov pomáhat alkoholem, což mělo za následek i incident, kdy začal dělat machry na pořádkovou hlídku a ta jej nahlásila. Ještě stále se mohl Něljubov zachránit, kdyby se veliteli pořádkové hlídky omluvil. On se však rozhodl, že se nějakému vojáčkovi omlouvat rozhodně nebude, protože je přeci kosmonaut a tím byl jeho osud též zpečetěn – nakonec došlo i k jeho waporizaci – pro ty co netuší, co tento termín znamená, doporučuji román 1984 od Orwella.

No a my už pojďme k onomu letu 12. dubna. Aby tento let mohl být uznán za let do vesmíru, platilo pravidlo, že kosmonaut nejen v raketě dosáhne hranice vesmíru, ale také v raketě přistane. Důvod je prostý, šlo o to předejít podvodu, kdy se kosmonaut včas katapultuje, raketa dolétne do vesmíru bez něj a bude se to vydávat za let člověka do vesmíru. A jak to nakonec dopadlo? Raketa v ranních hodinách skutečně vzlétla i s Jurijem do vesmíru, obletěl zemi a cca 7 km nad zemí se Jurij katapultoval. Toto se tajilo, až do osudné tiskovky, kdy se druhý nejvýznamnější kosmonaut German Titov prořekl. Toto malé selhání však dnes už nemůže zvrátit fakt, že Jurij Gagarin se stal opravdu prvním člověkem ve vesmíru. Vy starší jste se možná učili, že se jedná o majora Gagarina, a že let samotný trval 108 minut. Tak mám pro Vás dvě zprávy. Let, dle nejnovějších zjištění, trval 106 minut a majorem se Gagarin stal, až za letu – do rakety totiž nastupoval, jako nadporučík.

A jak to bylo dále? Sláva, cesty kolem světa a především zákaz sednou do letadla či rakety, jako pilot. Začal trochu pít, věnovat se intenzivněji ženám a jídlu. Vypráví se, že když na Krymu (říjen 1961) došel do pokoje Anji, do níž se zakoukal, zamknul za sebou dveře. Po chvíli se na tyto dveře začala dobývat jeho zákona manželka, a on, aby vyvázl bez ztráty kytičky, pokusil se vyskočit z okna. To se sice nenacházelo nijak vysoko, asi tři metry nad zemí, tedy pro kosmonauta hračka, jenže zeď byla porostlá břečťanem. A tahle potvora jedovatá zachytila jeho nohu a Jurij dopadl ošklivě na hlavu. Lékaři jej dali narychlo dohromady, kosmetičky zapudrovali zranění a novináři dostali nakázáno fotit Jurije jen z jedné strany. Protože, ale západní novináři příkazy komunistů ignorovali, tak máme zachyceného Jurije i z jeho odvrácené strany.

A abych Vás už dlouho nenudil, dovolím si ještě upřesnění k jeho úmrtí. Celý jeho život se od onoho letu radikálně změnil. Což na něj začínalo čím dál více doléhat – prostě jej nikdo nevycvičil na příval mediální pozornosti z celého světa. Začal si tedy dodělávat vysokou školu a k tomu zase začal létat – byť vždy pod dohledem instruktora. A tak se stalo, že dne 27. března 1968 vyrazil s instruktorem do oblak. Ten den ale meteorologové nevypustili sondu kvůli počasí a prostě opsali údaj o mracích z minulého dne – mraky se nachází ve výšce 900 m nad zemí. Mig vzlétl do oblak a měl provést cca tři otočky. Po druhé otočce již požádal Jurij o návrat zpět na letiště. Řídící centrum jim nahlásilo runway a oni začali klesat do pásma mraků. V tu chvíli v jiném obřím letadle řešili piloti, že zabloudili. A protože tehdy nebyly navigační přístroje zcela spolehlivé, stávalo se, že se prostě pilot zaletí podívat pod mraky na zem, aby se zorientoval. Ke srážce nedošlo, jenže, když se obří letadlo ocitne před menším, ztratí menší letadlo tah a začne prudce padat k zemi. Jurij s instruktorem zůstali zcela klidní, věděli, že jakmile se dostanou pod mraky, letoun srovnají a v klidu přistanou. Jenže ouha, mraky se nenacházeli ve výšce 900 m, jak jim sdělil ruský šlendrián, ale jen 600 m nad zemí. V tuto chvíli už Jurijovi s Gagarine začaly chybět ony tři stovky metrů neboli dvě vteřiny, aby letadlo vyrovnali. Navíc jim v cestě stáli břízy, které tam mimochodem stojí dodnes. A Sovětský Svaz tak přišel o svého nejdůležitějšího kosmonauta a svět o prvního člověka ve vesmíru.

A proč jsem Vám tento příběh převyprávěl? Jednak si letos připomínáme 65. výročí jeho legendárního letu, a také, abyste si některé skutečnosti ve svých dějepisných deníčcích poopravili.

Benefiční koncert Lions Club – The Tap Tap

Po dvou letech jsme se dočkali a Lions Club opět uspořádal benefiční koncert, na němž se, jako již tradičně, předávaly šeky ve prospěch neziskových organizací vč. té naší. Ale hezky popořádku.

