Informátor 12/2025

Vážení čtenáři,

  Blíží se konec roku a s ním i čas, kdy se ohlížíme, bilancujeme a zároveň si připomínáme, jak důležité je život plně prožívat a vychutnat si každou jeho minutu. Vánoce jsou obdobím světýlek, vůní cukroví a smíchu – a proto je skvělá příležitost poděkovat všem, kteří se během uplynulého roku podíleli na chodu naší odbočky a dělali naše společné chvíle nezapomenutelnými.

Ráda bych vyjádřila poděkování všem členům, spolupracovníkům a dobrovolníkům, kteří s nadšením a ochotou připravovali akce, plánovali aktivity pro členy, organizovali rekondiční pobyt, sbírku Bílá pastelka, sháněli sponzorské dary a všemožně se podíleli na všem. Vaše práce má smysl a je vidět – a je opravdu úžasné si uvědomit, kolik skvělých a veselých věcí se nám společně podařilo. Během celého roku jsme spolu zpívali s Miluškou a Ivankou (někdy i falešně, ale vždy s nadšením), tvořili košíky s Jardou a Milanem, cvičili paměť i angličtinu s Jirkou – při níž jsme se tolik smáli, že pokračovat dál bylo nemožné –, chodili plavat s Hankou, absolvovali zdravotní procházky a kondiční cvičení s Kristy, trénovali Braillovo písmo s Emilkou, zasmáli se s Mírou, pochutnali si na výborných buchtách od Zdeňky, Růženky, Dany  a Zdeničky, prodávali polévku od Alenky a ochutnali čertovský guláš, pilně trénovali divadlo s celým týmem odbočky – kde jsme se tolik smáli při zkouškách, že scénář chvílemi šel stranou –, hráli qardo s Miloškem a Jituškou, pečlivě poslouchali při schůzích s Ivetou a vytrvale pochodovali s Břeťou a Marianem.

Každá z těchto společných aktivit tvořila pestrou mozaiku našeho roku a připomínala, jak důležitá je sounáležitost, radost ze setkávání a smysluplně strávený čas věnovaný dobré věci. A když se nad tím zamyslíme, není lepší dárek než čas strávený spolu, smíchem, trochou cukroví v ruce a pocitem, že jsme něco společně dokázali. Významným vyvrcholením letošního roku, byl festival Tyfloart, kde naše táborská odbočka předvedla Slepýše Tábor – divadelní představení plné humoru, nadšení a umění. Společná vystoupení, bohatý program a přátelská atmosféra plná smíchu a setkání vytvořily zážitek, na který se nezapomíná. Važme si jeden druhého, buďme k sobě ohleduplní, respektujme se navzájem a udělejme si společně trávený čas veselý, krásný a naplněný pohodou a klidem. Přejme si, aby vánoční svátky byly plné smíchu, světýlek, vůně cukroví a radosti – a aby i v nadcházejícím roce zůstala sounáležitost, ochota pomáhat a smysluplné setkávání tím, co nás spojuje.

                                                                              Hanka, Jirka a Kristýna

Organizační věci na odbočce

DŮLEŽITÁ INFORMACE

Úřad práce kontaktní centrum pro dávky zvláštních pomůcek a průkaz ZTP/P je přestěhovaný. Kancelář nyní sídlí v místnosti č. 101. kde ji najdete? Po vstupu do haly se dáte do levé chodby. A hned na pravé straně první dveře jsou hledané místo. Nepoužívá se zde vyvolávací systém.

Upozornění pro čtenáře,

Čtenáři „Knihovny digitálních dokumentů“ KDD nebo „Knihovny a tiskárny pro nevidomé“ KTN, by si měli zkontrolovat platnost průkazu ZTP/P. a v případě nového průkazu by měli těmto knihovnám zaslat kopii. Vytištěnou nebo naskenovanou. Skončená platnost průkazu pozastavuje členství v obou knihovnách. Na tuto připomínku upozornilo právní oddělení SONS.

Připravujeme na zimu 2025

Vánoční koncerty - Nokturno

26.12.2025 ve 14 hodin – Chotoviny – Kostel sv. Petra a Pavla

26.12.2025 v 16 hodin – Sezimovo Ústí I. – Kostel Povýšení sv. Kříže

4.1.2026 v 11:30 hodin – Klokoty – Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Ohlédnutí za uplynulým měsícem

Konverzace v AJ

Listí barvami hýří a pod nohama šustí a k tomu Martinská husa na talíři a vínečko rudé dobrou náladu šíří.

No nebojte, nepřišli jste o žádnou nečekanou akci. Ale, až na tu husu to sedí, protože zkrátka po vínečku se anglicky všem hezky mluví.

Pokročilí s chlapcem v buši putovaly, oheň společně rozdělali a klokana si k večeři dali. A k tomu se ještě dozvěděli, jaký život měl Jaroslav Seifert,

Začínající si s čísly i nadále hrály a bravurně počítali. K tomu časování jednoduchých sloves si přidali, aby jako skuteční Britové mluvili.

 

Expanze lidstva do vesmíru je na dosah!

Ve čtvrtek proběhla zajímavá a inspirativní přednáška pro seniory, osoby nevidomé a slabozraké i širokou veřejnost, která se konala ve spolupráci s táborskou knihovnou. Téma akce bylo lákavé: budoucnost lidstva na Měsíci a Marsu.

