Rubriky


Vzpomínky na celodenní výlet do Vizovic

Publikováno 11.04.2018 22:42 Odbočka Uherské Hradiště


Dne 23. 9. 2015 náš mikrobus nabral směr Valašsko. Jako první jsme na Razově navštívili čokoládovnu Carletti, která do čokoládového světa pronikla již v roce 1997.

 

V první části exkurze jsme se seznámili s čokoládou, její historií a jejím zpracováním. Grafická prezentace byla doprovázena mluveným slovem paní majitelky. Během zasvěcování do tajů čokolády jsme sladce hřešili ochutnáváním pecek z hořké, mléčné i bílé belgické čokolády.

Dozvěděli jsme se třeba, že první civilizací, která objevila kakaovníky byli Olmékové, později to byli Mayové a Aztékové, kteří čokoládu používali při svých obřadních rituálech. V jejich původní receptuře, kterou do Španělska přivezl Fernando Cortéz, byla čokoláda moc hořká a příliš velké oblibě se zrovna netěšila. Začala se proto vylepšovat, vanilkou, skořicí a později cukrem. 

První, kdo ochutnal čokoládový nápoj, byl již Kryštof Kolumbus. Pití čokolády bylo velmi módní záležitostí. Mohli si ji dopřát ale pouze bohatí aristokrati. Čokoláda byla také podávaná jako lék na různé neduhy. Vydávána pouze na předpis. Třeba taková histérie, byla najednou z neznámého důvodu velmi rozšířená :-). Že by za to mohla touha po sladce omamné čokoládě?

Kakaové boby byli používány i jako platidlo, dokonce ještě na konci 19. století v odlehlých částech Mexika.

A jak vlastně čokoládovna přišla ke svému jménu? Váže se k tomu jeden historický příběh. Antonio Carletti byl benátský kupec, který cestoval po Španělsku. Španělé si tajemství výroby čokolády pečlivě střežili déle než 100 let. Carletti byl však muž velmi šarmantní a inteligentní. Natolik okouzlil místní šlechtičnu, která mu naprosto podlehla. Pod příslibem vdavek mu svěřila kromě svého srdce i recept na čokoládu. Netušila však, že je ve své domovině již dávno ženat. Jakmile se dostal k receptu, rychle pospíchal na loď, která ho odvezla zpět do Itálie. Odtud se tento nápoj již volně šířil po celé Evropě. Díky tomuto „šibalovi“ máme tedy možnost pochutnávat si dnes na čokoládě a proto název Carletti.

V druhé části nám byla předvedena samotná práce s čokoládou u tempírovací vany, která byla doprovázena poutavým vyprávěním.  Dozvěděli jsme se mnoho informací jak třeba o jejich začátcích v podnikání, jak probíhalo učení s čokoládou ve stylu pokus – omyl, i o nejrůznějších překážkách a výmyslech úřednických šimlů, se kterými se setkávají. V této firmičce pracuje jen 8 zaměstnanců, ale přesto lpí na tom, aby výrobky byli vždy kvalitně, precizně a s láskou spracované. Specializují se na výrobu čokoládových figurek, pralinek a lanýžů, při čemž denně vyrobí přibližně 15 kg figurek a 50 kg pralinek. Názorně nám byla předvedena kromě výroby pralinek i ruční práce na čokoládové figurce. Nejdříve se ve formě musí ručně vymalovat čokoládou detaily. Forma se vychladí, poté vylije a zase se dá chladit. Výroba jedné figurky tak trvá přibližně tři čtvrtě hodiny. Snaží se také stále vymýšlet nové receptury a neotřelé nápady, jak ve vzhledu pralinek tak i v různých náplních. Na jejich názvech fantazií také zrovna nešetří např. taková Venušina bradavka či Čokoboro. Takový jejich majstrštyk je Ubelský mls. My jsme ochutnali božskou pralinku z hořké čokolády plněnou karamelem ve tvaru egyptského faraona Tutanchamona. Naše chuťové buňky zažívali extázi. Po zodpovězení nejrůznějších dotazů, jsme se již rozloučili, ale určitě se moc rádi do tohoto milého čokoládového království zase někdy vrátíme.