Kalendář ukazuje pátek 13. a na město Tábor se pomalu snáší tma – máme totiž zimní čas, a proto se stmívá o hodinu dříve, než je tomu v době letního času. Chvilku po půl sedmé večer vstupujeme do foyer divadla, kde se setkáváme se známými i méně známými tvářemi. A tak rychle následuje odložení si kabátů do šaten, návštěva toalety, jedno deci bílého polosuchého, při němž se odehraje nejedna společenská i neformální konverzace, a už nás gong zve do sálu. Zde zaujímáme svá místa a skupina The TapTap už přichystaná na svých místech, zahajuje svou show. Během ní se prostřednictvím textů svižných písní divák dozví, jak se žije vozíčkářům, jak Johny Macháček balí ženy, co se stane, když ředitel autobusu nezná předpisy či jaká je touha někoho obejmout, když délka paží nestačí. Kdyby snad někoho napadlo, že songy působí depresivně, tak to rozhodně musím odmítnout – The Tap Tap jsou prostě veselá skupina lidiček, kteří, stejně jako my, to nemají v životě lehké. Na naše problémy vzpomněla písnička „Nevidím problém“. A kdyby náhodou někdo z Vás měl problém s koktáním, pak to lze prý vyřešit tak, že začnete rapovat. Uprostřed jejich vystoupení došlo též k předávání šeků, přičemž naše pobočka, v zastoupení Hanky, obdržela šek ve výši Kč 45.000, -, za což musíme ještě jednou velmi poděkovat organizaci Lions Club Tábor, která nám vždy byla a je i nadále nakloněná, a s jejíž pomocí se nám lépe daří naplňovat naše poslání – tj. být tu pro Vás všechny, kteří máte jakýkoliv problém se zrakem. Koncert pak svižným tempem pokračoval do svého finále, na jehož konci jsme si vyžádali přídavek a dokonce si skupina The Tap Tap naše ovace natočila na video, které se prý časem objeví na Facebooku.  Zde také musím zmínit výborný výkon moderátora, který i přes mírnou vadu řeči provázel koncertem naprosto excelentně a jednoduše řečeno diváky a posluchače prostě bavil. Také výkon dirigenta, který s neutuchající energií vléval do celého souboru neskutečnou energii, nelze vůbec opominout. A protože se jednalo o pátek a my nepatříme mezi pověrčivé, zašli jsme si ještě na sladkou tečku do kavárny Konstanz, kde jsme si převyprávěli své veselé dojmy z koncertu.

Konverzace v Aj

Březnové velmi teplé počasí vedlo nejednoho k zamyšlení, tak jak to letos dopadne s letní dovolenou? Pojedu na výlet po Čechách, anebo se vydám do zahraničí? Buď jak Buď, angličtina se hodí u nás i v zemích dalekých.

Pokročilí se vydali dále australskou pouští a sledují osud Patera a Mary, které doprovází domorodý chlapec od Aboriginců. A aby nešlo zdaleka jen o suchopárnou výuku jazyka, dozvídají se studentíci pár drobností ze života Steva Jobse či Jurije Gagarina. A navíc nás neminula jedna milá oslava jedné jubilantky. Začátečníci se též posunují ve svých znalostech – počítají a počítají, a při tom se třebas ptají „A co ty? Půjdeš si s námi hrát? Vždyť ty jsi náš přítel a mi Tě milujeme.“. A k tomu si občas zazpívají nebo jim Jiří pustí báseň od Laďky, kterou do audio verze převedli pracovníci Husitského muzea.

Beseda o zdraví

Jen dvě čísla zpátky vyšel v našem informátoru článek o operaci kýly, který vylíčil poměrně podrobně, byť s mírnou nadsázkou, jak to dnes v nemocničních zařízeních chodí. Ale abychom se danému problému podívali blíže na zoubek, pozvali jsme si odborníka na slovo vzatého – tedy naši Aničku, která se může pochlubit dlouholetou praxí v nemocnici co by zdravotní sestřička. A ta nás zasvětila do tajemství pobytu v nemocnici. Samozřejmě si nikdo nepřejeme tam trávit jakýkoliv čas, ale když by k tomu mělo dojít, bude dobré, leccos vědět. Tak si milý čtenáři znamenej. Pokud by Vás měl čekat zákrok pod narkózou, máte tři možnosti, jak Vás anesteziolog uspí. Jednu jen lehce vdechnete a už o světě nevíte. Druhá je lokální – tedy mozek se od operovaného místa odpojí, ale Vy zůstáváte při vědomí a tu třetí Vám píchnou do žil a nazýváme jí celkovou. V současné době se všechny tři typy mohou různě kombinovat.

Než se ale do takové nemocnice vydáte, vezměte si určitě hygienické potřeby, pantofle, pyžamo a župan, ručník a případně léky, které pravidelně berete. Samozřejmě, pokud tušíte, že většinu času proležíte při vědomí a televizi zrovna neholdujete, určitě si vezměte něco na čtení, sluchátka pro poslech a případně malý notebook pro surfování na internetu.

Jakmile projdete branami nemocničního zařízení, ocitnete se na příjmu a nakonec i na svém lůžku. Se stravou můžete počítat před operací jen dietní a od půlnoci už ani to pití nebude k mání. Jediné, co Vám dají, jsou nějaké ty drogy na uklidnění – Anička určitě doporučuje, vezměte si je, ať máte lehčí spánek a před operací Vám zbytečně neskáče tlak ani myšlenky. Těsně před odjezdem na sál Vám obinadlem stáhnou nohy kvůli trombóze a obdržíte parádní oblek zvaný andělíček.

Po operaci se můžete ocitnout na tzv. dospávacím pokoji, kde Vás chvíli pozorují a pak zpět na pokoj přemístí. Anebo na JIPce, kde si můžete pobýt i několik dní – v závislosti na složitosti operace. No a co když Vás po operaci nenechají spát? I tato situace může nastat, zejména u těch, kteří trpí nižším tlakem, tak se holt připravte na to, že Vás budou všemožně nějaký čas budit, dokud se Vám tlak nestabilizuje. A pít či jíst po operaci? Tak na to ještě několik hodin zapomeňte – kdyby se totiž operace nepovedla a museli jste na sál znova, je zapotřebí, abyste měli prázdný žaludek.

Jinak operovat Vás mohou laparoskopicky – jen dvě tři dírky do těla a operace jde, jako po másle. Nevýhodou tohoto zákroku jsou plyny, které pak z Vás vychází horem i dolem. Při složitějších operacích už se nejedná o dírky do těla, ale rovnou o rány, které se ale časem zacelí. Aby pak Vaše tělo hezky vypadalo, je třeba po sundání obvazů a vyndání stehů, začít každý den operační rány masírovat a potírat k tomu vhodnými přípravky. Samozřejmě může být operované místo sešito samo rozpustitelnými stehy, takže se nic vyndávat nemusí, a dokonce Vás dnes mohou slepit speciálním lepidlem – nebojte nejedná se o žádný kanagon či hercules.

