Výroba andělů

V úterý 13. října 2026 jsme na naší pobočce založili něco jako nebeskou pásovou výrobu andělů. Blíží se Vánoce a chystáme se strávit konec roku v klidu a míru, jak to má být. Nikam se nehonit a nestresovat se třeba nedostatkem dekorací. Dali jsme se tedy předčasně do výroby andělů. Nápad přišel náhle a nutkavě a my máme rádi, když vlastně zjistíme, že dokážeme něco vyrobit z věcí, které se dají lehce a rychle opatřit, nebo z toho, co máme běžně v našich regálech a skříních plných tvořivého materiálu.

V minulém roce jsme takhle na rychlovku vyrobili vločky, letos zase něco jiného. Chystáme se na adventní věnce, nebo svícny, to se ještě neví.

Jak na anděla:

Na tělo a křídla jsme použili brailský papír, který má příjemný větší formát, má vyšší gramáž, takže je pevný a netrhá a nemačká se ani v křehkých rukách našich šikovných kolegyň. A ještě se na něm něco píše, takže výsledná věc je vlastně anděl s příběhem.  

Papír se naohýbal do harmoniky, ozdobil papírovými výkrojky, třpytkami, nebo barvami, jakkoli. Fantazie pracovala, nápady se hrnuly.

Načančané tělo s křídly, u krku svázané stužkou se špejlí připojilo k hlavičce. Na tu jsme použili koule z polystyrenu, které se lehce potřely lepidlem. Následovalo obalení části hlavy, (protože i anděl musí mít obličej) v misce s pohankou. Takto vzniklé vlásky vlastně moc nedržely, ale i andělé stárnou, nebo mají starosti. Nebo jsme prostě měli špatné lepidlo. Nebo že by pohanka nebyla nejvhodnější materiál na vlasy? Čas ukáže. Naštěstí se dají vlasy udělat z vaty, což jsme vyhodnotili jako vhodnou alternativu. A samozřejmě by to chtělo svatozář. I na tu výrobci tvořivého materiálu mysleli. Existují totiž ohebné třpytivé drátky, které se dají běžně koupit a na tohle použít.

Obličej se pak domaloval fixami.

A výtvor mohl začít dělat zázraky.

Ideální na našich tvořivých dílnách je, že následují po pravidelném úterním cvičení těla a mysli, které lidi nastartuje, takže se místem nese smích a tipy na další aktivity, zajímavé nápady a vzpomínky. Vzhledem k tomu, že naši klienti jsou už důchodového věku, pamatují si dost a dělí se o to rádi, zůstáváme někdy do pozdního odpoledne. Čas prostě uteče. Den je ten tam a my doufáme, že alespoň stál zato. Že si tělo a mysl pamatují a vzpomenou si znovu, až se zase uvidíme.