Výprava na Severní pól - 5. Etapa
A teď, ať bychom se vydali kamkoliv, vždycky to bude po ledové pláni na jih. Nejbližším pevninským územím jsou pusté ostrůvky u Grónska – zhruba 700 km daleko. Jen o kousek dál bychom to měli do kanadského teritoria Inuitů čili Eskymáků. (Nunavut je od roku 1999 největším a zároveň nejméně zalidněným územím Kanady.) Ale pokud bychom se rozhodli pokračovat přímo naproti středoevropskému 15. východnímu poledníku, ocitli bychom se podle 165. západního poledníku někde na západním pobřeží Aljašky, až u ústí Yukonu do Beringova moře...
[Snad nám protentokrát bude stačit trocha hrdelního eskymáckého zpěvu (třeba se zalíbí i našim psům):
https://www.youtube.com/watch?v=XnPh3GGykaI ]
Raději jsme se otočili zpátky k domovu (a vypadá to, že na rozdíl od Cimrmanů máme dostatečné zásoby).
Zamířili jsme k východní části Špicberk. Nebýt polární noci, mohla nám už z dálky sloužit k orientaci nejvyšší hora souostroví - Newtontoppen, vysoká 1713 m (takže o 110 metrů vyšší než naše Sněžka) a ležící přímo na sever od Přerova. Jméno nese po anglickém fyzikovi Isaacu Newtonovi.
Pochopitelně jsme navštívili druhou část České arktické výzkumné stanice, terénní stanici Nostoc v zátoce Petunia, zhruba 60 km severovýchodně od města Longyearbyen. Je pojmenovaná po rodu sinic, které tam naši vědci také zkoumají. Třetí součástí arktické stanice je pak obytná loď.
Hned vedle se nachází bývalé sovětské a do roku 1998 ruské hornické městečko Pyramiden. Nám mohl posloužit k občerstvení i přenocování místní hotel, jehož personál jsou v současnosti jediní zdejší obyvatelé.
Za týden jsme spolu ušli 1480 km a na jihovýchodě Špicberk se chystáme v další etapě překonat Barentsovo moře k severnímu pobřeží Skandinávie – pořád ještě za polární tmy.
Obrázky


