Výlet do Orlických hor na Šerlich

Výlet do Orlických hor na Šerlich 17. 7. 2020

Po jarní přestávce způsobené světovou pandemií se naše parta vydala do Orlických hor. Jejich délka je 50 kilometrů a od roku 1969 jsou Chráněnou krajinnou oblastí se sídlem v Rychnově nad Kněžnou. Vyjížděli jsme za pěkného počasí z Nového Města nad Metují a mířili malebnými vesničkami s poetickými jmény Dobré, Bystré, Ohnišov až na Deštnou. Mnozí z nás vzpomínali na listopadové pobyty právě v této obci.

Našim cílem však byl tentokrát Šerlich. Krátkým svahem jsme mířili k Masarykově chatě. Na kraji lesa vykukovaly květy mohutných náprstníků. Ty v sobě ukrývají lék i jed. Ještě vzácnější jsou však vstavače a drobné jestřábníky či nepatrné horské zvonečky ukryté ve vysoké trávě.

Pohled z vrcholu na polskou stranu byl pohádkový.. Na obzoru se tyčilo pásmo Bystřických a dále Stolových hor. Na naší straně byl pohled umírněný, plný malých obcí a městeček. Jen nejvyšší hora Deštná se vypínala s výškou 1115 metrů 3 kilometry od nás. Na Masarykově chatě nás čekal dobrý oběd. Jen na kávu už nezbyl čas.

Zpět jsme projížděli údolím Divoké Orlice, která se brzy spojila s Orlicí Tichou, a obě skončily svou pouť z hor v Hradci Králové. Zde se v Jiráskových sadech vlévají do Labe. Výlet však ještě nekončil.

Poslední neplánovaná zastávka byla v Solnici. Málo z nás toto městečko zná. Ale dobře se stalo, že autobus k Náchodu jel až po hodině čekání. V malé hospůdce na náměstí jsme výlet tradičně zakončili u dobré kávy. A tak jsme se rozloučili s Orlickými horami.

Nemají výšku Krkonoš ani tajemnost a rozlehlost Šumavy či bohatství léčivých pramenů Jeseníků. Vídáme je však v letním slunci i ranní mlze. Žijeme pod nimi a mnozí se zde i narodili. Rádi se k nim vracíme. Jsou prostě naše.

Mgr. Běla Hejzlarová

členka OO SONS Náchod