V závěru se diskuse stočila na zábavnější či méně závažnější témata. Tak například, kdybyste si milé dámy chtěly nechat zpevnit svá poprsí, tak to prý lze pouze za podmínky, že už Vám jdou přes jakýsi žlábek. Já, zrozen, jakožto člověk mužského pohlaví, necítím se v dané odbornosti zcela kompetentním, a proto, zde již své vyprávění raději ukončím a pomalu se s Vámi rozloučím, abych nedostal se do řečí, že snad z našeho seriózního plátku jakýsi slepecký časopis Playboy (čti plejboj) vyrábím.

Ty to a i jiné informace na nás Anička chrlila a s různými obtížemi nám radila. A tak není divu, že jsme po dvou hodinách měli hlavičky, jako pátrací balónky. Ale přesto již konečně všichni tušíme, na co se máme připravit a kdyby došlo na nejhorší, budeme do nemocničních zařízení vstupovat s menšími obavami.

Letem světem - Maďarsko

Na světě existuje tolik zajímavých míst, tak proč se tam alespoň na chviličku, prostřednictvím besedy, neocitnout. Než Jiří pustil se do díla, zazněla další báseň od Laďky, a poté už se z rádia folklórní hudba linula. V rámci ukázky maďarského folkloru si Jiří připravil malý kvízeček, neboť se prostě nezapře, že Češi a Maďaři kdysi pobývali v jedné říši, a proto i píseň „A já tvoje nebudu, ani jednu hodinu…“ mají Maďaři také ve svém folklorním repertoáru. Jen co dozněly poslední tóny těchto ukázek, pustili jsme se nejdříve do trocha demografie a geografie Maďarska, abychom si některé údaje porovnaly s údaji týkající se naší země. A možná tomu nebudete věřit, ale dokonce i na maďarská slovíčka došlo. A kde se vlastně vzali Maďaři se svým ugrofinským jazykem? Tak o tom jsme se dozvěděli v rámci kratičkého historického exkurzu do minulosti této říše.

A pro větší představu vzala Kristýnka připravenou mapu, kde si každý prstem mohl prohlédnout hranice této země, dvě nejvýznamnější řeky a místa, jako Budapešť, Debrecen, Bijk, Šarvár, Hevíz či Zalakaroš.

K tomu navíc, aby povídání dobře ubíhalo, podávala se pravá maďarská klobása a jak jinak, k zapití se rozlévalo Tokajské víno odrůda furmint. Gurmánský zážitek byl doplněn o informaci, co dalšího se dá v Maďarsku ochutnat, a tak v našich představách došlo na Dobošův dort, samozřejmě guláš anebo všudypřítomná paprika.

To už jsme se ale procházeli po kolonádách maďarských lázeňských městeček, ozdravovali své klouby v léčivých pramenech a představovali si pamětihodnosti vybraných míst.

Samozřejmě došlo, jako již tradičně, i na známé maďarské umělce a nechyběly ani hudební ukázky od romantismu z časů minulých, až po rockovou hudbu současnosti. Zejména kapela Omega, jejích hitovku zpracoval i Aleš Brichta, a ta se stala každému povědomá již po prvních tónech.

A tak nám hodinka a půl hezky uplynula a na tuto zajímavou zemi nejednoho účastníka navnadila. A kam se vydáme příště? Možná putovat budeme po krajích českých anebo cizokrajných, ale na to si milý čtenáři ještě chviličku počkej.

Nácvik bodového písma

Nový týden, byť poslední v měsíci březnu, začal a my jsme se opět sešli nad nácvikem bodového písma. Vždyť termín soutěže se již nezadržitelně blíží, a proto je třeba pilně trénovat. Po zahájení, co nás Emilka přivítala, dali jsme se společně do díla. Alenka již nejedno písmenko se naučila, a proto nejedno vtipné slovo poskládala. No a my pokročilejší pustili jsme se do četby. Nejdříve jen, jako rozcvičku, a následně došlo i na stopky, které neúprosně měřily náš čas.

A protože k další soutěžní disciplíně patří psaní na pichtově psacím stroji, vzala Emilka opět stopky a my jsme, podle jejího diktátu, do klapek bušili, jen co se do nich vešlo.  Zde se totiž soutěž nerozděluje na jednotlivé kategorie, a tak jen mohu konstatovat, že tři nejlepší výsledky vypadaly následovně: pro bronzovou medaili se doklapala písařka pěkným výkonem 120 úhozů, pro stříbro písařka, která stihla 160 úhozů a zlatou získala zkušená písařka výkonem 185 úhozů.

V průběhu nácviku došlo i na kontrolu domácích úkolů. Je třeba pochválit Ivetu, která sepsala moc pěkné příběhy začínající různými písmeny. A i když učitelé většinou domácí úkoly nevypracovávají, přidala se k nám tentokráte i Emilka se svým příběhem zvoucím k bohaté snídani. Zato Jiří, ten starý lajdák, sepisoval domácí úkol přímo při hodině. A kvalita podle toho vypadala – matně si jen vybavuji úryvek: „Pasáček papoušků přišel pro plný pytel prezervativů pod pohovkou…“.

Hodinka a půl rychle uběhla a my už měli prstíky rozžhavené do běla, což značilo čas na dobrou kávu a dobrou ořechovku. Ale to už se jedná o příběh zcela jiný, byť také bodový, a proto utínám své vyprávění a těším se na Vás při dubnovém zápolení.

Zdravotní procházka

Opět jsme vyrazili na společnou procházku – tentokrát do nové čtvrti Dvorce na Pražském předměstí. Slunce svítilo, nohy šlapaly a nálada byla skvělá! Účastníci si dali do těla, protáhli svaly a při tom nasáli spoustu zajímavých informací o rozrůstající se části Tábora, kde v budoucnu vznikne až 500 bytů a nový Dům se zvláštním režimem.

