Z návštěvy Chorvatského svazu nevidomých

V červenci navštívili zástupci SONS naši sesterskou organizaci v Chorvatsku Savez slijepih nebo chcete-li CBU – Croatian Blind Union. V září naopak přijedou chorvatští kolegové k nám. Tyto dvoustranné návštěvy probíhají v rámci většího projektu Evropské unie nevidomých financovaného Evropskou komisí, jehož účelem je výměna zkušeností a vzájemná inspirace mezi jednotlivými národními organizacemi nevidomých a slabozrakých. A co konkrétně jsme v Chorvatsku měli možnost vidět, čím pro nás mohou být tamní kolegové vzorem a v jakých oblastech naopak je lepší situace u nás?

První dva dny pracovní cesty jsme strávili v Záhřebu. Zde pro nás byl středobodem dům v centru města, který Chorvaté nazývají „Typhlo-block“. Jde o vcelku moderně zrekonstruovanou budovu, v níž sídlí nejen organizace CBU, ale také chorvatská knihovna pro zrakově postižené, divadlo zrakově postižených Novi život a prodejna pomůcek Tiflotehna.

CBU je ve srovnání se SONS malou institucí. Jde totiž o střešní organizaci sdružující celkem 26 lokálních organizací z jednotlivých chorvatských regionů. Každá z těchto místních organizací vyvíjí svou činnost nezávisle. Těžiště jejich aktivit leží ve volnočasových činnostech, ale to se může region od regionu lišit. Samotná CBU má tak jen patnáct zaměstnanců. Ti mají na starost zejména prosazování zájmů zrakově postižených na celostátní úrovni a zahraniční kontakty. Protože v chorvatských regionech nejsou vždy dostatečně zajištěny odborné služby, jako je sociální poradenství nebo podpora využívání asistivních technologií, snaží se CBU tyto služby poskytovat nejen na dálku ze Záhřebu, ale aktuálně buduje také mobilní tým, který bude vyjíždět za klienty do regionů. V dostupnosti odborných služeb jsou na tom tedy čeští zrakově postižení díky celostátní síti TyfloCenter, pracovištím Tyfloservisu a odbočkám SONS pravděpodobně lépe.

Pokud jde o sociální zabezpečení, je pro nevidomé a slabozraké v Chorvatsku klíčové získat osvědčení o zrakovém postižení, které je odstupňováno podle jeho závažnosti. Na základě tohoto osvědčení mají poté nárok na měsíční příspěvek pro zdravotně postižené ve výši 300 EUR a nově též na téměř bezplatné využívání asistenčních, průvodcovských a předčitatelských služeb v rozsahu 10 až 60 hodin za měsíc. Osoby s osvědčením o zrakovém postižení mohou také ze zdravotního pojištění získat příspěvek na pomůcky, např. jednou ročně na bílou hůl či jednou za osm let na odečítač nebo zvětšovací program.

Protože časový interval pro příspěvek na asistivní technologie je poměrně dlouhý, jsou mezi Chorvaty v oblibě bezplatná řešení, jako je odečítač NVDA nebo integrovaná Lupa ve Windows. Překvapivé pro nás také bylo, že od všech chorvatských nevidomých uživatelů iPhonů a Apple Watch se ozýval český hlas Zuzana. Chorvatský hlas v těchto zařízeních prý dlouho nebyl k dispozici, a i nyní je prý plný chyb ve výslovnosti, takže chorvatští zrakově postižení stále raději poslouchají českou Zuzanu.

Pomůcky pro zrakově postižené v Chorvatsku dodává společnost Tiflotehna, jejímž jediným vlastníkem je CBU. Jejich sortiment je zřejmě menší než u našich Tyflopomůcek, zato ale kromě drobných pomůcek pokrývá i oblast náročnějších technologií, jako jsou braillské displeje nebo odečítač JAWS. Tiflotehna také pro organizace, které chtějí být přístupné, vytváří braillské štítky a reliéfní grafiku. K tomu využívají u nás nepříliš známou technologii UV tisku.

Jednou z chorvatských institucí, která o přístupnost vůči zrakově postiženým velmi úspěšně pečuje, je Muzeum města Záhřeb. Jeho pracovnice nám velice ochotně ukázaly několik desítek haptických exponátů. U některých šlo o hmatové modely či repliky, u jiných o opravdové historické originály, se kterými jsme se mohli seznámit hmatem. Mnohé z nich byly opatřeny braillskými popisky. Zatímco naše vidící kolegyně při pohledu na reálné památky ve městě žehraly na to, že mnohé historické stavby jsou kvůli opravám přikryty lešením, v muzeu jsme se jako nevidomí s mnoha z nich mohli seznámit prostřednictvím velmi kvalitních hmatových modelů. Záhřebské muzeum je tedy příkladem opravdu dobré praxe ve zpřístupňování expozic zrakově postiženým a jeho návštěvu lze cestovatelům (nejen) se zrakovým hendikepem rozhodně doporučit.

