Vzpomínky a pozvánka na víkendovou akci ve Valticích

První den nám po příjezdu do Valtic počasí moc nepřálo. Nám to ale vůbec nevadilo a před deštěm jsme se vždy někde schovali. Průzkum Valtic jsme zahájili v Národním zemědělském muzeu ve Valticích, kterým nás provedla moc ochotná a znalá průvodkyně. Bohužel kvůli počasí jsme nevyzkoušeli pocitový chodník tvořený z různých přírodních materiálů a tak naše nožky zůstaly pro tentokrát nepromasírované. V interiéru muzea jsme prošli expozicí věnované zemědělství a vinařství, kde byla spousta zemědělských předmětů, historických vinných lisů, vřetenový lis, kládový lis na jablka, sudy aj. Zajímavá byla ruční loupačka na kukuřici. Do země vycházejícího slunce jsme se přenesli výstavou Japonské inspirace zaměřené na tradiční japonská umění. Zrelaxovali jsme se v japonské zahrádce, oblékli si kimona i klobouky. Všude kolem nás se to hemžilo rozmanitými origami i florigami. V expozici krajina Lednicko-valtického areálu jsme se seznámili s ptactvem, které se vyskytuje v této lokalitě. Prohlídka muzea byla velmi zajímavá a moc se nám líbila. Byla zde navíc možnost si hmatem vyzkoušet nepřeberné množství předmětů.

Ubytovali jsme se na strategickém místě v Penzionu pod zámkem. Všude jsme to tak měli kousíček.

Navštívili jsme Zámecký sklep, který je z roku 1430 a patří mezi nejstarší ale i největší sklepy v České republice. Dozvěděli jsme se toho opravdu hodně o vínu a jeho zpracování. Největší sud má dokonce objem 9 380 litrů. Sklep má i různě ilustrované sudy např. s motivem z komediálního seriálu Slovácko sa nesúdí, kdy na oválném sudu je namalován stařeček Pagáč se slovy: Mordyje kerá sviňa tu bečku takle spléskla. Sudy skrývají i radu nad zlato: Zanech dívek, hleď si vína, to je rada poctivá, dívka stářím cenu ztrácí víno zase nabývá.  Také se dozvíme jak je víno zrádné: První sklenka jako med. Druhou proto dáš si hned. Třetí, ta ti chutí dodá. Čtvrté nikdo neodolá. Pátou chválit nepostačíš. Šestou žízeň neuhasíš. Při sedmé si pleteš esa. Při Osmé ti hlava klesá. Po deváté tutenkámen. Při desáté už je Ámen! Odborná a humorná prohlídka byla ukončená degustací 5 vzorků. Jako milý suvenýr nám zůstali na památku koštovačky. No, co Vám budeme povídat – bylo nám tu hezky.

Při procházce na kolonádu Reisnu, nám začalo zase poprchat, a tak jsme operativně program upravili. Kdo chtěl, šel si zamlsat do cukrárny a na kafíčko. Otrlejší a početnější skupinka navštívila Žabí sklep, který představuje útrpné právo. Nachází se zde téměř 300 zrestaurovaných mučících exponátů z celého světa. Všechny lze na vlastní nebezpečí vyzkoušet :-) Najdete zde jak nástroje pro lehčí, běžné mučeníčko, tak i ty nejstrašlivější. Třeba známý pás cudnosti, španělskou botu, pranýř, ale taky ty méně známé jako bronzový býk krále Falarise. Jako první zkušební oběť tohoto býka byl sám jeho tvůrce Perilaus, kterého v něm nechal krutý král zaživa upálit. Ale znáte to přísloví: „Boží mlýny melou pomalu ale jistě.“ a tak nakonec v býkovi skončil i tento sicilský král.

Večer jsme poseděli v městském sklepě Hradební, kde jsme ochutnali několik lahodných vín, při kterých nám pan vinař poutavě vyprávěl o Valticích.

