Dojmy z rekondičního pobytu v Hodoníně

Moje dojmy z rekondičního pobytu v Hodoníně

Naše skupina jela poloprázdným vlakem do Hodonína, kde nás čekaly taxíky a zavezly nás do pěkného hotelu Panon. Byli jsme ubytováni v 5. patře, kam jsme jezdili výtahem. Po zabydlení jsme šli na krátkou procházku po Hodoníně.

Druhý den nás čekala paní průvodkyně, která nás provedla městem
a ukázala nám nejzajímavější místa včetně náměstí s hrajícími fontánami. Naše Kláry měly vše dobře připravené a objednané.

Nejvíce se mi líbilo ve skanzenu ve Strážnici. V tu chvíli jsem si připadala jako bych v té době žila. Také muzeum TGM v Hodoníně bylo velmi zajímavé, dozvěděli jsme se o Masarykovi nové informace a jsme zase o něco chytřejší. V Petrově ve sklípku jsme byli namačkaní u stolu, ale o to byla krásnější procházka kolem sklípků zdobených nejrůznějšími ornamenty.

Navštívili jsme také Čejkovice, kde jsme měli prohlídku ve výrobně čajů
a zpracování bylin. Je škoda, že jsme museli mít respirátory, protože celý areál byl tak krásně provoněný, že by se nám ta vůně bylin lépe vnímala.

Co se mi nelíbilo?

Když jsme přišli brzy večer a chtěli jsme si sednout na lavičku pod hvězdné nebe a vyprávět si o prožitém dni, nebylo kam, lavičky byly obsazeny, protože byly jen dvě.

Bonusem ale bylo krásné koupaliště, které bylo nedaleko. Plavání je moje hobby. 

V rámci rekondičního programu jsme také hráli hry, které mě moc bavily. Byla to například hra Máme rádi Česko. Nechyběl ani „Pamatováček“ – trénink paměti. 

Jeden den nám také Klára Kočí udělala poradenské okénko. Nesmím zapomenout ani na pana Vilímka oblíbeného muzikoterapeuta. To byla bomba. Díky

                                                                                     Zdeňka Nováková

(redakčně upraveno)