Milan Halousek (1961), předseda vzdělávacího spolku Kosmos-news, který se věnuje popularizaci kosmonautiky pro školy i veřejnost, nás provedl fascinující cestou příprav na první lidské mise mimo Zemi. Účastníci se dozvěděli, jak se lidé připravují na život v nehostinném prostředí Měsíce, jak probíhá plánování znovu přistání na Měsíci a jak se připravuje cesta na Mars, kde čeká průzkumníky nedýchatelná atmosféra, slabá gravitace a největší technologické výzvy současnosti. Akce byla nejen poučná, ale i velmi inspirativní. Účastníci si mohli představit, jaké je to plánovat mise do vesmíru, a dozvědět se, co všechno je potřeba k tomu, aby lidé jednou skutečně mohli žít mimo naši planetu.

Zkouška Divadelní soubor Slepýši Tábor

Týden před festivalem TyfloArt sešli jsme se v hotelu MAS, abychom divadlo tu hráli zas. Tentokráte jsme si přímo osahali podium, neboť naše představení dalo by se nazvati generálním. Herecké repliky se z pódia jen hrnuly a Jiří zpočátku hraní zastavoval a k hlasitějšímu či suverénnějšímu projevu povzbuzoval. Sem tam došlo i na drobné změny ve scénáři, ale dílo jevilo se vcelku zdařilé býti. Asi po dvou hodinkách jsme zkoušku zakončili a opět do našich domovů se navrátili.

A o jaké střípky z natáčení bych se mohl s Vámi podělit tentokrát? Co myslíte, že dělá herec, když se rozhrnou závěsy zakrývající intenzivní sluneční svit, a on náhle nevidí na slova ve scénáři? Inu prostě improvizuje, anebo po jevišti sem a tam putuje, dokud nenalezne stín. A co když kytary přestanou hráti uprostřed písničky? Zpěváci, majíce vše naučené, jednoduše ve zpěvu pokračují a kytary se mezitím postupně připojují. No zkrátka, hra pokračuje a herci hrají, dokud divadlo stojí.

TyfloArt 2025

Je srpen 2024 a Hanka a Jiří sedí v expresním vlaku směrem do Prahy, protože jedou na jednání s vedením SONS. Po dlouhé diskusi a vypité kávě je nakonec jasno. I 32. Ročník TyfloArtu se bude v roce 2025 konat v Sezimově Ústí a Táboře. Aby to však bylo zvládnutelné, přibrali na pomoc do týmu Kristýnku Voborskou, která se v té době vracela z mateřské dovolené. Tento trojlístek dotáhl do zdárného konce festival v roce 2024 a ihned se společně pustil do přípravy TyfloArtu pro rok 2025.

O rok a několik měsíců později, kalendář tehdy prozrazoval, že nastalo úterý 11. listopadu, seděli ve své kanceláři a kontrolovaly, zda mají vše zajištěné. Máme stravenky? Ano, tady někde tu jsou a támhle. Dobrý Emilka nebude muset dávat noční šichtu pro napsání nových stravenek. Co ten Radek? Dobrý je přehozený. A kdy koupíme banán pro divadlo? A co pistole dorazí? Jojo Jirka přijede vlakem, jen ho někdo musí vyzvednout na nádraží. Nádraží, to my připomíná, co české dráhy? Dobrý prý zastaví a dva asistenty dají k dispozici. A co to jídlo, jsou tam nějaké bezlepkové diety. Hotel tvrdí, že to v zvládne. Co kytky pro umělce?

Tyto a další otázky jedna přes druhou se ozývali z naší kanceláře. Kdyby v tu chvíli procházel okolo nezasvěcený a zaposlouchal se, možná by nabyl dojmu, že se ocitl v zařízení pro duševně nemocné -

Ale pojďme k průběhu festivalu, jak jej viděli samotní organizátoři tentokráte.

Ve čtvrtek po poledni se v hotelu MAS začali objevovat první hosté, kteří se setkali nejen s usměvavou paní recepční, jež jim vydávala klíče od pokojů, ale též se na ně těšily Hanka s Kristýnkou, které je srdečně přivítaly obálku jim předali. Zde každý našel nejen stravenky a vouchery pro výlety a vernisáž, ale také pamětní medaili, která účastníkům bude připomínat, že se právě tohoto ročníku zúčastnili.

Po nezbytném ubytování se každý zařídil po svém. Někdo se vydal do nedaleké cukrárny, jiný ochutnal dobrá vína v místní vinotéce, anebo si dal masáže či prostě relaxoval při procházce anebo na pokojích.

Večer v 17:30 jsme se pak všichni sešli ve Společenském sále, abychom pojedli jedno ze tří nabízených menu a následně si mohli vychutnat úvodní program festivalu. Na účastníky čekalo představení pěveckého sboru J. Ježka pod vedením sbormistryně Hany Tenglerové a za asistence ředitele Miloslava Tenglera, který sklidil zasloužený potlesk. Poté následoval pořad Putovaly písničky v podání Ivanky a Milušky. Pro letošní rok došlo k inovaci, že mikrofony nosili středověce oděni dva pánové Petr a Jiří (členové místního šermířského klubu). A též písničky byly zvoleny, tak abychom projeli celou naši zemi a zároveň jste se mohli představit a k tomu ještě i něco málo dozvědět o historii husitství. Po dvou a půl hodinkách příjemného neformálního večera jsme se rozloučili a ulehli na svá lože, vždyť další den festivalu začínal již v ranních hodinách.