Trasa byla vybraná tak, aby vyhovovala všem – bezpečné a přístupné cesty zajišťovaly, že se nikdo nemusel bát neznámého terénu. Během procházky jsme se nejen hýbali, ale i povídali, smáli se a sdíleli své postřehy. Díky tomu se aktivita proměnila nejen ve zdravý pohyb, ale i v příjemný společenský zážitek.

Účastníci odcházeli spokojení, s dobrou náladou a s pocitem, že pohyb a poznávání jdou ruku v ruce. Už se těšíme na další procházku, která nám opět protáhne tělo i mysl!

Trénujeme s Blind Shell

Telefon Blind Shell 2 získal spousty nových aktualizací, které nám mohou usnadnit život, a proto jsme se na ně společně podívali. Nejdříve jsme si zkoušeli hrát s pípáky, ale bohužel se ukázalo, že všem pípákům došla šťáva, a že dokud jim nedokoupíme nové baterie, tak ani nepípnou. Tento počáteční nezdar nás však nemohl odradit od procvičování dalších aplikací. Zkusili jsme si tedy hrát s Be My Eye. A zde už jsme zaznamenali nemalé úspěchy – vyfotili jsme se navzájem a aplikace Be My Eye nám sdělila, co má kdo na sobě a o koho se jedná. Nebojte jména zatím aplikace neuváděla. Pak jsme zkusili pořídit fotografii a tu nasdílet s různými aplikacemi – ona se totiž dá popsat i poslat přes mnoho aplikací. K závěru došlo na překladač. ‚A zkoušeli jsme překládat z češtiny do angličtiny, či němčiny, což nám šlo výborně. Ale protože nejsme žádná ořezávátka, vyzkoušeli jsme překladač obráceně – jednotliví trénující nadiktovali anglické věty do telefonu a ten jejich angličtinu, nejenže shledal správnou, ale dokonce jí i rozuměl, a proto také správně do češtiny přeložil.

Na závěr, kdy podávala se pravá ořechovka od Alenky, jsme zabrousili do složky „Hry“, kde před časem přibyla aplikace „Kvíz“. Tato aplikace je naprogramována ve stylu hry „Chcete být milionářem“ a dokonce je ozvučená stejnými melodiemi. Jen ten hlas Vladimíra Čecha tu chyběl. A kam, až jsme společnými silami došli? Získali jsme nádherných 32.000 mincí. Abychom získali více, na to jsme potřebovali znát odpověď, proč je obloha modrá. A Vy, co odpověď znáte, prosím abyste nám zaslali Vaše správné tipy na adresu Kpt. Jaroše 3106 a my správné odpovědi vylosujeme a za odměnu Vás na další trénink s Blind Shell pozveme.

Velikonoční výroba

Na velikonoční dopoledne jsme se pustili do tvoření jara! Petrklíče jsme aranžovali do proutěných košíků a doplnili je vajíčky, zajíčky a kuřátky. Větvičky modřínu přinesla Zdena, břízy, břečťanu a mechu se ujala Pavla a dekorace – vajíčka, zajíčky a trávu – připravily pracovnice. Košíčky si každý upletl na pedigu s Milanem a mohli jsme obdivovat i malou pomlázku, kterou Milan zakomponoval do aranžmá.

Během tvoření jsme se vzájemně podporovali, sdíleli zkušenosti a povídali si, takže vznikla nejen krásná velikonoční výzdoba, ale i skvělá nálada. Nakonec si každý odnesl svůj kousek jara a spokojeně odcházel s radostí a dobrou náladou!

Připravujeme na jaro a léto 2026

Harmonie – Velikonoční pondělí

Jako již tradičně, i v letošním roce si pro Vás pěvecký smíšený sbor Harmonie Planá n. Lužnicí připravuje Velikonoční koncert. Koncert se bude konat opět v kostele sv. Václava v Plané n. Lužnicí. Termín je stanoven na 6. dubna 2026 v 17:00 hod. Tak neváhejte a pojďte s námi oslavit svátky jara!

Kavárna potmě

Protože nám kdysi na okna naší klubovny nainstalovali žaluzie, skrze které nepronikne, ani jeden světelný paprsek, můžeme si i my vlastními silami vyrobit kavárnu potmě. A co se bude nabízet? Několik druhů kávy, čokolády a k tomu malý dezertíček. A Vaším úkolem bude vše si v klidu vychutnat, a přitom v čistotě, až do konce akce zůstat. Jako doping jsou povoleny bryndáčky. Nebojte se toho, vždyť společně zas zažijeme legraci a dost možná se o kávě něco dozvíte!

Den zdraví v táborské nemocnici – nové

Prevence není nikdy dost, proto společně vyrazíme na tuto akci plnou užitečných informací a aktivit. Přijďte si poslechnout doporučení pro zdravý životní styl a ochutnat zdravé dobroty. Den zdraví se uskuteční, 8. 4. 2026 od 9:00 do 12:00 v Nemocnici Tábor – vstupní hale. Čeká Vás měření krevního tlaku, hladiny cukru v krvi, okysličení krve a analýza složení těla. Vyšetříme barvocit, diagnostikujeme stav nožní klenby a představíme základy duševní hygieny. Můžete si sami vyzkoušet fototerapii a získat informace o biochemických balíčcích a benefitech VZP.

Benefiční koncert – Husitské muzeum

A protože penízky jsou potřeba neustále, rozhodlo se nám Husitské muzeum vyjít vstříc a uspořádat pro nás benefiční akci, jejíž výtěžek poputuje na chod naší pobočky. Akce by se měla konat ve čtvrtek 9. dubna v 17:00..

Ochotníci Ne-chtěnci – divadelní představení - nové

Mnozí z Vás si možná vzpomenou na jejich vystoupení při TyfloArtu či následně ve hře „Papouščí nemoc“. A protože jsme s nimi navázali vřelé vztahy, tak nejenže je budete moci např. 9. dubna v 19:00 hod. vidět a slyšet na živo, ale navíc část výtěžku poputuje na činnost naší pobočky. Možná se teď někdo z Vás zamyslí a zjistí, že v ten den probíhají, těsně po sobě, dvě akce v náš prospěch. A ano máš milý čtenáři pravdu. Takže, jak to vidíš, staneš se akční ženou, či mužem a obě akce v jediný den zvládneš? Pokud ano, dej vědět pracovníkům naší pobočky, abychom Ti zarezervovali místa na sezení.

