Dny umění nevidomých v Petrkově na Vysočině

Rozlehlé domovní stavení s hospodářskými budovami, dvůr a velká zahrada s maličkým zahradním domkem - to je bývalý statek ve vesnici Petrkov nedaleko Havlíčkova Brodu. Málokdo mu však řekne jinak než „zámeček“. Stačí dva pojmy a mnohým lidem ihned vytane na mysli jméno Bohuslav Reynek, básník, výtvarník, překladatel. V roce 1892 se tu narodil, žil zde s rodiči a potom i se svoji manželkou, francouzskou básnířkou Suzanne Renaud a syny Jiřím a Danielem. Od roku 2009 je kulturní památkou České republiky, v současné době patří Zámeček do péče Památníku národního písemnictví a sídlí v něm Česko-francouzské kulturní centrum. Za poměrně krátkou dobu se z tichého, prázdného domu stalo místo, které vskutku žije a které návštěvníkům nabízí nevšední kulturní zážitky. Kdo do Petrkova přijede, může se projít zahradou, posedět ve stínu letitých rozložitých stromů, prohlédnout si obrázky Bohuslava Reynka i fotografie, zachycující okamžiky ze života zdejších obyvatel. Často se zde konají přednášky, předčítání poezie, výstavy, zajímavá setkání a koncerty. Mezi pozvanými hudebníky a zpěváky se v loňském roce objevila nám dobře známá jména - Ráchel Skleničková a Eva Blažková. Dvě sympatické mladé dámy, které své posluchače zaujmou hrou na klavír a příčnou flétnu, zpěvem, interpretací děl známých autorů i svoji vlastní tvorbou. K tomu je ještě zapotřebí dodat, že to všechno obě zvládají přes svůj zdravotní handicap - jsou totiž nevidomé ...

Příležitost navštívit jejich koncert využila také Mančina Vinklerová, která se prakticky ihned rozhodla realizovat svůj nápad. Kontaktovala pracovnice Zámečku a začala jednat o možnosti uspořádat hudební vystoupení Ráchel a Evy v rámci třicátého ročníku Dnů umění nevidomých. Díky dobré vůli a ochotě všech stran byl den D stanoven na úterý 9. července. Slabozraká výtvarnice Markéta Evjáková vytvořila plakát, který zval hudbymilovné členy naší odbočky SONS i veřejnost, aby strávili pohodové odpoledne. Z přibližně čtyřiceti míst, která jsou návštěvníkům k dispozici, jsme si zamluvili patnáct. Při dojednávání organizačních podrobností s paní Tučkovou padl návrh, že pro obě umělkyně opatříme jako poděkování květiny. „Víte, děvčata pojedou vlakem, to by asi nebylo to nejlepší a navíc milují čokoládové bonbony, tím jim zaručeně uděláte radost ...“, zněla odpověď a my se podle této rady zařídili.

Prázdninové úterý bylo jedním z horkých tropických dnů. Když jsme se postupně sjížděli do Petrkova, hledali jsme stín a příjemné posezení na lavičkách pod stromy. Mezi zástupci české „klasiky“ tam stojí i poněkud exotičtější druhy, například jinan dvoulaločný nebo liliovník tulipánokvětý. V kuchyňce bylo připravené i občerstvení, jablečný závin, zákusky, nápoje. Pohodu v zahradě se snažili pokazit krvelační komáři, ale dělali jsme, že je ignorujeme. Potom už se otevřenými okny modrého pokoje začaly linout tóny klavíru a sametové hlasy.    Opustili jsme zahradu a zaujali svá místa ve dvou předních řadách.

Paní Štajnerová návštěvníky i účinkující srdečně uvítala v modrém pokoji domu, který si i po letech zachoval úžasnou autentickou atmosféru. Seznámila nás s osudy Bohuslava Reynka, jeho ženy a celé rodiny, hovořila o jeho umělecké tvorbě. Potom už před natěšené obecenstvo předstoupily obě umělkyně a vzduch modrého pokoje se doslova rozechvěl nádhernými tóny písně Salve Regina. Následovaly skladby W. A. Mozarta, F. Chopina, J. S. Bacha, F. Schuberta a dalších klasiků. Ráchel hrála na klavír a zpívala, Eva střídala příčnou flétnu a zpěv. Při Ave Maria jsme snad ani nedýchali ... Od starších autorů dívky přešly k vlastní tvorbě a my znovu obdivovali všestrannost jejich talentu a umění. Právě v den konání koncertu slavila „naše“ Eliška narozeniny, živý hudební dárek ji moc potěšil a všichni společně jsme jí popřáli všechno nejlepší. Samozřejmě jsme Evu a Ráchel nepropustili ihned po ohlášení poslední skladby, muselo se přidávat a potlesk se ještě několikrát opakoval. Všechno však má svůj konec. Upřímně jsme sympatickým umělkyním poděkovali za krásný zážitek, popřáli šťastnou cestu, hodně štěstí a úspěchů. Bude-li to možné, sejdeme se s Evou Blažkovou a Ráchel Skleničkovou příští rok v modrém pokoji znovu ...

Petrkovský Zámeček je kouzelné místo, kde se ideálně snoubí historie, umění a příroda. Odkaz Bohuslava Reynka v něm žije dál a on by jistě byl rád. I my se tam rádi budeme vracet.

Jménem odbočky SONS Havlíčkův Brod děkuji paní Lucii Tučkové za organizaci koncertu při Dnech umění nevidomých a za úhradu nákladů. Moc si toho vážíme a věříme, že naše spolupráce bude pokračovat.