V programu se psalo, že páteční den by měl být nabitý kulturními akcemi, a proto udělal dobře každý, kdo se vydatnou snídaní posílil. Jelikož snídaně byly připraveny formou bufetových stolů, přispěchaly na pomoc Kristýnka a Hanka, aby pomohly všem, kdo zrovna potřebovali asistenci. A cosi vlastně pro tento den organizátoři připravili? Jednalo se o aktivity různorodé. Kdo zatoužil po sportovním vyžití, ten mohl si zasoutěžit ve zvukové střelbě. Krátké vyprávění od Emilky si pro zvídavého čtenáře dovoluji uvésti zde:

V malém sále na konci chodby začala v půl desáté střelba. Chyběly ostré náboje a dobrý zrak.  Při zahájení technika zlobila, protože sluníčko svitem vše narušovalo. Nedali jsme mu nahlédnout a v zatemněném sále se řadili zájemci. Do ruky dostali pistoli i pušku. Mířili na terč na stěně. Z počítače se ozýval hluboký nebo vysoký tón zvuku. Po zmáčknutí spouště paní z počítače ohlásila počet ran, počet bodu a celkové skóre. Jeden muž všechny nasměroval na terč. Dosažené body se jménem zaznamenal. Slabším ženám i pušku přidržoval, vždyť vážila čtyři kilogramy. Před obědem vše utichlo a body byly sečtené. V sobotu večer při slavnostním zakončení byli vyhlášení nejlepší ženy a muži. Tábor dobře reprezentovala Zdeňka K., která zbraň držela poprvé v ruce. Za muže byl vyhlášen Václav N. obdrželi dárečky s diplomem. O simulovanou zvukovou střelbu byl velký zájem.

Pro milovníky ručních prací nachystali Milan s Jardou Pedig, aby si zájemci mohli uplést svůj vlastní košík. Ten, kdo uměleckými sklony oplývá, si jistě nenechal ujít workshop s akademickým malířem Dino Čečou a zkusil si namalovat svůj vlastní obraz, který si pak mohl odvézt domů. A pro milovníky literatury si Věrka s Jiřím připravily čtenářské dopoledne, během něhož jsme si vyslechli neuvěřitelné příběhy, které zažily jednotlivé autorky. Jejich vyprávění bylo doplněno čtenou ukázkou, buď v podání Věrky Hanzalové anebo Ivony Mojžíškové, která vše četla pouze v Braillu, avšak vždy s uměleckým přednesem.

Odpoledne po vydatném obědě nastal čas relaxace. a kdo zatoužil přímo po muziko-relaxaci, pro toho si připravila Karolína Dvořáková dva odpolední kursy, o nichž nám opět povyprávěla Emilka:

Po dopoledním pletení košíčků se posilovna změnila v relaxační místnost. Paní Dvořáková z Vrchlabí přivezla rozličné hudební a perkusní nástroje. Po usednutí do kruhu jsme slyšeli úvodní slovo. Následovala píseň a předávali jsme si tři pejsky, to abychom poznali souseda vedle nás sedícího. Naladění na klidnou vlnu jsme poslouchali zpívaná slova, která jsme podle své libosti opakovali. A uprostřed kruhu ležící nástroje jsme si rozebrali a hráli, co nás napadlo. Buben dal povel k tichu. Opakováním jsme vyzkoušeli úplně všechny nástroje. A aby zazněla delší hra, začali jsme podle své libosti, ale zároveň jsme naslouchali hudbě druhých, a tak vznikla hodně melodická skladba. Autory jsme byli všichni. Půlhodinka uběhla velice rychle a my odcházeli vyváženě naladění a s úsměvem na rtech. Dobře to ve Vrchlabí dělají.

A když odbila třetí odpolední, sešli jsme se všichni v kulturním centru Spektrum, kde proběhla úvodní zdravice odpaní prezidentky Dagmar Filgasové a zástupců z Lions Club, začala dernisáž s umělci Markétou Evjákovou a Dino Čečou. Vernisáž totiž proběhla již 16. října na stejném místě. O kulturní vložku se postaral pěvecký sbor Pastelky z Kyjova, který si tak zároveň nalákal své příznivce na sobotní vystoupení. Slova se ujal Pavel Vít, jehož moderaci jsme si pak užívali na pódiu v hotelu MAS až do sobotního večera.  Poté co umělci povyprávěli o dílech, která dovezly, byli všichni účastníci pozváni na skleničku dobrého vína, které zajistilo kulturní centrum Spektrum pod vedením ředitelky Zuzany Bláhové.  Pak už jsme se přesunuli do kinosálu, abychom si vychutnali bravurní umění studentů místní ZUŠ Sezimovo Ústí, za což patří velký dík panu řediteli Richardu Mlázovskému a všem jeho kolegyním a kolegům, kteří se na programu podílely.

Plni nezapomenutelných zážitků jsme se následně přesunuli zpět do hotelu, kde nás kromě večeře čekal nabitý večerní program.

Kolem osmé hodiny se před zcela naplněným sálem, dokonce bylo zapotřebí dodat židle, objevil Pavel Vít, aby odstartoval večerní program. Jako první účinkující se na Podiu zjevil Radek Žalud, který bravurně odzpíval divácky oblíbené písně a navíc, jako překvapení večera, přizval k duetu naši členku, a též výbornou zpěvačku, Ivanu Törökovou.