Druhý den po snídani na nás čekaly podmanivé interiéry barokního zámku Valtice - zimního to sídla mocného rodu Lichtenštějnů. K obdivování je toho zde mnoho. Překrásná výzdoba, orientální tapety, mobiliář. Zajímavostí je i třeba ojedinělí funkční výtah, pěkné staré koupelny, monumentální 80 metrová emfiláda, která je druhá největší v Evropě, komnata Františka Josefa I, půjčený obraz Velká vápenka, který málem zůstal půjčený navždy, ale naštěstí našel cestu zpět či sluneční hodiny na fasádě zámku.  Po výtečném obědě ve Valtické rychtě jsme se přepravili autobusem do Lednice. Venku bylo nádherně. Udělali jsme si pěší procházku k minaretu. Zdatnější z nás neodolali další lákavé pohybové rozcvičce a zdolali poctivě 302 schodů na horu na ochoz, z něhož jsou panoramatické pohledy na zámek, park, Bílé Karpaty či Pálavu. Odměnou jim byl také pocit svěžího větříku z 62 metrové výšky. Po lehkém občerstvení jsme využili tak trochu místní vodní MHD. Vyhlídková plavba lodičkou byla úžasná, pro některé účastníky i adrenalínová. Cestou jsme kouzelné meandry řeky Dyje a lužní lesy bývalého panství rodu Lichtenšteinů. Mávali jsme na pozdrav místním rybářům i další projíždějící lodičce. Užívali jsme si super atmosféru, kterou dotvářela naše milá a veselá kapitánka svým různorodým vyprávěním. Okořenila ho mimo jiné i vsuvkou, jak se vlastně ke kormidlování dostala. Ne nadarmo se říká: „nikdy nevíš, kam tě vítr zavane“. Nás nakonec zavál k romantické zřícenině Janovu hradu, který je zapsán v Podívínském katastru a docela to sedí, protože je tak trochu opravdu podivný. Postaven je na močálech a ze tří stran ho obklopuje řeka Dyje. Vypadá jako starověká zřícenina ale při tom byl postaven teprve na začátku 19 století. V období romantismu, každý šlechtic toužil tak nějak po své zřícenině. Janu Lichnštejnovi se získat žádnou nepodařilo a tak se rozhodl, že si ji prostě nechá pro sebe postavit. Při stavbě se dbalo na všechny možné detaily. Schodiště je zde pravotočivé jako na skutečných starobylých hradech. V době lovu a štvanic tu panstvo pořádalo hostiny. Ty byly vskutku velkolepé. Největší jelen, kterého tu ulovili, vážil 350 kg. Nejschopnější lovec dne byl provolán „králem lovu“ a pil celý večer ze speciálního poháru. Titul získal ten, kdo ulovil srnce, divočáka, lišku i zajíce. Když se takových lovců našlo víc, rozhodovala krása trofejí.  Dámy seděly v průběhu hostiny v odlehlých Dámských salónech. V těchto místnostech byly krby. Místní židličky se i vytápěli nahřátou kachlí, která se vložila do sedátka, aby měly šlechtičny dokonalé pohodlí. Knížecí arabský kůň zde měl dokonce i samostatnou vytápěnou stáj. Po zkončení prohlídky už na nás, jako hradní pány čekal kočár tažený koňmi, který nás vysadil kousek od zámku Lednice. Před odjezdem zpět do Valtic jsme si ještě pochutnali na vynikajícím lednickém burčáčku.

Večer jsme příjemně strávili na pokoji u Kačky, Dobrušky a Judit koštováním valtických víneček.  Ráno jsme se naposledy posilnili snídaní v našem penzionu, nakoupili vína a odjeli zase domů.

Náš pobyt se zážitky jen hemžil, ale zdaleka jsme je všechny nevyčerpali a těšíme se zase na příště.

Monika Roubínková

Snad jsme Vás tímto povídáním trošičku navnadíli. Neváhejte a na pobyt 4.6-7.6. 2018 se nám nahlaste dříve, než bude plně obsazen.

A na co se vlastně můžete tentokrát těšit? Na programu stále pilně pracujeme ale malou ochutnávku Vám již poskytneme.

Ubytování jsme dlouho na stanovený termín hledali, ale nakonec našli a dokonce ne jen tak ledajaké.  Uhádnete ho? Dáme Vám malou - velkou nápovědu. Název je stejný jako typická plodina v této oblasti. :-) Tak co uhádli? Jasně, jedná se o pěkný penzion Réva. V rámci ubytování máme i snídaně. K dispozici nám bude také menší zahradní bazén a venkovní posezení.

Navštívíme skvostný zámek Lednice, ale nebojte se, zima nám v něm určitě nebude. Navštívíme i místní muzeum „Lednice dávná“ a přeneseme se zpět v čase do doby první republiky. Nakoukneme třeba do tehdejšího holičství, kavárny, četnické stanice a uděláme si představu, jak vypadala tehdejší domácnost. V průběhu výletu do Mikulova si tři hodinky vyhradíme na lenošení ve střešním welness v Hotelu Galant, kde je krytý bazén, vířivky s výhledem na zámek Mikulov.

Ve Valticích proběhne exkurze s degustací ve vinařství CHÂTEAU VALTICE - Vinné sklepy Valtice, a. s. Projdeme jedním z největších křížových sklepů v České republice. Jeho monumentální hlavní šíji dlouhou 136 m křižuje 90 metrů dlouhé rameno. Sklep pojme přes 1 milion litrů vína uloženého v dubových sudech i nerezových cisternách. Dále je zde uloženo 50 tisíc lahví, zrajících v archivu vinařství.

Nakoukneme do zámecké kaple, kterou jsme minule viděli při prohlídce zámku z horní oratoře. Navštívíme zřejmě jen část interiérů zrekonstruovaného barokního divadla, kde je možnost si např. vyzkoušet výměnu kulis, jak se dělají různé efekty větru, deště.
 Naše smyslové buňky potěší bylinková zahrádka s malou ukázkou aromaterapie.

A kdo by měl chuť a nevadila mu chvilka v šeru místnosti, může si s námi i zahrát únikovou hru ve Valticích, jež nese jméno Šatlava. A co to vlastně ta úniková hra je? Je to zábavné dobrodružství pro partu lidí, kteří mají rádi výzvy v podobě přemýšlení, plnění úkolů a řešení rébusů.  Důležitá je spolupráce a vzájemná podpora. V naší únikovce budeme muset vymyslet jak útéct zvězení, než se vrátí dozorce Josífek. Jinak v autentických prostorách bývalé věznice máme nachystanou tvrdou postel a kousavou deku. :-) Na útěk máme pouhých 60 minut.

tak co?  To si přece nemůžete nechat ujít!