Z oblasti kultury nemůžeme vynechat Chorvatskou knihovnu pro nevidomé. V jejích velmi pěkných a moderně zrekonstruovaných prostorách nás její paní ředitelka seznámila s knihovní produkcí i doprovodnými aktivitami pro čtenáře. Knihovna se soustřeďuje na tvorbu audio knih obdobně jako naše KTN, tituly v textových elektronických formátech, jak je nabízí např. KDD, tedy v Chorvatsku jednoduše získat nelze. Fond zvukových knih ale čítá řádově desítky tisíc položek a knihy se poskytují v moderním formátu DAISY, který umožňuje snadný pohyb po kapitolách či dalších úsecích knihy. Na rozdíl od české KTN její chorvatský protějšek organizuje i zajímavé akce pro své čtenáře, jako jsou literární besedy, vědomostní soutěže, ale také soutěž ve využívání Braillova písma.

Třetí opravdu zajímavé kulturní téma v Záhřebu bylo setkání se členy divadla zrakově postižených Novi život. Zatímco v Česku se kulturní aktivity nevidomých a slabozrakých točí nejčastěji okolo hudby, v Chorvatsku má mnohaletou tradici právě divadlo. Divadelní soubor zrakově postižených funguje v Záhřebu už desítky let, CBU je vlastníkem divadelního sálu pro více než 300 diváků a Novi život v něm má 30 až 50 představení ročně. Chorvaté také pravidelně pořádají mezinárodní divadelní festival Blind in Theatre.

Velký dojem v nás zanechala návštěva střediska Silver nedaleko Záhřebu, které funguje nezávisle na CBU. Ačkoli nám původně bylo představeno jako škola pro vodicí psy, ukázalo se nakonec, že se věnuje také prostorové orientaci a funguje jako pobytové rehabilitační centrum. Své služby Silver, stejně jako CBU, neposkytuje jen dospělým, ale i dětem a jejich rodičům. Silver sídlí v moderním přízemním objektu, jehož součástí jsou dvoulůžkové pokoje pro klienty, společenské prostory, místnost pro práci s malými dětmi, prostory pro veterináře, kotce a kuchyň pro psy a veškeré další zázemí. Vše obklopuje zahrada, která kromě odpočinku může sloužit i k nácviku prostorové orientace. Výcvik psů i práce s klienty probíhají podle propracované metodiky. Pro klienty může být výhodou, že na jednom místě řeší současně prostorovou orientaci i využívání vodicího psa, zatímco u nás jde o dvě služby poskytované dvěma, byť spřízněnými organizacemi.

Pracovní cestu jsme třetí den završili v letovisku Premantura na istrijském pobřeží, kam jsme se přesunuli společně s našimi chorvatskými hostiteli. CBU zde vybudovala a nyní provozuje rekreační středisko pro zrakově postižené. V letní sezóně zde pořádají organizované akce, středisko je ale k dispozici i zrakově postiženým jednotlivcům a jejich rodinám. Nevidomí a slabozrací zde mohou strávit dovolenou v přístupném a přátelském prostředí a vyhnout se typickým problémům spojeným s běžnými pobyty, jako je stravování formou bufetu, složitá orientace v hotelu a na pláži atd. Celé středisko, včetně přilehlé zahrady, je opatřeno orientačními prvky pro nevidomé, k dispozici je i pokoj pro vozíčkáře a v blízkosti je též dobře dostupná bezbariérová pláž. I na ní je speciální vjezd do moře pro vozíčkáře. Pláž je vydlážděná a obsahuje vodicí linie směřující ke schodům do vody. Z hlediska nevidomých je ale asi důležitější, že od vstupu do moře je přímo ve vodě vytvořena umělá vodicí linie v podobě lana s malými bójkami. Podél něj se lze dostat dál od břehu, kde navazuje podobné kolmé lano o délce několika set metrů. Díky tomu si může nevidomý plavec pohodlně zaplavat a vždy se podél lana bezpečně vrátit zpět na pláž.

Kolegové z CBU jsou do budoucna nakloněni možnému využití jejich střediska v Premantuře i zrakově postiženými z Česka. Taktéž předpokládáme, že budou navázány kontakty mezi Střediskem pro výcvik vodicích psů s jeho chorvatským protějškem a rádi zprostředkujeme kontakt i mezi chorvatskými divadelníky a českým souborem Verva. Budeme se snažit, aby spolupráce probíhala všude, kde to dává oběma stranám smysl. Současně se v SONS připravujeme na nadcházející návštěvu kolegů z CBU v Praze. Doufáme, že výměna zkušeností bude pokračovat a že jim i my představíme naše služby a aktivity, které pro ně budou inspirací.

Zpracoval: Jan Šnyrych