Po jejich společném vystoupení se na podiu nečekaně objevila prezidentka Dagmar Filgasová. Nikoliv však za účelem kulturního příspěvku, ale, aby veřejně poděkovala organizátorům festivalu. Pak už se na scéně objevili Tomáš Pavlán, který usedl za elektrický klavír, Ráchel Skleničková, Tomáš Hnízdil a Roman Zachara, kteří se chystali zpívat a hrát, ve hře na zmiňovaný klavír. Pod podiem se objevili herci ochotníci a společně s hudebníky zavzpomínali na vznik Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha.

Po jejich vystoupení se již chystalo sdružení Salome. Prostřednictvím písní Karla Kryla jsme mohli zavzpomínat na tohoto velikána České hudby. Ti, kteří si chtěli vychutnat skladby bezprostředně, si přesunuli židle blíže k podiu a to byl teprve zážitek.

Večer nám tak krásně uběhl, a navíc dle sdělení moderátora i tombola se díky Zdeňce vyprodala, a tak každý mohl snít o bájných výhrách celou noc.

V sobotu ráno jsme si museli přivstat, protože, nás čekaly celkem tři výlety. Organizátory bylo striktně sděleno, že kdo nepřijde ráno na recepci včas, bude to bráno tak, že se daný opozdilec rozhodl výletu nezúčastnit. Celkem přijely dva autobusy, které nás zavezli do minipivovaru Obora, Benešovi vily a do gotického sálu Husitského muzea.

V gotickém sále vystoupila Karolína Berková host Národního divadla, společně s Ivanou Törökovou, Blankou Novotnou a triem Buttrfly pod vedením Jany Albrechtové. Ještě před tím však pan Josef Musil dodal krátký výklad o historii onoho gotického sálu. Hudební program se skládal z velmi známých skladeb jako např. Pie Jesu nebo Panis angelicus a hlasy, které se nesly sálem vzaly opravdu za srdce. Poté zbylo ještě trocha času na prohlídku Žižkova náměstí anebo k návštěvě muzea čokolády, kde se dají ochutnat čokolády z celého světa.

Po příjezdu zpět do hotelu následoval rychlý oběd a umělci již běželi na zvukové zkoušky.

Ve 14:30 odstartoval moderátor P. Vít odpolední část festivalu. Účastníky seznámil s programem pro odpoledne, představil důležité sponzory a partnery akce a pak už se na podium nahrnula kupa lidí v různých kostýmech. Jako první představení se totiž konala divadelní hra „Představení pobočky SONS Tábor.“ Zmíněnou hru nám představil divadelní soubor „Experimentální divadlo Slepýši Tábor“. Jejich vystoupení začalo básničkou a poté pokračovala moderátorka, která představila robota Emila. Ten měl za úkol popisovat scénu stejným způsobem, jako to dělají odečítače na PC a mobilních telefonech.  Vzhledem k tomu, že se jednalo o jejich vůbec první veřejné vystoupení a členové divadla patří mezi absolutní neherce, tak prý dle ohlasů to dopadlo dobře.

Jakmile dozněla poslední písnička v rámci divadelního představení, začalo to pravé festivalové dilema, neboť se otevřely dvě scény – Společenský sál a Divadelní scéna. Zatímco na podiu Společenského sálu před půl čtvrtou započali své vystoupení trio J. Synák, P. Střešinka a T. Hnízdil, na Divadelní scéně se pustila Z. Mrázová do veselé antiky.    A jen co skončila veselá Antika na Divadelní scéně připravila se Ivona Mojžíšková se svou hrou na Klavír a zpěvem. Ten, kdo přijal festivalové dilema pendloval takto mezi oběma sály a cestou měl možnost na chodbách potkat vystavovatele a prohlédnout si jejich výrobky.  A zatímco Ivona interpretovala populární písně, na Společenském sále zazněl koloraturní soprán v podání R. Kováčové, kteří doplňovali podklady nahrané na MP3 disku. A po operním žánru následovaly lidové písně v podání sester Šímových.

V této době již podávalo se vínečko na Divadelní scéně, neboť zde své vystoupení zahájily Pastelky z Kyjova, kteří představili dvě pásma lidových písní doplněné o vtipné povídání a výborného harmonikáře. Na závěr jsme si ještě mohli vychutnat harmoniku v podání Ireny Kratochvílové. A to už nastal čas na změnu žánru, neboť na scéně se objevuje kytarista a zpěvák Roman Zachara. A ačkoliv, jeho vystoupení doprovázela smůla v podobě prasklé struny „g“, nakonec se ukázalo, že je opravdový umělec a své vystoupení dohrál bez ztráty růžičky.

Další dva interpreti nás svou hudbou přenesli do oblasti Chodska. Neboť, jako následní účinkující, se představili Irena Mlnaříková a Josef Ježek, kteří mají k Chodsku opravdu blízko.

V tuto chvíli se už ve Společenském sále připravují hudebníci z výcvikového střediska Dědina. Kytara, klavír a zpěv dohromady přednesly písně známé i méně známé, avšak rozhodně chytlavé.