Festival sborového zpěvu ve Spektru

Každé dva roky pořádá pěvecký sbor Nokturno pod vedením sbormistryně Jarmily Hlubinkové festival sborového zpěvu. Letos si budete moci vychutnat celkem 4 sbory – Nokturno, Hostivický ženský sbor, pěvecký mužský sbor z Prahy a táborský Hlahol. Festival je dvoudenní a koná se 10. – 11. dubna 2026. V pátek 10. dubna začíná v 19:00 hod. v kinosále Spektrum v Sezimově Ústí II. a v sobotu 11. dubna v 10:00 v táborském kostele církve Československé husitské bratrské – naproti střední zemědělské škole. Využijte této příležitosti shlédnout několik pěveckých sborů z různých koutů republiky.

Putovaly písničky - nové

Nejen v zemi krále Miroslava, ale také u nás se s radostí zpěvu věnujeme, a proto se na jarní zpívánky s Ivankou a Miluškou těšíme.

Ochotnické divadlo – Slepýši Tábor - nové

Po loňském úspěchu našeho mini divadelního souboru „Slepýši Tábor“, nastal čas začít novou divadelní hru zkoušet zas. Jiří totiž opět do katakomb naší pobočky zabloudil a zde na starodávné svitky narazil. A co v nich psáno jest? Přijď po písničkách a poslechni si tu zvěst!

Trénink na PC i Blind Shell - nové

Žijeme v době technické, a proto jeví se býti naprosto praktické, vzít do ruky telefon či počítač a spustit společně nejeden program či aplikaci, co usnadní nám naši práci.

Přednáška pro seniory - PhDr. Martin Nekola, Ph.D. - nové

Přednáška připomene zásadní úlohu českých krajanů v Americe při vzniku samostatné republiky v roce 1918, jejich aktivity za nacistické okupace během druhé světové války, stejně jako vztah krajanské veřejnosti k oběma československým prezidentům. Přednáška se uskuteční v knihovně Tábor.

PhDr. Martin Nekola, Ph.D. (*1982) - politolog a historik, věnuje se především dějinám nedemokratických režimů a exilu po únoru 1948. Je autorem třiceti monografií a stovek odborných a populárně naučných článků; zároveň vede projekt The Czechoslovak Talks a snaží se popularizovat téma krajanů ve světě; pravidelně přednáší na amerických univerzitách.

Zvuková střelba - nové

Počítač máme zakoupený, zbraně také, a proto můžeme po husitsku zvolat „Hrr na ně!“. A jako první termín, kdy se do střelby dáme, byl stanoven na středu 15. dubna po desáté hodině ranní.

Sportujeme s pobočkou - nové

Již od samého začátku roku zahájili jsme cvičební aktivity s Kristýnkou, chodit do bazénu anebo jsme si vyšlápli na ozdravnou procházku. K tomu nám ještě přibude bowling a nějaký ten výlet do okolí.

Pleteme z Pedigu - nové

Ani toto jaro nevynecháváme naší tradiční aktivitu – pletení z pedigu pod vedením Milana a Jardy.

Oblastní shromáždění - nové

Ve čtvrtek 23. dubna ve 14:00 hod. se u nás zase všichni společně sejdeme, abychom se podělili o informace týkající se naší pobočky. Tak přijďte a podělte se s námi o své zážitky a návrhy na zlepšení.

Čechy krásné, Čechy mé - nové

Minule jsme putovali po Uherské říši a pojídali maďarské klobásy a zapíjeli to Tokajským vínem. Tentokráte se vydáme na putování po naší zemi a nebojte, i zde dojde na ochutnávku krajových dobrůtek. Tak Přijďte a svou zemi všemi smysly poznejte!

Oslava čarodějnic - nové

V úterý 28. dubna se rozdělíme na dvě skupinky. První sportovně založenější se sejde v 8:45 na autobusovém nádraží u rotundy a společně nás pak vezme třicítka do stanice camping Knížecí rybník. Odtud se hezky pěšky vydáme na Kozí hrádek – cca 45 minut chůze. Zde si u místního občerstvení odpočineme, dáme malé pivečko či vínečko, a půjdeme dále směr Sezimovo Ústí II., kde se naší další zastávkou stane zahrada Zdeňky, Jarmilky a Jitušky. Předpokládaný čas zapálení ohně je 11:30. Tato informace je důležitá pro ty méně sportovněji naladěné, aby prostě sedli na autobus, který Vás vezme na Sezimák II. a zde v rámci tréninku orientace se pokusili najít místo zmíněné o pár řádek výše. Samozřejmě, pokud byste si s tímto úkolem nedokázali poradit, vždy se můžete obrátit na pracovníky naší pobočky.

Koncert pro Světlušku

A jelikož kultury není nikdy dost, na konci dubna – konkrétně 29. dubna v 18:00 se společně vydáme do našeho divadla Oskara Nedbala a zde si vyslechneme jistě bravurní koncert, jehož výtěžek poputuje na naši spřízněnou organizaci – pro nadaci Světluška, jejíž služby už mnozí z nás v minulosti využili.

Soutěž v psaní a čtení bodového písma - nové

Na den Pražského povstání – tady 5.5. připadla soutěž v užití bodového písma. Sejdeme se chvilku po 9. hodině a přesně v 10:00 hod. to všechno vypukne. S pravidly jsme Vás již seznámili, a proto jen zopakuji, že soutěžit můžete ve čtení či psaní. Přičemž psát můžete těmito způsoby: na pražské tabulce, na pichtově psacím stroji, na počítačové klávesnici QUERTY (tu co má každý doma). Vítězové ve všech disciplínách a kategoriích (A, B a B+) postupují do národního kola, které se bude konat dne 12. září v Praze na Náměstí Míru.

