Cyklopobyt v Pardubicích

Cyklopobyt v Pardubicích

Na začátku července jsme vyjeli na již 18. ročník pobytu na tandemech. Pro letošní rok jsme zvolili Pardubice a nejbližší okolí. Zázemí nám poskytl pardubický hotel Signál nacházející se na okraji města.

Odtud jsme vyjížděli do různých směrů, abychom si zlepšili fyzickou kondici, poznávali krásy tohoto regionu a zajeli náš nový elektro tandem. Za velké plus jsme považovali tamější vybudované cyklostezky, které nám z velké části zajišťovaly bezpečnou a plynulou jízdu. To víte, řádku tandemů za sebou a traséra, který neohroženě blokuje dopravu vlastním tělem, řidiči aut nevidí rádi a i my jsme raději, když můžeme jet klidně a beze strachu z nějaké kolize po cyklostezkách.

V průběhu týdne jsme se zajeli podívat na Kunětickou horu, do Chrudimi, do Slatiňan, navštívili jsme Africké muzeum Emila Holuba v Holicích a nejteplejší den strávili ve vodě na Velkém Písáku. Naše tachometry ve čtvrtek ukazovali, že jsme celkem najeli cca 200 kilometrů, což není zase tak málo. Za odměnu a také kvůli hrozícím silným bouřkám jsme se v pátek přesunuli auty do Kladrub, kde nás čekala velmi zajímavá prohlídka Národního hřebčína. A jelikož byl pátek, den před odjezdem, byla tato návštěva krásným zakončením pobytu.

Pobyt jsme mohli zrealizovat díky podpoře Města Šumperk, Ministerstva zdravotnictví, firmy SHM, s.r.o. Šumperk a nadace Zlatá Andělka. Finanční prostředky na nového tandemového žluťáska nám poskytl nadační fond Světluška, fond Kaufland a sestrojil nám ho pan Lednický z Ostravy.

K bezpečnému pohybu na silnicích nám pomohla nadace Leontinka, která nám věnovala reflexní vesty s označením Průvodce a Nevidomý. V praxi se ukázalo, že se jedná o velmi praktickou a nedocenitelnou věc, která má na silnicích smysl – jen bychom potřebovali větší provedení ….

Největším problémem takového pobytu, je dostatek řidičů, a proto jsme rádi, když každý rok si řízení tandemu vyzkouší nový řidič.

Všem tímto velmi děkujeme.

Má zkušenost s cyklopobytem

Jmenuji se Lenka Töröková a nedávno jsem měla možnost strávit rekondiční a relaxační týden v okolí Pardubic. Ubytováni jsme byli na okraji tohoto města v menším penzionu Signál. Termín byl stanoven od 3. 7. 2021 do 10.7. 2021.

Teď, když píšu tyto řádky, si uvědomuji, jak velká to byla zkušenost. Prožila jsem několik dní ve společnosti lidí s poruchou vidění, nebo úplně nevidomých. Náš týden obsahoval denní vyjížďky na tandemovém kole, které jsem neměla tu možnost ještě vyzkoušet. První den jsme dostali  brašny a veškeré vybavení i co se světel a lepení na kola týče. Po zkušební jízdě s kamarádkou, která byla také průvodce, se mi rozbušilo srdce. Těm, kdo sedí vepředu, je dána velká důvěra a velká zodpovědnost za toho človíčka, který mu jak se říká, dýchá na záda. 

A co si musíte uvědomit? Nejste sám za sebe. Jste tým skládající se ze dvou lidí. To znamená, že cokoliv chcete rozhodnout v rámci silničního provozu a jízdy na kole, ovlivňuje vás oba. Pokud to situace a čas dovolí, je potřeba upozornit a vysvětlit parťákovi své chování. On nevidí to co vy, občas jsem si to neuvědomila, ale je dobré vyzkoušet si být v kůži toho druhého. Jeden den mi totiž má spolujezdkyně nabídla, jestli si nechci zkusit jízdu na kole jako nevidomá.

Řeknu vám tohle - je to absolutní pocit bezmoci, nekomfortu ruku v ruce se strachem.  Nemáte tušení co se kolem vás děje. I přesto, že máte na chvíli zavřené oči, neznamená to, že jsme schopni pochopit to, co prožívá, ten druhý pokud nevidí.

A přesto nám tito lidé  dávají důvěru, nejen při společné jízdě na kole.  Když mi moje parťačka po třech dnech řekla, že se se mnou jako s řidičem cítí bezpečně, byla to pro mě velká odměna. 

Nebudu lhát, nohy, ruce i zadek vás bolí, ale jste ve společnosti lidí, kteří se cítí stejně a především je to fajn parta. My zdraví lidé si myslíme, že hendikepovaní to mají těžké. Řeší sice každý den svízelné situace, ale řeší je s nadhledem, ten nám ostatním chybí. 

Vážím si této šance, být s těmito lidmi. Samozřejmě neopomíjím ani organizátory této akce. Bez nesobeckosti, srdíčka a lidskosti by to nešlo. Vyskytly se i problémy technické, nebo organizační. Bylo mi ukázáno, že vše má své řešení, pokud je dostatek dobré vůle.

A moje zkušenost z tohoto pobytu? Lidskost v tomto světě existuje, to co dáváme, se nám vrátí. A pokud ne nadnesme se nad to. Pokora je to, co některým z nás chybí. I když jsme zdraví, stále reptáme a řešíme neřešitelné.

Takže příští rok na shledanou opět na kole a s dobrou náladou!