Vynášení Morany aneb kde to vázne?

Máme tady první jarní sobotní dopoledne dvacátého pátého dne třetího měsíce roku 2023. Na obloze slunce střídající se s mraky, k tomu čerstvý severozápadní vítr a teplota okolo 15°C. Vcelku příjemně začínající den.

Naše výprava začíná na Náměstí Hrdinů před Českou spořitelnou. Po úvodním představení nových tváří a sdělení, kdo z přihlášených na tento skvělý výlet nakonec nemohl dorazit, odjíždí jedenáct členů výpravy a jedna loutka Morana linkou číslo dvacet směr Horka nad Moravou.

Po úvodním slovu organizátorek akce, tedy pracovnic OO SONS Olomouc Kláry Kočí a Zuzany Kundelové, se s lehkou nápovědou místních obyvatel od zastávky autobusu vydáváme k cíli naší cesty a sice Lovecké chatě. Nesená Morana budí značnou pozornost, a tak se k nám v průběhu cesty přidává náhodná kolemjdoucí paní Lenka i se svým spícím synkem v kočárku. Tímto jí děkujeme za zaslané fotografie a milou společnost!

Na křižovatce cest před mostem přes Mlýnský potok je rozhodnuto, tady ji upálíme. Nejprve je třeba pronést pár slov, a tak tvoříme kruh a po krátkém „představovacím kolečku“ všech zúčastněných pronášíme básně a píseň na počest jara a ukončení zimy.

Zde malá vsuvka o tradici vynášení Morany. Jedná se o slovanský zvyk z předkřesťanské doby, kdy se slaměná loutka oděná v ženských šatech vynáší za zvuků písní a obecného veselí z vesnice pryč. Poté je buď zakopána, upálena nebo vhozena do řeky. První písemná zmínka je z roku 1366. Tato loutka symbolizuje smrt a tímto rituálem je vyhoštěna pryč, aby už ve vesnici nemohla škodit. Pojmenování loutky je různé napříč oblastmi, kde se tento rituál prováděl. Například Morana, Morena, Marzana, Mařena, Smrt, Smrtka. Součástí tradice je současně i přinášení léta, v podobě ozdobeného stromu nazývaného líto, letečko nebo májíček.

Na konec našeho rituálu byla Morana, vyrobená v Klubu kutilů, svlečena nejmladším mužským účastníkem (tedy mnou). A protože její součástí byly i některé umělé materiály, byla připravena i menší „náhradní“ zcela přírodní verze, kterou jsme za společného pronesení „běž zimo pryč“, zapálili a vhodili do potoka. Každý navíc ještě dostal rozkvetlou větvičku líta, která rovněž odplula po vodě.

A jelikož po našem rituálu bylo lehce před polednem, vydala se naše skupina svižným tempem k Lovecké chatě. Jedná se o chatu na okraji chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, ležící na frekventované cyklostezce. Je oblíbeným výletním místem se skvělou kuchyní, kdy vždy jedna z položek je zvěřinová specialita, tentokrát to byl guláš.

Po vynikajícím obědě měla před sebou naše výprava poslední část cesty. Pochod do nedalekého Chomoutova. A protože vše proběhlo skvěle, mohli jsme si na konci připít a autobusem vyrazit zpět do nejkrásnějšího města na světě, malebné Olomouce.

Nakonec vám jistě vrtá hlavou, proč ten lehce zlověstný podnadpis na začátku? Zkrátka proto, že za tři dny od této akce začalo opět mrznout. ☺

Tomáš Kvapil