Setkání s TyfloServisem - nové

Kolegyně z Českých Budějovic za námi budou pravidelně dojíždět celé jaro, a my se s nimi naučíme lecčemu novému.

Fyzioterapie – Jitka Máchová - nové

Naše těla stárnou a trpí různými neduhy – páteř bolí, klouby praskají a se svalovou hmotou už to také není žádná sláva. Sport a duševní rozcvičky, kterých se s námi účastníte, Vám určitě napomáhají se v lecčem vylepšit. Jenže existují oblasti našeho zdraví, na které jsme i my, pracovníci pobočky, krátcí. A proto za námi zavítá zkušená lektorka a s výše uvedenými neduhy nám poradí. Samozřejmě samotná rada nám stačit nebude, pak totiž budeme muset těmito radami se též v soukromí řídit. Vy, co jste na skutečné fyzioterapii (nemám namysli tu na pojišťovnu, co trvá 15 minut i s obutím), ještě nikdy nebyli, přijďte a věřte, že nový svět zas uzříte.

Den zdraví v Plané n. L. - nové

Přijďte si vyzkoušet, jaké je to žít se zdravotním omezením, a získat spoustu praktických tipů pro zdraví! Vyzkoušíte gerontooblek, pocítíte omezení pohybu seniorů, seznámíte se s pomůckami pro nevidomé, slabozraké i nedoslýchavé – vozíky, sedáky, navlékače, signální zařízení, naslouchadla a ukázku znakového jazyka. Součástí programu bude také zdravotní kontrola s Jihočeskou univerzitou – dermatoskopie, samovyšetření prsu a varlat, měření tlaku a hladiny cukru, vyšetření zraku. Program je zábavný, poučný a nabízí pohled na svět lidí s různými omezeními.

Šumava – Nové Hutě

V termínu 30.5. – 1.6. se společně vydáme na třídenní výlet na Šumavu. V rámci výletu se projdeme v blízkosti chalupy Kateřiny Neumanové, navštívíme nejednu místní vyhlášenou cukrárnu, zavítáme na Borovy Lada a možná potkáme i krále Šumavy. Většinu tras budeme putovat po cyklostezkách, které vedou lesní i luční krajinou. A trochu detailů k samotnému výletu:

30.5. sobota – vyjedeme z Tábora autobusem v 6:00 a do Nových Hutí dorazíme kolem 9:00. Zde se ubytujeme v hotelu Kodrea a vydáme se na malou procházku po okolí. Po obědě nás bude čekat rozhledna, chata K. Neumanové a cukrárna Ella – cca 4 km tam a 4 km zpět.

31.5. neděle – vyrazíme pěšky na celodenní výlet do Borových Lad (cca 6 km tam a 6 km zpět). Zde si kromě obídku a prohlídky rašelinného jezírka zajdeme do největší Soví voliéry v ČR. A kdo by v sobě ještě našel síly, může se v Borových Ladách vydat na 4kilometrový okruh po naučné stezce, kterou značí černý datel. A ostatní si mohou dát něco sladkého před zpáteční cestou do Nových Hutí v místní vyhlášené cukrárně.

1.6. pondělí – v dopoledních hodinách si dáme opět krátkou procházku po okolí, pak obídek a ve 13:00 hodin se vydáme zpět k Táboru. Zde se již nevyhneme dvěma přestupům (ve Vimperku a ve Strakonicích). A když všechno půjde, jako po másle, dorazíme do Tábora v cca 16:47.

Ubytovaní budeme v hotelu Kodrea Nové hutě.

Pokoje: dvoulůžkové – čtyřlůžkové SWC, mýdlo, ručník, otevřené skříňky pro uložení věcí a ramínka – hotel je bez výtahu. Strava: snídaně formou bufetu, večeře servírované jídlo + moučník, případný oběd – hlavní jídlo a polévka.

Cena celkem: Kč  2.300,- /dospělá osoba/2x ubytování/2x polopenze/služby zaměstnanců pobočky. Kč  1.800,- /dítě do 10 let/2x ubytování/2x polopenze/služby zaměstnanců pobočky. Možný příplatek: Kč 190,-/1x oběd dospělá osoba a Kč 170,-/1x oběd dítě do 10 let (obojí pouze v hotelu Kodrea – v jiných restauracích jsou ceny závislé na místní nabídce).

Platba celkové ceny pro přihlášené - do 31.března 2026.

Tandemová cykloturistika - nové

Na jaře si dáme seřídit naše tandemové kolo a od půlky července započneme se zkušeným instruktorem Pavlem Menhartem brázdit na kole táborské cyklotrasy. Nebojte se ničeho, nejdříve si to vyzkoušíte, zda máte pro takový druh pohybu vlohy a pak teprve hurá do přírody!

ZAJÍMAVÉ ČLÁNKY

Euroklíč – klíč k samostatnějšímu životu

Euroklíč je speciální klíč, který umožňuje otevřít Eurozámky na vybraných místech, například bezbariérové toalety, výtahy nebo plošiny. Díky němu mohou lidé se zdravotním omezením žít samostatněji a bezpečněji i v neznámém prostředí. Projekt funguje více než 35 let po celé Evropě a v České republice ho organizuje Národní rada osob se zdravotním postižením ČR s podporou ministerstev a krajů.

Euroklíč mohou získat držitelé průkazů TP, ZTP, ZTP/P, WC karty nebo lidé s vybranými nemocemi, jako je roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc, Crohnova choroba či cystická fibróza. Euroklíč si mohou také půjčit rodiče či opatrovníci dětí do tří let.

Získání Euroklíče je jednoduché: stačí kontaktovat distribuční místo, přinést průkaz nebo lékařskou zprávu a vyplnit evidenční kartu. Držení Euroklíče je zdarma pro oprávněné osoby.

Euroklíč lze použít na více než 2 300 místech po celé ČR – na úřadech, školách, nádražích, v nemocnicích, hotelech, obchodních centrech, sportovních a kulturních zařízeních. Pomocí mobilní aplikace Euroklíčenka snadno najdete nejbližší Eurozámky.

