Vzpomínky na víkendové pobyty - Kroměříž 2016

Ve dnech 1.7.-3.7. 2016 proběhl letní víkenďáček v Hanáckých Athénách.

V dopoledních hodinách jsme si po příjezdu udělali krátkou procházku po Podzámecké zahradě, která nám v tomto krásném dnu poskytla trochu vítaného a příjemného stínu. Na chvilku jsme se posadili u místního bistra. Popíjeli kafíčko a vytáhli svačiny. Za chviličku k nám přicupkal krásný páv. Naši „účastníci zájezdu“ se s ním ihned spřáteli a dali mu sem tam něco dobrého na zobkání. První úsměvný zážitek na sebe nenechal však dlouho čekat. Z našeho okatého kamaráda se totiž vyklubal pěkný filuta. V nestřeženém okamžiku udělal chňap a už měl v zobáku Katčinu svačinu. Následoval litý souboj, který nakonec zkončil příměřím a podělením o sváču.

Samotné poznávání Kroměříže začalo prohlídkou Arcibiskupského zámku, ve kterém se natáčel i třeba slavný film Amádeus, či pohádka Peklo s princeznou. Neskutečně milá a znalá slečna nás provedla tímto klenotem. Mezi chlouby tohoto zámku patří jistě velkolepý Sněmovní sál, Manský sál, historická knihovna a hudební kabinet. Řada exponátů nám byla volně přístupná k jejich ohaptování např. překrásná šperkovnice vykládaná slonovinou, lovecké trofeje či sošky. Prohlídku zámku jsme dokončili v Sala terreně bohužel s již jinou průvodkyní.

Navštívili jsme i Arcibiskupské zámecké sklepy, které slavily 750 let od svého založení. Jejich vína zrají pouze v dřevěných sudech. Největší sud pojme dokonce 19 280 litrů a nejstarší sud je z roku 1805. Král Karel IV. udělil Kroměřížským sklepům výsadu vyrábět mešní víno jako jediným v celé Evropě. Po prohlídce následovala i degustace výborných vín.

Strategicky jsme se ubytovali v Penzionu u Kubesa, který je situován na Velkém náměstí a tak jsme měli zase všude jen kousíček. Ubytování bylo krásné a moderní. Na každém pokoji byla navíc kdyspozici menší kuchyňka s lednicí.

Večer jsme si udělali procházku po městě s průvodcem, ale ne jen tak ledajakým. Jednalo se o skupinu Biskupští manové, kteří nám poutavým vyprávěním a scénkami přiblížili různé historické momenty města. Začalo to malou hádankou. Kdo bude vůbec náš průvodce? Postava nám vyprávěla svůj život a měli jsme poznat, o kterou osobnost spjatou s Kroměříží se jedná. Našim průvodcem se stal sám Max Švabinský . Seznámili jsme se rovněž se smutnou stránkou Kroměříže a to s osudem místní židovské obce i s řáděním nemilosrdného gestapa. Naše kroky vedli k pomníku obětem holocaustu. Prohlídka byla zakončena v areálu bývalého františkánského kláštera, do míst, kde Max Švabinský strávil své dětství, nyní hotel Octárna. Odpočinuli jsme si na lavičkách obklopení 4 lunetami od Maxe Švabinského. Jednotlivé lunety se tematicky vztahují k významným událostem české historie: Libuše věští slávu Prahy, Karel IV. zakládá univerzitu, Jan Žižka vede tábority do boje, Komenský se loučí s vlastí. Povídáním o nich se s námi náš Max již rozloučil a jeho místo vypravěče převzala vojanda, která nás informovala o vojenské činnosti a o RAF. Byla to úžasná prohlídka s lidským přístupem.

