Beseda o životě se zrakovým postižením

Je právě úterní ráno a rtuť teploměru se ještě nedokázala vyšplhat nad nulu a Jiří už postával na zastávce autobusové, aby jej Hanka nabrala, a ještě společně s Kristýnou a Emilkou se mohli vydat do Waldorfské školy Mistra Jana v Ratibořských horách. Auto dorazilo skutečně včas, dokonce i dveře se před ním otevřeli tak, že Jiřímu stačil jediný krok a už by se ocitl uvnitř vyhřátého vozu. Jenže něco tu nesedělo. Z auta se sice hlas ozval, avšak, nejenže jeho barvu Jiří nepoznával, ale dokonce jej odrazoval od nástupu do zmíněného vozu, no zkrátka jednalo se o zcela cizí vozidlo s neznámou posádkou. Naštěstí jen pár vteřin uplynulo a před Jiřím se objevil další automobil. Chvilka napětí, dveře se otevírají a z útrob vozu se konečně ozval známý hlas Hanky.

A po 20 minutách nás již ve škole uvítala paní učitelka a naše osvětová show mohla začít. Avšak než si Hanka vzala slovo, stali jsme se svědky místního rituálu - zpěv na chodbě, zapálení svíčky, oznámení úterního data v anglickém a německém jazyce, přednes básniček a kontrola domácích úkolů.

Následně již Hanka vyprávěla o lidských smyslech, očních vadách a dalších zajímavostech.  Poté se žáčkům představily Emilka s Jiřím – povyprávěly, co vidí a co nevidí, a jaké problémy to s sebou přináší.

Nakonec jsme utvořili 4 stanoviště, kde se děti po pětičlenných skupinkách zastavovaly. Zatímco Hanka s Emilkou a Jiřím si seděli v teplíčku vytopené třídy, Kristýna asistovala při chůzi s bílou holí na čerstvém, avšak stále trochu mrazivém, vzduchu Ratibořských Hor.

U jednoho ze stanovišť se děti seznámily s nejmodernější technikou - braillský řádek, chytrý telefon a jeho chytré aplikace, blindshell, na němž si s Jiřím zahrály pexeso a vyzkoušely si další výstřelky vědy a techniky. U ostatních dvou stolů seděly Hanka s Emilkou a zde se mohly děti seznámit s kuličkovou písankou a kostkou na výuku Braillova písma. Pražská tabulka a Pichtův psací stroj byly velkým tahákem. Jako už tradičně každý si chce napsat své jméno a příjmení. I pár zvídavých žáků chtělo napsat celou abecedu. Krátký text s pozdravem a srdíčkem bude viset na nástěnce. Hanka dala vyzkoušet simulační brýle pro představu vidění. Nalévání tekutiny s indikátorem bez vylití zvládli všichni. Hmatové hry si vyzkoušeli s chutí. Jak na bankovky a mince už vědí z dřívějška. O sportech pro nevidomé jsme si popovídali společně.

Asi po dvou příjemně strávených hodinkách s dětmi jsme se s nimi rozloučili a snad je i něčemu novému naučili.