A než Vám sdělím, jak vyvrcholil odpolední program na obou scénách. Dovolím si ještě jednu malou odbočku. Během celého odpoledne si totiž mohli držitelé lístků do tomboly vyzvedávat ceny. Celkem organizátoři vydali 700 lístků a celkem 600 jich bylo výherních. Aby ale nikdo nepřišel zkrátka, všechny lístky postoupily do večerního slosování o hlavní ceny. A co vyhráli vylosovaní výherci? Ale no tak, milí čtenáři, nepředbíhej, nejdříve se spolu podívejme, jak se zakončoval odpolední program.

Na Divadelní scéně se objevil písničkář Josef Pelán, kterého si možná pamatujete i z loňského TyfloArtu a se svou country folkovou tvorbou potěšil nejednoho milovníka těchto hudebních žánrů.

Ve společenském sále se koncovky ujala dvojice Ráchel Skleničková a Dali Anders. Jejich multižánrové vystoupení (od popíku, až po metal) si obě zpěvačky doplňovaly vtipnými i smutnými příběhy ze života. Pro nás účastníky to však byl velmi pěkný kulturní zážitek.

A poté rychle na večeři, hodit se do gala na večerní show a vrátit se do Společenského sálu. Vždyť, co kdybych právě já se stal držitelem první ceny.

Kolem osmé hodiny večerní se započalo hrát o celkem 12 hlavních cen. Jiří měl v ruce slaměný klobouk, kam bylo umístěno všech 700 čísel a jednotlivý významní hosté losovali jednotlivá čísla.

Výherci si domů odváželi např.: bezdrátová sluchátka…..

Poté vystoupila prezidentka Dagmar Filgasová, aby znovu poděkovala všem, kteří se podíleli na 32. ročníku festivalu TyfloArt a zeptala se přítomných, zda by si přáli mít festival opět v hotelu MAS? A protože odpověď z publika ozvala se jednoznačná, můžeme konstatovat, že i další ročník se bude konat opět v Sezimově Ústí a jeho blízkém okolí.

Následně vystoupila předsedkyně pobočky SONS Tábor Iveta Najman a předala Hance, Kristýnce a Jiřímu dárky za jejich práci na festivalu vč. poděkování.

A když bylo formalitám učiněno zadost, mohli jsme si zatančit za doprovodu kapely MIX z Tábora, anebo si popovídat u skleničky dobrého vína v jazzovém salónku, kde se za klavírem střídal Tomáš Pavlán s Ráchel Skleničkovou.

V neděli ráno, již nezbývalo dát si kávičku k snídani, sbalit si své věci vč. případných výher z tomboly nebo vlastního obrazu a s průvodci vyrazit na vlak. Zde se opět organizátorům podařilo dojednat s Českými drahami, aby rychlík směrem do Prahy zastavil opět na vlakové zastávce Sezimovou Ústí. Za tuto laskavost patří českým drahám veliký dík.

A co říci závěrem? Musíme znovu a znovu poděkovat našim sponzorům, partnerům, dobrovolníkům, vedení SONS za jejich finanční, materiální a dobrovolnickou podporu, bez které by se taková akce zorganizovat vůbec nedala. Poděkovat je třeba také všem členům pobočky SONS Tábor a pracovníkům pobočky, kteří tento festival plánovali, organizovali a realizovali někdy doslova dnem i nocí.

A vy milí účastníci, i Vám patří velký dík, neboť bez Vašich vystoupení by festival nikdy nemohl dosáhnout takové úrovně, jaká se podařila v roce 2025!

A za rok Vás u nás opět rádi přivítáme.

Beseda ve Waldorfské škole – Emilka a Jiří

Je právě úterní ráno a rtuť teploměru se ještě nedokázala vyšplhat nad nulu a Jiří už postával na zastávce autobusové, aby jej Hanka nabrala, a ještě společně s Kristýnkou a Emilkou se mohli vydat do Waldorfské školy Mistra Jana v Ratibořských horách. Auto dorazilo skutečně včas, dokonce i dveře se před ním otevřeli tak, že Jiřímu stačil jediný krok a už by se ocitl uvnitř vyhřátého vozu. Jenže něco tu nesedělo. Z auta se sice hlas ozval, avšak, nejenže jeho barvu Jiří nepoznával, ale dokonce jej odrazoval od nástupu do zmíněného vozu, no zkrátka jednalo se o zcela cizí vozidlo s neznámou posádkou. Naštěstí jen pár vteřin uplynulo a před Jiřím se objevil další automobil. Chvilka napětí, dveře se otevírají a z útrob vozu se konečně ozval známý hlas Hanky.

A po 20 minutách nás již ve škole uvítala paní učitelka a naše osvětová show mohla začít. Avšak než si Hanka vzala slovo, stali jsme se svědky místního rituálu - zpěv na chodbě, zapálení svíčky, oznámení úterního data v anglickém a německém jazyce, přednes básniček a kontrola domácích úkolů.

Následně již Hanka vyprávěla o lidských smyslech, očních vadách a dalších zajímavostech.  Poté se žáčkům představily Emilka s Jiřím – povyprávěly, co vidí a co nevidí, a jaké problémy to s sebou přináší.

Nakonec jsme utvořili 4 stanoviště, kde se děti po pětičlenných skupinkách zastavovaly. Zatímco Hanka s Emilkou a Jiřím si seděli v teplíčku vytopené třídy, Kristýnka asistovala při chůzi s bílou holí na čerstvém, avšak stále trochu mrazivém, vzduchu Ratibořských Hor.

