V Základní škole Havlíčkova Borová

NÁVŠTĚVA VE ŠKOLE

   Obec Borová a spisovatel Karel Havlíček si vzájemně poskytli svá jména a díky tomu dnes známe městys Havlíčkovu Borovou a Karla Havlíčka Borovského.

   V díle slavného rodáka uváděný Borovský kostelíček stále stojí na vršku a shlíží do malebného kraje Vysočiny, u silnice spatříte nenápadný domek s muzeem K.H.B., a jeho sochu hned vedle školní budovy na náměstíčku. Škola byla postavena roku 1888 a nahradila původní ze 17. století, která vyhořela.

   V letech 1965- 1967 zde s rodinou žil, učil a do dětských hlaviček semínka vzdělanosti zaséval pan Vladimír Janeček, obdivovatel a znalec tohoto kraje a člen naší odbočky SONS Havlíčkův Brod. V devadesátých letech navštěvoval místní školu coby inspektor.

   Po dohodě s nynější paní ředitelkou ZŠ jsem se 5. dubna 2016 do Borovské školy dostavila v doprovodu mé dcery na besedu s žáky. Ve třídě už šestnáct sedmáků a šestnáct osmáků čekalo, co se bude dít. Musím hned na začátku konstatovat, že varování paní ředitelky: „To víte, jsou to puberťáci, musíte si je nějak zkrotit“ bylo naprosto zbytečné. Byli pozorní, zvídaví, ochotně se coby dobrovolníci dostavovali ke stolu a zkoušeli různé úkoly.

   Po stručném představení SONS a mé osoby jsme se věnovali problematice osob se zrakovým znevýhodněním teoreticky. Hovořili jsme o možnostech částečné náhrady zraku jinými lidskými smysly, o institucích, které pomáhají zvládat komplikace při zhoršení či ztrátě zraku, o vodících psech atd. Všechny zaujala možnost poslechu zvukových knih z kazet, CD a flash disků a nabídka periodik z vydavatelství Zora. Děti si vyzkoušely podpisy poslepu a za pomoci šablonky, hmatem vyhledávaly mince různé hodnoty a v taštičce identifikovaly drobné předměty- klíč, zátku, kolíček na prádlo, ořech, kaštan, figurku slona, ořezávátko, zvoneček a jiné. Seznámily se s tiskem Braillovy abecedy a osahaly papír s bodovým písmem. Úspěch měly mluvící multifunkční hodinky a mluvík, různé druhy lup, v praxi předvedený indikátor hladiny, monokulár, brýle s rozjasňujícím filtrem a ozvučený mobilní telefon.

   Další kompenzační pomůcky jsem představila pouze teoreticky, například elektronickou kamerovou lupu s monitorem, mluvící váhu a měřič krevního tlaku, ozvučený počítač..

   Žáci se zajímali o problémy, s jakými se setkáváme, jak to či ono zvládáme, co nám působí nepříjemnosti. Zkoušeli jsme, jak konkrétně pomáhat při přecházení silnice, jak nevidomého oslovit a jak se chovat, jaký studijní obor se věnuje práci pro zrakově postižené atd. Poněkud hlasitější způsob, kterým si zájemci zkoušeli orientaci a chůzi s bílou holí pravděpodobně nikoho nepohoršoval, protože nás nikdo „umravnit“ nepřišel, naopak přítomná paní učitelka se do programu aktivně zapojovala.

   Těsně před skončením druhé vyučovací hodiny jsem vyzvala všechny přítomné, aby informace a kontakty na SONS předávali těm, kterým by mohly být prospěšné. Paní učitelka konstatovala, že setkávání lidí s handicapem a těch zdravých je ku prospěchu všem a pomáhá k lepší komunikaci a pochopení. Dohodli jsme se na setkání v dalších školních rocích a vzájemně jsme si všichni poděkovali.

za SONS HB Marie Heilandová