Eurozámky zajišťují čisté a bezpečné prostředí výhradně pro oprávněné osoby a chrání zařízení před zneužíváním či poškozením.

Vidíš mě?“ – kniha, která mění způsob vnímání světa lidí se zrakovým znevýhodněním

Nová interaktivní publikace Vidíš mě? od Marky Míkové a ortoptistky Ester Čapkovičové je příběhem, hrou a zároveň něčím, co dokáže čtenáře přimět skutečně vidět a vnímat. Nejde totiž jen o pasivní čtení, ale o zapojení vlastních smyslů, jimiž kniha mistrně provází každou stránkou.

Postavy z příběhů spisovatelky Marky Míkové se potýkají s vadami zraku. Text je doplněn odbornými vstupy ortoptistky Ester Čapkovičové, která v knize vysvětluje, jak lidský zrak funguje, s jakými výzvami se setkávají lidé se zrakovými omezeními a proč je důležité učit děti (i nás dospělé) nejen koukat, ale skutečně vidět. Vidíš mě? se tak stává více než jen příběhem či pohádkou. Je odborným průvodcem, který propojuje citlivé vyprávění s reálnými poznatky o zraku a jeho vlivu na každodenní život. Na rozdíl od klasických knih pro děti je Vidíš mě? koncipována jako interaktivní průvodce světem zraku: součástí jsou tři páry simulačních brýlí, díky nimž si může každý čtenář sám vyzkoušet, jak může vypadat život se zrakovým omezením. Tyto pomůcky proměňují knihu v osobní zkušenost – čtenář nevnímá jen teoretické informace, ale prožívá je na vlastní kůži.

Ilustrace Daniely Herodesové dodávají publikaci hravost, zatímco citlivé texty přibližují příběhy skutečných lidí a jejich vztah ke světu vidění. Celý koncept Vidíš mě? tak vybočuje z řady běžných publikací pro děti – stává se mostem mezi učením, zážitkem a reflexí. Připomíná, že opravdové vidění neznamená jen fyzický pohled, ale i pozornost, laskavost a empatii, které věnujeme druhým.

O vznik knihy se zasloužila Asociace Albina ve spolupráci s nakladatelstvím POP-PAP. Hned v úvodu knihy autorka Marka Míková připomíná, že skutečně vidět druhého člověka znamená zastavit se a věnovat mu pozornost. Jak sama píše: „Není moc lidí, kteří opravdu vidí druhého, kteří se dívají do očí.“ Právě tato myšlenka prostupuje celou knihou — nejde jen o téma zraku, ale o způsob, jak vnímáme lidi kolem sebe. Publikace nabízí sérii samostatných příběhů dětských hrdinů, z nichž každý přibližuje jiný způsob vnímání světa. Čtenář se setkává například s živelným Žužu, výtvarně nadanou Bětkou nebo hudebně založeným Hubertem — postavami, jejichž zkušenosti se zrakovým omezením jsou podány s lehkostí a nadhledem. Kniha díky tomu působí nejen jako poutavé čtení, ale i jako citlivé přiblížení tématu, které podporuje porozumění a přirozené přijetí různých podob lidského vnímání. Knihu Vidíš mě? lze zakoupit od 600 Kč přímo přes nakladatelství POP-PAP nebo ve známých knihkupectvích (Luxor, Megaknihy). Kniha má rozsah 96 stran. Asociace Albina je organizace sdružující lidi s albinismem a jejich rodiny. Zaměřuje se na osvětu, sdílení informací, podporu vzájemné pomoci a propojování rodin s odborníky z oblasti školství, zdravotní a sociální péče. Nadace Leontinka působí v Česku od roku 2005 a dlouhodobě podporuje děti a mladé lidi se zrakovým postižením. Zaměřuje se zejména na rozvoj jejich samostatnosti, vzdělávání, volnočasové aktivity a integraci do běžného života. Nakladatelství POP-PAP je české nakladatelství, které se zaměřuje na knihy pro děti i dospělé. Ve své tvorbě propojuje vyprávění s hravými prvky a věnuje se tématům, která podporují porozumění a otevřený pohled na svět.

https://www.helpnet.cz/vidis-me-kniha-ktera-meni-zpusob-vnimani-sveta-lidi-se-zrakovym-znevyhodnenim/?utm_source=ecomail&utm_campaign=2026_03_08_novinky_helpnetu_9_3_2026&utm_medium=email&utm_term=411&ecmid=411

Sedmnáctiletá Simona Bubeníčková: nevidomá sportovní naděje, která září v běžeckém lyžování i biatlonu

Teprve sedmnáctiletá Simona Bubeníčková patří mezi největší talenty českého parasportu. Mladá závodnice z Machova sbírá úspěchy v běžeckém lyžování a nově také v parabiatlonu. Přestože přišla o zrak, svůj handicap nevnímá jako překážku. Naopak. Díky odhodlání a tvrdé práci patří mezi velké české naděje pro paralympijské hry.

Když s ní člověk mluví, jen těžko by hádal, že jde o sedmnáctiletou nevidomou studentku. Simona Bubeníčková působí velmi vyspěle, má jasné cíle a o sportu i studiu přemýšlí s velkou pokorou. „Byla vždycky hrozně šikovná. To, co některé děti pochopily až napodruhé, ona pochopila hned,“ popisuje její trasér David Šrůtek, u kterého začínala s lyžováním ještě v době, kdy částečně viděla.

Simona se narodila jako zdravé dítě. Ve třech letech jí však lékaři diagnostikovali atrofii očního nervu. Zrak se postupně zhoršoval a přibližně před třemi lety o něj přišla úplně. Sama ale říká, že to nevnímá jako handicap. „To, že nevidím, beru jako přirozenou součást sebe. Svět vnímám víc skrz sluch,“ vysvětluje mladá sportovkyně.

