Vzpomínáme na loňský výlet do Řeckokatolického kostelíka z Podkarpatské Rusi

Řeckokatolický kostelík

z Podkarpatské Rusi

     Náš Řeckokatolický kostelík má velice zajímavou historii a je dnes již vlastně umístěn na třetím místě. Vznikl někdy počátkem 18. století, kdy z prastarých dubů jej postavili tesaři z Podkarpatské Rusi pro církev Smrčianské. Tato obec si za čas postavila kostel větší, dřevěný kostelík byl převezen v roce 1788 do Obavy u Užhorodu, kde byl opatřen věžičkou, kterou do té doby neměl, a zvoničkou. Za předmnichovské republiky si zde opět chtěli postavit nový, zděný kostel, takže ten náš by byl jistě zničen, nebýt toho, že jej v roce 1930 zakoupil továrník Otto Kretchmer a pod vedením tesařského mistra Jiráska z Nové Paky jej nechal znovu postavit na svém pozemku na Husově kopci v Nové Pace.

     Tady musím trochu přerušit vyprávění o historii našeho kostelíka a připomenout, že podobným způsobem a z podobných důvodů byly z Podkarpatské Rusi z ryze záchranářských důvodů (a vlastně i finančních) přemístěny do naší republiky i kostelíky další. Již v roce 1939 byl přemístěn kostelík z Medvedovců u Mukačeva do Kinského zahrady v Praze. V roce 1930 kostelík z Himlovce do Dobříkova u Chocně, v roce 1931 z obce Hliněnec u Mukačeva do Kunčic pod Ondřejníkem, z Malé Polany do Hradce Králové v roce 1935 a z Nižného Selyšče v roce 1937. Tedy podobným způsobem bylo celkem přemístěno na území Čech a Moravy kostelíků šest, z celkem podobných důvodů.

     Náš kostelík v Nové Pace patří rozhodně mezi nejlépe umístěné a tvarově nejpěknější. Kostelík činí dojem tří budov ukončených báněmi. Kryt je šindelem různých velikostí. Stupňovité střechy (mansardové) spočívají svými okraji na přečnívajících trámech sloupy podepřených, jež tvoří na třech stranách podsíně: zpředu je šest, po obou bocích rovněž po šesti obloucích. Podsíně chránily zbožné návštěvníky před nepohodou nebo sloužily k odpočinku na lavičkách, když chrámek návštěvníkům nestačil.

     Zvenčí má kostelík 14,10 m (z toho připadá na presbytář 4 m), největší šířku pak 8,20 m. Ve předu má kostelík nad vchodem a kruchtou dosti nápadně vysokou barokovou věž (16m). Nad lodí a kněžištěm jsou menší cibulové báně. Čtyřboká věž je zdánlivě rozdělena ve dvě šindelovými stříškami oddělené části; spodní části vniká šesti podélnými okénky na kruchtu světlo. Dolní část věže nad okénky je pobita svislými latěmi, v horní pak části – ve vlastní zvonici – jest na bocích po dvojicích oken. Věž je kryta osmihrannou bání a ukončena zasklenou lucernou s dvojitým křížem. Do kostelíku se vchází kruchtou jedinými nízkými jednokřídlovými dveřmi do tzv. Babince, určeného pro ženy. Strop chrámové lodi (vyrobený až do hřebenu z trámů) činí dojem lodi chrámů gotických. Hnědé dubové stěny i podélná okna působí na naše návštěvníky, jinak orientované, dojmem nezvyklým, stejně jako špalíková podlaha. Na straně presbyteria visí nad středním vchodem obraz Proměnění Kristova, malovaný na dřevě, stejně jako obrazy 12 apoštolů (po dvou na jednom obraze), které jsou zavěšeny 3 a 3 po obou stranách hlavního obrazu. Nad nimi je řada dvanácti menších obrazů za života Matky Boží a jejího syna. I prostor mezi vchody do presbyteria je vyplněn většími obrazy světců. Je tedy celá mezistěna ověšená obrazy. Opravil je K. Medlik, žák malířské dílny V. Kretchmera. Presbytář je (po způsobu církve řeckokatolické) oddělen stěnou se třemi vchody od lodi chrámové, je zakryt zrakům lidí a otvíral se jen několikráte při bohoslužbách. Zde je umístěn svatostánek.