Stanovisko SONS k návrhu zákona o některých právech osob se zdravotním postižením, které využívají doprovodu psa se speciálním výcvikem

Publikováno 02.07.2020 18:33 Zajíc Luboš


STANOVISKO SJEDNOCENÉ ORGANIZACE NEVIDOMÝCH A SLABOZRAKÝCH ČESKÉ REPUBLIKY, K NÁVRHU ZÁKONA O NĚKTERÝCH PRÁVECH OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM, KTERÉ VYUŽÍVAJÍ DOPROVODU PSA SE SPECIÁLNÍM VÝCVIKEM

 

Nezanedbatelnou část členské základny Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, zapsaného spolku (dále „SONS“), tvoří držitelé vodicích psů. Proto bychom rádi vyjádřili postoj SONS k předloženému návrhu.

Náš spolek Návrh jako celek podporuje, níže předkládáme několik komentářů a připomínek ke konkrétním ustanovením návrhu. Konstantně ctíme zásadu nepřisvojovat si kompetenci vyjadřovat se k záležitostem osob s jiným než se zrakovým postižením, proto se níže budeme soustředit výhradně na psy vodicí definované v § 2 odst. 3 návrhu.

  1. Vítáme, že návrh přináší, byť velmi strohou, přece zákonnou definici vodicího psa dle jeho funkce (§ 2 odst. 3).
  2. Za přínos návrhu považujeme zproštění povinnosti vodicího psa mít náhubek a umožnění jeho pohybu bez vodítka (§ 2 odst. 6). Uvědomujeme si, že tento bod může vyvolat určité diskuse, vnímáme legitimní argumenty jak uživatelů vodicích psů, tak i určitých částí veřejnosti s opačným názorem. Domníváme se však, že neoddiskutovatelným trendem je liberalizace prostředí, a doufáme, že výcvikové subjekty dostojí své zásadní roli spočívající v předávání naprosto spolehlivých psů, kteří za žádných okolností nebudou znamenat naprosto žádné ohrožení okolí. Zároveň si umíme představit, že by ve formulaci tohoto ustanovení mohly být upraveny určité omezující výjimky.
  3. Stejně tak považujeme za správné, že návrh stanoví držiteli psa se speciálním výcvikem povinnost být schopen psa ovládat (§ 3), byť je tato povinnost poněkud rozmělněna ohledem na věk a zdravotní stav uživatele psa.
  4. Již po několik let voláme po tom, aby došlo ke zpřísnění podmínek, za nichž mohou právnické či fyzické osoby cvičit vodicí psy. V tomto konstatujeme, že současný návrh nepřináší pro subjekty cvičící vodicí psy žádný posun oproti současnému stavu, protože prakticky totožná povinnost pro ně vyplývá ze zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (z. č. 329/2011 Sb.), samozřejmě za předpokladu, že chtějí cvičit vodicí psy, na něž by mohli jejich uživatelé získat příspěvek na zvláštní pomůcku. Nedomníváme se, že je tato úprava zcela dostačující, zde bychom uvítali, kdyby stát byl schopen silnější ingerence, spočívající např. v kontrole kvality předávaných psů a v převedení výcviku psů se speciálním výcvikem z živností volných do živností vázaných. Tento návrh byl námi předložen dokonce již v paragrafovaném znění v r. 2008 a SONS jej opakovala při nohých dalších příležitostech, např. při přijetí našich statutárních představitelů na Ministerstvu financí, práce a sociálních věcí atd.
  5. Za jednoznačný klad předloženého návrhu považujeme úpravu přístupových práv (§ 5 návrhu). Tato úprava naprosto správně stanoví právo osoby se zrakovým postižením být doprovázena vodicím psem, jakož i to, že toto právo může být omezeno jen právním předpisem, tedy obecně závaznou normou, nikoliv z libovůle fyzické či právnické osoby. Jsme si pochopitelně vědomi, že situace, kdy není přítomnost vodicího psa možná, existují, velmi správně je tato problematika vyřešena např. v zákonu o zdravotních službách (z. č. 372/2011 Sb.), který v ustanovení § 30 odst. 3 umožňuje zdravotnickému zařízení, aby svým vnitřním řádem upravilo výkon práva pacienta se smyslovým postižením na přítomnost vodicího psa zejména s ohledem na práva ostatních pacientů.
  6. Vítáme též úpravu průkazu a známky psa se speciálním výcvikem (§ 6 návrhu), zde bychom rádi uplatnili připomínku k obsahu známky se speciálním výcvikem (§ 6 odst. 3): navrhujeme, aby známka obsahovala i zkrácený název subjektu, který psa vycvičil a předal, a jeho telefonní číslo v mezinárodním formátu. Jsme přesvědčeni, že jde o velmi užitečný údaj, který by mohl pomoci při řešení některých složitých situací, kdy je třeba získat rychle informace či zajistit přechodně určitou péči o psa a jeho majitel toho dočasně není schopen, např. z důvodu ztráty vědomí, nutné hospitalizace atp.
  7. Věříme, že tímto návrhem dojde ke zlepšení právního postavení prakticky a úplně nevidomých držitelů vodicích psů a že jím naopak v žádném případě nedojde k omezení možnosti si tuto důležitou pomůcku pro samostatný pohyb a orientaci opatřit.

 

Mgr. Václav Polášek
Prezident SONS ČR, z.s.

 

 

 

 

Kontaktní osoba:

Mgr. Luboš Zajíc, 775 438 187, zajic@sons.cz