Sportovala už od dětství. Nejprve plavala, ale kolem desátého roku ji okouzlilo běžecké lyžování. Právě v této disciplíně dnes patří mezi nejlepší světové závodnice v kategorii zrakově postižených. Na kontě má například titul mistryně světa a další cenné medaile.

Vedle lyžování se nedávno pustila i do další výzvy – parabiatlonu. Pušku vzala do ruky poprvé teprve v dubnu minulého roku. Přesto dokázala během několika měsíců dosáhnout výborných výsledků. V prvních pěti závodech, které absolvovala ještě před paralympijskými hrami, získala pět medailí.

„Hodně jsme trénovali techniku střelby a sklon pušky. Je neuvěřitelné, jak konzistentně Simona po pár měsících střílí,“ říká její biatlonový trenér Alexander Paťava.

Pro zcela nevidomou závodnici je klíčová spolupráce s trasérem. Tím je už několik let právě David Šrůtek. Na trati jede před ní a pomocí mikrofonu jí popisuje každou zatáčku, sjezd nebo změnu terénu. „Jedeme za hlasem. David musí pořád mluvit, abych věděla, kde jsem a kam jet,“ vysvětluje Bubeníčková. Specifická je i střelba v parabiatlonu. Nevidomí sportovci používají laserovou pušku a míří podle zvuku. „Mám sluchátka a čím blíž je zaměřovač středu terče, tím vyšší tón slyším,“ popisuje mladá závodnice. Přestože by ji někteří mohli přirovnávat k Ester Ledecké, která také kombinuje dva sporty, Simona zůstává velmi skromná. „Rozhodně se s ní nemůžu srovnávat. Já se vůbec necítím jako nějaká hvězda,“ říká. Vedle sportovní kariéry zvládá i studium na gymnáziu v Broumově. Přiznává, že před velkými závody bývá náročné skloubit školu s tréninky, ale studium je pro ni důležité. Baví ji hlavně technické obory, například chemie, biologie nebo matematika. Po maturitě by se jim ráda věnovala i dál, ideálně vedle sportu.

Jedno je ale jisté už dnes – Simona Bubeníčková je důkazem toho, že i přes životní překážky lze dosáhnout mimořádných věcí. Svými výkony inspiruje nejen fanoušky parasportu, ale i širokou veřejnost.

TERMÍNY PLÁNOVANÝCH AKCÍ

 DUBEN, KVĚTEN

Datum			Akce	Čas
st.	1.	dubna	Velikonoční posezení	10:00	hod.
čt.	2.	dubna	Generace v pohybu	9:00	hod.
út.	7.	dubna	Kavárna po tmě	10:00	hod.
st.	8.	dubna	Prevence v nemocnici Tábor	9:30	hod.
st.	8.	dubna	Putovaly písničky	13:00	hod.
čt.	9.	dubna	Kondiční cvičení venku	9:30	hod.
čt.	9.	dubna	Benefiční koncert – Gotický sál Husitského muzea	17:00	hod.
čt.	9.	dubna	Divadelní vystoupení Nechtěnci	19:00	hod.
pá.	10.	dubna	Konverzace v AJ pokročilí	8:30	hod.
pá.	10.	dubna	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
pá.	10.	dubna	Plavecký výcvik	12:30	hod.
po.	13.	dubna	Procvičení bodového písma	10:00	hod.
st.	15.	dubna	Zvuková střelba	10:00	hod.
čt.	16.	dubna	Přednáška Knihovna Tábor	9:00	hod.
čt.	16.	dubna	Zdravotní procházka	10:15	hod.
pá.	17.	dubna	Konverzace v AJ pokročilí	8:30	hod.
pá.	17.	dubna	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
pá.	17.	dubna	Plavecký výcvik	12:30	hod.
po.	20.	dubna	Trénink paměti	10:00	hod.
út.	21.	dubna	Zdravotní procházka	9:30	hod.
st.	22.	dubna	Pedig	13:00	hod.
čt.	23.	dubna	Oblastní shromáždění	14:00	hod.
pá.	24.	dubna	Konverzace v AJ pokročilí	8:30	hod.
pá.	24.	dubna	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
pá.	24.	dubna	Plavecký výcvik	12:30	hod.
po.	27.	dubna	Poznáváme ČR	13:00	hod.
út.	28.	dubna	Čarodějnická procházka s posezením	9:00	hod.
st.	29.	dubna	Koncert pro Světlušku	18:00	hod.
po.	4.	května	Zvuková střelba	10:00	hod.
út.	5.	května	Soutěž v bodovém písmu	9:30	hod.
st.	6.	května	Tyfloservis	9:00	hod.
čt.	7.	května	Kondiční cvičení	9:30	hod.
čt.	7.	května	Tyfložurnál	11:00	hod.
po.	11.	května	Procvičení psaní na PC	10:00	hod.
út.	12.	května	Fyzioterapie	13:30	hod.
st.	13.	května	Putovaly písničky	13:00	hod.
st.	13.	května	Nácvik divadla TyfloArt	14:30	hod.
pá.	15.	května	Konverzace v AJ pokročilí	8:30	hod.
pá.	15.	května	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
pá.	15.	května	Plavecký výcvik	12:30	hod.
út.	19.	května	Den zdraví v Plané	9:00	hod.
st.	20.	května	Pedig	13:00	hod.
čt.	21.	května	Výlet – turistická procházka	9:00	hod.
pá.	22.	května	Konverzace v AJ pokročilí	8:30	hod.
pá.	22.	května	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
pá.	22.	května	Plavecký výcvik	12:30	hod.
pá.	29.	května	Konverzace v AJ pokročilí	8:30	hod.
pá.	29.	května	Konverzace v Aj začátečníci	10:30	hod.
pá.	29.	května	Plavecký výcvik	12:30	hod.
so.	30.	května	ŠUMAVA		hod.
ne.	31.	května	ŠUMAVA		hod.
po.	1.	června	ŠUMAVA		hod.

Stále Vás moc prosíme o přihlašování a odhlašování se z akcí a dodržování časového harmonogramu jednotlivých pořádaných událostí. Děkujeme.