Velmi rádi představujeme další posilu našeho pracovního týmu
Publikováno
04.07.2017 11:13
Odbočka Kroměříž
Pan Kurek je nejen úžasný člověk a skvělý kolega, který s nadhledem a espritem sobě vlastním píše výstižné komentáře k našim akcím a výletům, ale pro mě osobně je také velkou inspirací. Je mi ctí a potěšením s ním pracovat.
Erika Hanzalová
Přeji dobrý den,
jmenuji se Jan Kurek, mám 39 let a jsem nevidomý.
Od svých jedenácti let se léčím s cukrovkou, která mi za ta léta přinesla i řadu komplikací, ke kterým patří také glaukom a diabetická retinopatie. V roce 2009 jsem po dvou letech léčení a několika operacích přišel o zrak. Ze dne na den jsem ztratil zaměstnání a můj život se převrátil vzhůru nohama. Během následujícího roku jsem se duševně srovnal s novou životní situací do té míry, že přišla potřeba začít ji nějakým způsobem řešit. Nejprve nebylo jednoduché získat potřebné informace o možnostech, které se zrakově postiženým nabízely. Až paní doktorka v diabetologické ordinaci mě informovala o službách, které zrakově postiženým poskytuje Tyfloservis, o. p. s.
Kontaktoval jsem pracoviště Tyfloservisu ve Zlíně. Během telefonátu a následující osobní schůzky jsem si ujasnil na základě nabízených sociálních služeb své potřeby, a společně jsme si stanovili priority naší práce. Protože mi samoobslužnost a pohyb a orientace v domácím prostředí nečinily potíže, mohli jsme ihned začít s nácvikem prostorové orientace a chůze s bílou holí v místě mého bydliště a jeho okolí. Postupně jsem byl schopen samostatně navštívit místní obchod, obecní úřad, poštu a zdravotní středisko. Současně jsme se věnovali také nácviku psaní na klávesnici a já si tak mohl brzy zažádat o příspěvek na počítač s hlasovým výstupem, který se pro mne stal důležitým pomocníkem k získávání informací a pro komunikaci s okolním světem. Kromě počítače mě pracovníci Tyfloservisu seznámili s řadou dalších kompenzačních pomůcek, usnadňujících život se zrakovým postižením a pomohli s jejich obstaráním. S výukou prostorové orientace jsme se následně přesunuli do Kroměříže, kde stále nacvičujeme trasy nové, opakujeme trasy už zvládnuté a vzájemně je propojujeme. Pomalu také končím s výukou Braillova bodového písma, takže jsem schopen nejen psát, ale především sám číst, což mi velmi scházelo, a nejsem odkázán jen na zvukové knihy. Nácvik každé nové dovednosti mě naplno zaměstnává a její zvládnutí mě posouvá o krok dál v této životní etapě a vede k větší samostatnosti.
Před dvěma lety jsem se stal členem Oblastní odbočky SONS v Kroměříži a později i Oblastní rady. Zúčastňuji se pravidelných klubových setkávání i se svou rodinou a nejrůznějších akcí pořádaných naší odbočkou. Připravujeme nebo navštěvujeme besedy a přednášky, zveme si zajímavé hosty, jezdíme na poznávací výlety a pořádáme kulturní a sportovní akce a setkáváme se s lidmi z jiných odboček. Tyto aktivity nám přináší spousty zážitků a můžeme při nich dokázat sami sobě i našemu okolí, že i s vážným zrakovým postižením se dá žít plnohodnotný život.
Na jaře letošního roku mi byla vedoucí naší odbočky nabídnuta příležitost pro ni pracovat. Zvážil jsem svou připravenost k takovému kroku a nabídku přijal. A tak od 1. dubna pracuji v Oblastní odbočce Kroměříž jako administrativní pracovník v sociálních službách, a mohu se tak podílet na přípravách našich aktivit. Těším se na spolupráci se svými kolegyněmi a setkávání s našimi členy při společných akcích se spoustou krásných zážitků, navazování nových přátelství a spolupráce s ostatními odbočkami.
Jan Kurek
Obrázky
