výlet Kamenice nad Lipou

       Hlavním cílem výletu do Kamenice nad Lipou byl tamní pivovar. Hned po příjezdu se nás ujala Irča Pekařová, a již cestou do pivovaru a pak po celý den nám byla zasvěceným průvodcem po jejím rodném městě.

V pivovaru předala slovo místnímu odborníkovi. Prohlídka začala v bývalé šalandě – místnosti sloužící kdysi k odpočinku pracovníků pivovaru. Tam jsme se usadili a pozorně sledovali výklad nejen o tom, z čeho (suroviny jsme si mohli prohlédnout) a jak se vaří pivo, ale také líčení pohnuté historie pivovaru, kterou zahájili v roce 1636 kameničtí měšťané a měla definitivně skončit v roce 1947. V 17. století dal baron Jakub Rudolf Geymüller postavit v areálu zámku nový pivovar, v 19. století byl přestavěn a přežil dvě světové války. Konec mu přinesl až komunistický režim, který vyhnal ze zámku rod Geymüllerů a do pivovaru nastěhoval sklady družstva Jednota. Tím ale historie kamenického pivovarnictví naštěstí nekončí. V roce 2016 zakoupila objekt společnost Pivovar Kamenice s.r.o., provedla nákladnou rekonstrukci a vrátila budovu v podstatě do původní podoby. Otcem projektu je Milan Houška, který do záchrany pivovaru vložil veškerý kapitál získaný z předchozího podnikání. Již o rok později přišla na trh první várka z minipivovaru a po půl roce byl otevřen celý objekt.

       Po tomto poutavém vyprávění protkaném řadou zajímavostí, například o strýci Bedřicha Smetany, který byl v polovině 19. století v Kamenici sládkem a synovec ho zde hojně navštěvoval, jsme se vydali na vlastní prohlídku. Začali jsme od minipivovaru a pokračovali jsme kolem spleti potrubí a  řady obrovských nerezových nádob, v nichž kvasily nejrůznější druhy piva, z nichž jeden jsme samozřejmě museli ochutnat. Postupně jsme prošli celým provozem, takže jsme navštívili sklepy, varnu i stáčírnu s moderními plnicími linkami, ale viděli jsme i tu původní, ruční. Nejhlubší dojem na nás udělala varna zvaná katedrála, která nám vyrazila dech svou vznešenou velebností a nádhernou akustikou, přímo předurčená ke konání koncertů a společenských akcí. Zaujala nás také  série fotografií názorně ukazující přeměnu ohyzdných skladových prostor v monumentální stavbu, z jejíchž stěn dýchá dávná minulost, ale mezi nimi pracuje nejmodernější technika.

       Na zdejší pivovar jsou Kameničtí právem hrdí. Plakáty na plánované kulturní akce svědčí o tom, že se zde rodí významné kulturní a společenské středisko, kam se chodí nejen za dobrým jídlem a pitím.

Náš výlet ale pokračoval dál. Po obědě jsme se vydali na osvěžující procházku lesem po naučné stezce Vítězslava Nováka, nejslavnějšího kamenického rodáka. Stezku jsme ale brzy opustili, čekala nás totiž tradiční návštěva cukrárny. Krokoměr ukazoval 8326 kroků, a tak jsme usoudili, že jsme i pro své zdraví  něco udělali a že si sladkou odměnu plným právem zasloužíme.

Před návratem domů jsme ještě chvíli poseděli na náměstí ve stínu košaté lípy a rovnali si v hlavě bohaté zážitky za celý den nasbírané.

Závěrem se patří poděkovat Irče Pekařové za zajištění programu výletu a za péči, kterou nám po celý den věnovala.

                                                                                                                                                                                                                                                  Napsala: J. Hanušová