U jednoho ze stanovišť se děti seznámily s nejmodernější technikou - braillský řádek, chytrý telefon a jeho chytré aplikace, blindshell, na němž si s Jiřím zahrály pexeso a vyzkoušely si další výstřelky vědy a techniky. U ostatních dvou stolů seděly Hanka s Emilkou a zde se mohly děti seznámit s kuličkovou písankou a kostkou na výuku Braillova písma. Pražská tabulka a Pichtův psací stroj byly velkým tahákem. Jako už tradičně každý si chce napsat své jméno a příjmení. I pár zvídavých žáků chtělo napsat celou abecedu. Krátký text s pozdravem a srdíčkem bude viset na nástěnce. Hanka dala vyzkoušet simulační brýle pro představu vidění. Nalévání tekutiny s indikátorem bez vylití zvládli všichni. Hmatové hry si vyzkoušeli s chutí. Jak na bankovky a mince už vědí z dřívějška. O sportech pro nevidomé jsme si popovídali společně.

Asi po dvou příjemně strávených hodinkách s dětmi jsme se s nimi rozloučili a snad je i něčemu novému naučili.

Beseda o bezpečnostní situaci v Táboře

Teplota nám pomalu klesala k nule, a proto jsme se chtěli sejít rozhodně v teplíčku naší klubovny. A abychom si setkání osvěžili, přišel za námi policista, který nám povyprávěl o bezpečnostních poměrech v Táboře. První, co jsme se dozvěděli, jaký je podstav u policejních sborů, a to ať už se jedná o policisty státní či městské. Legislativa na toto reaguje tak, že snižuje nároky na nově příchozí. Dnes už se můžete hlásit k policii dokonce, aniž byste měli maturitu. Pravdou je, že sice máte povinnost si jí do 3 let dodělat, ale i tak se to pomalu a jistě musí projevit na kvalitě.

Pan policista se pak pustil do doporučení, kterým místům se vyhýbat. Zde samozřejmě jednoznačně vyčnívá táborské nádraží a přilehlý park. Problémem je ovšem fakt, že právě zde končí anebo začíná většina spojů do bližšího i širšího okolí, a proto se tomuto místu vyhnout nelze. Takže jediné doporučení je se s místními živly nedávat do hovoru a pokud zavoláte policii, tak se modlete, že nejsou zrovna na výjezdu v Soběslavy či ve Voticích.

Dále jsme si povídali o výstroji policisty, která může být i pěkně těžká, jedná-li se o těžkooděnce. A jak je to s číslem služebního průkazu. Policista Vám neřekne své jméno, ale má povinnost říci Vám číslo svého odznaku. A v podstatě platí, že v současnosti by měli mít policisté čísla mezi 250, až 400. Pokud je to více či méně, pak se jedná o policejní odznaky neplatné.

Během besedy jsme se též dostali na kyberbezpečnost a odtud zaznělo, že pokud po Vás telefonicky bude banka něco požadovat, tak nejlepší reakcí je: “Já si tam k Vám dojdu osobně.” A zavěsit. Dnes opravdu nikdo neví, zda Vám volá bankéř, anebo nějaký podvodník.

A pro teď platí, chovejme se bezpečně, vzájemně si pomáhejme a zastávejme se slabších vůči silnějším.

Beseda jinak pěkně plynula a po hodince a půl skončila. A do budoucna určitě nebude od věci, abychom si ji znovu zopakovali.

Shromáždění pobočky SONS Tábor

Půlrok uběhl, jako voda a my jsme se opět shromáždili v naší klubovně, abychom zrekapitulovali, co se nám povedlo a co bychom mohli do budoucna vylepšit. Tentokráte nás navštívili hned tři vzácní hosté – zástupci LionsClubu: prezident Šimák Pavel, Viceprezident Kopecký Oldřich a sekretář Kroupa Lubomír.

Po jejich zdravici a příslibu budoucí spolupráce se slova ujala předsedkyně Iveta Najman. Na úvod jejího proslovu došlo k hlasování o výši členského příspěvku z původních Kč 100,- na nových Kč 150,-, což bylo jednomyslně přijato. Předsedkyně poděkovala všem členům pobočky za organizaci TyfloArtu. Dále poděkovala Emilce za vedení aktivizačních služeb věnujících se bodovému písmu. Poté následovaly informace z celostátního shromáždění SONS, kde došlo ke zvolení nového vedení v čele s paní prezidentkou Dagmar Filgasovou. A také jsme se dozvěděli, že se všechny odbočky přejmenují na pobočky. K dalším zmiňovaným informacím patřilo zvýšení příspěvků na péči a invalidních důchodů, instalace nových zvukových tabulí na zastávkách MHD a znovu bylo připomenuto, aby členové naší pobočky informovali předsedkyni o nefunkčnosti semaforů v Táboře.

Jako další v pořadí si vzala slovo vedoucí pobočky Hana Pospíchalová a seznámila přítomné s hospodařením pobočky. A dále dodala informace o rozpočtu festivalu TyfloArt. Dále informovala o čerpání grantů a o nových žádostech pro příští rok. Zde zástupci Lions Clubu přislíbili příspěvek i v příštím roce.

Jako další vystoupila Vlková Zdeňka, která za kontrolní komisi konstatovala, že účetnictví je vedeno správně a řádně, a že kdokoliv do něj může po domluvě nahlédnout.

