Vandr na Kokořínsku s Aktiv klubem SONS

Vandr na Kokořínsku s Aktiv klubem SONS

Koncem měsíce června nám napsala kamarádka Martina, jestli bychom se nechtěli zúčastnict čundrvandr akce na Kokořínsko s partou kamarádů, z nichž někteří jsou nevidomí či slabozrací. Protože máme Kokořínsko rádi a byli jsme zvědaví, jak taková akce, na které budou i nevidomí probíhá, odepsali jsme, že se s radostí zapojíme i my.

8. červenec 2022

Do Prahy jsme se sjížděli z různých směrů, různými vlaky, a protože známe jen Martinu, zásadní otázka byla: "Jak vás poznáme?". Odpověď v mejlu byla lakonická: "To poznáš lehce, černý brejle a bílý hůlky". Tato poznámka s humornou nadsázkou ještě více vyprovokovala naši zvědavost. Trocha zmatku, trocha telofonování a nakonec jsme se všichni úspěšně na hlavním nádraží v Praze, sešli v poměru 4 vidící - Martina, Věra, Helena, Mirek a 3 se zrakovým omezením - Vojta, Robert, Marek. Později, cestou se k nám přidali další členové - 2 dospělí Tomáš a Zbyněk, 1 dítě a 1 pes.

Autobusem se přesunujeme z Prahy do Zakšína, kde se přidává Tomáš se synem a Zbyněk s  pejskem. Po pár metrech chůze se nám do cesty staví hospoda se stájemi, ubytováním a občerstvením. Dáváme pivo a řeč a konečně se seznamujeme se všemi účastníky zájezdu, kteří jsou vzorní a vrací podšálky. Zvolna se vciťujeme do světa nevidících kamarádů. Po krátkém posezení u zrzavého moku se vydáváme na další cestu směr skalní vyhlídka Čap s pozůstatky středověkého skalního hradu. Cestou se zapojujeme jako průvodci nevidících kamarádů a učíme se, jak je co nejlépe navigovat v terénu. Jako první v peletonu byl celou cestu na Čap Mirek s Markem, při svižné chůzi si ještě stačili povídat o všem možném. Kromě překážek na cestě průvodce popisoval Markovi i krajinu, kterou procházeli. Ze zadní části peletonu se ozýval smích, hovor a zpěv, takže cesta hezky ubíhala všem. Na Čapu se všichni kochali výhledem, připíjelo se a fotografovalo. Zejména Marek si pochvaloval krásný výhled a čerstvý vzduch. Následuje asi nejnáročnější část čundru, a to sestup z Čapu, místem zvaným Kamenné schody, kde jsou žebříky, zábradlíčka a terén je obtížný i pro nehandicapované. Nejlépe to zvládala Zbyňkova čtyřnohá kamarádka. Naši 3 kluci to dávají s přehledem a humorem, i když dole přiznávají, že to pro ně byl adrenalin. Dál pochodujeme lesními cestami a chodníčky, lemovanými borůvčím,  každý se svým těžkým batohem, až na místo našeho utáboření pod obrovským převisem,  které se jmenuje Tisícový kámen. V nohou máme asi 12 kilometrů. Chystáme si spaní, vaří se kotlíkový guláš, do kterého každý přispěl bramborami, slaninou, česnekem, špekáčky, paprikou. Jen na majoránsku se zapomnělo, ale i tak byl společný výtvor vynikající chuti. Hudební kytarovou celovečerní vložku měl na starosti Vojta, my ostatní pomáháme se zpěvem. Noc proběhla v klidu, nikdo se neztratil ani nebyl rozsápán medvědem. Ten dal přednost borůvkám.

9. červenec 2022

Probouzíme se do krásného rána, snídáme, někteří provádí ranní hygienu, balíme a plánujeme dojít na zříceninu hradu Ronov. V dobré náladě dorazíme ke skalnímu útvaru Husa, před kterým je pomník Járy Cimrmana. Pokračujeme do vesnice Skalka, kde nás zastihla přeháňka. Využijeme nucené přestávky a uchylujeme se do hostince u Gregorů. I když leje jako z konve, s chutí obědváme a připíjíme na zítřejší Helčiny narozeniny. Rozmary počasí si vynutily změnu plánu a v mapě jsme si vyhledali bezejmennou jeskyni nedaleko Sedlic. Jeskyně je hezká a prostorná, u ní je ohniště s posezením, takže zůstáváme. Protože se znovu vyčasilo, někteří členové výpravy se vydávají prozkoumat okolí, zda by někde nebylo ještě lepší místo na přenocování. Mezitím zůstavší  na základně připravují dřevo na přípravu guláše a posezení u ohně. Průzkumníci se vrací s tím, že nic lepšího nenašli, takže se večeří a připravuje spaní venku. Po posezení s kytarou u ohně se jde spát, v noci nás přepadla průtrž mračen, takže jeskyně splnila svůj účel a ochránila před deštěm. Někteří zůstali i v dešti pod širákem.

10. červenec 2022

Poslední den čundrovandru probíhá podle ustálených pravidel, snídaně z toho, co komu ještě zbylo k jídlu, hygiena, balení. Naše kroky se ubíraly do Blíževedel, odkud byl naplánován odjezd - pro některé autobus, pro jiné vlak. Měli jsme čas, takže jsme zabivakovali na náměstí, někteří si šli nakoupit do nedalekého obchodu s potravinami, někteří si zašli prohlídnout zříceninu hradu Hřídelík. Společně se přesouváme na krásné vlakové nádraží, loučíme se. Všichni, kromě Věrky, nasedáme do autobusu, jakožto náhradní vlaková doprava směr Praha.

Čundr na Kokořínsko se skvělou partou se nám moc líbil, poznali jsme nové kamarády, kteří si zaslouží obdiv, s jakým optimismem a šikovností zvládají svůj handicap. Děkujeme jim za tuto zkušenost.