Zajímavost - Nevidomí manželé z Ukrajiny hosty v Olomouci

V olomouckém informátoru nás zaujal tento článek o návštěvě manželů z Ukrajiny  a tak jej se svolením autora pana Jana Příborského uveřejňujeme i v našem Informátoru.

Do Křesla pro hosta usedli nevidomí manželé z Ukrajiny.

Válka na Ukrajině vyhnala několik milionů Ukrajinců ze země. Bohužel ruská agrese postihla i lidi se zdravotním hendikepem, mezi nimi i nevidomé.

K nám do Olomouce přicestovali v půli června nevidomí manželé Radchenko z Kyjeva poté, kdy v blízkosti jejich domu zasáhla raketa jiný obytný objekt.

S naší odbočkou a Tyfloservisem se spojili pracovníci Krajského úřadu a poté Krajského asistenčního centra pro pomoc Ukrajincům a požádali nás o pomoc při jejich pobytu v našem městě.

Veronika Haiclová, vedoucí Tyfloservisu se okamžitě s nevidomými manžely spojila a zahájila výcvik prostorové orientace. Také jim s kolegyněmi poskytla další potřebné služby a pomoc. Do akce jsme se zapojili i my z odbočky hledáním doprovodu na vycházky a nákupy. To se po nějaké době podařilo díky Dobrovolnickému centru UP.

Už při prvním kontaktu s manžely jsme se domluvili na besedě u nás v odbočce, na které bychom se dozvěděli více o životě nevidomých na Ukrajině i o nich samotných.

A tak se také stalo. Ve čtvrtek 1. prosince usedli v naší klubovně do pomyslného „Křesla pro hosta“ oba manželé, Volodymyr a Tetiana Radchenko. Doprovázel je tlumočník pan Vasil, pracovník olomouckého Magistrátu, který přišel z Ukrajiny do ČR už před 25 lety.

A teď alespoň stručně z obsahu besedy.

Nejprve se oba manželé krátce představili. Paní Táňa pochází z Kyjeva a zde také před válkou manželé bydleli. Zrakovou vadu má odmalička, od roku 2000 již nevidí vůbec. Pracovala několik let ve výrobním závodě Sdružení nevidomých Ukrajiny (UTOS). Volodymyr přišel do Kyjeva ze Záporožského kraje. Vystudoval vysokou školu, obor historie. Ztratil zrak v roce 1998. 10 let s pomocí asistenta působil jako učitel na běžné základní škole. Bohužel o zaměstnání přišel kvůli komplikovanému financování asistentů nevidomých učitelů.

Pan Vladimír nám dále povyprávěl o Ukrajinském sdružení nevidomých. Má 24 Krajských organizací, dále velké organizace v Kyjevě a Sevastopolu. Činnost sdružení je rozdělena na průmyslovou výrobu a její zisky jsou poskytnuty na druhou část - kulturně společenské aktivity sdružení nevidomých. Tato organizace provozuje několik rekreačních zařízení, většinu z nich hodně poničených válkou. UTOS má také několik knihoven pro nevidomé včetně nahrávacích studií pro výrobu zvukových knih.
A jaké bylo sociální zabezpečení nevidomých na Ukrajině před válkou?

Na Ukrajině je poněkud složitější systém invalidních důchodů oproti situaci u nás. Např. pracující nevidomí mají nižší důchod oproti těm, kteří ze zdravotních důvodů pracovat nesmí. Oproti našim důchodům jsou invalidní důchody na Ukrajině velmi nízké. Na elektronické kompenzační pomůcky dostávají nevidomí od státu poměrně malé příspěvky. Např. na pořízení „chytrého“ telefonu obdrží 4000 hřiven, což se rovná přibližně částce 2500 korun.

Dozvěděli jsme se ještě mnoho dalších zajímavých informací o životě nevidomých na Ukrajině i o tom, jak prožívají Ruskou agresi.

Na závěr besedy předaly Klárky manželům Radchenko drobné dárky a my všichni jsme jim popřáli, aby se jim v Olomouci líbilo, ale hlavně – aby se mohli co nejdříve vrátit do své domoviny.

Jan Příborský