VZPOMÍNÁNÍ

VZPOMÍNÁNÍ

Jak peníz tiše položený slepci

jsi tu, můj podzime,

jak peníz tiše položený slepci

jste tady, vy dny mé ...

Melancholické verše Františka Halase jako kdyby zavoněly tlejícím listím a mléčně bílou mlhou nad krajinou, zbavenou barev léta. Především první listopadové dny přinášejí myšlenky, naplněné vzpomínkami na naše milé, kteří už nejsou mezi námi. Každý z nás má někoho takového, každý z nás už někoho ztratil. Ať hoří plamínky vzpomínek, vděčnosti a lásky v našich srdcích stále, nejen na Dušičky ...

Také z našeho spolku již odešlo několik přátel tam, odkud není návratu. Vzpomínáme na ty báječné lidi a jsme vděční za to, že jsme je mohli poznat.