Článek do časopisu Zora k Mezinárodnímu dni vodících psů

Příspěvek do časopisu ZORA k Mezinárodnímu dni vodících psů

K této příležitosti posílám příběh, který se mně stal před lety v Náchodě. V dnešní uspěchané době plné negativních zpráv předkládám povídání o velkém přátelství psa a člověka.

Jednou šla po Náchodě nevidomá paní s bílou holí. Tu se jí vysypal nákup z tašky. Nabídla jsem jí pomoc, darovala jsem jí svoji tašku a nákup pomohla odnést k domu, kde bydlela. Poté mě poprosila, zdali bych s ní nemohla jet do Prahy Jinonic, kde má slíbeného vodícího psa. Tato možnost mě zaujala a jela jsem ráda. Středisko výcviku vodících psů (SVVP) mě opravdu mile překvapilo.

Možnost ubytování, kuchyňka s ledničkou, prosklená místnost pro klienty se psy, kteří se zde scházejí z celé republiky. Provádí se tu výcvik slepeckých psů. Pořádají se tu i dny otevřených dveří. Přivítala nás milá paní ředitelka a cvičitel našeho budoucího vodícího psa Hanny (medová). Začali jsme jí říkat Hanička. Od té doby jsme se staly nerozlučnými přáteli, procházely se Prahou, navštěvovaly koncerty i známou kavárničku s muzikou našeho mládí.

Doma jsme využívaly bohatý program odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) Náchod, kde je předsedou všemi oblíbený Aleš Podlešák. Stará se o nás opravdu vzorně. O všech akcích naší organizace vás písemně ve svých článcích informuji. Vzpomínám i na kouzelné pobyty v Orlických horách na chatě Jedlová. Každoročně zde probíhá setkání s vodícími psy z celé republiky. Akci pořádá nevidomá Renata Moravcová z nedaleké Dobrušky, bývalá předsedkyně Klubu vodících psů. I její další aktivity jsou v tomto ohledu nezapomenutelné. Právem se dočkala veřejného ocenění, což si opravdu zasloužila.

Čas rychle ubíhal až do chvíle, kdy nás nevidomá kamarádka Marcela náhle navždy opustila. Byla vždy veselá, společenská a svůj osud nesla statečně. Proto jsem opravdu ráda splnila její požadavek a pejska do útulku nedala. Hanička sloužila své paní poctivě, trpělivě plnila její přání a bylo obdivuhodné, co dokázala. Zasloužila si dožít poslední roky důchodového věku ve známém prostředí, s paničkou, kterou znala.

Naposledy jsme s Haničkou jely do Prahy rozloučit se s paní ředitelkou SVVP a získat potvrzení, že si psa mohu ponechat. Poseděly jsme v prosklené hale, kde se scházejí majitelé vodících psů. V oblíbené kavárně jsme se rozloučily s Prahou.

Marcela odpočívá na malém hřbitůvku ve Studnici u Náchoda. Na hrob jsem jí postavila oblíbený hrníček s obrázkem psa labradora s nápisem Vzpomínáme na kamarádku Marcelu Běla a pejsek Hanička. V letošním roce by se Marcela dožila 74 let a Hanička se letos dožívá 15 let.

Psí láska je bezpodmínečná a psí přátelství nekonečné.

Zapsala Mgr. Běla Hejzlarová,

členka OO SONS Náchod