Po exkurzi jsme se přesunuli do centra Vizovic. Volný čas si každý trávil po svém. My jsme si zašli na obídek, na procházku zámeckého parku a samozřejmě do domovské prodejny Zámecké čokoládovny, abychom ochutnali další druhy výborných pralinek. Dali jsme si kafíčko, či horkou čokoládu. Ta je nabízena i v mnoha netradičních variantách, dokonce i s chilli. Servírování zde také není jen tak obyčejné. Kafíčko bylo podáváno s čokoládovou štamprlkou naplněnou mlékem a k tomu pralinka. Jako správní čokoholici jsme si nakoupili i tyto dobrůtky na takové to domácí mlsání :-).

 

Později jsme se sešli na smluveném místě a pokračovali do firmy Rudolf Jelínek, kde se snoubí tradiční výrobní postupy a nejmodernější technologie. Prošli jsme moderní pěstitelskou pálenicí, kde nám naše úžasná průvodkyně popsala proces pálení slivovice. Za sklem jsme shlédli proces lahvování. Z krátkého filmu jsme se dozvěděli o vývoji palírenství. Na něhož navazovalo menší muzeum, ve kterém byla sposta panelů plných nejrůznějších informací. Je zde i ruční stará plnička lahví, na které pracovala ještě i naše průvodkyně. Ve skleněné části podlahy je mapa areálu. Zajímavostí jsou i speciální šuplíčky ukrývající 16 ingrediencí Luhačovické bylinné. Pomocí speciálních šňupátek jsme si k nim mohli přičichnout.

 

Další zastávkou byla expozice whisky, jejíž prostory svým architektonickým řešením připomínají plachetnici, kterou byl tento pro někoho lahodný mok dříve převážen přes oceán. Whisky je tady uložena jak v sudech, tak i v lahvích. Obklopovala nás tady její příjemná vůně a někteří z nás již hlásili, že se cítí již v jistém stádiu opojenosti. Při zrání whisky v sudech dochází totiž k odpaření 1-2 % obsahu. Této ztrátě si říká tzv. „andělská daň“. Je to odměna andělům za to, že ochraňují kvalitu whisky v době jejího zrání. Firma si potrpí i na nejrůznější detaily, které mají své osobité kouzlo. Whisky Gold Cock obsahuje 49,2% alkoholu a to zároveň odpovídá rovnoběžce, která protíná sídlo společnosti. Nachází se zde i třeba kopie starého přístroje, který se používal k výrobě whisky.

 

Pokračovali jsme do prostor egalizace, kde dochází ke skladování a zrání destilátů. V obří kádi o objemu 650 hl se nachází tzv. slivovicopád. Na stropě kádě se nachází plexisklo, na které dopadá z výšky proud slivovice. Tento ojedinělí zážitek umocňuje zvuková kulisa tvořená jejím bouřlivým bubláním a šuměním. Ve vitrínách jsou uloženy produkty společnosti a tak nějak padla otázka i na ojedinělý a specifický destilát - košer slivovici.  Při její výrobě lze použít jen takové suroviny a postupy, jež jsou v souladu s ortodoxními pravidly židovské víry. Díky své nejvyšší kvalitě je tak vhodná i pro židovský svátek Pesach. Sám rabín zkoumá kvalitu ovoce a tak žádný červík není povolen. Dohlíží rovněž i na proces kvašení, zrání, destilaci, odpečetění a stáčení. Slivovice se stáčí jen jedenkrát ročně a použité zařízení se musí nejméně třikrát pročistit horkou vodou nebo parou. Rabín likérku navštíví přibližně 4x ročně. Někdy svou návštěvu předem ohlásí jindy udělá přepadovku. Na lahvi tzv. budíku je košér známka, ze které se dá vyčíst, který den byla slivovice stočena. Dekoruje jí i ručně dělaná pečeť s logem likérky z níž visí provázek s malou židovskou hvězdou.

 

Na závěr na nás čekala ještě degustace 3 vzorků – slivovice, kokosového likéru a hruškovice. V podnikové prodejně byl také čas na nákup suvenýrů abychom mohli doma také koštovat. Rozloučili jsme se s paní průvodkyní, díky které byla exkurze netradičním zážitkem.

 

Výlet plný omamných vůni čokolády a pálenek se opravdu vydařil a máme na něho moc pěkné vzpomínky.

 

Monika Roubínková

 


Podpora

Technické informace

682800 (od 28.10.2012)

Web technicky provozuje:

K jakémukoliv užití textů a obrázků uvedených na tomto serveru je třeba souhlas provozovatele.
Copyright © 2012 - 2018 SONS ČR, z. s.

Ochrana osobních údajů (GDPR)

 

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.