Pak si znovu vzala slovo vedoucí pobočky Hanka, aby informovala o činnosti pobočky. Vrátila se k TyfloArtu a jednotliví aktivní členové byli odměněni drobnými dárky za pomoc při organizaci. Mezi obdarované patřili: Iveta Najman a Václav Najman za tombolu a vyrobení medaile, Emilie Kumherová za popisky v Braillu, všichni divadelníci (Alena Matoušková, Marie Bucková, Daniela Sálusová, Vlková Zdeňka, Hlubinková Jarmila, Miroslav Cibulka, Ivana Töröková, Miluše Kroužková, Aleš…) za vlastní divadlo, pomoc s organizací festivalu, vyjednání s umělci, poskytnutí auta a další aktivity, Zdeňka Králová za prodej tomboly, Milan a Jarda Chomoutovi za pedig a poskytnutí auta,

Poté bylo poděkováno za účast na sbírce Bílá Pastelka, která dopadla takto:

Celkově se vybralo za pobočku SONS Tábor – Kč 68.368, -

Hanka též zmínila projekt „Polévka, která pomáhá“, který přinese naší pobočce cca 80 tis. Kč.

A jako další mluvčí vystoupil pracovník v sociální službách Jiří Sálus, který podal informaci o aktivizačních službách, které jste mohli absolvovat v uplynulém půl roce a zároveň dodal informaci na co se můžete těšit v budoucnosti. Jeho povídání doplnila sociální pracovnice Kristýna Voborská.

Na závěr se účastníci pustili do diskuse, během níž zazněl apel na členy, aby pokud trpí virovým či bakteriálním onemocněním, aby se vystříhali návštěv naší pobočky a neohrožovali tak zdraví našich členů. Bylo též upozorněno, že i v Táboře se zvyšuje výskyt žloutenky. Zástupci Lions Club pozvali účastníky na svařené víno a perníčky v rámci akce „Polévka, která pomáhá. Básnická sbírka „Celým srdcem“, od L. Svobodové bude namluvena a dána členům k dispozici.

A když ustali příspěvky do diskuse, rozdali se chlebíčky, stáhly rolety a pustil záznam z divadelního představení, na kterém se podíleli výše zmínění členové. Dle reakcí, představení prý nedopadlo vůbec špatně.

Kostky LEGO® s Braillovým písmem přicházejí do Česka!

Tři roky jsme museli držet tajemství – a teď je můžeme konečně odtajnit! Společnost LEGO, The LEGO Foundation a SOFA přinášejí do Česka stavebnice LEGO® pro děti se zrakovým postižením. Každá kostka obsahuje výstupky odpovídající znakům Braillovy abecedy – písmenům, číslicím i základním symbolům – a zároveň zůstává plně kompatibilní s klasickými kostkami LEGO®. Děti tak mohou hrát a učit se společně se spolužáky, učiteli či členy rodiny.

V české verzi Braillova písma vzniklo tisíc sad LEGO® s Braillovým písmem, které jsou určeny pro Speciálně pedagogická centra a zařízení rané péče. Na každé kostce je navíc i tištěná verze příslušného znaku, což usnadňuje výuku a podporuje zapojení všech dětí.

Jak se na projektu podílela SOFA:

• Lokalizace znaků a abecedy pro české stavebnice ve spolupráci se střediskem ELSA ČVUT.
• Zapojení speciálních pedagogických center pro zrakově postižené.
• Výběr mateřských a základních škol a dětí s těžkým zrakovým postižením.
• Adaptace aktivit a manuálu do češtiny.
• Školení pracovníků v přímé péči.
• Pilotní testování setů ve školkách, školách a SPC.
• Workshop pro vyučující a pracovníky SPC.
• Předání setů do užívání.

Byla to náročná, ale nesmírně radostná práce. Věříme, že nové stavebnice LEGO® s Braillovým písmem děti nadchnou a přinesou jim hodiny zábavy i poučení!

SOFA – Pomáháme slabším, těm silnějším jsme odbornými partnery.
ELSA, Středisko pro podporu studentů se specifickými potřebami ČVUT

Informace ze Sociálně právní poradny 12/2025

Nejdříve zmíníme dvě nové oficiální vychytávky, které nám mohou usnadnit orientaci, a to kalkulačku dávky státní sociální pomoci Ministerstva práce a sociálních věcí a srovnávač cen energií Energetického regulačního úřadu. Samozřejmě lze využít i jiné kalkulátory a srovnávače vytvořené soukromými subjekty.

Kalkulačka pro výpočet dávky státní sociální pomoci Ministerstva práce a sociálních věcí

Ministerstvo uvádí: Tato kalkulačka vám slouží jako základní vodítko pro ověření, zda byste mohli mít nárok na dávku státní sociální pomoci a v jaké výši by se mohla pohybovat. Výpočet je pouze orientační. Konečné rozhodnutí o přiznání dávky a její přesné výši vždy vydává Úřad práce ČR na základě správního řízení a po předložení a ověření všech rozhodných skutečností. Zároveň upozorňujeme, že kalkulačka nepracuje korektně s příjmy ze samostatně výdělečné činnosti, neboť v tomto případě jsou příjmy specificky porovnávány s průměrnou mzdou a dalšími individuálními faktory. Tato kalkulačka počítá s hodnotami normativního nájmu pro rok 2026.