Druhý den nás čekala komentovaná prohlídka Květné zahrady. Průvodcem nám byl Mgr. Petr Hudec, který jak se později ukázalo, zná s naší Kačkou. Po několika letech se tak opětovně sešli bratři cvrčci ze skautu. Holandská zahrada nám nabídla příležitost ke vnímání vůní květin, pomerančovníků i různých druhů bylinek, které jsme mohli ochutnat. Na vlastní jazyk jsme zkusili opravdovou hořkost pelyňku. Naše nožky si odpočinuly od obuvi a poznávaly zdejší měkký trávníček. Zaposlouchali jsme se také do zvuku vody tryskající z Neptunovy kašny. Kolonádu zdobenou 44 antickými sochami rozezněla naše hra na kalimbu a dešťové hole. Na pana Hudce, který nám předtím zahrál na kalimbu kouzelnou melodii z Harryho Pottera, to však nemělo ani zdaleka. Pověděl nám také i o akustickém kouzlu zvaném Diónýsovo ucho. Pokud na jednom konci kolonády mluvíte, na druhém konci vzdáleném 244 m je to slyšet. Je tedy třeba dávat pozor, co si tam špitáte. V kolonádě na nás také čekal zajímavý úkol. Udělat si skládáním papíru vlastní hmatovou mapu zahrady. Dalo se z ní vyčíst, že všechny cesty vedou přímo k Rotundě, která je středobodem celé zahrady. Dozvěděli jsme se zajímavosti o ojedinělém Foucaltově kyvadle, demonstrující otáčení naší planety Země. Byla i možnost haptického seznámení se s překrásnou štukovou i mozaikovou výzdobou rotundy. V malých postranních grótach nás čekalo nalézání různých motivů zvířátek. Díky manuálně zručnému vězni, jsme si před rotundou zahráli i malý kuželkový turnaj. Naprosto fenomenální prohlídku plnou nejrůznějších vjemů jsme završili ochutnávkou výborné a osvěžující limonády, kterou nám připravil náš pozorný průvodce. Dopoledne jsme tak mohli poznávat okouzlující krásu Květné zahrady všemi našimi smysly.

Odpoledne jsme nahlédli do mincovny. Kromě nejrůznějších mincí jsou zde i různé předměty s mincovnictvím spojené. Pěkně byly udělané vitrýnky, kde jsme názorně dozvěděli za kolik bylo možné co koupit. V 18 století za Marie Terezie se dalo koupit za grešličku 12 preclíků. Ve 14 století za 20 grošů čili 1 dukát dokonce vepřík. Vystavených bylo i 30 Jidášových stříbrných a nejstarší mince ze 7 století př. n. l. pocházející z Lybie. Seznámili jsme se i s ojedinělou technickou památkou arcibiskupskou vodárnou. Vzdělávali jsme se také po umělecké stránce. Byla nám představena různá obrazová zpracování známého příběhu o Marsyáasovi a Apolónovi. Marsyás, který se naučil krásně hrát na flétnu, zpychl a vyzval k soutěži ve hře samotného boha Apollóna. Apollón výzvu přijal, ale byl troufalostí Marsya uražen a rozzloben. Před soutěží proto stanovil, že vítěz smí poraženému stáhnout zaživa kůži. Boj byl nerovný, protože Apollón hrál na lyru a později i k tomu ještě božským hlasem zpíval. To Marsyás s flétnou nedokázal a tak prohrál. Apollón, přesně podle dohodnuté podmínky, pověsil Marsya na strom a stáhl mu zaživa kůži. V paměti nám velmi utkvěl obraz kožené kabelky s Marsyásovým kopýtkem. V závěru naší návštěvy jsme si na památku vyrazili vlastní patnácti krejcar biskupa Lichtensteina, který se v roce 1694 v Kroměříži skutečně razil.

Z mincovny jsme doputovali do místního mini pivovaru Černý orel. Svým pivním královstvím nás provedl sám pan majitel. Pověděl nám o jejich technologií výroby piva. Snaží se ho dělat opravdu, co nejpoctivěji. Vyrábí ho 32 dní. Z toho se den vaří, šest dní je na spilce, kde kvasí, 25 dní odpočívá a dozrává ve sklepě, jako správný ležák. Pan majitel nám dopřál opravdu hojnou degustaci. Někteří z nás si zahráli ještě bowling a zbývající část večera jsme strávili všichni spolu posezením na zahrádce Radničního sklípku.

Ráno po snídaní jsme završili náš pobyt trochu nostalgicky v působivé expozici Karla Kryla. 

Karel Kryl se snažil vyjadřovat atmosféru tehdejší doby prostřednictvím svých písní a básní.

Expozice je velmi netradičně zpracovaná. Je hodně o prožitku a lidských emocích. Navozuje pocit Krylova stísněného vnitřního světa a jeho života bez pevného zázemí domova. Interiéry jsou zajímavě řešené. Stěny, podlaha i zrcadla jsou pokryty milostnými verši a básněmi. Za jednotlivými dveřmi jsme poslouchali jeho písně, ale měli jsme i možnost posoudit jejich vizuální zpracování. Mám pocit, že jeho písně jako Bratříčku, zavírej vrátka, Anděl, Morituri te salutant nebudeme vnímat stejně jako dosud, ale uvídíme je jak to říct..., více vnitřně, tak trochu „Krylovsky“. Chvílemi nám z toho všeho až naskakovala husí kůže.  Jeho život a rodinu nám navíc poutavě přiblížila sousedka rodiny. Prohlídka tak byla opravdu jedinečná a zanechala v nás hluboký dojem.

S Kroměříží jsme se pro tentokrát rozloučili, ale o to víc se těšíme na příště.

Monika Roubínková