Kalkulačka je na tomto odkazu: https://www.mpsv.cz/dssp-kalkulacka

Dodejme, že pokud chce stávající příjemce příspěvku na bydlení, přídavku na dítě, doplatku na bydlení a příspěvku na živobytí (ať už jednotlivých dávek nebo v jejich kombinaci) pobírat uvedené dávky ještě v první polovině roku 2026, musí o dávku státní sociální pomoci požádat nejpozději do konce roku 2025. Blíže Informace 5/2025.

Srovnávač energií Energetického regulačního úřadu

Energetický regulační úřad má od října na svém webu nezávislý a bezplatný srovnávač nabídek dodavatelů elektřiny a plynu. Vzhledem k tomu, že zdrojem informací zde uvedených je přímo dohledový státní orgán, kterému jsou obchodníci s elektřinou a plynem povinni poskytovat informace o svých veřejně dostupných nabídkách, měly by být údaje věrohodné a aktuální. Pro zjednodušení lze nahrát stávající vyúčtování, pokud ho máte v elektronické podobě. Informace lze filtrovat a řadit dle různých kritérií. Podle webu idnes.cz Ministerstvo průmyslu jako důvod pro jeho zavedení uvedlo, že orientaci zákazníků v nabídkách komplikuje velký počet dodavatelů a jejich produktů, které se často liší jen nepatrnými detaily. Problém mohou řešit různé komerční srovnávače, ale jen částečně. Řada z nich porovnává jen omezenou nabídku produktů a srovnání není vždy nezávislé.  Lze předpokládat, že tento srovnávací nástroj bude mít vysokou míru důvěry zákazníků. Přispět by tak měl k průhlednosti trhu i větší aktivitě spotřebitelů při vyhledávání nabídek. Zákon však neomezuje možnost kohokoli jiného provozovat svůj vlastní srovnávač cen.

Videonávod je zde (i pro čtenáře, kteří mohou ještě využívat zbytky zraku):

https://www.youtube.com/watch?v=wXwBS9fMr_A

Srovnávač nabídek dodavatelů elektřiny a plynu je zde:

https://srovnavac.eru.gov.cz/

Srovnávač ceníků elektřiny a plynu je zde: 

https://srovnavac.eru.gov.cz/#/ceniky

Účet pro zasílání důchodu

Příjemci důchodu stále ještě může být důchod vyplácen v hotovosti prostřednictvím pošty, ale převažujícím způsobem už je dnes výplata důchodu na bankovní účet. Nepožádá-li příjemce důchodu o jiný způsob výplaty, je výplata důchodu zařízena vždy v hotovosti do místa trvalého pobytu. Náklady za výplatu důchodu v hotovosti aktuálně činí 94,- Kč a hradí jej příjemci důchodu, kterým byl důchod přiznán po 31. 12. 2009.

O výplatu na účet je tedy třeba písemně požádat. Důchod lze vyplácet jen na účet, jehož majitelem je sám důchodce nebo se souhlasem obou na účet jeho manžela, respektive registrovaného partnera. Na obě možnosti má ČSSZ formuláře nazvané takto:

• Žádost o zařízení výplaty důchodu poukazem na účet v České republice - majitel účtu
• Žádost o zařízení výplaty důchodu poukazem na účet manžela (manželky), partnera (partnerky), registrovaného partnera (partnerky) v České republice

Tyto formuláře se použijí i při změně čísla účtu. Podpisy na žádostech nemusí být úředně ověřeny. U žádosti o výplatu na účet manžela musí navíc údaje o účtu potvrdit banka přímo na formuláři žádosti.

Výplata tedy není přípustná na účet, jehož majitelem není sám důchodce nebo jeho manžel / partner. Není ani možné, aby například po dobu pobytu důchodce v léčebně důchod dočasně chodil na účet jeho příbuzného nebo na účet léčebny, i kdyby se na tom důchodce s příbuzným či s léčebnou dohodli. Toto pravidlo má ale výjimky, pokud je příjemce důchodu omezeně svéprávný nebo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci. Jedná se o tyto situace:

1. zákonný zástupce: rodič, respektive „fiktivní“ rodič, ve vztahu k dítěti do 18. roku věku
2. zástupce - člen domácnostipodle § 49 a následujících občanského zákoníku, kde je třeba současně splnit tyto 3 podmínky:
   • duševní porucha zletilé osoby
   • společná domácnost se zastoupeným nejméně 3 roky, nejde-li o jeho potomka, předka, sourozence, manžela nebo partnera
   • schválení soudem
3. opatrovníkustanovený soudem podle § 465 a následujících občanského zákoníku
4. zvláštní příjemcedůchodu ustanovený obecním úřadem podle § 10 a § 118 zákona č. 82/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení: obecní úřad ustanoví zvláštního příjemce s jeho souhlasem v případech, kdy by se výplatou dávky dosavadnímu příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, kterému má dávka sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je důchodce povinen vyživovat, nebo nemůže-li výplatu přijímat.

Opatrovníkem a zvláštním příjemcem může být fyzická i právnická osoba. Pro všechny výše vyjmenované platí povinnost dávku použít pouze ve prospěch oprávněného důchodce a osob, které je povinen vyživovat, neboť jejich účet je jen náhradním platebním místem.

Je-li oprávněný umístěn v zařízení sociálních služeb, může mu být důchod vyplácen v jednotném výplatním termínu 12. dne v měsíci k jeho rukám na adresu tohoto zařízení. Podmínkou je souhlas oprávněného nebo jeho opatrovníka s tímto způsobem výplaty.

                                         Za Sociálně-právní poradnu Václava Baudišová